Angela Merkelová

Tak přece jen: Angela Merkelová se stane německou kancléřkou jako vůbec první žena v historii země. Němka, která vyrostla ve východní NDR, bude vládnout šestnáct let po pádu berlínské zdi všem Němcům. Její korunovace nebude však žádným triumfem. A nejen proto, že Angele Merkelové pompézní vystoupení nesedí.

Angela Merkelová vklopýtala na politickou scénu sjednoceného Německa jaksi náhodou.
V podvečer 9. listopadu 1989 si balí ve svém východoberlínském bytě tašku - ručníky, župan, šlapky. Je čtvrtek a to chodí s kamarádkou do sauny. V televizi sice zaslechne, jak Günter Schabowski, člen ústředního výboru SED (Jednotné socialistické strany Německa), vykládá cosi o povolení soukromých cest do zahraničí, ale nepřikládá tomu zvláštní váhu. Ne tak statisíce jejích spoluobčanů. Než se kamarádky vrátí ze sauny, vynutí si davy otevření hraničních přechodů. Otevřený je i ten, který leží nedaleko jejího bytu na Bornholmer Strasse. Teprve teď začíná chápat. I s taškou a mokrým ručníkem se rozbíhá směrem na západ.

AGENT STASI REFERUJE


Její politická kariéra začíná u SPD, brzy ale sociální demokraty opouští. Počátkem prosince 1989 se dostává do okruhu lidí kolem Erharta Neuberta, zakladatele hnutí Demokratischer Aufbruch (DA). Snaží se být užitečnou, pomáhá instalovat počítače, rozbaluje, třídí, organizuje. Za nějaký čas ji Neubert jmenuje tiskovou mluvčí. Uplyne ještě několik týdnů a pro Angelu skončí soukromý život - ten, který dosud žila v NDR. Začne žít nový, politický život ve sjednoceném Německu. Začne její strmá kariéra ve straně, jejíž členkou ještě ani není. Předtím se ovšem nechá uvolnit z práce - pracuje v berlínské Akademii věd, v Institutu fyzikální chemie. Den co den pozoruje v laboratoři chemické reakce a vypočítává, za jak dlouho se za vysokých teplot rozpadnou molekuly kysličníku uhličitého, aby se posléze spojily do nových řetězců.
Na pracovišti se kamarádila s Frankem Schneiderem a přitom netušila, že kolega je agentem Stasi pracujícím pod krycím jménem IM Bachmann. A tak se v protokolech Stasi objevily osobní údaje o jejím rozvodu s prvním manželem Ulrichem Merkelem, vyklábosené v pauzách u kávy. Banální detaily o návštěvě rodičů - že tatínek dostává ze Západu balíčky s jídlem a oblečením.
Jako by to všechno Stasi dávno nevěděla. Vždyť Angela Dorothea Kasnerová - narozená 17. července 1954 -, zvaná Kasi, chodila už do školy oblečená ve věcech, které jí posílala rodina ze Západu. Žádná disidentka ovšem nebyla. Na vysvědčeních nosila domů samé jedničky, několikrát vyhrává školní olympiádu v ruštině a matematice. Za odměnu jede Vlakem družby do Sovětského svazu a spolu s ostatními pionýry pokládá kytici u hrobu Neznámého vojína. Po maturitě odchází studovat do Lipska, na vysoké škole je samozřejmě členkou FDJ (Svobodné německé mládeže), německé obdoby SSM. Dokonce má funkci „referentky pro agitaci a propagandu“. V oficiálních dokumentech se později uvádí, že byla referentkou kulturní. V roce 1978 jí Stasi nabízí spolupráci, Angela se vymlouvá na svou prostořekost. V každém případě konstatuje o pár let později IM Bachmann ve zprávě „pozitivní politický postoj“ Merkelové k politickému systému NDR.
Po příchodu do Berlína pracuje Merkelová na svém doktorátu. Téma: „Výzkum mechanismu rozpadu jednoduchých vazeb a výpočet jejich rychlostních konstant na základě chemicko-kvantitativních a statistických metod“. K politice má opravdu daleko.
Původně chtěla být učitelkou nebo překladatelkou, což prý kvůli jejímu původu nebylo myslitelné. Angela se totiž narodila v Hamburku. Pobyla tam ale jen osm týdnů, pak ji matka naložila do košíku a následovala svého muže do NDR. Angelin otec byl evangelický pastor, kterému církev umožnila studovat v Heidelbergu, a tak cítil jako svou povinnost vrátit se. Zatímco on budoval církevní seminář v meklenburském městečku Templin, starala se jeho žena o děti. Pracovat ve svém oboru jako učitelka angličtiny a latiny nesměla. Snad proto Angele stejně jako jejím mladším sourozencům, Marcusovi a Ireně, vtloukala od malička do hlavy: „Nevybočovat z řady, neříkat na veřejnosti, co si myslíš, a už vůbec ne to, o čem doma mluvíme. Ale musíš být vždy o něco lepší než ostatní.“
A tak byly všechny tři děti členem Pionýra, později FDJ, zatímco doma se poslouchalo západní rádio a živě diskutovalo o politice. Angela prý už na základní škole znala jména všech západoněmeckých ministrů. Otci často vytýkala, že se vrátil s rodinou do NDR.

KOHLOVO DĚVČE


Píše se rok 1990, konají se první a vlastně i poslední svobodné volby do Volkskammer -Lidové sněmovny NDR. Novým ministerským předsedou se stává Lothar de Mezie` re. Merkelovou si na doporučení vybírá jako druhou mluvčí, a protože první mluvčí vlády Matthias Gehler má panický strach z létání, doprovází Merkelová de Mezie`re téměř na všechny zahraniční návštěvy.
Při jednání s Gorbačovem v Moskvě ji de Mezie`re posílá do města, aby zjistila názor lidí na sjednocení Německa. Merkelová má rychle jasno: „Lidi říkají, že Stalin vyhrál válku a Gorbačov ji zrovna prohrává.“ To de Mezie` rovi stačí. Při jednáních dává nohu na plyn a 3. října 1990 se Německo sjednocuje. Krátce nato kandiduje Angela Merkelová v prvních celoněmeckých volbách do Bundestagu (Spolkového sněmu) za CDU, stranu, která předtím pohltila DA. Ve svém volebním okrsku Rügen (Rujana) vyhrává. Pár dní nato jí de Mezie` re sděluje: „Ozve se ti Kohl, doporučil jsem tě na post ministryně!“ - „Zbláznil ses?!“ odpovídá mu v návalu překvapení. Ale brzy si zvykne.
Merkelové je teprve 36 let, když se stává nejen ministryní pro ženy, rodinu a mládež, ale i Kohlovou chráněnkyní. Následujících osm let bude nosit titul „Kohls Mädchen“ -„Kohlovo děvče“. To je startovní bonus k nezaplacení. Kancléř ji záhy navrhuje na místo své zástupkyně v CDU. Ještě před rokem zcela neznámá Merkelová je díky svému patronovi novou hvězdou na politickém nebi.
Merkelová má štěstí, byla v pravou chvíli na pravém místě. Ve sjednoceném Německu chce mít každá strana ve svém vedení někoho z Východu. Když je to žena, tím líp. Navíc západní šéfové obsadili důležité místo někým, kdo jim je zcela zavázán, ale ještě se moc nevyzná, takže se nebude míchat do vládnutí.
Za pár let se budou všichni divit. A nejvíc Helmut Kohl.

JOHANKA Z ARKU


Merkelová doprovází Kohla do Kalifornie při soukromé návštěvě Ronalda Reagana stejně jako ve Washingtonu při oficiální návštěvě prezidenta Bushe. Má přitom nejmenší zavazadlo z celé delegace. S několika kalhotovými obleky z nemačkavých materiálů, praktickým účesem a minimem šminek objevuje Nový svět.
Při volbách do Bundestagu v roce 1994 opět vyhrává svůj volební okrsek. Opět je Kohlem povolána do vlády, tentokrát na pozici ministryně pro životní prostředí. Merkelová zatím nebudí dojem, že by mohla zkřížit cestu někomu ze silných mužů CDU, brousících si zuby na politické dědictví Helmuta Kohla. Všichni si myslí, že odejde z výsluní, hned jak nad ní přestane držet ochrannou ruku patriarcha Kohl. Zatím je však Merkelová ve vládě i prezídiu strany. Pozorně sleduje, naslouchá a učí se, jak funguje parlamentní demokracie ve společnosti, kterou ovládají média.
Kohlovi se ve dvojích volbách po sjednocení podařilo udržet, v těch třetích již ne. V roce 1998 prohrává CDU parlamentní volby, kancléřem se stává Gerhard Schröder. Kohl přebírá zodpovědnost za porážku a odstupuje z pozice šéfa strany. Jeho nástupcem je zvolen Wolfgang Schäuble. Angela Merkelová dosedá na křeslo generálního tajemníka strany. Kancléřův odchod z politického jeviště je doprovázen ovacemi, ale o několik měsíců později je všechno jinak. Nová vláda umožňuje státní prokuratuře zkoumat ilegální financování CDU. Kohlovi je vyčítáno, že podporoval systém braní úplatků, které byly používány k financování strany. Milióny marek protekly přes tajná konta ve Švýcarsku či Lucembursku, statisíce se předávaly v hotovosti. Protislužbou mělo být to či ono rozhodnutí vlády, například povolení prodeje tanků do Saúdské Arábie či prodej chemičky Leuna francouzskému gigantu Elf za bezkonkurenční cenu. Pro Merkelovou přichází moment označovaný Machiavellim jako „occasione“. Ten správný okamžik k uchopení moci. V nejprestižnějších německých novinách Frankfurter Allgemeine Zeitung publikuje příspěvek, v němž vyzývá CDU, aby se od Kohla osvobodila. „Naše strana se musí naučit stát na vlastních nohách!“ píše. O článku neinformuje předem nikoho, ani Wolfganga Schäubleho, v té době předsedu strany. Najednou je její největší slabina výhodou - Merkelová nevyrostla v této straně, přišla z venku. To jí propůjčuje auru neposkvrněnosti. Nezatížena prohnilým systémem minulosti ztělesňuje stranickou Johanku z Arku, která naplňuje srdce prostých vojáků vírou a nadějí. Tah jí vyšel, na jaře roku 2000 ji na sjezdu v Essenu zvolí novou předsedkyní CDU.
Strana se osvobozuje od Kohla, Merkelová se zbavuje Schäubleho. Srdce velitelů, jimž před nosem vyfoukla místo generála, však plní nenávistí.
CDU se jen hemží zhrzenými čekateli, kteří si nepřejí nic než její pád. Spojuje je jejich původ. Stoiber, Merz,Wulff i Koch, všichni vyrůstali v západním Německu. Na stěnách jejich tříd visely krucifixy, a ne portréty Ulbrichta a Honeckera, své pozice ve stranickém aparátu si museli vysloužit.
A teď přijde efdéjotka Merkelová!
Jenže Merkelová není naivní. „Kdo Merkelovou podcení, prohrál,“ prohlásil trpce Horst Seehofer po jedné ze svých potyček s novou předsedkyní. Nejvíce ji asi podcenil Friedrich Merz - zatímco Merkelová byla zvolena šéfkou strany, nechal se Merz korunovat lídrem konzervativní frakce v Bundestagu. Ze svého despektu vůči šéfce nikdy nedělal tajemství, popichoval proti ní, kde mohl. Vydrželo mu to dva roky. V září 2002 sáhla Merkelová také po jeho pozici a vyhrála.
A pak je tu Edmund Stoiber. Ten dostal svou šanci v roce 2002. Využil oslabení Merkelové a přesvědčil CDU/CSU, aby jej zvolila kandidátem na kancléře. Stoiber pak sice vyhrál v Bavorsku, ale na celé Německo nestačil, těsně podlehl Schröderovi. Merkelové tím připravil červený koberec, po kterém dokráčela pro svou kandidaturu a posléze těsné vítězství v následujících volbách.

OPUŠTĚNÁ


Angela Merkelová je opatrná, jako v dobách NDR nedůvěřuje nikomu. Osm let v těsné blízkosti Helmuta Kohla vytříbilo její cit pro moc. Možná proto dosazuje své nepřátele do pozic, které je svazují, zavazují a zaměstnávají. Jednomu ze svých nejhlasitějších odpůrců nabídla po svém zvolení do funkce šéfky frakce CDU v Bundestagu pozici prvního parlamentního jednatele. „Počítal jsem se vším, ale s tímhle určitě ne,“ přiznal tehdy překvapený Volker Kauder, když se stěhoval ze závětří parlamentu do první řady.
Kohlovi umožnila návrat do lůna strany, byť se jejich dřívější vztah už nepodařilo obnovit.
Schäubleho poté, co jej vystřídala na trůnu šéfa strany, zachránila před pádem do politické nicotnosti postem zástupce šéfa parlamentní frakce. Stoiberovi nabídla pozici ministra hospodářství v nové vládě.
Kdo je obklopen takovými „přáteli“, musí být zákonitě osamělý. Malá „Kasi“ z NDR se stala nejmocnější ženou Německa.
Není spjata se systémem sociálních vymožeností, v němž vyrostli její vrstevníci v západním Německu. Ti tento stav pokládají za samozřejmost, lpí na něm, i když jim rozum říká, že takový postoj vede do záhuby. Merkelová takové pouto necítí. Má šanci vejít do dějin nejen jako první žena na postu spolkového kancléře, ale také jako reformátorka, jež vyvedla Německo z dlouhodobé krize.