Causa - Abú Musáb al-Zarkáví

Čtyři úspěšné atentáty na členy irácké vlády včetně jejího šéfa. Několik zatím neúspěšných pokusů o zavraždění jeho nástupce. Přes dvě stě obětí z řad civilního obyvatelstva. To vše si na svůj teroristický účet stačili připsat islámští fanatici pod vedením abú Musába al-Zarkávího.

Jde o stejného muže, jemuž se připisují také překažené pokusy o použití smrtelných jedů v Londýně a dalších evropských metropolích, brutální vraždy zahraničních rukojmí v Iráku a podle některých dokonce autorství teroristických útoků v Madridu. Nová, k boji na život a na smrt odhodlaná generace al-Kajdy nastupuje. "Před Bohem jsme se zavázali tě zabít, tvou hlavu a hlavu tvé kliky požaduje šajch abú Musáb al-Zarkáví." Tak hrozí iráckému premiéru Alávímu teroristé na svých internetových stránkách. Dokonce za jeho zabití vyhlásili odměnu - v přepočtu skoro tři sta tisíc dolarů. Ambice Zarkávího lidí se ale neomezují jen na Irák. Jejich vůdce je podepsán také pod několik týdnů starou výhrůžkou Evropě.

Foto
Za nevyslyšení ultimáta Usámy bin Ládina, jež evropským státům výměnou za stažení vojáků z muslimských zemí nabízelo příměří, hrozí Zarkáví dalšími krvavými atentáty podobnými madridskému 11. březnu. O nebezpečnosti teroristického vůdce svědčí i jeho "povýšení" mezi největší teroristická esa, když americká vláda zvýšila odměnu vedoucí k jeho zabití či zatčení z deseti na rovných pětadvacet miliónů dolarů. V této souvislosti je ale zajímavé, že na seznamu nejhledanějších teroristů světa sestaveném FBI jeho jméno zatím chybí.

Cesta džihádu

Na rozdíl od Usámy bin Ládina, jehož životopis je poměrně znám, je minulost abú Musába al-Zarkávího zahalena tajemstvím, legendami i vyloženými dezinformacemi. V minulých letech vzrostla Zarkávího proslulost mezi radikálními islamisty na úroveň nechvalně proslulých špiček radikálních islamistů zvíci bin
Foto
Ládina a spol. Proto se v tomto prostředí také kolem jeho minulosti vyrojila záplava oslavných pověstí a mýtů. Z druhé strany pomyslné barikády se zase objevují dezinformace ze strany západních, v prvé řadě amerických tajných služeb, které občas účelově nadsazují útočný potenciál jeho teroristické sítě. Jak CIA, tak i FBI pochopitelně vyhovuje zpřísněný bezpečnostní systém, v němž mají díky vyšším pravomocím výrazně širší pole působnosti. Poprvé se západní veřejnost o Zarkávím dověděla loňského 5. února. V dlouho očekávaném projevu tehdy americký ministr zahraničí Colin Powell na půdě Rady bezpečnosti OSN přednesl argumenty proti režimu Saddáma Husajna.
Vedle údajné výroby zbraní hromadného ničení a nedodržování rezolucí OSN měl Husajnův režim poskytovat útočiště, a dokonce přímou podporu kajdistickým teroristům. Důkazem měla být ochrana vysoko postaveného velitele al-Kajdy abú Musába al-Zarkávího na jeho útěku z Afghánistánu. V té době už arabské tajné služby věděly, že nešlo o jeho první cestu z Afghánistánu. A věděly také, že když tehdy, v roce 1992, odcházel ze země mudžáhidů poprvé, říkal si ještě Ahmad Fádil al-Chaláila. A do své současné neblahé proslulosti měl hodně daleko. Ahmad al-Chaláila se narodil před osmatřiceti lety jako druhé z celkem pěti dětí do chudé rodiny z jordánské vesnice Zarká. Rodina jeho otce pocházela z velmi rozvětveného palestinského kmene Beni Hasan. Podle svých příbuzných prožil mládí jako pouliční rváč a opilec. Díky svému hustému tetování mu členové jeho pouličního gangu říkali Zelený muž. Pak jednou v opilosti pobodal svého bratrance.
Foto
Ze dne na den přestal pít a vrhl se na studium koránu. Těsně před dokončením opustil střední školu a oženil se. A uslyšel o Afghánistánu, o hrdinných mudžáhidech, bojujících ve jménu islámu proti bezvěrným bolševikům. Rozhodl se rychle a vydal se na afghánské bojiště. Podobně jako tisíce mladých muslimů v osmdesátých letech se právě tam rozhodl najít pravý smysl života.
Vítězství nad Rusy v roce 1989 bylo opojné. Triumf a bojová zkušenost přeměnily Ahmada al-Chaláilu v zaníceného muslima, jenž se každou noc pilně učil nazpaměť korán. V Afghánistánu zůstal až do roku 1992, pak se šestadvacetiletý, bojem a vírou zocelený muž vrátil do rodné vesnice Zarká. Podobně jako ostatní tzv. afghánští Arabové se ale rychle dostal do konfliktu s domácími úřady. Začal brojit proti jordánské královské rodině, která se v jeho očích stala brzdou přerodu země ve fundamentalistický muslimský stát. Krátce nato se ocitl mezi politickými vězni v nechvalně proslulé věznici Svaká. Vězení dokonalo al-Chaláilův přerod v muslimského fanatika. Pod vlivem spoluvězně, ultraradikálního duchovního abú Muhammada Makdisího, hlásajícího ideologii světového boje proti nemuslimům, se zrodil nesmiřitelný islamista abú Musáb al-Zarkáví. Po vzoru pravověrných muslimů si začal říkat podle prvorozeného syna a místa, odkud pochází, tedy otec Musába narozený ve vesnici Zarká. Během sedmi let strávených ve vězení se z
Foto
něj stal uznávaný vůdce uvězněných islamistů. Kvůli obavám ze vzpoury byl dokonce převezen do jiného žaláře. Krátce nato, v roce 1999, se ale po amnestii u příležitosti korunovace krále Abdulláha II. Zarkáví ocitl na svobodě. Ihned začal se skupinou věrných plánovat teroristický útok.
Jeho cílem se měli během oslav konce milénia stát západní turisté v ammánském hotelu Radisson. Jordánská policie však spiknutí odhalila a zatkla Zarkávího spojence. On stačil uprchnout. Krátce nato ho jordánský soud v nepřítomnosti odsoudil nejprve k patnácti letům vězení, později k smrti. Mezitím vedly Zarkávího kroky do Pákistánu a nakonec Afghánistánu. Tam se opět setkal se svým známým, dalším afghánským veteránem - Usámou bin Ládinem. Na starost dostal tábor na výcvik útoků pomocí chemických a biologických jedů u města Herát. Psal se začátek roku 2000.

Teroristická aliance

V minulých týdnech provedli Američané nálety na několik domů v iráckém městě Fallúdža. V troskách zemřely asi čtyři desítky lidí, ale zamýšlený cíl, abú Musáb al-Zarkáví, mezi nimi nebyl. Teroristické útoky proti irácké policii, armádě, ale také obyčejným Iráčanům pokračují a stále častěji je mají na svědomí sebevražední útočníci. Právě tento způsob boje přivezli podle expertů do Iráku zahraniční islamisté. V dopise, který nalezli američtí vojáci v paměti ukořistěného počítače a údajně ho poslal bin Ládinovi právě Zarkáví, se autor chlubí pětadvaceti takovými útoky a zorganizováním rozvětvené podzemní organizace. Pisatel si ale stěžuje, že: "... iráčtí bratři stále dávají přednost bezpečí a návratu do náruče svých žen!" Během pouhých tří červnových dnů zahynulo při řádění sebevražedných atentátníků 156 lidí.
V Iráku neprobíhá podle jejich jordánského vůdce pouze válka o muslimskou zemi, probíhá v něm spirituální bitva o budoucnost islámského národa. Přes společné cíle, blízkou ideologii i totožné metody boje není Zarkávího vztah k al-Kajdě úplně jednoznačný. Podle některých zdrojů byl k němu po jeho návratu do Afghánistánu bin Ládin víc než podezřívavý. Z obav, že by Zarkáví mohl být jordánský špión, ho přes jmenování velitelem výcvikového tábora nechal hlídat. Podle novinářky amerických LA Times měl dokonce Zarkávího při jednom incidentu člen dozoru
Foto
střelit do nohy. Podle jiných zdrojů ale měl takové zranění Jordánec utrpět při americkém bombardování Afghánistánu na podzim 2001. Právě kvůli špatnému zdravotnímu stavu se měl později uchýlit do sousedního Íránu a nakonec do Iráku, kde podstoupil amputaci nohy. Po několika měsících se připojil ke svým spojencům, místním kurdským radikálům z organizace Ansar Islám. V jejich táboře na severovýchodě Iráku už na svého vůdce čekali členové jeho vlastní teroristické sítě. Je vysoce nepravděpodobné, že by o jeho pobytu nevěděla tajná služba Saddáma Husajna či přímo on sám ...
Z původní malé skupiny čítající pár desítek členů vyrostla z Ansar Islámu během dvou a půl roku pod Zarkávího velením silně rozvětvená podzemní armáda s působností v mnoha iráckých městech. V situaci, kdy je ve světě muslimského fundamentalismu Irák považován za hlavní ideologické bojiště, činí právě tento fakt Jordáncovu organizaci nesmírně zajímavou v očích al-Kajdy. Bin Ládinova organizace totiž nemá v zemi žádné silnější zastoupení, a tak je spojenectví se Zarkávího sítí, kterou on sám nazývá al-Tauhíd, velice důležité pro prestiž avantgardy islámského radikalismu. Naopak pro jordánského teroristického vůdce znamená spojenectví s bin Ládinem zapojení do celosvětové islamistické fronty, což mimo jiné představuje i širokou logistickou a finanční podporu v boji proti nepřátelům.

Čtveřice nepřátel

Ší'ité, nová irácká armáda a policie, Američané a Kurdové. To jsou, přesně v tomto pořadí, podle zadrženého dopisu Zarkávího úhlavní nepřátelé v Iráku. Jordánský terorista dobře ví, že Američané v brzké budoucnosti ze země odejdou, a čas Kurdů, jak říká, má teprve přijít. Snad to má něco společného s jeho kurdskými spojenci z původního jádra Ansar Islámu. Zato ší'ité, "číhající had, vychytralý a zákeřný škorpión, šířící se jed", mají být hlavní cíl úderů pravověrných sunnitských mudžáhidů. Valná většina obětí teroristických útoků jsou skutečně ší'itští civilisté nebo uchazeči o práci v ozbrojených složkách, které jsou v Zarkávího očích ší'itským nástrojem na zotročení sunnitské irácké menšiny. Krveprolití v řadách
Foto
ší'itského obyvatelstva dosáhlo dokonce takové úrovně, že se na začátku měsíce objevila radikální skupina, jež hrozí jordánskému teroristovi zabitím za zločiny proti iráckému lidu.
Zaměření na ší'ity, Kurdy a vznikající ozbrojené složky ale neznamená, že by zahraniční vojáci nebo nemuslimové obecně nebyli pro Zarkávího hrdlořezy legitimním cílem. A hrdlořezů doslova, jak ukázaly bestiální vraždy Američana, Korejce a Bulhara. Vraždu prvního z nich, Nicka Berga, amerického mladíka, který přijel do Iráku budovat telefonní sítě, prý dokonce vlastnoručně spáchal sám Zarkáví. Cílem má být zastrašení Západu, jenž se má stáhnout pryč z muslimských zemí a uvolnit místo islamistické revoluci, která by zavedla fundamentalistický režim `a la afghánský Tálibán. Hranicemi muslimského světa ale nemá v Zarkávího ideologii revoluce skončit. Jejím konečným cílem má být poislámštění celé planety.

Nezkrotné ambice

Podle řady expertů měla madridský teroristický útok provést buňka Zarkávího al- -Tauhídu. Na začátku roku britská policie zadržela skupinu Severoafričanů, kteří měli na Zarkávího příkaz provést útok na londýnské metro pomocí již připraveného většího množství prudkého jedu ricin. Před dvěma měsíci ohlásila jordánská vláda zmaření Zarkávího plánu zaútočit pomocí chemických zbraní přímo v centru hlavního města Ammánu. Množství zabavených jedů prý mohlo zabít tisíce lidí. Podle turecké policie mohl mít jordánský terorista prsty i v útocích proti istanbulským synagógám. Celkem bylo během roku a půl jen ve Francii, Británii, Španělsku a Itálii zatčeno 116 členů al-Tauhídu. Zarkávího soukromá teroristická síť se stává jakousi al-Kajdou. Díky kmenové příslušnosti, starým kontaktům z dob afghánské války a také širokým stykům ve světě radikálního islámu má její vůdce mnoho spojenců po celém Blízkém východě.
Autorství skoro tří desítek velkých teroristických útoků, čtyři úspěšné atentáty na představitele irácké vlády včetně květnové vraždy jejího dočasného šéfa Sálima a nejméně dva pokusy o atentát na současného premiéra Alávího, to vše přineslo jordánskému teroristovi širokou publicitu a v očích muslimských fanatiků gloriolu velkého islámského válečníka. Tedy stovky, možná tisíce ochotných rekrutů. Muslimskému fanatikovi ze zapadlé jordánské vísky uprostřed pouště se během poměrně krátké doby podařilo vybudovat rozvětvenou islamistickou síť, do velké míry pravděpodobně nezávislou na al-Kajdě. On sám se stal symbolem islamistického odporu vůči Američanům v Iráku a získal takovou proslulost, že do jisté míry zastiňuje i samotného bin Ládina.
Americká snaha zajmout nebo zabít ho je proto v zájmu nejen irácké veřejnosti, sužované pumovými útoky, ale po madridském krveprolití i otřesené Evropy. V posledních dvou letech znamenalo zadržení nebo zabití takových špiček, jako byli vrchní plánovač teroristických útoků šajch Muhammad či velitel výcvikových táborů abú Zubáida, pro al-Kajdu významný otřes, se kterým se pravděpodobně doteď nevyrovnala. Podle předního experta na islámský terorismus Rohana Gunaratny je sice v současnosti na světě asi 120 000 radikálních muslimů ochotných uposlechnout volání džihádu, ale tyto masy bez vůdců zmohou málo.