"Jestli existuje na zemi někdo, kdo ztělesňuje zlo, pak je to právě Teller," prohlásil o něm jeden z jeho názorových odpůrců. Dr. Edward Teller, "otec" vodíkové pumy a architekt projektu "hvězdných válek", jenž zemřel 9. září 2003 ve věku 95 let, byl dlouhá léta nenáviděn i zbožňován. Z pozadí moderního vědeckého ústavu výrazně ovlivňoval dějiny druhé poloviny 20. století.
"Na prahu studené války jsme vyvinuli vodíkovou pumu, vyzkoušeli jsme ji a postupně zdokonalovali - jen proto,abychom ji nemuseli nikdy použít," napsal ve své vzpomínkové knize. "Naše úsilí při vývoji nukleárních zbraní hromadného ničení posloužilo k tomu, že jsme nakonec ve studené válce zvítězili." Není sporu o tom, že tento americký vědec maďarsko-židovského původu byl jednou z nejkontroverznějších osobností vědy 20. století. Na jedné straně geniální teoretický fyzik s obrovskou invencí, na straně druhé člověk s nesmírným vlivem, jehož dlouhé prsty sahaly až do nejvyšších vládních a vojenských kruhů.
PROJEKT MANHATTAN
Narodil se 15. ledna 1908 v Budapešti. Matka byla pianistkou a od jeho útlých let ho učila hrát na klavír.Láska k hudbě jej pak provázela po celý život, a když se později v emigraci stěhoval z univerzity na univerzitu, putovalo za ním kromě beden se svazky knih i mohutné klavírní křídlo. Hrál na ně virtuózně. Opravdovou vášní se mu ovšem stala matematika. Chtěl ji studovat na univerzitě, ale jeho otec, úspěšný advokát, s tím nesouhlasil. Domníval se totiž, že matematické vzorce jeho syna neuživí. Nakonec zvítězil kompromis. Mladý Teller odcestoval do Německa, kde studoval chemické inženýrství.
Byla to dobrá volba. Na německých univerzitách se ve 20. letech minulého století rodila kvantová mechanika, nová přírodovědecká teorie zásadního významu, a Teller se dostal přímo ke zdroji této myšlenkové revoluce. Pak ale přišel šok - roku 1933 se chopil moci Adolf Hitler. Teller,čerstvý doktor přírodních věd, musel kvůli svému židovskému původu z Německa uprchnout. Nakonec přijal nabídku z univerzity ve Washingtonu. Díky svým přednáškám a článkům z oblasti fyzikální chemie a jaderné fyziky si za velkou louží brzy získal značný věhlas. Krátce po
Edward Teller byl mezi prvními, kdo se v roce 1943 v režii J.R. Oppenheimera, "otce atomové pumy", přesunul do utajeného střediska v Los Alamos. Po celou dobu zde pracoval v oddělení pro řešení pokročilých vývojových prací, které vedl italský fyzik Enrico Fermi. Tellerova hvězdná chvíle ovšem nastala až po roce 1949, kdy úspěšnou zkoušku atomové pumy provedl i Sovětský svaz.
TAJEMSTVÍ SUPERPUMY
Krátce po druhé světové válce se svět zřítil do nejistého období začátku studené války.V armádě vědců, kteří pracovali na vývoji atomové pumy,došlo k názorovému střetu. Většina z nich cítila morální odpovědnost za zničení dvou japonských měst - Hirošimy a Nagasaki. Ve světle těchto děsivých událostí jim připadalo zrůdné, aby se ve vývoji atomových zbraní pokračovalo. Skupina, jejímž mluvčím byl Teller,měla opačný názor.Poukazovala na hrozbu rozšiřujícího se komunistického impéria a zastavení zbrojního atomového programu chápala jako ohrožení národní bezpečnosti. Na váhání a spory nezbýval čas. Komunistická supervelmoc využila nejen umění špionáže, ale i vlastního nemalého vědeckého a technologického potenciálu. Stalin bez ohledu na lidské životy vynaložil všechny
To potvrzuje i skutečnost, že dozor nad sovětskými vědci svěřil Lavrentiji Berijovi, svému prvnímu pobočníkovi a vykonavateli nesčetných trestů smrti. Situaci v roce 1950 ještě vyostřila korejská válka. Z časového odstupu je patrné, že prezidentu Trumanovi nezbývalo nic jiného než vyhlásit nový program. Jednalo se o jedno z nejzávažnějších rozhodnutí v moderních dějinách Spojených států, když prezident v prohlášení k americkému národu řekl: "Uložil jsem Komisi pro atomovou energii, aby pokračovala v práci na všech druzích atomových zbraní, včetně vodíkové pumy neboli superpumy..." Hlavním konstruktérem této "absolutní zbraně" byl jmenován Edward Teller.Již ve čtyřicátých letech se totiž spolu s Georgem Gamowem podílel na vypracování teorie termonukleární fúze, procesu, jenž se odehrává v nitru Slunce a hvězd. Jde o fundamentální vesmírný jev založený na syntéze dvou jader vodíku, která se mění v jádro hélia za uvolnění obrovského množství energie. Zda člověk dokáže tento pochod napodobit i na Zemi, to bylo nyní v rukou Tellera a jeho spolupracovníků. Proti vývoji pumy se ostře vyslovila řada známých osobností, včetně Alberta Einsteina. Leo Szilard, jeden z iniciátorů programu Manhattan, dokonce varoval, že pokusný výbuch superpumy může zničit veškerý život na Zemi.
Navzdory těmto hlasům laboratoře v Los Alamos znovu ožily. Šlo o nesmírně náročný projekt a výsledek byl nejistý.Tellerovy plány zahrnovaly výpočty,jež kdosi označil za "matematický Mount Everest". I proto muselo oddělení, využívající první elektronický počítač ENIAC ,pracovat v nočních směnách. První zkoušky selhávaly.Verze pumy, označovaná jako "Lednice" měla kvůli složitému systému chlazení těžkých izotopů vodíku podobu stotunového monstra. Pokusy i přes úsilí vědců vedly do slepé uličky. Protože Teller byl na rozdíl od Oppenheimera, svého předchůdce na hlav ním vědeckém postu v Los Alamos, značně konfliktní osobností, docházelo mezi vědci k neshodám. K nervozitě přispěla i skutečnost, že Rusové při vývoji vodíkové pumy začali před Američany získávat náskok. Jednak se jim díky zradě Klause Fuchse, jednoho z losalamoských vědců, dostaly do rukou tajné plány,jednak je k cíli, takzvané suché H-bombě, přiblížily výzkumné práce gardy mladých sovětských fyziků, k nimž patřil zvláště Andrej Sacharov,pozdější disident a obhájce lidských práv. Teller svůj vzrůstající vliv
KE HVĚZDNÝM VÁLKÁM
V srpnu roku 1953, pět měsíců po smrti Stalina, oznámil Sovětský svaz, že disponuje funkční vodíkovou pumou. Úspěšnou explozi v kazašské stepi potvrdily i radioaktivní vzorky zachycené americkými špionážními letadly.Míru zděšení, které nastalo v Bílém domě, si lze sotva představit. Kdyby nový komunistický vůdce zešílel, nad Spojenými státy se každou chvíli mohla objevit letadla s pumami, jejichž ničivá síla byla stonásobně vyšší než těch, které dopadly na Hirošimu a Nagasaki. Tahle představa - sluneční žár spalující americká velkoměsta - byla tak děsivá, že se o ni Bílý dům radši ani nepodělil s veřejností.
Přesto Američanům zůstalo v rukávu nejedno eso. To nejdůležitější spočívalo v invenci Edwarda Tellera, jenž mezitím dopracoval návrh třístupňové vodíkové pumy.Její úspěšná, nechvalně proslulá zkušební exploze vymazala 1. března 1954 atol Bikini. Všichni, kdo výbuch pozorovali, zůstali jeho razancí otřeseni. Smutným doprovodem, o němž o čtrnáct dnů později informovala média na celém světě, byl osud japonské rybářské lodi, na kterou se sesypal déšť radioaktivního prachu. Rovnováha supervelmocí byla obnovena. Zastavit závody ve zbrojení si však nemohla dovolit ani jedna z nich. Byl to Teller,jehož práce na "miniaturizaci" jaderných zbraní umožnily vývoj mezikontinentálních balistických raket. Svět rozpůlený ideologickými rozpory jako přezrálý meloun balancoval s postupující studenou válkou na hraně zkázy.Ke kritickému okamžiku došlo roku 1962 v období karibské krize, po níž díky diplomacii nastalo v dalších desetiletích alespoň relativní uvolnění. Zbrojení ale pokračovalo s neztenčenou silou, rakety s jadernými náložemi byly z obou stran namířeny na světové metropole a hlubiny oceánů brázdily ponorky,které mohly ze své paluby vyvolat apokalypsu. Byl to opět Teller,kdo v osmdesátých letech navrhl program zbudování protiraketového štítu s
DOKTOR DIVNOLÁSKA?
Jaký vlastně byl dr.Edward Teller? Patřil bezesporu k nejmocnějším vědcům světa. Byl mužem, jenž mohl v kteroukoli hodinu zatelefonovat špičkám americké vládní a vojenské administrativy.Kvůli jeho výzkumu na zdokonalování supermoderních zbraní v něm veřejnost viděla člověka bez morálky a výčitek svědomí. Není tajemstvím, že právě jeho osobou se nechal inspirovat režisér Stanley Kubrick, když natáčel svůj slavný film Doktor Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1963). Hlavní hrdina, výtečně ztělesněný Peterem Sellersem, svým středoevropským akcentem nepochybně odkazuje na Tellera. Problém spočívá v tom, že zatímco doktor Divnoláska je bývalým nacistou, Teller po celý svůj život vystupoval jako obhájce svobody a odpůrce jakéhokoli totalitarismu, ať nacistického, či komunistického ražení.
"Edward je člověk s obrovskou představivostí," napsala o něm manželka Enrika Fermiho ve své knize vzpomínek. "Jeho nejtypičtějším rysem je obočí, které je velmi husté a trčí mu nad zelenýma očima jako oblouk nad barevným oknem starého kostela. Když se zamyslil, svraštil čelo,obočí mu povyjelo a celá tvář dostala nezvyklý výraz. Překvapení, úžas, otřes, to všechno dokázal vyjádřit svým obočím." Že šlo o brilantního fyzika, o tom není sporu. V oblasti fyzikální chemie a nukleární fyziky publikoval práce, v nichž s velkým předstihem vypracoval řadu zásadních teorií. Patří k nim například i první návrhy vysokoenergetických proton-protonových srážek, experimentů, které byly kvůli technické náročnosti realizovány až v posledních letech a nadále pokračují v nejvyšších částicových urychlovačích. V politických názorech patřil Teller nepochybně k "jestřábům". Pamětníci ho označují za skvělého, laskavého učitele, obdivovaného studenty. Měli pravdu jeho vyznavači, anebo odpůrci? Na tuto otázku neexistuje odpověď. Jisté ale je, že životní příběh Edwarda Tellera je obrazem nesmírně složitého postavení vědce v době, kdy se znalosti o podstatě hmoty a energie staly hlavním tématem celosvětové politické hry.Zemřel 9. září 2003 ve věku 95 let ve svém domě v kampusu Stanfordské univerzity v Palo Altu. "Chtěl jsem se věnovat teoretické fyzice, ne pracovat na vývoji zbraní hromadného ničení," prohlásil kdysi v jednom rozhovoru, "ale pouze do dne, kdy jsem se dozvěděl, že Adolf Hitler obsadil Holandsko a Belgii ..."
