Václav Morávek | Reflex.cz
reklama
nahoru

Václav Morávek

Lukáš Kašpar30. listopadu 2005 • 14:59

Václav Morávek byl možná frajer, hazardér a bavič, ale především jeden z hrstky skutečných hrdinů, kteří se kdy v naší zemi narodili. Zjevem připomínal uťápnutého úředníka, svým jednáním nezničitelného westernového ostrostřelce. Tři roky dokázal balancovat na hraně života a smrti. V zádech měl přitom tisíce policistů v čele s gestapem.

reklama

Praha 21. března 1942. Kolem páté hodiny naskočil do jedoucí tramvaje u Bílkovy vily menší muž v šedivém kabátě a klobouku. Na Prašném mostě vystoupil a rychle se vydal ke střešovické vozovně. V tom okamžiku shodou okolností poblíž zastavil vůz, z něhož vystoupili dva němečtí tajní policisté v dlouhých tmavých kabátech. Muž se lekl, zahodil aktovku a rozeběhl se jim vstříc. Když byl dostatečně blízko, vytáhl pistoli a začal zuřivě pálit. Příliš uspěchaně a nepřesně. Gestapáci včas zareagovali a muže několikrát zasáhli. Když klesl na zem, jeden z tajných si nad zraněného muže stoupl a vpálil mu do hlavy zbytek zásobníku.
Vedení gestapa z toho žádnou radost nemělo, Morávek mohl být velmi cenným zdrojem informací. Proto oficiální verze zněla, že se zastřelil sám. Tento mýtus se traduje dodnes.

TŘETÍ KRÁL


Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně. Po maturitě na místním gymnáziu začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1925 školu ukončil a nastoupil jako poručík dělostřelectva, později se stal štábním kapitánem. Známí o něm shodně tvrdili, že byl díky své matce hluboce věřícím člověkem, a navíc romantikem, který miloval dobrodružství, zbraně a koně. V mládí vynikl jako výborný žokej a získal řadu medailí v prestižních jezdeckých soutěžích. Ač zároveň patřil mezi vynikající střelce z armádní pistole, jako typický kovboj nevypadal - byl hubený, malý, a dokonce trochu krátkozraký.
Demobilizace po podpisu mnichovské dohody Morávka ranila stejně jako jeho přítele Josefa Mašína, jehož museli svázat a odvléct, protože odmítl opustit pozice na hranicích. Po okupaci Československa a propuštění z armády se Morávek vrátil k matce do Kolína, kde pracoval jako tajemník pracovního úřadu. Odmítl rezignovat jako drtivá většina Čechů. Být kancelářským škrabalem, jak se pohrdlivě vyjadřoval o svém povolání, dlouho nevydržel. Dal se naverbovat jako zpravodajský důstojník podzemní vojenské odbojové organizace Obrana národa. Když byl převelen do Prahy, stal se členem slavné odbojové skupiny Tři králové, která se věnovala nejen zpravodajské, ale i destrukční a sabotážní činnosti. Trojice drsných solitérů Balabán, Mašín a Morávek brzy získala nezávislost na dalších odbojových skupinách. Zatímco kultivovanější Balabán měl na starost zpravodajství, temperamentní Mašín vyhledával každou příležitost pro střet s okupanty a nebál se projíždět Prahou v gestapáckých autech a krást Wehrmachtu zbraně. Morávek byl stejného ražení jako Mašín, jen se zpočátku choval obezřetněji.
Tři králové se proslavili zorganizováním pumových útoků na území Říše v Lipsku, Mnichově a v Berlíně. To byl dostatečný důvod k tomu, aby začal nelítostný hon na tři nejnebezpečnější, nejodvážnější a nejvtipnější odbojáře protektorátu.

PSANEC

Už v prosinci 1939 vtrhlo gestapo do kolínského bytu Morávkovy matky, ale její syn stihl opustit město a začal se ukrývat v anonymnější Praze. Gestapo se k němu přesto prostřednictvím výslechů zajatých odbojářů dostávalo blíž a blíž. Past sklapla, když někdo prozradil tajnou kancelář, v níž byla umístěna kartotéka stovek českých udavačů a fašistů, jimž Morávek se škodolibou vytrvalostí posílal výhrůžné dopisy. Tři králové ji ale stihli ukrýt do Městské knihovny, jenže i zde ji gestapo vypátralo a drastickými výslechy knihovníků si vynutilo pravé jméno a adresu jejího autora podepsaného Vojta. Václav „Vojta“ Morávek znovu záhadně uprchl těsně před tím, než gestapáci vtrhli do jeho holešovického bytu. Zanechal zde pouze kabát, svetry a dopis, v němž žádal správce domu, aby oblečení odevzdal známému českému podplukovníkovi z Brna, jehož zatčení nařídilo gestapo ihned po zabavení vzkazu. Brzy se ale zjistilo, že domnělý odbojář je kolaborant a zanícený fašista, jehož chtěl Morávek tímto výsměšným způsobem kompromitovat. Gestapu hned nato Morávek frajersky poslal pozdrav z Bratislavy, v němž si hořce stěžoval, že kvůli ztrátě kabátu musí odcestovat do teplejších krajin.
Václav Morávek neustále úspěšně mizel a příležitostně se objevoval v situacích, z nichž se mu dařilo těsně unikat smrti a které doprovázel vždy nějakým žertem.
Snažil se získávat informace pro zahraniční odboj - od obyčejných lidí, od předsedy vlády Eliáše, od české policie a několika českých gestapáků, díky nimž se dařilo včas vyklízet konspirativní byty. Že jeho snaha získávat spolupracovníky byla riskantní, dosvědčuje vyprávění jedné odbojářky o setkání s podezřele vyhlížejícím mužem ve dveřích jejího bytu: „Já jsem Morávek, znám vás podle jména, nebojte se mě, vypadám sice jako gestapák, ale nejsem gestapák. Tady máte dopis z Londýna, přečtěte si ho, a pokud chcete, odpovězte. Já počkám.“ Někteří lidé se spoluprací souhlasili, jiní nikoliv, každopádně v takových chvílích hrozilo nebezpečí, že Morávka někdo podrazí.

VÝSMĚCH SMRTI


Malý hrdina přes rostoucí nebezpečí přestával být opatrný. Odbojář Vladimír Krajina poznamenal, že se stal nebezpečně odvážným. „Na pražských ulicích se i mně s oblibou už z dálky ohlašoval písknutím na dva z kapsy rychle vytažené revolvery.“ Přesto si tohoto hazardéra odboj vybral za spojku s hlavním zdrojem informací, špičkovým německým agentem A-54, Paulem Thümmelem. Jedním z důvodů byl Morávkův konspirační talent, který potvrdil husarským kouskem v březnu 1940, kdy okupanti pořádali hon na Jana Smudka, jenž zastřelil německého strážmistra. Smudkovi bylo v patách dva tisíce policistů a dvě stě tajných agentů. Přesto se ho Morávkovi podařilo dopravit v Praze do vlaku a bezpečně převézt přes hranice protektorátu.
Po Smudkově úniku se stalo prvořadým úkolem gestapa dopadení Tří králů. Nešlo jen o zničení diverzantů a nejnebezpečnějších odbojářů, ale také o smazání hanby, která na gestapu ulpívala s každým povedeným žertem nepolapitelné trojice. Vyšetřující komisař Fleischer dostal pohledy z Bratislavy a z Bělehradu, v nichž si mu Tři králové stěžovali, že museli bohužel opustit protektorát, protože se pod ochranou Říše necítili bezpečně. Gestapáci předpokládali, že utekli za hranice, a proto byli druhý den naprosto zmateni, když se přímo v jejich ústředí v Petschkově paláci objevil plakát hanící Němce a podepsaný Balabánem, Mašínem a Morávkem. Drzost, s jakou se Tři králové neostýchali vniknout do hlavního stanu nepřítele, byla ohromující.
Když se zdálo, že gestapo už víc vytočit nelze, vsadil se Morávek se svými spolubojovníky, že si nechá zapálit cigaretu od komisaře Fleischera, který šéfoval oddělení, jež je stíhalo. Počkal si na něj na ulici a druhý den mu mohl napsat dopis, v němž stálo: „Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho. Víme o Tobě a pomstě neujdeš. Na to nezapomeň.“ Morávek navíc vzkaz adresoval Fleischerovu nadřízenému, komisař se stal terčem posměchu a gestapáci si prý od té doby chodili připalovat cigarety výhradně k němu.
Morávkovi pomáhala v pohybu mezi gestapáky skutečnost, že neměl rodinu, a tedy žádné vztahy, kontakty a slabá místa, která by ho mohla prozradit. Měl obrovský počet krycích jmen, říkal si Michal, Leon, Mladý, Vojta, Ota Procházka, Jiří Uher, Vladimír,Mirek, Vlasta, Ruda nebo Růženka.

GESTAPO VRACÍ ÚDER


Na Tři krále byla vypsána odměna milión korun, oni natruc zvýšili počet sabotáží. Nejčastěji zakládali požáry v továrnách a házeli výbušniny do tendrů s uhlím, čímž zničili desítky lokomotiv. Dokonce se jim dařilo ukrývat výbušniny ve vagónech s uhlím, kterým byly zásobovány italské parníky. Když se uhlí s pumou dostalo do kotle lodi, následoval výbuch přímo na moři. Nikoho nenapadlo, že jeho původci žijí kdesi v protektorátu. Morávek se jednou opovážil vhodit nálož přímo na hromadu uhlí v Petschkově paláci a jen kvůli zásahu kotelníka nevyletěla kotelna budovy plné gestapáků do povětří. Aby mohl provádět podobné akce, musel občas jezdit pro výbušniny až do Jugoslávie.
Když s sebou jednou táhl po Masarykově nádraží nacpaný kufr, prohlédl mu ho hlídkující gestapák. Morávek mu s ledovou tváří vysvětlil, že to, co vypadá jako nějaké výbušniny, jsou obyčejné sondy do odstředivek.
Němec evidentně nevěděl, oč se jedná, ale aby se neztrapnil, prohlásil, že je vše v pořádku.
Morávek suverénně odešel a až za nádražím se málem zhroutil. „Jak jsou ti gestapáci pitomí! Sondy do odstředivek jsou úplná blbost,“ vyprávěl svým kumpánům.
Vrcholem diverzních aktivit byl v únoru 1941 pumový útok na Anhaltské nádraží v Berlíně, kam se pomocí prostředníků podařilo dopravit zavazadlo plné výbušnin. Jen obrovské štěstí tehdy zachránilo říšského ministra vnitra a nejvyššího šéfa gestapa Himmlera, protože jeho vlak byl těsně před explozí kvůli poruše odkloněn.
V březnu 1941 začali kvůli neshodám mezi předáky českého odboje provozovat Tři králové vlastní vysílačku, ale v dubnu byl dopaden Josef Balabán a měsíc po něm při přestřelce v bytě, odkud s Morávkem vysílali, i Josef Mašín. Morávek jednoho gestapáka zastřelil, druhého zranil a rychle se i s telegrafistou spustil po anténě dolů z okna, přičemž si uřízl prst. Gestapáky ani nenapadlo, že by mohl někdo zmizet z okna ve třetím patře, aniž by se zranil či zabil. Morávek přežil a vůbec nedbal na to, že po něm pátrají tisíce policistů, a rozhodl se za každou cenu vysvobodit Mašína. Pečlivě naplánoval přepad lazaretu, kde jeho kamarád ležel. Jenže ještě předtím se těžce raněný Mašín odhodlal omráčit nádobou na moč gestapáka hlídkujícího u jeho lůžka. Byl tak zesláblý, že se mu to nepovedlo a hlídač stačil přivolat pomoc. Mašín byl převezen na Pankrác, kde mu byla nasazena svěrací kazajka a šance na útěk skončily.

OSAMĚLÝ RVÁČ


Václav Morávek zbyl jako poslední a připravil se na nejhorší. V ústech měl neustále ampulku cyankáli, aby ji v případě dopadení rozkousl. Vysílal dál, k čemuž měl k dispozici několik bytů, aby jeho vysílání nemohl zaměřit goniometrický vůz. Protože se mu čím dál hůř navazovalo spojení, zkoušel doručovat informace ostatním odbojářům, kteří mu ale dávali najevo, že je přítěží. Všichni se obávali jeho neopatrnosti, protože každého, kdo s ním navázal kontakt, přivedl do nebezpečí. Tak se Václav Morávek ocitl sám, a třebaže dostal nabídku odejít za hranice, chtěl pokračovat doma a snažil se pracně získávat nové kontakty.
Po nástupu Heydricha do úřadu na podzim 1941 se situace ještě zhoršila. Balabán byl 3. října 1941 popraven a oběťmi rozsáhlého zatýkání se stalo i několik posledních Morávkových známých. Nezdolný Morávek začal organizovat vznik nových odbojových skupin, které cvičil ve střelbě, a plánoval přepadení pankrácké věznice a vypuštění politických vězňů. Jenže se neblížil konec války, kdy mělo takové počínání smysl. Morávek si obstaral nový jed, který měl dle jeho přání způsobit smrt až po několika hodinách. Prý proto, aby se mohl gestapákům po zatčení ještě pár hodin smát do očí.
Brzy k tomu málem dostal příležitost při střetu, za jaký by se nemusel stydět žádný akční film. Koncem roku 1941 osm členů gestapa proniklo do Morávkova bytu a překvapilo ho ležícího svlečeného na gauči. Bleskurychlý Morávek přesto stačil dva vetřelce postřelit a za stálé palby ze dvou zbraní si dokázal obléci kalhoty a probojovat se až ke dveřím. V přízemí sejmul dalšího policistu a uprchl. V ruce mu zůstaly kromě pistolí jen dopisy od matky. Všechen jeho majetek padl do rukou gestapa - kromě jiného i vysílačka, seznam českých kolaborantů a nedopsané paměti s názvem Od důstojníka ke zločinci. Heydrich označil Morávka za jednoho z nejvýznamnějších vůdců odboje, který dál bez úhony přebývá celkem v pětadvaceti různých bytech, a jeho dopadení se stalo absolutní prioritou. Na Silvestra roku 1941 se snažil Morávek neúspěšně kontaktovat Londýn.
„Osiřel jsem. Zabaveny poslední peníze. Pomozte,můžete-li, jinak nemohu dál.“

ŠEST KULEK


Osudovou se pro Morávka patrně stala spolupráce s agentem Abwehru Paulem Thümmelem, který dodával informace jak českému odboji, tak gestapu, jež bylo díky němu o činnosti Tří králů dobře informováno. Agent Thümmel, dobrý přítel komisaře Fleischera, dodával za obrovské honoráře Morávkovi cenné informace pro Londýn a sám Morávek o něm tvrdil, že je tak dobrý, že je schopen získat i informaci o tom, co má právě Hitler k obědu. Nastala paradoxní situace, kdy Thümmel dodával gestapu informace o Morávkovi, kterého ale vždy zároveň varoval, aby včas zmizel. Gestapo nechápalo, jak to, že mu přes všechny informace Morávek stále uniká. Dostalo například stoprocentní tip, gestapáci vtrhli do bytu a v něm našli pouze dva odpadkové koše s nálepkami Für Goebbels a Für Göring, které byly napěchovány časopisy s podobiznami nacistických předáků.
Paul Thümmel nedotáhl odvážnou hru až do konce, byl gestapem zatčen a dočasně propuštěn pod podmínkou, že pomůže dopadnout Morávka. Neví se jistě, zda přímo on, či někdo z vyslýchaných odbojářů vyzradil místo u Prašného mostu, kde se měl sám agent či nějaký odbojář sejít s Morávkovým prostředníkem, a gestapáci si tak v klidu mohli počkat na stopu, která by je dovedla až k nepolapitelnému fantómovi. Morávek akci svým nepřátelům ulehčil. Zneklidněn masívním zatýkáním udělal osudovou chybu a vydal se osobně svého spolupracovníka varovat, čímž vběhl smrti přímo do náručí. Šest kulek v těle bylo příliš i na něj.

Lukáš Kašpar


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama