Václav Kasík

Zakládal vůbec první komerční zpravodajské rádio v České republice. Na projektu Alfa se podílel s podnikateli, jejichž jména později v nechvalných souvislostech zaplňovala titulní strany českých novin -Lubomírem Kašákem a Karlem Srbou. Snad proto se Václav Kasík (58), nedávno opět potvrzený ve funkci generálního ředitele Českého rozhlasu na šestileté období, nechce příliš bavit o své minulosti.

"Je to takový upřímný a přímočarý člověk," shodují se v charakteristice Václava Kasíka jeho blízcí spolupracovníci. Jedním dechem ale dodávají, že je až příliš velký lidumil. "Než by někoho neschopného vyhodil, to ho radši uklidí na nějaké méně důležité místo," říká jeden z redaktorů Českého rozhlasu, který Kasíka zažil i na rádiu Alfa. Ředitel prý ale dokáže pěkně vypěnit. Stačí třeba, aby ho některý ze čtrnácti set podřízených nepoznal při namátkové kontrole, a je oheň na střeše.
Prý za to může balkánská krev, kterou zdědil po mamince. Ale výbuch hněvu je asi tak všechno, čeho se může přistižený nešťastník obávat. Diplomatické vlohy, díky nimž se Václav Kasík dohodne prakticky s kýmkoli na čemkoli, jej zřejmě katapultovaly i do funkce generálního ředitele Českého rozhlasu.

Z CHODOVA DO PRAHY

Narodil se 9. srpna 1947 v Chodově u Karlových Varů do učitelské rodiny. "V Chodově se po válce usídlila profesorka Marešová, známá klavírní pedagožka a shodou okolností i učitelka Svjatoslava Richtera, jež byla naší rodinnou přítelkyní. Tam také byly položeny základy mé výuky hře na piano," vzpomíná Kasík. Otci se ale hudba nezdála být příliš perspektivní, a tak přesvědčil syna, kterého přijali na konzervatoř, aby nejprve vystudoval gymnázium. Sám Kasík uvažoval o kariéře stavaře a později ho lákala dráha jaderného fyzika, proto se přihlásil ke studiu na pražské ČVUT.
Na strojní fakultu, obor přesná mechanika a optika, přichází v roce 1965. Hlásí se také na konzervatoř, kde se chce zdokonalit ve skladbě a dirigování. "K hudbě jsem se ovšem vrátil až po dvou letech vysokoškolského studia," říká. Jedenasedmdesátý rok byl pro Kasíka zlomem. Naplno se začal věnovat hudbě a oženil se. Hudební kariéru začínal jako klávesista skupiny Country beat Jiřího Brabce, s níž doprovázel zpěvačku Naďu Urbánkovou. Chvíli vystupoval i s Karlem Černochem a Lenkou Filipovou, ale pak využil situace, kdy se právě už rodící hvězda pop-music Hana Zagorová chtěla osamostatnit, a nastoupil do její nové kapely.
Zatímco Zagorová na něj vzpomíná jako na velmi dobrého člověka, který hrál senzačně na klávesy, jiní hudebníci míní, že nebyl žádný virtuos, spíš "dělník". Náhoda tomu ale chtěla, že se Kasík v šestadvaceti letech stal kapelníkem orchestru Evy Pilarové - v únoru 1973 její bývalá kapela zahynula při leteckém neštěstí. "Ředitel Pragokoncertu Hrabal, velký obdivovatel Evy Pilarové, si mě zavolal a řekl mi, že jí mám postavit novou kapelu a vymyslet repertoár. Vznikl orchestr se dvěma klávesami a ten potom vedl Vašek Kasík," vzpomíná hudebník Milan Drobný. Společně pak sjezdili družební festivaly ve "spřátelených" zemích, jako je Vietnam, Laos nebo Sovětský svaz. Kasík v té době začal studovat na druhé vysoké škole, sociologii na filozofické fakultě. Poměrně brzy ale ze školy odešel, protože se nestíhal věnovat studiu a zároveň zabezpečit rodinu, kterou nechal v Karlových Varech.
Milan Drobný vzpomíná na Kasíka jako na nepříliš dobrý prototyp kapelníka: "Bral všechno tak rozumem. Já mám radši kapelníky, kteří jsou trošku ostřejší. Zvlášť když se jezdilo ven a někdo udělal průšvih. Kasík byl ale diplomat a intelektuál, na všechno šel přes přesvědčování. Na někoho to platilo, na někoho ne."
V roce 1979 Kasíkův bratr emigroval do západního Německa. Začátkem osmdesátých let, kdy se Kasíkovi narodila třetí dcera, začala být rodinná situace neúnosná, a tak využil kontakty v Československém rozhlase, kam nastoupil jako hudební redaktor. "Jako externista jsem měl na starost slovenskou hudbu, a to pouze v nočním čase," vzpomíná. Vydrželo mu to dva roky, než si uvědomil, že se muzikou opravdu neuživí, a přes známé ze studií začal spolupracovat se Státním podnikem pro organizaci a řízení.

SPOLUŽÁCI ZASAHUJÍ

Hlavní přelom v Kasíkově životě přišel v roce 1987. Definitivně se rozloučil s hudební kariérou a začal se věnovat práci, kterou lze z dnešního pohledu označit za manažerské řízení. Bývalý spolužák z ČVUT Josef Lát ho pozval do skláren Menet Průhonice, aby v nich zavedl zahraniční obchod. Přes vedení firmy se Kasík dostal k dalším "pokrokověji smýšlejícím" soudruhům z Československé vědecko-technické společnosti. Ta již od roku 1987 připravovala v Praze velký manažerský kongres s mezinárodní účastí a Kasík se jí hodil do realizačního týmu.
Čím si bývalý muzikant zasloužil takovou pozornost organizátorů? "Václava Kasíka nám představil jeden z členů organizačního výboru na zasedání, kde jsme řešili organizační potíže vyplývající z neočekávaného nárůstu počtu účastníků. Původně jich mělo přijet 200, ale nakonec se jich přihlásilo 3500," říká autor myšlenky kongresu Ondřej Landa, dnes prezident společnosti Inventa Group. Kasík dostal za úkol dobudovat a řídit celý realizační tým. Akce pod názvem Cecios 90 byla důležitá i z jiného hlediska: sešlo se na ní mnoho podnikavců z tehdejšího Československa, kteří vytušili možnosti, jež se jim naskytly po pádu komunismu.
Tak vznikla například Společnost pro strategické řízení, inovace a podnikatelství (předsedá jí Ondřej Landa) nebo firma Kaskol, pozdější provozovatel prvního českého soukromého zpravodajského rádia Alfa. Její název tvoří zkratky jmen dvou zakladatelů: Václava Kasíka a Ivana Koláře, někdejšího funkcionáře Pragokoncertu, s nímž Kasík provozoval například obchod s loveckými zbraněmi na pražské Floře. Ačkoli hlavním zaměřením Kaskolu bylo vzdělávání, například zdravotnického personálu v oblasti řízení, nebo reklama, firma měla i několik sesterských společností, jež se věnovaly rekonstrukcím starých budov či exkluzívnímu zastupování a dovozu kosmetiky Vichy.
V organizačním týmu kongresu Cecios se Kasík seznámil také s pozdějším sekretářem ministerstva zahraničních věcí Karlem Srbou, s nímž založil a tři roky provozoval v pražských Štěrboholech prodejnu automobilů Autoglob. Společné podnikání ale skončilo dluhy a v roce 1994 oba z firmy odešli.

ALFA ANEB KAŠÁK TO ZAPLATÍ

V roce 1992 začal český parlament stále častěji hovořit o zrušení monopolu státního rozhlasu a udělení prvních celoplošných rozhlasových licencí soukromým provozovatelům. Jedním ze zájemců byla i společnost Kaskol. Jenže kde vzít peníze na vysílání?
Jeden z tvůrců rádia Alfa, Marcel Pok, vzpomíná, jak obcházeli známé a skládali potřebných padesát miliónů. "Mám na Příbrami kamaráda, který tam byl tehdy starostou, Josefa Vacka. Ten mi řekl, ať se zeptám Lubomíra Kašáka, jednoho z největších podnikatelů v regionu, jestli by nechtěl akcie vznikajícího rádia. Zašel jsem za ním a on na to, že víc než deset miliónů dát nemůže."
Kašák, zeť lidoveckého předsedy Miroslava Kalouska, kterého před třemi lety zastřelil obchodní partner, byl tehdy ještě více méně neznámým podnikatelem. Jeho firma IDOS se věnovala zpracování a likvidaci odpadu.
Podnikal také ve stavebnictví. Mezi dalšími akcionáři Alfy se objevil i Karel Srba, firma Kaskol či Marcel Pok. Vysílací licenci rádio získalo v únoru 1993, projekt před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání obhajoval pozdější šéfredaktor zpravodajství TV Nova Jan Vávra (byl také prvním šéfem zpravodajství Alfy, než ho Vladimír Železný přiměl, aby si vybral mezi Alfou a Novou). Alfa měla podobnou organizační strukturu jako Nova: vysílací licenci vlastnila společnost Kaskol, faktickým provozovatelem rádia ale byla servisní akciová společnost Alfa. Kasík šéfoval jejímu představenstvu.
Začátky Alfy byly úsměvné. Kvůli nedostatku redaktorů se nezřídka stávalo, že Kasík jako majitel musel sednout do auta a natočit reportáž, kterou si pak sám odvysílal. Rádio se profilovalo jako "komerční obdoba BBC" a za hlavního konkurenta považovalo Radiožurnál. Alfa obsadila celé patro v budově YMCA na náměstí Republiky. Divoké začátky komerčního vysílání provázely problémy s nedostatkem reklamy. Některé měsíce se inzerenti mohli doslova přetrhnout, jindy se nedostávalo na výplaty. Často tak museli vypomoci akcionáři. Historicky první šéfredaktor Alfy Ivan Hoffmann vzpomíná, jak Lubomír Kašák přijížděl s igelitkou plnou peněz nebo jak na jednání odkládal na stůl pistoli.
V roce 1996 se novým akcionářem Alfy stala společnost CME, zakladatel Novy. Rádio se přejmenovalo na Novou Alfu a začalo se věnovat víc hudbě než mluvenému slovu. To se ale nelíbilo Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Spory s radou se vyhrotily natolik, že když v roce 1998 rozhodovala o prodloužení její licence na dalších šest let, dala přednost konkurenčnímu projektu rádia Impuls.
CME z rádia vycouvala poté, co bylo jasné, že mu rada neprodlouží licenci. "Poslední rok vysílání byl naprosto unikátní. Všichni věděli, že Alfa končí, tak se pracovalo v dost uvolněné atmosféře," říká tehdejší moderátor Ladislav Paseka. Pověstný byl poslední alfácký silvestr, při kterém Kasík v blízké hospodě U Čížků vařil guláš pro celé rádio. "Nemyslím si, že by mu vedení komerčního rádia nějak šlo. Byl to takový romantik, myslel si, že i soukromé rádio má vzdělávat," říká o něm šéf Asociace provozovatelů soukromého vysílání Michal Zelenka.

KASÍKŮV COMEBACK

Alfa skončila v únoru 1999. Poslední večer Kasík společně s několika moderátory odmontoval u vchodu ceduli s logem rádia a odvezl si ji na chalupu u Karlových Varů.
Na místo, kde se zaměstnanci Alfy dodnes scházejí na výročí zahájení vysílání. "Alfa byla ta nejlepší životní zkušenost, nejlepší období v mém životě, i když to s sebou neslo dost stresu a vypětí," říkává o této éře Václav Kasík. Na své bývalé zaměstnance nedá dodnes dopustit a řadu z nich si přivedl i na své další působiště, do Českého rozhlasu.
Jak se vlastně Václav Kasík, člověk, jenž proti sobě poštval Radu pro rozhlasové a televizní vysílání i některé politiky, stal generálním ředitelem Českého rozhlasu? Kasíkova známá a bývalá zaměstnankyně Alfy Naděžda Petrová se domnívá, že mu hodně pomohly kontakty na Pražský hrad. Po krachu Alfy se Kasík podílel na založení Nadace Patriae, která se zabývala péčí o kulturní dědictví a byla blízká prezidentovi Václavu Havlovi. Na prezidentskou kancelář měl Kasík i přímý kontakt přes prvního ředitele Federální bezpečnostní informační služby Jiřího Novotného, jenž na Hradě pracoval v bezpečnostní sekci. Ten Kasíka v minulosti seznámil s lidmi, kteří napsali projekt rádia Alfa, například s Janem Vávrou.
V červnu 1999, kdy se rozhodovalo o nástupci Vlastimila Ježka ve funkci generálního ředitele Českého rozhlasu, Kasík rozhodně nepatřil mezi favority. Mezi čtyřicítkou uchazečů se objevovala výraznější jména: Jana Bobošíková, Jiří Hodač nebo Josef Havel, tehdejší i současný programový ředitel rozhlasu. Hlasování bylo opravdu těsné a Kasíkovi podle tehdejšího předsedy rozhlasové rady Josefa Scheuflera pomohly dobré výsledky psychologického testu a celkový dojem na členy rady.
Kasíkovo překvapivé zvolení vyvolalo v Českém rozhlase obavu, že se veřejnoprávní vysílání uchýlí ke komerci. Kasík do rozhlasu nastoupil s ambiciózní představou, jak promění hudební vysílání, zavede novou stanici pro mladé, zlepší mezilidské vztahy a celkově rozhlas zmodernizuje. Řada plánů zůstala jenom na papíře, nicméně během prvního šestiletého funkčního období zavedl nová krajská studia, postavil nový studiový dům a začal s rekonstrukcí staré budovy na Vinohradské. Také ale ustoupil tlaku komunistů a nechal do pravidelného monitoringu tisku ve vysílání zařadit jejich Haló noviny. Z obavy před komerčními rádii nespustil stanici pro mladé, bájný okruh ČRo 4. Rezignoval na změny v hudebním vysílání, které opanovaly normalizační hity. Začal se vyhýbat novinářům, aby nemusel odpovídat na všetečné dotazy. A především: nechal rozhlas ustrnout v podobě, v jaké ho převzal od Vlastimila Ježka. Některé plány svého předchůdce, například na přeformátování celoplošných stanic, na němž se měl podílet například hudební publicista Josef Vlček, úplně zastavil.

CHYTRÉ NAČASOVÁNÍ

Některé body ze svého projektu Kasík naplnil až těsně před koncem prvního funkčního období. Letos na jaře náhle začalo vysílat krajské studio v Liberci, pro které dřív údajně nebyly kmitočty, pražské vedení po dvou letech vyslyšelo žádost jihlavského studia o vlastního hudebního redaktora a na Internetu se objevily tři nové stanice, jež chce rozhlas později překlopit do digitálního vysílání. Došlo i na okruh pro mladé: Kasík ho slíbil spustit do konce letošního roku, zatím také jen na Internetu. Několik týdnů před volbou nového ředitele udělila rozhlasová rada Kasíkovi mimořádnou odměnu za dobré hospodaření. Místo plánované ztráty vykázal za loňský rok přebytek několik miliónů korun.
Přesto nebylo Kasíkovo druhé vítězství tak jednoznačné. Do poslední chvíle se rozhodovalo mezi ním a ředitelem středočeského vysílání Reginy Richardem Medkem (za CME šéfoval Alfě). Pro Medka nejprve hlasovalo pět radních, zatímco Kasík získal jen čtyři hlasy. Pro zvolení ředitele jich bylo potřeba alespoň šest. Mezi druhým a třetím kolem volby se radní na půl hodiny zavřeli do separované místnosti. Když se po třiceti minutách vrátili ke konečnému hlasování, poměr se otočil výrazně v Kasíkův prospěch: sedm ku dvěma.
Co to znamená pro Český rozhlas? "Myslím si, že to je poslední Kasíkovo funkční období, a tak se dá očekávat, že se odhodlá k razantnějším krokům," míní vedoucí zpravodajství středočeské Reginy David Slížek. Kasíkovi oponenti ale namítají, že ředitel se nechá k radikálnějším změnám dotlačit pouze v případě, že budou opravdu nezbytně nutné. A Michal Zelenka, Kasíkův dlouholetý přítel, by dokonce žádné drastické změny nechtěl: "Všichni ředitelé před Kasíkem měli problémy. A teď žádné nejsou. To je na medaili. Rozhlas hospodaří lépe než za Ježka, vysílání je mnohem lepší, třeba Vltava nebo Praha se už dají poslouchat. Kdo hodně dělá, hodně zkazí." Opravdu?