John Lilly

Timothy Leary ve své autobiografii vzpomíná, že v období bouřlivého zkoumání a velkých nadějí psychedelických 60. let tu byl člověk, který prožíval změněné stavy vědomí i bez LSD - prožíval mystické vize, ale nikdy se nezřekl empirické tradice. Nechodil v pestrém oblečení na rockové koncerty, nenechal si narůst dlouhé vlasy, nikdy se nevypravil do Indie. Zůstal ve svém vědeckém plášti, a přesto byl radikálnějším dobrodruhem vědomí než kdokoli jiný. Byl to doktor John G. Lilly.

John Lilly (narozen 1916) je průkopníkem v oblasti výzkumu mozku, biofyziky,neuroanatomie, počítačové teorie a elektroniky. Mimo to je odborníkem na delfíny,pionýrem mimodruhové komunikace, vynálezcem floatovací vany,psychedelickým experimentátorem atd. Snad nejlépe by se pro něj hodilo označení psychonaut. Lilly je vzácnou kombinací vědce, mystika, ale také rebelanta.

Foto
START: STIMULACE MOZKU

Je třeba říci, že díky přísné katolické výchově - narodil se v puritánské Minnesotě do rodiny vysokého bankovního úředníka - se již v dětství stal ve věcech náboženství a víry zarytým skeptikem. Kostel navštívil naposledy ve třinácti letech, kdy se ho kněz při zpovědi zeptal: "Honíš si ho? Povídej!" Když při studiích na střední škole poznal Kantovu filozofii, pochopil, že jedinou nadějí pro vědu je experiment - ověřování myšlenek pokusy a zkušeností: "Žádný experiment není selháním, pouze obohacením." V roce 1933 byl přijat na California Institute of Technology.Začalo ho přitahovat studium původu a vývoje člověka, především jeho mozku. Když ukončil studia biologie a fyziky na Cal Tech, pokračoval studiem medicíny na Dartmouthově lékařské fakultě, kde také získal doktorát, a dál studoval funkce mozku, nervů a neuronů na Pensylvánské univerzitě.
Během války pokračoval ve studiu jako armádní lékař.Jako jeden z prvních se začíná zabývat elektrostimulací mozku. V roce 1953 odchází jako kvalifikovaný psychoterapeut do Národního ústavu duševního zdraví do Washingtonu. Během války byl Lilly zařazen na seznam vědců, o které měla eminentní zájem armáda. V roce 1954 přesídlil do výzkumného ústavu v Bethsedě ve státě Maryland, kde pomáhá při vývoji nových elektronických přístrojů umožňujících bezbolestné zkoumání mozku. Brzy přišel na to, že mozky opic lze elektrickými vlnami nejen sledovat, ale i stimulovat. Vždy,když jeho výzkum začínal přinášet výsledky,okamžitě se jich pokoušely využít různé společnosti, tajné služby a armáda. To ho definitivně přesvědčilo, že nemůže dál pokračovat ve spolupráci s vládními institucemi. Rozhodl se, že bude pracovat na výzkumu mozku a mysli v instituci, kterou bude řídit sám.

Foto
OD CIA K DELFÍNŮM

V roce 1954 se mu podařilo získat prostředky na koupi pozemku na ostrově Saint Thomas v Karibském moři, kde hodlal vybudovat svou laboratoř.Současně si zřídil druhou laboratoř v Miami na Floridě. Tam se měl pod jeho vedením provádět důkladný výzkum mozku delfínů. V roce 1959 začal jeho Communication Research Institute fungovat naplno. Lilly se směle pustil do pokusů o navázání skutečné výměny informací mezi člověkem a delfíny.Součástí experimentu byl i pokus naučit delfíny anglicky. Používal k tomuto účelu zrychlení a zpomalení magnetofonového záznamu lidské a delfíní řeči. Zjistil, že řeč delfínů má desetkrát rychlejší frekvenci než lidská. Poté, co v Karibiku vybudoval pověstnou Dolphin Point Laboratory,stal se skutečným misionářem komunikace s kytovci. Práce s delfíny ho přesvědčila, že jsou prakticky stejně inteligentní, eticky založení a citliví jako lidé.
Výzkum delfíního mozku nyní doprovodil výzkumem mozku člověka. Lilly tušil, že jedině experimentem se mu podaří najít odpovědi na základní otázky,které si jako člověk i vědec kladl. Existuje něco většího, co řídí naše vědomí, než mozek? Rozhodl se proniknout co nejhlouběji do lidské mysli a jako "pokusný objekt" si vybral sám sebe.

NÁDRŽ - PRŮCHOD DO VESMÍRU

Lilly uvažoval, co se asi děje v mysli tvora, který žije ve vodě dvacet čtyři hodiny denně. To ho přivedlo na nápad přistoupit k experimentům s pobytem v uzavřené vodní nádrži. Vypracoval velmi originální metodu cest do vlastního mozku, jejímž předpokladem byla úplná smyslová izolace, a sestrojil uzavřenou nádrž naplněnou vodou, první prototyp "floatovací vany".
V úplné izolaci, za stavu smyslové deprivace a beztíže, teď přijímal "obrazy", které přicházely z hlubin jeho já. Již během prvních hodin pobytu v izolaci se potvrdila jeho teorie, že mozek nevyžaduje žádné vnější podněty,aby si uchoval vědomí. Ale především - toto prostředí poskytovalo nejhlubší uvolnění a odpočinek, jaké kdy zažil. Také přišel na to, že existuje mnoho stavů vědomí mezi tím běžným denním a stavem hlubokého spánku. A zjistil, že může tyto stavy libovolně ovládat, a bude-li si přát, může dosáhnout stavu bdělých snů i halucinací.
Po několika hodinách bez vnějších podnětů se tma před jeho očima proměnila v tunel, jehož vnitřní "prostor" vyzařoval modré světlo. Průhledy do jiných realit ho zprvu vyděsily - neměl o nich v té době ani ponětí. Sledoval, jak se v tomto prostředí rozpouštějí všechny v mysli naprogramované představy o světě i o sobě, všechny formy víry,domněnky i koncepty a jak dochází k úplnému přeprogramování mysli za upřeného pohledu naprosto klidného a soustředěného vnitřního oka.Tehdy objevil maximu, jež se při zkoumání nesmírných světů vnitřního prostoru stala jeho jediným průvodcem: každá víra je omezením, které je nutno přezkoumat a transcendovat.
Když metodu izolace v nádrži zdokonalil, začal o výsledcích své práce hovořit s kolegy.Velká část psychiatrického výzkumu byla na konci 50. let věnována účinkům LSD. Psychiatři, kteří se na tomto výzkumu podíleli, navrhli Lillymu použití LSD v nádrži. Zpočátku to odmítal - chtěl dokončit výzkum bez použití chemikálií. K experimentu se odhodlal téměř po deseti letech.
V polovině 60. let se o Lillyho práci s delfíny doslechl filmový producent Ivan Tors a nabídl mu roli odborného poradce při natáčení filmu Skokan (Flipper). Během natáčení se seznámil s Torsovou ženou, jež byla mezi prvními, kteří se pokusili využít LSD k terapii. Pro Lillyho, jenž kvůli migréně trpěl od dětství úpornými bolestmi a pátral po nějakém léku, jenž by mu pomohl, to byla výzva. Spolu s Lillym tehdy LSD poprvé ochutnal i cvičený delfín, který si ve filmu zahrál hlavní roli. Po několika terapeutických "tripech", které absolvoval pod vedením C.Torsové, se rozhodl LSD využít experimentálně. Odhodlal se účinek psychedelické látky zkombinovat s účinkem smyslové deprivace v izolační nádrži. Popisuje, že po několika minutách v nádrži jeho tělo kamsi zmizelo. Přestal existovat čas. Ocitl se v nekonečném vesmíru, který měl strukturu mnoharozměrného prostoru, přesahujícího jeho chápání. Setkal se se dvěma podivuhodnými kosmickými bytostmi, jež s ním komunikovaly. Zjistil, že je malým programem v obrovském kosmickém počítači. Když se vrátil zpět do těla, byl jiný.Byla noc. Sestoupil k tmavému bazénu a pozoroval plovoucí delfíny.Cítil k nim cosi, co nikdy nepoznal. Se stejnou vážností přemýšlel o bytostech žijících ve vesmíru. Cítil, že kolem existuje podivuhodná síť spojující všechny typy inteligence. Uvědomil si ještě něco jiného: pátráme po cizích inteligencích daleko ve vesmíru a ony žijí hned vedle nás.

Foto
MÁ LABORATOŘ JE MÉ TĚLO

Pochopil jakousi vyšší kosmickou ekologii všeho bytí. Právě toto poznání mu zabránilo věnovat se dalším pokusům na delfínech čistě vědeckým, objektivistickým způsobem. Jeho rozhodnutí znělo: jediná živoucí bytost, se kterou mám právo experimentovat, jsem já sám. Rozhodl se nyní zkoumat výhradně vlastní mozek. Během výzkumů s LSD v nádrži objevil ve svém mozku paralelní, ale od vnějšího světa oddělený vesmír. Ta to teorie byla radikálním odklonem od převládajícího vědeckého uvažování o čase a prostoru, o realitě vůbec. Dosavadní experimenty jej inspirovaly k teorii dvou kanálů mysli: jeden kanál spojuje vědomí se světem smyslů, druhý pak s celým vesmírem.
Někdy zní vše, o čem Lilly hovoří, jako zpráva o prvotřídní schizofrenii. Lilly se ovšem ohrazuje: "Myslím si, že snaha definovat všechny mystické, transcendentní nebo prostě exotické zážitky,které nezapadají do konsensuální reality,jako psychotické, je koncepční omezeností."
Řadu oficiálních experimentů kombinujících pobyt v izolační nádrži a LSD ukončil v roce 1966. Z LSD se mezitím stal postrach veřejnosti, vědecký výzkum v této oblasti prakticky ustal. Nixonova vláda tuto látku zatlačila do ilegality a zastavila podporu "okrajovým projektům", jako byl výzkum delfínů. Lilly v nové atmosféře podezřívavosti, nedůvěry a strachu, která začala panovat, odmítl pracovat a odložil výzkumy do doby, než se věci vyjasní. S "epochou LSD" se rozloučil tak, že si najal dvanáctimetrovou jachtu a vyplul na moře mezi delfíny.Seděl na zádi a dlouhé hodiny komunikoval se starodávnou kulturou velryb a delfínů.
Koncem divokých 60. let se potkal s dalšími dobrodruhy vnitřního světa, čerstvě exkomunikovanými harvardskými psychology Learym a Alpertem (Ram Dass). V roce 1969 odjíždí do Kalifornie, aby se zúčastnil řady seminářů ve slavném Esalenském institutu v Big Suru. Během roku a půl se setkal s řadou významných osobností pracujících v oblasti výzkumu a rozšiřování vědomí. Byl mezi nimi i český psychiatr Stanislav Grof. Dalším jeho inspirátorem se stal psychiatr Claudio Naranjo, zabývající se různými aspekty "mystických" učení. Od něj se doslechl o Oscarou Ichazovi, žijícím v Chile a vyučujícím moderní verzi staré súfijské metody rozšiřování vědomí. V roce 1970 Lilly odjel do jeho školy v Arice se svou novou přítelkyní Toni. Na půl roku se stali členy zdejší experimentální skupiny.Šest měsíců týden co týden bral Lilly v Arice LSD a snažil se zmapovat nezmapovatelné. Zdejší zkušenost mu pomohla najít to, co později nazval nehybným okem cyklónu: "... střed sebe samého,místo,odkud člověk stoupá vzhůru, aby se připojil k Tvůrcům vesmíru."
Spolu s Ichazem se pokusil o podrobnou kategorizaci změněných stavů vědomí. O výsledku této práce vypovídají závěrečné kapitoly knihy V centru cyklónu.Lilly objevil devět vrstev nadvědomí a devět vrstev podvědomí. Zjednodušeně řečeno: Lilly si experimentálně ověřuje, že nebe a peklo má každý ve své hlavě - a mimo to takřka nekonečné počty dalších nejneuvěřitelnějších vesmírů.

Foto
KETAMIN - TŘI TÝDNY MIMOZEMŠŤANEM

Při jednom z mnoha pokusů zbavit se dlouholeté úporné migrény narazil Lilly v Esalenu na lékaře, který mu doporučil injekční aplikaci silného utišujícího prostředku Ketamin. Výsledky byly tak nadějné, že Lilly jej okamžitě učinil součástí svého výzkumného programu. Pod vlivem ketaminu objevil "práh mimozemské reality". Oblast, v níž se rozpustilo jeho individuální já a stal se "vším", si označil jako "Síť tvoření". Rozhodl se, že zkusí ve vnitřní realitě žít co nejdelší dobu. Zjistil, že když si každou hodinu dvacetkrát za den aplikuje "K" a zbylé čtyři hodiny věnuje spánku, je schopen udržet spojení se "Sítí" nepřetržitě tři týdny.
S "vitamínem K" experimentoval tak dlouho a důkladně, že ho málem připravil o život. Jeho přítelkyně Toni ho našla v bezvědomí, ležel obličejem dolů v bazénu a nedýchal. Chybělo málo a Lilly se stal obětí své neuhasitelné zvědavosti, s níž se tak často vrhal do vnitřních vesmírů, aby kontaktoval "cizí inteligence". Ale ani tato epizoda ho neodradila.
Experiment byl nakonec přerušen tragikomickým způsobem. Lilly vyrazil své ženě naproti na kole, aby jí předal klíče od auta. Ve stavu navozeném chemikálií se přerušilo jeho spojení s vnější realitou. Když se řítil klikatou silnicí z kopce rychlostí padesát kilometrů v hodině, spadl mu řetěz. Žebro mu po pádu propíchlo pravou plíci. Po dlouhém a bolestivém pobytu v nemocnici se rozhodl přestat používat jakékoli chemické látky.

EPILOG

Ve svých 61 letech své dlouholeté experimenty zastavil. Uvědomil si, že musí napsat zásadní knihu a podělit se o své divoké zkušenosti s lidmi. Dosavadní život označil za uzavřenou etapu svého vývoje. V roce 1976 založil Nadaci Člověk/Delfín v Malibu v Kalifornii. Za nejdůležitější úkol nadace považuje promluvit si s velrybami a delfíny dříve, než je vyhubíme. Hrozba, že se tak stane dříve, než zjistíme, kdo jsou, je reálná. Spolupracuje s organizacemi na ochranu ohrožených druhů a s hnutím za zákaz lovu velryb a dalších kytovců. Zároveň hledá mladé lidi, kteří by dokázali z jeho zkušeností čerpat, pokračovat v komunikaci s delfíny a připravovat se na komunikaci s vesmírnými civilizacemi.
V roce 1979 se pokusil založit společnou komunitu lidí a delfínů v Marine Worldu - spolu tady měly vyrůstat rodiny lidí a delfínů. V témže roce zahájil projekt JANUS,což byl vizionářský pokus o komunikaci s delfíny pomocí počítačů. I když to pro všechny účastníky (včetně delfínů) byla velmi vzrušující doba, Lilly brzy zjistil, že mu docházejí prostředky a chybí mu vyspělá technologie. Nic z toho však nechybělo armádě! Na počátku 80. let Lilly s hořkostí zjišťuje, že oblast, jejímž průkopníkem byl, postupně opanovávají výzkumné skupiny pracující pro vojenské tajné služby. V 70. a 80. letech se Lilly jako jeden z prvních psychoterapeutů pokoušel o propojení moderní technologie (floating, elektrostimu lace, bio-feedback) se starými esoterickými technikami dosažení "osvícení" (meditace, jóga). Stal se předsedou společnosti Human Software a hledal takovou techniku, která by i průměrnému člověku dovolila nahlédnout do "vyšších pater" vědomí.
Není to tak dávno, co začal pracovat na knize Don´t Bore God or He Will Destroy Your Universe.Ještě ve svých 86 letech cestuje po světě a pořádá přednášky,které zpravidla končí slovy: "Objevujte a zkoumejte nové, ale ať objevíte cokoli - nový prostor či realitu -, neuctívejte je, ani se jich nebojte. Za jakýchkoli okolností musíte zůstat svobodní. Každou omezující víru je třeba přezkoumat a opustit. Pro badatele neexistuje žádná definitivní víra. Svoboda je v neznámém. "