Ší'ité | Reflex.cz
nahoru

Ší'ité

DAN HRUBÝ31. března 2004 • 17:27

Dva milióny lidí se na přelomu února a března shromáždily v irácké Karbale při oslavách ší'itského svátku ašúrá. Po sérii výbuchů zemřelo sto dvanáct z nich. Tragédie odhalila hloubku schizmatu, které islám po staletí provází, nepřátelství mezi většinovými sunnity a menšinovými ší'ity, jež příležitostně ústí v krvavé násilí.

Svátek ašúrá slavili ší'itští poutníci v Iráku teprve podruhé. Vloni připadl na datum následující jen několik dní po pádu Saddámova režimu. V Karbale se shromáždily tisíce ší'itů ke svým pašijovým hrám, naplněným sebetrýzněním a krví. Muži se bičují a sekají ostrými noži i meči do hlavy, ženy oblečené v tmavých šatech naříkají a některé matky nařezávají svým dětem kůži na obličeji. Mnozí v hluboké extázi ztrácejí vědomí. Bizarní průvody mají připomínat utrpení a smrt Prorokova vnuka Husajna, ústřední postavy ší'itského islámu.
Ten byl v říjnu 680 obklíčen a zabit u Karbaly vojskem umajjovského chalífy. Spolu s bratrem je pohřben ve zdejší mešitě. Pašijové hry jsou oslavou mučednictví, utrpení a sebeobětování, jež mají v duchovním světě ší'itů mimořádně silné postavení. Ale odráží se v nich i nepřátelský vztah k sunnitům, kteří tragédii u

Foto
Karbaly způsobili - ženy jim během průvodu spílají do vrahů. Hluboce zakořeněný pocit křivdy a nespravedlnosti, který ší'ity provází napříč staletími.

VRAŽDY A TRAVIČSTVÍ

Jak vlastně došlo k rozdělení islámu na ší'itskou a sunnitskou větev? Po smrti proroka Muhammada vypukl boj o nástupnictví. O to, kdo bude chalífou - světským a duchovním vůdcem islámské obce. Stoupenci nástupnictví nejbližšího Muhammadova příbuzného, zetě a bratrance Alího (a posléze i jeho synů), si začali říkat ší'at Alí - strana Alího, zkráceně Ší'a. Podle nich Muhammad předal Alímu schopnost komunikovat s Bohem a označil ho za nástupce během cesty ze své poslední pouti do Mekky. Mělo se tak stát u jezírka Chumm. Skutečnost, že se Alího jméno v koránu ani jednou neobjevuje (že by se prorok Muhammad jedinkrát nezmínil o svém nástupci?!), vysvětlují dodatečnou manipulací se svatým textem. Ší'ité od počátku tahali za kratší konec.
Moc pro sebe uzurpoval rod Umajjovců. Prorokův zeť Alí byl zavražděn po pěti letech vlády, již zmíněný Husajn zabit u Karbaly, další potomci údajně otráveni. V roce 873 zemřel Hasan al-Askarí, jedenáctý muž v generační posloupnosti po
Foto
Alím, a jeho syn Muhammad zmizel. Pokud skutečně Muhammad žil - jeho existence není historicky prokázána -, mělo k této tajemné události dojít v jeskyni Velké mešity v Samarrá. Zmizení Muhammada se stalo základem náboženské koncepce ší'itů. Dvanáctý imám je nazýván skrytým Pánem času a ší'ity spojuje víra, že se jednoho dne vrátí jako mesiáš - mahdí. Povede ší'ity do závěrečného džihádu (proti sunnitům stejně jako nevěřícím) a na zemi zavládne království Boží.

STO SEDMDESÁT MILIÓNŮ

Ačkoli se ší'itský islám nikdy nestal jednotným proudem - snad má až tři sta odnoží a sekt -, hlásí se k němu kolem 170 miliónů muslimů. Většinu mají ší'ité v Íránu (89 procent obyvatelstva), Ázerbájdžánu (75 procent), Bahrajnu (70 procent) a Iráku (65 procent). Významné zastoupení mají ší'ité v Libanonu (40 procent), Kuvajtu (30 procent), Sýrii (25 procent), Pákistánu (20 procent), Kataru a Spojených arabských emirátech (16 procent), v Turecku a Afghánistánu (15 procent). V mocné Saúdské Arábii coby strážci a sponzorovi sunnitské ortodoxie se k ší'itskému vyznání hlásí pět procent obyvatel. Z výčtu je zřejmé, že nejvýznamnějšími ší'itskými zeměmi jsou - vzhledem k absolutnímu počtu obyvatel - Írán a Irák. Platí to přesto, že spolu vedly v letech 1980-1988 dlouhou a vyčerpávající válku, kterou Saddámův režim zejména v muslimském světě prezentoval jako válku sunnitů (Iráku) se ší'ity (Íránem), jakož i Arabů proti Peršanům. V jaké oblibě byl Saddám Husajn u iráckých ší'itů, je zřejmé. Baasistický režim (přes svůj relativně sekulární charakter ovládaný sunnity) je pronásledoval od svého nástupu v roce 1968. Napětí v ší'itské komunitě stoupalo a v roce 1977 propukly masové demonstrace v ší'itských svatých městech - Karbale (hrob Husajna) a Nadžafu (hrob Alího).
Po nich Saddámův režim zakázal ší'itům vykonávání spektakulárních
Foto
náboženských obřadů včetně krvavého svátku ašúrá. Začalo systematické pronásledování ší'itů. Mnoho jich bylo zavražděno nebo vypovězeno ze země. Tisíce raději odešly do sousedního Íránu. Ší'ité Saddáma nenáviděli, a když spojenecké jednotky obsadily na jaře 1991 velkou část Iráku, vypuklo na jihu země povstání. Podle některých odhadů nechal Saddám Husajn od dubna 1991 do října 1992 popravit až padesát tisíc ší'itů. Spojenci nezasáhli. Nyní se ší'ité chystají převzít moc v zemi. Prozatímní irácká ústava předpokládá parlamentní volby do 30. ledna 2005 a je pravděpodobné, že většina Iráčanů bude volit podle náboženské konfese. Znamená to, že v Iráku bude nastolen stejně radikální ší'itský režim jako v sousedním Íránu? Je toto nebezpečí skutečně reálné?

FANATICI KŘIŽUJÍ MĚSTEM

Letos 1. února uběhlo pětadvacet let od chvíle, kdy na teheránském letišti přistál za fanatického nadšení shromážděného davu ájatolláh Chomejní. Íránský šáh byl svržen, doplatil na své velikášství a sociální inženýrství. Moci v zemi se ujali duchovní. Byl nastolen do té doby nepoznaný teokratický režim, v němž absolutní moc získal zástupce skrytého Pána času, tedy dvanáctého imáma, jenž záhadně zmizel v devátém století. Jmenoval se Ruholláh Chomejní. Charismatický stařec, který dlouhé roky exilu prožil u hrobu Alího v iráckém Nadžafu, realizoval v praxi svou koncepci vlády duchovních, znalců islámského práva - společnosti má přece vládnout právo, nikoli vládci, lidé uzurpující moc ve svůj prospěch a zisk. Nová islámská ústava to formulovala jasně: "Během své nepřítomnosti bude slavný Pán času - ať mu Bůh poskytne pomoc - zastoupen v Íránské islámské republice duchovním vůdcem a imámem lidu, čestným, vznešeným, vzdělaným a schopným správcem a náboženským zákonodárcem."
Fanatismus mnoha Íránců šel v prvních letech revoluce tak daleko, že v Chomejním spatřovali navrátivšího se Pána času - mahdího, ší'itského mesiáše. Dnes roste na okraji Teheránu monstrózní mešita, uprostřed níž leží přikryta zelenou vlajkou islámu Chomejního rakev. Soudě podle velikosti a zamýšlené nádhery, může se tento komplex rovnat hrobkám prvních jedenácti imámů. Chomejní se podobně jako oni dočkal lidového zbožštění. V roce 1979 se objevil režim, který vyděsil obě strany rozděleného světa. Režim, který se netajil svými plány na vývoz islámské revoluce, a i když se od té doby jeho bigotní ostří výrazně otupilo a jeho zhroucení je podle mnohých už jen otázkou času, vývoz radikální ší'itské doktríny do sousedního Iráku zůstává zlým snem. Vůdce iráckých ší'itů ájatolláh Sistání něco takového odmítá. Jenže teror náboženských fanatiků, očividně inspirovaných v Íránu, se již objevil. Naposledy v jihoirácké Basře. Ší'itské milice tu křižují město a zastrašují místní sunnity. Pokoušejí se je z Basry vyhnat. Zabíjejí bývalé prominenty Socialistické strany arabské obrody (Baas), znovu takřka bez výjimky sunnity, nutí ženy nosit závoje, vraždí křesťany, kteří prodávají alkohol. V jejich čele stojí údajně ší'itští duchovní.

POZABÍJET ÁJATOLLÁHY

"Zabít všechny satanské ší'itské ájatolláhy," nechal se v říjnu loňského roku slyšet pobočník Usámy bin Ládina. Al-Kajdá jeho slova naplňuje. (Česká média ne zcela zaregistrovala, že dva radikální islámské režimy - ší'itský íránský a afghánský sunnitský režim Tálibánu - měly svého času snad nejhorší vztahy, jaké si lze představit.) V srpnu zemřelo při pumovém útoku v Nadžafu 83 lidí včetně vůdce
Foto
někdejší ší'itské exilové opozice ájatolláha Muhammada Bakra Hakíma.
Začátkem února přišel pokus o atentát na vůdce iráckých ší'itů ájatolláha Alího Sistáního. Znovu v Nadžafu. Vše vyvrcholilo druhý březnový den při oslavě svátku ašúrá v Karbale. Po sérii sebevražedných a minometných útoků zemřelo 112 lidí. Podle zpravodajských služeb má krveprolití na svědomí Dr. Zavahrí, momentální číslo dvě v hierarchii al-Kajdy. Tentýž den zaútočili neznámí střelci na ší'itský průvod v pákistánské Kvétě. Zde zemřelo 41 lidí.

STRANA ALLÁHOVA

Kromě Íránu a Iráku hrají ší'ité významnou úlohu také v Libanonu. A to nejen z hlediska lokálního, ale i celosvětového. Na podzim roku 1982, po vpádu izraelské armády do jižního Libanonu, tu vznikl Hizbulláh - Strana Alláhova. Od počátku nepokrytě podporovaný Íránem, přijal v plné míře myšlenky Chomejního. Jeho cílem je ustavení islámského státu v Libanonu, v němž vládne islámské právo - šarí'a - reprezentované absolutní mocí duchovních (coby dočasných zástupců skrytého imáma). Státu, z něhož budou vyhnáni všichni křesťané - ti ovšem tvoří 45 procent libanonské populace! Byl to právě Hizbulláh, který v osmdesátých letech minulého století etabloval na Blízkém východě institut sebevražedného atentátu. Na počátku děsivého fenoménu stála ší'itská tradice mučednictví - touha vydat se ve stopách Husajna a dalších imámů z prvních staletí existence islámu. Sebeobětování pro věc víry je v ší'itské komunitě dodnes považováno za jednu z největších ctností.
Foto
Naopak ve světě sunnitského islámu byl tento jev až do nedávné doby, spojené s explozí moderního terorismu, zcela ojedinělý.

PRAVÝ OPAK ZÁPADU

Ší'tští poutníci se sjíždějí k překrásným mešitám a hrobkám v íránském Mašhadu a Kommu i Nadžafu, Karbale a Samarrá na území Iráku. Do krajní zdobnosti dovedené umění ornamentu z nich činí pohádkové paláce. Otevřeny jsou čtyřiadvacet hodin denně, ale nevěřící smí vstoupit jen do okrajových částí. Z útrob se nejednou ozývá nářek a pláč - vždyť takový je osud ší'itů. Mají za sebou třináct století vzdoru, boje proti světské moci, pronásledování a skrývání. Pocit nenapravitelné historické křivdy - vždyť legitimní potomky proroka Muhammada připravili o vládu zrádní Umajjovci - přetrvává v jejich myšlení do dnešních dob nejen jako abstraktní symbol, ale v překvapivě živé podobě, jako by se tato křivda stala včera.
Oproti většinovým sunnitům se do čela ší'itů stavějí radikální duchovní - ti se stávají ideology i politickými vůdci jejich společenství. Odtud je pak jen krok ke klerikálnímu, nábožensky bigotnímu zřízení, jaké panuje v Íránu. To je pravým opakem západního ideálu - úplné odluky státu a náboženství - a z tohoto pohledu se nám nutně jeví jako fundamentalistické, netolerantní, často militantní a středověké. Často bolestné a komplikované vztahy mezi sunnity a ší'ity pak dokazují, že islám zdaleka není unifikovaným proudem vyznavačů Alláha a poutníků do Mekky, jak se může při povrchním pohledu z Evropy zdát.

DAN HRUBÝ

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější