Katarina Wittová | Reflex.cz
reklama
nahoru

Katarina Wittová

HONZA DĚDEK21. března 2002 • 18:34

Ledová kráska. Rudá princezna. Nejkrásnější Marxova vnučka. Stroj na medaile. Říkalo se jí různě. Americký časopis People ji jako jedinou Němku zařadil mezi padesát nejkrásnějších lidí světa, britský list Daily Mirror ji označil za přitažlivější než Madonna a přiřkl jí nejsvůdnější úsměv z Východu. Odvážné snímky v časopise Playboy, nezdařený návrat na ledovou plochu ani nevyjasněná spolupráce s tajnou policií nemohly nic změnit na skutečnosti, že Kati za svou kariéru získala rekordní počet titulů a stala se nejúspěšnější krasobruslařkou všech dob.

reklama

Foto
Podlehnout iluzi o vlastní výjimečnosti je snadné; ve sportu se to stalo Björnu Borgovi, Ingemaru Stenmarkovi, Nikimu Laudovi a také Katarině Wittové. Amatérská kolbiště opouštěla na vrcholu slávy, aby se v letech 1991-92 stala dvojnásobnou vítězkou na mistrovstvích světa profesionálů a hvězdou ledních revue. V roce 1994 se však měly konat zimní olympijské hry v norském Lillehammeru a Mezinárodní krasobruslařská federace povolila o rok dřív návrat profesionálů na amatérský led. A protože se Kati na Světovém poháru profesionálů v Cincinnati povedlo několik perfektních trojitých skoků, nabyla přesvědčení, že je ve stejné kondici jako na olympijských hrách v Calgary. "Můj návrat na led nebude tak těžký. Jsem dnes ještě odolnější a jistě zkušenější než tehdy," prohlašovala sebejistě, když žádala o reamaterizaci. Jako by nechtěla vidět, že v devadesátých letech už pouhé tři trojité skoky na olympijské zlato nestačí. "Většina z těch žabců skáče skutečně brilantně. Předvádějí skoky,které já nikdy nezvládnu; není mi osmnáct jako většině z nich, nýbrž devětadvacet. Ale jsou to pořád jen holčičky a vydrezúrované loutky. Hudba jim nic neříká. Stejně jako projev, prožitek z muziky a umění. Proto když přinesu do krasobruslení zase ženskost a vrátím ho tam, kde kdysi bylo, mám šanci. I bez trojitých skoků mě bude svět milovat jako kdysi a já zase budu mít nad lidmi svou někdejší moc!"
Sportovní svět byl skeptičtější. "Pochybuji, že by se Wittové úspěšně podařilo projít německou kvalifikací. Chtít se po šestileté přestávce vrátit zpátky na vrchol je stejně pošetilé, jako kdyby se Kati rozhodla být znovu pannou," nechal se slyšet tehdejší generální tajemník Světového svazu krasobruslení Beat Häsler.
Katarina Wittová se opět spojila s legendární trenérkou Juttou Müllerovou a na historickém Zimním stadiónu v Sun Valley, kde trojnásobná olympijská vítězka Sonja Henie natočila slavný film Zasněžená romance, se připravovala na svou třetí olympiádu. Výsledkem byla volná jízda na německém krasobruslařském mistrovství na píseň Where Have All The Flowers Gone, kterou proslavila německá filmová hvězda Marlene Dietrichová. Předvedla čtyři bezchybné trojité skoky a obsadila druhé místo za tehdy šestnáctiletou Tanjou Szewczenkovou. Kati se kvalifikovala na mistrovství Evropy v Kodani; její sebevědomí silně vzrostlo.
Skončila osmá. Poprvé v životě poznala pocity krasobruslařek tak vzdálených stupňům vítězů. Olympijská medaile se z reality měnila v sen. Obrečela to. Druhý den už hovořila docela jinak: "Nikdy jsem neříkala, že chci vyhrát. Byla pro mě důležitá nominace na olympijské hry a to se podařilo. Nepotřebuji další olympijské zlato,mám jich už dostatek. V Lillehammeru chci vystoupit jen pro svou vlastní radost, pro svou rodinu, trenérku a pro své příznivce. Krátce před slavnostním zahájením her už jen opakovala: "Je příjemný pocit nebýt favoritkou." Přesto byla středem pozornosti sportovní veřejnosti. Až do 6. ledna, kdy v Detroitu neznámý muž udeřil železnou tyčí do kolena favorizovanou americkou krasobruslařku Kerriganovou. Návrat rudé princezny byl z titulních stránek odsunut do pozadí. Velmi ji to roztrpčilo: "Jako kdy by celá tahle aféra byla připravena speciálně pro média. Všichni dnes sledují, jak to celé dopadne, což není fér vůči ostatním sportovcům," nechala se Kati slyšet tři dny před svou volnou jízdou na ZOH v Lillehammeru. Mýlila se. Jejího nepřesvědčivého výkonu si všimli úplně všichni - krásu, ladnost provedení, sepětí s hudbou a lety nacvičený úsměv sice neztratila, chyběla však jistota při trojitých skocích. Verdikt rozhodčích byl jasný - celkově sedmé místo.
Nezvítězila, přesto odcházela jako královna. Mohla za to autobiografická kniha Ledová panna, která byla v Lillehammeru uvedena na trh v souvislosti s jejím olympijským návratem. Kati v ní popisuje, jak byla týrána Státní bezpečností, dokonce ze svazků Stasi přetiskla detailní popisy svého sexuálního života.

CARMEN NA LEDĚ

Foto
Předsedovi družstevního podniku Manfredu Wittovi a terapeutce Kathy se narodila 3. prosince 1965; bydleli v tehdejším Karl-Marx-Stadtu, kde jejich jediná dcera začala v pěti letech chodit do školky.Každý den po obědě je paní učitelka vodila na blízký zimní stadión; trénovaly zde mladičké krasobruslařky. "Byla jsem jimi naprosto fascinovaná, takže jsem okamžitě začala naléhat na rodiče, aby mě tam také přihlásili. Trvalo šest měsíců, než povolili". Bylo jí teprve devět, když si jí všimla již tehdy řády a státními vyznamenáními obtěžkaná trenérka Jutta Müllerová a začala mladičkou svěřenkyni přísně drezúrovat. Říkalo se o ní, že je chladnější než ledová plocha, ale Kati na ni nedala dopustit; do dvou let pod jejím vedením skočila svůj první trojitý skok. V roce 1983 se stala poprvé mistryní Evropy; bylo jí sedmnáct let. Nová královna nastoupila na trůn - napřesrok vyhrála jako dívka z maďarské pusty zimní olympijské hry v Sarajevu, o měsíc později jako Mona Lisa mistrovství světa, následující rok oba mistrovské tituly obhájila postavou Marie z muzikálu West Side Story. Jen jednou odcházela v letech 1983-1988 z ledové plochy poražena: na mistrovství světa 1986, kde podlehla Američance Debi Thomasové. O rok později již zlatá medaile opět visela na krku východoněmecké reprezentantky.Definitivní rozhodnutí v tomto souboji tedy mělo padnou až v roce 1988 na zimních olympijských hrách v Calgary; Wittová sem přijela coby čerstvá držitelka svého šestého titulu mistryně Evropy v řadě!
Obě nesmiřitelné rivalky si tehdy vybraly shodnou hudbu - Bizetovu Carmen. Kati Wittová jela první a předvedla pohybově krásnou, ale skokově příliš uměřenou jízdu. Zdálo se, že takovouhle šanci si mnohem dravější Thomasová vzít nenechá. Vsadila všechno na riskantní jízdu plnou obtížných skokových kombinací; při jednom doskoku dopadla na obě nohy a skončila až třetí. Katarina W ittová obhájila olympijské zlato; první krasobruslařka od roku 1936, kdy to dokázala Sonja Henie. O měsíc později již jakoby jen ze setrvačnosti vyhrála svůj čtvrtý titul mistryně světa; jenom legendární Sonja Henie (zvítězila celkem desetkrát!), Carol Heissová a Herma Planck-Szabová (obě měly shodně po pěti titulech) byly úspěšnější. Katarina Wittová byla na vrcholu své kariéry; věděla to. "V tu chvíli kolem mě kroužila spousta lidí, měla jsem tisíce a tisíce příznivců, ale najednou jsem si uvědomila, že to je naposledy.Lidi už nikdy nebudou se zatajeným dechem přihlížet mým sportovním výkonům, zbudou jen snímky v rodinném albu. Bylo mi smutno,ale nedalo se nic dělat - bylo na čase, abych se začala učit žít normálním životem."
Druhého listopadu 1988 podepsala Katarina Wittová smlouvu s Holiday On Ice, což jí vyneslo příjem přesahující půl miliónu marek za sezónu; za své vítězství v Calgary dostala podle svých slov 25 tisíc východoněmeckých marek. "S Holiday On Ice to byla jediná šance, jak vstoupit do byznysu, který znamená peníze. I když mi bylo zatěžko vystupovat každý večer na ledě s cvičenými pudly," prozradila s odstupem času. Zakrátko se za tři milióny marek stala reklamní tváří dietní coca-coly. Slogan zněl: The greatest things on ice - Katarina Witt and diet Coke. Navíc komentovala pro televizní stanice ZDF, CBC, ARD a NBC přímé přenosy z mistrovství světa a olympijských her. Dalo by se říct, že měla štěstí. K profesionálům odcházela za praskotu berlínské zdi.

STRÝČEK ERICH

Foto
V listopadu 1989 otevřela NDR hranice do Spolkové republiky a Západního Berlína, o rok později bylo Německo sjednoceno. Začalo účtování s minulostí. A Katarina Wittová byla nejúspěšnější sportovkyní NDR, členkou Jednotné socialistické strany Německa (SED), prominentní osobou hýčkanou samotným Erichem Honeckerem. Měla přepychový byt, zahraniční auto a směla cestovat po celém světě. Západní novináře přesvědčovala, že v kapitalistickém státě by se nikdy nemohla stát krasobruslařkou, protože by na to její rodiče neměli peníze. Navíc i po pádu berlínské zdi tvrdošíjně opakovala, že stále věří v humánní ideály socialismu, v němž nikdo nemusel hladovět a žebrat, nikdo nezůstal bez pomoci. Opět se objevila na titulních stránkách novin; tentokrát jako agentka tajné policie Stasi. Kati nakonec neochotně přiznala, že se ji tajná služba opravdu snažila získat pro spolupráci: "Jednou mi podstrčili moji fotografii, Kdysi Kati s Nancy Kerriganovou soupeřila o zlato z olympijských her v Lillehammeru, dnes společně vystupují v krasobruslařské show Summer Night On Ice abych na ni napsala věnování pro šéfa tajné policie Ericha Mielkeho se slovy ,Stále ve Vašich službách´. Já však ke svému podpisu připsala pouze ,s přátelským pozdravem´. Špicla jsem nikdy nedělala! Věděla jsem kupříkladu o tom, že moje nejlepší přítelkyně chce emigrovat na Západ, ale nikomu jsem to neprozradila!" Své názory na komunistický režim měnila jen velmi pomalu. Až v roce 1992 přiznala: "Nepopírám, že jsme chtěli svými vynikajícími výsledky ukázat, že socialismus je správná cesta. Myslela jsem si, že pokud země dělá hodně pro své sportovce, měli by jí za to být vděční. Když se teď ohlížím zpět, vidím, že jsme byli jen využíváni pro politické cíle."
Nebylo tajemstvím, že Stasi slavnou krasobruslařku pečlivě sledovala; její spis měl krycí název Flop a do pádu Honeckerova režimu obsáhl 1354 stran. Už na ženevském mistrovství světa v roce 1984 byla doprovázena devíti agenty,kteří jí měli zabránit v případném útěku na Západ, odkud obdržela nabídku na vystupování v jedné krasobruslařské revue, spojenou s honorářem ve výši čtyř miliónů dolarů. Není divu, že Katarina okamžitě po převratu požádala o nahlédnutí do svých svazků. V roce 1993 jí bylo vyhověno. "Nejprve jsem se musela smát," přiznala později. "Vzápětí mi však bylo spíše do pláče. Zjistila jsem, že mě Stasi sledovala od mých devíti let, měla zkopírovanou veškerou mou milostnou korespondenci, dokonce mně nainstalovala kameru i do koupelny." Prostřednictvím svého právníka proto podala žádost o vydání svých akt, aby se nikdy nemohla objevit na veřejnosti. Vyneslo jí to první stránky bulvárních deníků a titulky,které se ptaly,co všechno slavná krasobruslařka chce zatajit. "Jde jen o to, že už nechci, aby se podruhé někdo šťoural v mém životě - jednou mi to bohatě stačilo," prohlásila tehdy rezolutně. Média ji tedy obvinila alespoň z užívání anabolik; i to striktně odmítla. "Nikdy jsem nedopovala! Při používání anabolik se zmenšují prsa - a má ženská postava je snad jasným důkazem!" Budoucnost jí měla dát za pravdu.

HVĚZDA SHOW-BUSINESSU

I když nedala dopustit na komunismus, velmi rychle se uchytila v tržním kapitalismu. Nemálo jí k tomu dopomohl její půvab. Již v roce 1990 získala cenu Emmy za televizní film Carmen na ledě; Katarina Wittová společně se zlatým Brianem Boitanem a stříbrným Brianem Orserem z olympiády v Calgary zde ztvárnili slavný Bizetův příběh o vášnivé lásce. Nedlouho poté se však kolem Kati zdvihl velký skandál, způsobený vraždou jejího dobrého přítele a producenta tohoto snímku Thomase Bürgera. Leccos se proslýchalo o intimním vztahu slavné bruslařky a obchodníka pochybné pověsti; Kati měla opět co vysvětlovat.
Celovečerní film Carmen na ledě sice v Evropě naprosto propadl, zaznamenal však obrovský úspěch v USA. To Wittové vyneslo roli ve filmu Dannyho Hustona Ledová princezna; hrála zde královskou dceru, která se stane vynikající krasobruslařkou. V roce 1996 se mihla ve filmu Jerry Maguire s Tomem Cruisem v hlavní roli, o tři roky později si zabruslila ve snímku Johna Frankenheimera nazvaném Ronin; po pár piruetách ji zastřelí. "Ve filmu Jerry Maguire jsem si užila svých patnáct vteřin slávy, v Roninovi to už byly dvě minuty," hodnotí své herecké výkony s odstupem času.
Mnohem větší úspěch zaznamenala jako modelka v Evině rouše. Ještě za časů NDR odhalila za sedm tisíc marek své tělo čtenářům západoněmeckého časopisu Bunte; dodnes toho prý lituje. "Měl to být jen žert, nešlo mi o peníze. To bych se bývala vysvlékla pro Playboy za půl miliónu dolarů. Pak mi však začaly chodit nabídky z nočních klubů a já pochopila, jakou jsem udělala hloupost." Nabídku pózovat pro nejslavnější pánský časopis přijala až v roce 1998; prosincové číslo (tuzemská mutace je přetiskla v únoru 1999) s černobílými a barevnými snímky,na nichž Katarina skáče do vzduchu, dělá stojku, naklání se nad vodopádem či pózuje jako femme fatale na vysokých podpatcích, se stalo nejprodávanějším výtiskem tohoto časopisu. "Před deseti lety bych to neudělala. Ale ty snímky byly tak nádherné a přirozené, že i když jsem na nich nahá, mají nádech nevinnosti. Taky musím po pravdě přiznat, že jsem se svou postavou docela spokojena. A navíc budu mít hezkou vzpomínku, až budu stará," nechala se Katarina Wittová slyšet v četných rozhovorech žádajících vysvětlení tohoto činu. "Jen mě překvapilo,že když vyhrajete dvě olympiády, pozdraví vás na ulici sotva pár lidí, ale jakmile se objevíte v časopise pro pány, hned máte plno nabídek - dokonce na hlavní sobotní pořad v celostátní americké televizi!"
V témže roce představila Kati ještě něco - tentokrát na veletrhu klenotů a hodinek v Lipsku svou vlastní kolekci šperků nazvanou Pocity. Reklamu svým klenotům si dělá ledová královna sama; kus přijde na 300 dolarů. To jsou však jen zanedbatelné příjmy vedle nemalých peněz plynoucích z její úspěšné obchodní společnosti Witt Sports & Entertainment, která se zabývá podnikáním v oblasti sportu a filmového průmyslu; roční obrat se počítá v desítkách miliónů dolarů. I zde se řídí svým motem, jež vyřkla po získání svého prvního titulu mistryně Evropy v roce 1983: "Jsem silná žena a vím, co chci a co pro to mám udělat." Mimoto Kati ještě každoročně vystupuje ve více než šedesáti amerických městech v rámci lední revue Stars On Ice. "Už dávno bych bruslit nemusela, ale snažím se žít intenzívněji než ostatní lidé, takže se budu tomuto překrásnému sportu věnovat tak dlouho,dokud mi to bude dělat radost, dokud budu dobrá a dokud budu moci divákům něco poskytnout. A to bude ještě dlouho!"

HONZA DĚDEK


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama