Šestého února 1958 na mnichovském letišti silně sněží. Hornokřídlý jednoplošník Elisabethan, který je v provozu pět let, natankoval a rozjíždí se po startovní dráze. Motory řvou, ale stroj se nakonec nevznese a vrací se k opakovanému startu. Znovu se rozjíždí a znovu se od země neodlepí. Kdyby pilot James Thain tehdy usoudil, že je něco s motorem, a bude tedy nutné se na něj podívat, letadlo by možná odstartovalo o několik hodin později a v pořádku také přistálo. Ale Thain místo toho zkusil startovat ještě jednou. Nebylo to dobré rozhodnutí.
Motory se rozeřvaly, letadlo nabralo rychlost, ale nevzlétlo. Na konci startovací dráhy projelo živým plotem, poté se zlomilo a začalo hořet. Na palubě byli fotbalisté Manchesteru United, kteří se zrovna vraceli z Bělehradu, sehráli utkání s Crvenou zvezdou.
Sedm hráčů umírá na místě, tehdejší největší hvězda anglické kopané, Duncan Edwards, o několik dní později. Smrt v troskách letounu naleznou i tři funkcionáři a osm novinářů.Těžce zraněný trenér Matt Busby vybojuje svůj zápas o život v
MANCHESTER JFK
Není neobvyklé, že v deštném pralese Kostariky, kdesi hluboko v Andách či na plážích Malediv uvidíte hrající si děti v dresu Manchesteru United. Odkud se vlastně vzala tato sláva? Proč je Manchester považován za zřejmě vůbec nejvěhlasnější klub na světě?
Svou měrou k ní pomohla i mnichovská tragédie. Najednou si klub, který začínal znova, získal sympatie lidí v celé Anglii či na kontinentě. Všichni mu drželi palce v jeho statečném boji o návrat na výsluní. Ne že by předtím Manchester nic nevyhrál, ale tato tragédie jeho příznivce určitě semkla a přivedla mnoho nových sympatizantů.V každém případě šokovala i ty, kteří se o fotbal normálně nezajímali.
S nadsázkou lze říci, že Manchester představuje ve fotbale podobný jev jako Kennedyové v politice. Kdyby nepřišel Dallas a JFK třeba prohrál následující volby, zůstal by dále v politice, ale nikdy by to nebyl ten Kennedy, na kterého vzpomínáme nyní symbol celé generace. Ale stejně jako jméno Kennedy znají na celém světě, tak i příběh Manchesteru United výrazně přesáhl hranice sportu.
O devět let později bouří londýnský Wembley nadšením. Po letech marných pokusů se nový Manchester United, který znovu postavil Matt Busby, dostal do finále Poháru mistrů evropských zemí. Soupeřem mu je Benfica Lisabon. Anglický tým dostal do vedení Bobby Charlton, ale Portugalci těsně před koncem stačili vyrovnat. Prodlužuje se a v nastaveném čase Best, Kidd a znovu Charlton rozhodují o vítězství Manchesteru.Tribuny šílí nadšením, diváci stojí na nohou a aplaudují novému šampiónovi této prestižní klubové soutěže.
Zrodilo se nové fotbalové mužstvo, ale to staré nebylo nikdy zapomenuto. Před několika týdny byl na letišti v Mnichově odhalen památník obětem leteckého neštěstí a na stadiónu Old Trafford v Manchesteru najdete ještě dnes hodiny, které počítají dny a odtikávají čas od mnichovské tragédie.
NÁČELNÍK
Není to samozřejmě jen letecká katastrofa, která pomohla klubu stát se nesmrtelným.
Byl založen v roce 1878 jako Newton Heath Loco a o čtvrtstoletí později přejmenován na Manchester United. O osm let později, v roce 1910, se klub přestěhoval na Old Trafford, kam se na první zápas přišlo podívat 65 000 lidí.V meziválečném období hrál klub se střídavými úspěchy a několikrát sestoupil do druhé divize.
Slavnější éra přišla až za Matta Busbyho, kdy jeho mužstvo vyhrálo dvakrát ligu, jednou pohár, ale po odchodu slavného trenéra v roce 1971 tým, s výjimkou vítězství v Anglickém poháru, mnoho významných úspěchů nezaznamenal. Až přišel Alex Ferguson.To se psal rok 1986 a skotský manažer začal budovat mužstvo, které později dominovalo jak v Anglii, tak i v Evropě.
"Náčelník", jak ho nazývají sami hráči, vládne v klubu železnou rukou. Říká se dokonce, že má síť informátorů, kteří sledují pohyb jeho fotbalistů mimo hrací plochu.
Jakmile se nějaký hráč objeví večer v baru, náčelník se to dozví. Má pověst vzteklouna a mrzouta, ale k hráčům je spravedlivý. Když se někomu nedaří, drží nad ním ochrannou ruku, zajímá se o jeho problémy. Když je naopak někdo moc nahoře, okamžitě ho zchladí. S každým hráčem týmu má alespoň jednou do roka bouřlivý výstup a proslulé jsou zejména "Fergusonovy fény", kdy křičí dlouhé minuty ze vzdálenosti dvaceti centimetrů do obličeje hráče, s jehož výkony není spokojen.
Všichni fotbalisté, jež kdy vedl, však uznávají jeho tréninkové metody i fotbalové znalosti. Má také cit pro herní situace a schopnost učinit v pravý okamžik důležité změny. Ale všem hráčům, kteří pod ním hráli, nejvíce imponovalo, co o nich už
FRANCOUZSKÝ BONVIVÁN
Náčelník přivedl do týmu řadu fotbalových osobností a nás může těšit, že krátký čas pobyl na Old Traffordu i Karel Poborský. Největšími hvězdami mužstva však byli především dva fotbalisté. Tím prvním byl věčný rebel Eric Cantona. Jeho temperament mu zřejmě zabránil v ještě větších fotbalových úspěších, ale když hrál, tak byl opravdovým vůdcem, který rozhodoval zápasy. Pokud vyhrál Manchester 1:0, tak jediný gol vstřelil zpravidla on. V klubu měl zvláštní privilegia, se spoluhráči chodil ven výjimečně a jinak si žil svůj život hvězdy. Všichni však vzpomínají na jeho tréninkovou morálku. Po skončení tréninku obyčejně sám zůstával na hřišti, kopal si o zeď či si vykopával vysoké balóny a pokoušel se je zpracovat. O jeho postavení v týmu svědčí nejlépe příhoda, kterou David Beckham popsal ve své knize Jak to vidím já.
Eric byl svůj. Když to na něj někdo zkusil, rychle s ním vyběhl, takže jsme ho radši moc neprovokovali. Jednou večer po zápase jsme svolali týmovou poradu. Měli jsme se sejít v 18.45 u Four Seasons. Odbila sedmá a Eric nikde. Nakonec přišel a Giggsy významně ukázal na hodinky: "Je sedm, Eriku." Ryan použil tón, jakým vítal náčelník opozdilce na tréninku. Eric se na něj nevzrušeně podíval: "Šest čtyřicet pět."
Giggsy se znovu koukl na hodinky, ale než stačil něco říct, Eric si vyhrnul rukáv a ukázal nám ty nejhezčí rolexky, jaké jsme kdy viděli:
"Tři čtvrtě na sedm," usmál se. Konec debaty. Jak by se takové hodinky a jejich majitel mohli zpozdit?
MANCHESTER JE SHOW(BYZNYS)
Sport prodávají hvězdy. Pokud mužstvo vyhrává, je to skvělé. Ale pokud má ve svých řadách osobnosti, jež mohou klub marketingově prodávat, je to ještě lepší.V Americe se v upoutávkách na televizní přenosy objevují názvy klubů napsané mnohem menším písmem než jména největších hvězd, které diváky na přenos lákají - např. Shaquill O'Neil, Jaromír Jágr či Barry Bonds. Hvězdy mají sice největší smlouvy, ale zase přinášejí klubu spoustu peněz z prodeje dresů či reklamních předmětů. Když přestupoval David Beckham do Realu Madrid, zdála se částka za přestup 35 miliónů eur obrovská. Za čtyři hodiny se však prodalo osm tisíc replik dresů s jeho jménem, každá za 78 eur, což dohromady činí 80 miliónů eur ...
Právě David Beckham (po Cantonovi druhá největší osobnost týmu v posledních
Hvězdy jako Beckham přivádějí k fotbalu desítky tisíc nových adeptů, kteří chtějí hrát jako on a nejlépe za ... Manchester United. I pro něj samotného to bylo vždy mužstvo snů ... "Co je, mami?" "To je dobře, že se ti dneska dařilo." Hrál jsem za okresní tým Waltham Forest na hřišti Redridge. Bylo mi tak jedenáct a byl to asi jeden z nejlepších zápasů, které jsem za to mužstvo odehrál. Vyšli jsme s ostatními kluky z kabiny. Máma na mě čekala. Šli jsme na parkoviště. Hodil jsem tašku na zadní sedadlo a teprve pak jsem si všiml, že má v očích slzy.
"To je moc dobře, že se ti dařilo." "No jo, ale proč?" "Tamhleten pán: je to skaut Manchesteru United. Chtějí se na tebe podívat."
Takto vzpomíná Beckham ve své knize na první kontakt se slavným klubem. Klubem, jenž má jednu z největších základen fanoušků vůbec. Je do jisté míry paradoxem, že jedna z nejznámějších knih o životě fotbalového příznivce, Fotbalová horečka (autor Nick Hornby), popisuje život fanouška londýnského Arsenalu, tedy klubu, který, co se týče své základny, pokulhává výrazně nejen za Manchesterem, ale i řadou dalších klubů. Bylo by možná zajímavější, kdyby se Hornbyovi přestěhovali a otec vzal malého Nicka na Old Trafford - pak by z něj byl zřejmě fanoušek úplně jiného klubu a my bychom mohli číst o tom, jaké to bylo, když v brance čaroval Schmeichel, v útoku se proháněl Cantona či protivníky strašil Keane. Ale jinak by byl obsah zřejmě podobný a nabídl by další unikátní pohledy na způsob, jakým Britové milují fotbal. Není přitom žádná náhoda, že největší zázemí příznivců v Anglii mívaly kluby z průmyslových aglomerací. Čím ošklivější město a těžší životní podmínky v něm, tím více lidí chodilo na fotbal; slavné kluby Newcastle, Liverpool, Aston Villa či samotný Manchester - hrají ve městech, kam byste si asi svou dovolenou neplánovali. Dnes však toto schéma už tak docela neplatí. Současná popularita Manchesteru pramení i z toho, že v klubu se prosazují prvky mající hodně společného třeba se show-businessem. Hráči
Nelze se tedy divit, že po prodeji Beckhama okamžitě sáhnou po Cristianu Ronaldovi a dobře si spočítají, že stojí za to utratit zdánlivě velké peníze i za Waynea Rooneyho.
GIGANT V ČECHÁCH
Dostat se v Manchesteru na fotbal je značně obtížné, neboť většina příznivců vlastní permanentku na celou sezónu a lístků v prodeji moc není. Když se objeví, tak jsou rychle pryč. Pomoci může i další rozšíření stadiónu Old Trafford ze současných 68 000 na 75 000 diváků. Fotbalový gigant by mohl změnit v budoucnu i majitele, velký zájem o klub projevil americký miliardář Malcom Glazer, který už vlastní téměř dvacet procent akcií. Ale i bez ohledu na možnou změnu vlastnictví se politika klubu zřejmě nezmění.V příštím roce sehraje Manchester své zápasy v Číně a Hongkongu, klub rozšiřuje po celém světě síť Café United a snaží se i o další způsoby, jak přilákat více fanoušků. Nelze se pak divit tomu, že v současnosti má Manchester United neuvěřitelných 75 miliónů fanoušků na celém světě - z toho v Evropě 25 miliónů a v Asii dokonce přes 40 miliónů.
Nadcházející výlet Manchesteru United na Letnou v rámci Ligy mistrů může být vhodnou konfrontací ilustrující rozdíly mezi naším a anglickým, potažmo světovým fotbalem. Nesnažme se ale oba týmy porovnávat vždyť jen hodnota toho anglického klubu činí 660 miliónů liber. Prostě obdivujme všechno kolem tohoto anglického fotbalového giganta včetně hráčů a fanoušků a představujme si, jak to asi vypadá na domácím ligovém zápase, kam přijde tolik příznivců jako možná na tři kompletní ligová kola u nás dohromady.
Aby poznal, jestli už se vyléčil. Hráči na sebe během tréninkových "fotbálků" běžně křičí, chodí naplno do všech soubojů a náčelník musí často trénink zkrátit, neboť vzplanou vášně, začne se to mydlit a hrozí zranění.Tak se bojuje o místo v sestavě Manchesteru United.
