R. E. Howard | Reflex.cz
reklama
nahoru

R. E. Howard

Lukáš Kašpar25. února 2004 • 13:20

Zaplavil literaturu dvacátého století příběhy, v nichž proudí potoky krve a kosti praskají pod údery seker obrovitých hromotluků. Vytvořil svět, ve kterém muži jsou silní, ženy krásné a všechny problémy se dají vyřešit přesným úderem meče. Svět plný dobrodružství, kde se říše hroutí mávnutím pera. Tuto moc měl podivínský spisovatel ROBERT ERVIN HOWARD, autor legendárního Barbara Conana.

reklama

"Co tě nezabije, to tě posílí," pravil Friedrich Nietzsche. Touto větou je uveden i legendární film Barbar Conan. Stejnou m yšlenkou se při psaní svých děl řídil také král krvavé fantasy R. E. Howard. Jeho hrdinové kráčeli životem odvážně a hrdě, zatímco on sám trpěl nezvladatelnými psychickými obtížemi. Nikdy se nedokázal odpoutat od svých rodičů a ve třiceti letech spáchal sebevraždu. Za svůj krátký život vytvořil kultovní dílo, které ani po sedmdesáti letech nezestárlo.

MALÝ BARBAR

Howard se narodil 22. ledna 1906 v americkém honáckém městečku Peaster v Texasu. Jako dítě zažil poslední vlnu kolonizace Jihozápadu, provázenou rozkvětem petrolejářského průmyslu. Jeho otec byl lékař, a ač se rodina často

Foto
stěhovala, největší část života prožil Howard v zemědělské osadě Cross Plains. Žil uprostřed rančů a stád dobytka, byl neustále nemocný,takže mu nezbylo nic jiného než literatura. Své hrdiny si Howard vymýšlel odmalička a chtěl se jim podobat. Začal cvičit, jezdit na koni a plavat.
Nejraději ze všeho měl box. Vypráví se, že se občas zastavoval na ulici, chvíli boxoval proti imaginárnímu protivníkovi a pak v klidu kráčel dál. Před svou smrtí měl prý postavu rozeného válečníka. Měřil přes metr osmdesát a vážil skoro metrák. První povídky začal psát v patnácti letech, když skončil se školou. Jenže vydavatelé malého kluka odmítali. Když se nedokázal uchytit ani v žádném zaměstnání, která stále střídal, překousl svůj odpor ke vzdělávání a nastoupil na střední obchodní školu. Když ji dokončil, zkoušel podnikat, ale brzy se stal novinářem v naftařských denících.

KRÁL BRAKU

První povídku otiskli Howardovi v roce 1925 v plátku s nevalnou pověstí Weird Tales. O rok později vzbudila ohlas hororová povídka Wolfshead. Už v té době labilní Howard ale nezvládal redakční praxi - korektury pro něho znamenaly neustálé přepisování textů, což ho přivádělo k zuřivosti, v níž ničil své příběhy.Časem si raději našel místo v drogerii, kde dva roky bojoval s touhou psát.
Foto
Nakonec nevydržel, opustil zaměstnání a začal v obrovském množství chrlit povídky.Ač prodal zlomek své produkce, dokázal se uživit. Chtěl prorazit za každou cenu, a tak psal úplně o všem - o kovbojích, mafiánech, historii, Indiánech, sportovcích, válkách. V roce 1928 se objevil v jedné povídce první Howardův velký hrdina - Salomon Kane.
Příběhy o anglickém puritánovi ze 16. století, jenž neznal lepší zábavu než souboje, sice už dávno zapadly,ale koncem třicátých let se těšily v Americe velké oblibě. Jako každý správný autor fantasy byl Howard činný v oblasti poezie. A ne ledasjaké. Jeho eposy měly sloužit jako staré texty, které spoluutvářely vymyšlený svět. Básně plné patosu, bitev,dobrodružství a násilí jsou spíše mohutně než umně napsány. Snad proto je nikdo nikdy nevydal. "Nechť zchátrá a rozpadne se v hlínu / kultury lidské každý čin. / Jsem barbar z nejhlubšího stínu, / který se tyčí nade vším." Howarda nade vše zajímala historie pravěku, Británie, Irska, Asie i Afriky a odmítal moderní společnost.
Byl fascinován zaniklý mi světy plnými megalitických měst, přízračných ruin, kde je cítit pach smrti, hrůzy a magie. Už Salomon Kane bloudí džunglemi a objevuje právě taková místa. V roce 1929 začal Howard vydávat cyklus povídek o
Foto
prehistorickém světě. Psal fantastické příběhy o říších Atlantidy, Lemurie a Mu, kde žili tvorové mnohem starší než lidstvo samo. Současně vznikaly i historické příběhy o Piktech a Keltech, v nichž náčelník Bran Mak Morn čelí římské invazi.

NADČLOVĚK S MEČEM

Přes všechnu posmrtnou slávu by si na Howarda vzpomněl málokdo, kdyby se v roce 1932 nevynořil v povídce The Phoenix on the Sword nesmrtelný barbar Conan. V posledních třech letech života o něm napsal dvě desítky povídek a jeden román. Barbarova dobrodružství ve světě před dvanácti tisíci lety se stala vrcholem spisovatelovy tvorby.Conan měl předchůdce především v Howardově králi Kullovi, který vládl bájné Atlantidě. "Nejpyšnější ze všech, zářící jako měsíc mezi hvězdami, bylo království Aquilonské, vládnoucí suverénně zasněnému západu. Sem přišel Conan, zvaný Cimmeřan, černovlasý a zachmuřený,s mečem v pěsti, zloděj, pobuda, rváč, který choval v srdci velké smutky, sny i radosti, aby srazil zářící trůn y světa pod podrážky svých zaprášených sandálů."
Foto
Conan je největším z hrdinů, vrhá se do nejdivočejších bitev a bojuje s nejmocnějšími protivníky.Jeho svět měl být co nejvěrohodnější, i když se jedná o fikci. Howard sám se totiž považoval spíše za autora historických románů než za tvůrce fantasy. Conanův fiktivní životopis nese všechny rysy šestákového heroismu. Narodil se jako syn kováře v království Cimmerie a už od patnácti let se živil válkou a pleněním, pak se protloukal jako zloděj. Pro svou obrovskou postavu byl vyhledávaným žoldákem. Stal se pirátem a jeho odvaha ho nakonec vynesla až na trůn Aquilonie.
Chtěl dožít jako spravedlivý král, ale protože se čaroděj Xaltotun rozhodl ovládnout svět, odložil korunu ze svého ztrápeného čela a vydal se na poslední hrdinskou výpravu, jejíž průběh popisuje zmíněný conanovský román Hodina draka. Kniha je považována za stěžejní dílo heroické fantasy. "Každé slov o zde má své přesně vymezené místo tak, jako by autor prožil všechna popisovaná dobrodružství v Conanově vtělení," píše s upřímným obdivem Howardův překladatel Jan Kantůrek.

ARNIE

Howardův styl i hrdinové jsou prostí. Síla kovu v jeho světě platí mnohem víc než rozum a cit. Neohrožení bojovníci bojují o přežití a bez zbytečných slov prolévají krev svých nepřátel. Howardovi obdivovatelé jsou fascinováni krutými bitvami, a dokonce tvrdí, že kdyby autor žil ve válečných časech, dotáhl by to jako stratég daleko. Také jeho hororové povídky jsou dodnes vysoce ceněny a temné prvky
Foto
tohoto žánru se objevují v celé jeho fantasy tvorbě. Howard prý do každé postavy vkládal něco ze sebe. Možná ani ne tak sebe samého, jako své nenaplněné touhy. "Netoužím vědět, co bude po smrti.
Dokud žiji, chci žít naplno. Chci jíst šťavnaté maso a ostré víno, chci cítit žhavé objetí ženských paží a bláznivé vzrušení boje, v němž se čepele mečů blýskají modře a rudě," říká Howard Conanovými ústy. Spisovatel toužil po nekomplikovaném světě, plném férového boje bez intrik a intelektuálních úvah. "Conan si krátce pomyslel, že se jedná o kouzla, a dále se tím nezatěžoval." V Howardových příbězích také nenalezneme stopu humoru. Mezi cákanci krve na něco takového není čas. Přes primitivní styl je Howard doposud považován za mistra svého oboru, a také proto má početné řady více či méně úspěšných epigonů. Spisovatelé L. Sprague de Camp a Lin Carter v šedesátých letech vydali soubor povídek o Conanovi a vzbudili tak nebývalý zájem o pozapomenutého autora. Oba se pokusili vlastními epizodami na How ardovy příběhy navázat a brzy je následovali další známí představitelé fantasy. Dnes už proto existují o Conanovi desítky knih. Úspěchu reedicí využila i společnost Marvel Comics Group,která začala vydávat několik řad conanovských komiksů.
Conana ovšem proslavily především dva filmy z osmdesátých let s toporným kulturistou Arnoldem Schwarzeneggerem v hlav ní roli. V Barbaru Conanovi (1982) se podařilo režisérovi Johnu Miliovi a scenáristovi Oliveru Stoneovi evokovat drsnou atmosféru Howardových příběhů, kde hrdinové dennodenně podstupují krutý boj o přežití. Ve film u se toho moc nenamluví, Conan stíhá za doprovodu působivé hudby Basila Poledourise vrahy svých rodičů a za pomoci spojenců ničí nepřátele. Podle mnohých kritiků se snímek omezuje na předvádění brutality a nelidského násilí. Přesně o to ale v Howardových povídkách jde. Druhý film, Ničitel Conan (1984), připomíná jen trochu drsnější verzi pohádky o Šípkové Růžence a s povídkami R. E. Howarda už nemá nic společného.

ODTÍNAL KONČETINY, PÁRAL BŘICHA

Howard je první skutečně významný spisovatel žánru fantasy a otec subžánru "meč a magie", v němž nesmí chybět bájná království, zaniklé říše, prvky hororu, postavy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi a vždy jeden nezničitelný válečník. Fantastické světy vymýšleli už Howardovi předchůdci, ale nikdo z nich nedokázal do té doby vytvořit takový,jenž má vlastní historii a pravidla. Howard sice nedosáhl slávy pozdějšího nejvýznamnějšího představitele fantasy J. R. R. Tolkiena, přesto byl Conan desítky let známější postavou než Frodo Pytlík.
Foto
Tolkienův Hobit spatřil světlo světa v roce 1937, rok po napsání poslední povídky o Conanovi. První dva díly Pána prstenů vyšly až v roce 1954. Howardův svět ani jazyk se ovšem s Tolkienovým nedají srovnávat.
Lingvista Tolkien psal své dílo šestnáct let, regionálnímu žurnalistovi Howardovi stačilo k napsání povídky několik dní. Howard se vyžívá právě v tom, co Tolkien decentně přechází - v krutosti a syrovosti boje o přežití. Pro Howarda nějaké vyšší poslání nemá význam, platí jediné pravidlo: silnější bere vše. "Vítězný výkřik se zlomil v půli a válečník padl k zemi jako býk na jatkách. Z lebky rozťaté až ke krku vyhřezl mozek. ,Co se tady, k čertu, děje?` Conan překročil tělo muže, kterého právě zabil." Četba Howardových povídek vyžaduje i v dnešní době silný žaludek, případně ironický odstup. "Jeho meč zpíval píseň smrti. Na Conana sestoupilo divoké slepé šílenství. Před planoucíma očima závoj rudé mlhy,roztínal lebky,drtil hrudi, odtínal končetiny a páral břicha. Tak jako sekáč kráčí s kosou obilným polem, tak kráčel Conan palubou Tygřice. Místo kosy třímal meč a paluba za ním byla pokryta krví a mozky těch, kteří se mu postavili do cesty.Nezranitelný ve svém pancíři, široká záda opřená o stěžeň pirátské lodi, vršil u svých nohou hromadu mrtvých."
Takových popisů boje lze nalézt v každé povídce několik. A kruté nejsou jen bitvy, ale i Conanův bůh Crom. "Je lepší o něm mlčet než přivolávat na sebe pozornost. Častěji ti sešle zkázu než štěstí. Je pochmurný a bez lásky,ale při narození vdechne muži sílu bojovat a zabíjet. Co jiného by si člověk mohl od svého boha přát?"

SMRT

Robert Howard bydlel celý život s rodiči. V dosažitelném okolí bylo jen několik desítek domů, takže trávil většinu času sám. Seděl doma, psal a občas se vydal na cesty po Americe, z nichž otci a matce posílal dlouhé dopisy o historii navštívených míst. I v životě upřednostňoval sílu svalů před silou ducha. Nepatřil k žádné literární skupině a odmítal jakékoliv intelektuálství. Otec jezdil za pacienty a syn trávil většinu času s milovanou matkou Hester Ervinovou. Časem se na ní stal chorobně závislý.V roce 1936 těžce onemocněla a Howard se zhroutil. Když upadla do kómatu, syn se dozvěděl, že má před sebou nejvýše dva dny života. Ráno 11. července 1936 si vypůjčil revolver,odjel za město a zastřelil se. Jeho matka ho přežila o jediný den. "Život je neustálý boj a smrt byla jeho společníkem od samého narození. Jako příšerný společník mu byla neustále po boku, stála mu za zády u hracích stolů, její kostnatý spár zvonil na jeho cínové poháry s vínem. Když uléhal, vznášela se strašná a nelítostná nad jeho ložem.
Nevěnoval jí víc pozornosti, než věnuje král pážeti, které m u nalévá víno.Jistě, jednoho dne se její pařát sevře a to bude vše," napsal o Conanovi tři roky před sebevraždou. Někteří literární kritici dodnes tvrdí, že kdyby žil Howard déle, stal by se významným spisovatelem ság z amerického Jihozápadu. Za svého života se ale nikdy nedostal dál než do časopisů. Dokonce i Conan spatřil světlo světa v knižní podobě až po autorově smrti.

Lukáš Kašpar


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama