Alfred Kinsey

Hned první kniha sexuologa Alfreda Kinseyho Sexuální chování muže z roku 1948 šokovala Američany víc než atomová puma. V roce 1955 přišel další výbuch - kniha Sexuální chování ženy. O objektivitě předkládaných faktů nemohlo být pochyb. První kniha vznikla na základě anonymní ankety s 12 000 muži, pro druhou bylo dotazováno 8000 žen. Neblaze proslulý senátor McCarthy, předseda Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti, označil Kinseyho, ve skutečnosti věrného voliče Republikánské strany, za komunistu. Šéf FBI Hoover, o němž se tradovalo, že s oblibou nosí dámské spodní prádlo, začal shromažďovat údaje o vědcově osobě.

Zatímco Evropa si jako jeden z průvodních jevů studentské revolty odbyla sexuální revoluci již koncem šedesátých let, nachází se Amerika George Bushe juniora ve vztahu k sexu ve stadiu, které bylo pro starý kontinent příznačné někdy koncem padesátých let. Bez ohledu na silnou komercializaci erotiky v hollywoodských ateliérech je niterný poměr průměrného Američana k sexuální problematice silně poznamenán puritanismem a falešnou morálkou.
A tak není divu, že podobně trnitou cestou, jakou musely před půlstoletím projít obě Kinseyho studie, prodělal v USA i film režiséra Billa Condona Kinsey s Liamem Neesonem v titulní roli. I když firma 20th Century Fox, vlastník světových distribučních práv, otupila nejostřejší konfrontaci tím, že film uvedla v amerických kinech v době vrcholící prezidentské kampaně, předčila reakce konzervativních kruhů veškerá očekávání. Traditional Values Coalition, sdružení 43 000 náboženských spolků, si nenechalo ujít možnost označit Kinseyho za nejvlivnějšího sexuálního perverzníka v dějinách Ameriky a vyzvalo křesťanské fundamentalisty k bojkotu všech filmových produkcí Foxova studia.
Veřejný televizní kanál Channel 13 odmítl vysílat reklamní spot na film s odůvodněním, že je příliš provokativní.
Příznačné je, že na jaře letošního roku byl film Kinsey uveden v západoevropských kinech a nevzrušilo to ani vatikánskou administraci. (Totéž platí o promítání v České republice.) Kdo tedy byl a čím tolik pobuřoval americkou veřejnost tento revolucionář světa sexu?

NEPODAŘENÁ SVATEBNÍ NOC


Alfred Charles Kinsey (23. 6. 1894-25. 8.
1956) pocházel z rodiny, v níž měl hlavní slovo otec, puritánský kazatel, pro něhož byla rouháním už myšlenka, že by syn studoval biologii. Alfred proti vůli otce tento obor na Harvardu vystudoval a o deset let později se stal profesorem na univerzitě v Bloomingtonu ve státě Indiana. Jeho vášní bylo chování hmyzu. Těžištěm výzkumu pak Drosofila melanogaster, tedy vosa ovocná, které se věnoval řadu let. Nejenže ji studoval v přirozeném prostředí, ale nasbíral 35 000 jejích exemplářů a klasifikoval je pomocí tehdy ještě málo rozšířených metod statistiky.

V roce 1921 se oženil se svou studentkou Clarou McMillenovou. Rozhodujícím impulsem pro jeho rozhodnutí věnovat se výzkumu sexuálního chování byl zážitek ze svatební noci. Oba novomanželé spadli do manželství bez jakýchkoli zkušeností - Alfredův pokus o nevěstinu defloraci skončil fiaskem. Po nepovedené svatební noci se nešťastný Kinsey obrátil na gynekologa, který mu věcně vysvětlil příčiny noční katastrofy - Clarina vagína měla poněkud netypický sklon a Alfredův penis nadprůměrné rozměry - a navrhl jednoduché řešení: doggie pozici při koitu (česky řečeno styk zezadu).
Ve dvacátých a počátkem třicátých let byly v USA běžnou praxí manželské semináře, na nichž se učilo, že sex škodí zdraví: onanie měla způsobovat impotenci a nemanželský sexuální styk mohl být příčinou oslepnutí.
Se svolením rektora bloomingtonské univerzity začal od roku 1938 pořádat semináře i Kinsey. Zvolil přitom metodu šoku - na začátku první hodiny promítl na plátno zvětšené záběry sexuální penetrace a poté nechal studenty na obrázek spontánně reagovat.
Svou metodu dotazu postupně precizoval a nakonec koncipoval první systematický dotazník výzkumu sexuálního chování.
Rozhovory o takzvané sexuální hygieně nebyly na evropském kontinentě ničím novým.

Již v roce 1906 požadoval berlínský lékař Iwan Bloch, autor knihy Sexuální život naší doby, konstituování oboru sexuální vědy. Těsně před první světovou válkou založil v Berlíně Magnus Hirschfeld Sexuologický institut a v letech 1916-1921 vydal základní dílo nového oboru, třídílnou Sexuální patologii. První sociologickou prací k tabuizovanému tématu byla Lékařská studie sexu (1931) Američana Roberta Latoua Dickinsona, která vznikla na základě rozhovoru s 5000 ženskými probandkami (ženami, jejichž život vědec zkoumal). V Evropě se před druhou světovou válkou začal prosazovat názor, že sex není oblastí podléhající diktátu církve nebo panující společenské morálky, ale zcela soukromou záležitostí člověka.

GENEZE DOTAZNÍKU


Počátkem čtyřicátých let si Kinsey opatřil povolení univerzity k založení Institutu pro sexuální výzkum. Mohl se opřít o velkorysou podporu liberální Rockefellerovy nadace, která viděla v šíření sexuální osvěty a informací o antikoncepci řešení tehdy latentně přítomného strachu z přelidnění glóbu. Spolu s dvanácti spolupracovníky vypracoval Kinsey katalog 300 otázek s podrobnou klasifikací pro statistické vyhodnocení odpovědí.

Kinsey přistupoval k anketám s věcností vědce, jenž je připraven na vše. A tak i na popis sexuálních orgánů muže a ženy, dokonce i na sexuální praktiky včetně úchylek aplikoval ryze popisný přístup, jejž si osvojil při výzkumu vosy ovocné. Navíc si byl vědom, že nesmí zanedbat žádný, byť zdánlivě okrajový faktor, pokud není předem známo, do jaké míry může ovlivnit výsledky. Citujme jeden příklad za všechny - Kinseyho klasifikaci mužských rozmnožovacích orgánů:
Varlata: velikost, konzistence, pozice levého vůči pravému, registrace eventuálních zranění. Penis: velikost (podle údajů probanda), délka a objem za normálního stavu a při erekci, úhel erekce, zakřivení údu při erekci, směr zakřivení. Obřízka: v jakém věku, natažení předkožky. Popis erekce: předkoitální vyměšování tekutiny, rychlost erekce, pulsace, potence při souloži, trvání, ranní erekce, četnost erekcí při jednom pohlavním styku.
Kinsey neopomněl ani velmi neobvyklé sexuální praktiky a úchylky, což se mu z vědeckého hlediska vyplatilo. Tak například oddíl dotazníku nazvaný Sex se zvířaty sledoval deset různých faktorů. Výsledky daly za pravdu jeho hypotézám. Díky pečlivé koncepci dotazníku mohl objektivně zjistit šokující fakt, že ve venkovské populaci amerických svobodných mužů mezi patnácti a třiceti lety každý dvacátý mladík a jeden ze sedmi farmářů získal tímto způsobem první sexuální zkušenosti.

Ve sférách neobvyklých sexuálních kontaktů, kde jak Kinseymu, tak jeho nadšeným spolupracovníkům chyběly přímé zkušenosti, se tým pouštěl do pozorování a studia zakázané literatury. Pro velmi obsáhlý oddíl prostituce se výzkumníci nechávali za úplatek zavírat do skříně v budoárech, odkud mohli nerušeně pozorovat dění, které jim pomohlo při detailní klasifikaci jednotlivých praktik. Základní orientaci získali samozřejmě v libri prohibiti: v Justině a 120 dnech Sodomy markýze de Sada a v Krutých ženách a Venuši v kožichu od von Sachera-Masocha, které Kinsey v obou svých pracích cituje jako odbornou literaturu (!).

NEVĚRNÍ MANŽELÉ


Četba obou Kinseyho zpráv poskytuje zajímavé informace i půlstoletí po jejich vzniku. V době, kdy mužské a ženské magazíny už potisící omílají všeobecně známá fakta o rozdílech v sexuálním chování i odlišných podnětech erotické stimulace mužů a žen, trumfuje Kinseyho studie především překvapivými zjištěními sociologického charakteru. Srovnává totiž sexuální zvyky v závislosti na profesi, vzdělání, věku, náboženství a rase, hledá dokonce korelace s rodinnou výchovou dotazovaných. Narazíme zde například na výsledky udávající zdroje mužského orgasmu v závislosti na věku. V případě mladších ročníků se ukazuje, že vedle onanie hraje s podílem šesti až osmi procent relativně velkou roli homosexuální kontakt. Je tu i další překapující zjištění: v přímém porovnání ortodoxních katolíků, protestantů a židů se ukazuje, že židé mají nejmenší a katolíci naopak největší sexuální zábrany.

Američtí muži byli v roce 1940 podstatně aktivnější a experimentálněji založení, než by se z dnešního pohledu dalo očekávat. Citujme Kinseyho výsledky: „Mimomanželský pohlavní styk, zčásti s přítelkyněmi, zčásti s prostitutkami, mělo v závislosti na věku 23 až 37 procent všech dotazovaných mužů.
U ročníků do 35 let se praktikoval zhruba jednou za týden, s věkem frekvence pravidelné nevěry klesala až na jednou za měsíc u šedesátiletých. Deset až patnáct procent těchto záletů tvořily návštěvy bordelu.“
Jak pro muže, tak pro ženy platila přímá souvislost mezi počátkem puberty a pozdější sexuální aktivitou. Chlapci, jimž puberta začala už ve dvanácti, vykazovali později dvojaž trojnásobně vyšší sexuální aktivitu než ti, u nichž začala až v 15 letech.

... A ZKUŠENÉ ŽENY


Největším šokem pro americké muže bylo Kinseyho zjištění, že čtvrtina vdaných žen všech věkových kategorií měla před dosažením čtyřicítky mimomanželský pohlavní styk. Zatímco v mladším věku (kategorie dvacetiaž pětadvacetiletých), kdy ho praktikovala jen desetina manželek, se jednalo spíše o příležitostný sex třikrát až čtyřikrát do roka, vzrostl počet nevěrných čtyřicátnic na celou jednu třetinu dotazovaných při frekvenci pohlavního styku jednou za tři týdny, což ukazuje na stálého mimomanželského partnera.
Dalším překvapením pro mužskou veřejnost bylo, že celých deset procent všech dotazovaných vdaných žen mělo lesbické kontakty vedoucí k orgasmu s rostoucí tendencí u později narozených ročníků.

UMĚNÍ KLÁST OTÁZKY


Jak je možné, že výzkumný tým dokázal dostat z dotazovaných nejosobnější detaily sexuálního života v době, která byla tak puritánská? V souvislosti s uvedením Condonova filmu popsal známý spisovatel Gore Vidal, jenž byl jedním z probandů, jeho metodu: Kinsey poskytl svým partnerům při rozhovoru pocit, že sexuální energie je pozitivní síla a každý jejich údaj je důležitým příspěvkem vědě. Vytvořil atmosféru, v níž působil jako důvěrník, kterému se mohlo bez obav sdělit vše. „Všichni, se kterými jsem tehdy po absolvování testu hovořil, mi potvrdili, že se cítili podobně jako já. I když Kinsey nestudoval psychologii, choval se jako mimořádně dobrý psychoterapeut, jenž dal lidem pocit, že je osvobozuje od tíhy informací, které je zatěžovaly.“

SEX, NEBO LÁSKA?


Kinsey bádal přísně vědecky a bez sebemenších emocí. Při studiu šimpanzů zjistil, že sex, ať již homosexuální, nebo heterosexuální, je mimořádně důležitý pro soužití, protože pomáhá odbourávat agrese. Z toho odvodil, že lidský chtíč a chtíč šimpanzů jsou z biologického hlediska identické a jejich potlačování má negativní důsledky. Z tohoto hlediska stála v jeho perspektivě homosexualita na stejné úrovni jako heterosexualita, nevěra byla jen přirozeným jevem, jemuž by se neměly klást překážky.
Tyto názory přenášel nejen do vlastního života, ale také do soužití celého týmu. Měl homosexuální vztah s jedním jeho členem a své manželce poskytl ve jménu vědy naprostou sexuální svobodu. Takové zvyky se samozřejmě mezi spolupracovníky rychle rozšířily, měly za následek žárlivost a konkurenční chování, jež brzdilo spolupráci.
Condonův film končí krásnou scénou. Jeden z mladých členů týmu, zdrcený volnou sexuální výměnou partnerů, se obrací na Kinseyho s otázkou: „A co láska? Proč se v rámci našeho výzkumu nezabýváme také láskou?“ A Kinseyho chladná odpověď?
„Láska, my dear, se nedá vědecky studovat.“