Jen počkej! | Reflex.cz
reklama
nahoru

Jen počkej!

PETR VAVROUŠKA29. prosince 2005 • 19:05

CAUSA Režie Kotěnočkin, výtvarník Rusakov. Tuhle větu znal v osmdesátých letech téměř každý, bez rozdílu věku. Animovaný seriál Jen počkej! o vykutáleném Zajíci a věčném smolaři Vlkovi vznikl v roce 1968. Na rozdíl od sovětských tanků si ho lidé v Československu oblíbili. Rusko teď prožívá velký návrat obou kultovních animovaných postaviček. Po jedenáctileté přestávce se dokončuje devatenáctá a dvacátá série příběhů. Vlk a Zajíc nezestárli ani o den.

reklama

Seriál Nu pogodi! neboli Jen počkej! vznikl z nudy. Sovětští animátoři bloumali na konci šedesátých let po chodbách státních filmových ateliérů v Moskvě a čekali na práci. Tu jim nabídla dvojice Kotěnočkin-Rusakov a pár talentovaných scenáristů. Vymysleli příběh o Vlkovi se Zajícem. Původně mělo jít o jediný film. Nikdo netušil, že se z projektu

stane kultovní seriál oblíbený ve více než sto zemích světa. Ale Vlkovo zvolání Jen počkej! na závěr premiérového vysílání přece jen nechávalo filmařům otevřený konec a oni toho využili. Celkem natočili 16 dílů, v devadesátých letech přidali další dva, ty byly však velmi nepovedené a diváci je zkritizovali.

NEŠKODNÝ VLK, PROTIVNÝ ZAJÍC


Dnes již ze staré sestavy Jen počkej! takřka nikdo nežije. Na světě nejsou animátoři, zemřeli také oba herci, kteří propůjčili svoje hlasy Vlkovi a Zajíci, režisér Kotěnočkin odešel ze světa před třemi lety. Pouze třiaosmdesátiletý Svetozar Rusakov stále bydlí v panelákovém bytě v centru Moskvy. Přivítal mě pozdravem: Nazdar! V roce 1945 osvobozoval Prahu a dostal za to vyznamenání. Válka ho však kromě českého slovíčka vybavila ještě jednou, velmi cennou zkušeností. Dnes se dá říct, že osudovou. Seznámil se totiž s Vlkem. V roce 1941 stál jako mladý voják v Novosibirsku ve frontě na lístky do kina. Všechny tehdy předběhl místní gauner, se kterým se budoucí výtvarník pustil do křížku. Obličej a chování toho chlapíka si zapamatoval tak dobře, že ho po více než dvaceti letech přenesl na papír v podobě Vlka.
"Jednoduše jsem využil jeho povahu, byl to takový neškodný bandita, obyčejný chuligán, na kterého si v klidu troufnete. A Vlk v našich příbězích byl totéž. Byl směšný, nikdy mu nevyšla ani jedna nástraha na Zajíce. Ale možná proto byl tak sympatický. Zajíc byl spíš takový čestný pionýr, kterému jsem nikdy moc nefandil, asi jako většina diváků," přiznává Svetozar Rusakov. Podle něj spočívá úspěch Jen počkej! v několika zásadních detailech. Tak třeba v dynamice, v tom, jaký neopakovatelný pohyb vymysleli animátoři pro Vlka, tu jeho ležérní chůzi.
Podstatnou roli sehrála i hudba, která jednotlivé příběhy podkreslovala. Pokaždé šlo o největší šlágr toho roku v Sovětském svazu. A tak zazněly v seriálu hity jako O sole mio!, písně Ally Pugačovové a svým hitem přispěla i psí skupina Voříšci. Pamatujete na vlasaté žeriky v díle, v němž Vlk pátrá po Zajícovi ve filmových ateliérech? Mimochodem pro nejnovější díly napsala hudbu v Rusku stále populární kapela Mašina vremeni.
Neméně důležitý byl i dabing, respektive hlas Vlka, kterého namluvil tehdy populární herec Papanov. "Všechny ty výkřiky, to strašení a mumlání vlka, to bylo prostě skvělé. Všichni si totiž představovali Papanova, a hlavně čekali na závěrečné vyhrožování a zvolání: Jen počkej!", vypravuje Rusakov. Chvíli se také uvažovalo, že Vlka namluví písničkář a herec z Divadla na Tagance Vladimir Vysockij. Nakonec z toho sešlo, což zřejmě zachránilo seriálu život. Vysockij se záhy stal pro tehdejší vedení Sovětského svazu nepřijatelnou osobou. Jenže známého ruského barda se přece jen tvůrcům podařilo do seriálu propašovat. Vybavujete si scénu, kdy Vlk šplhá po laně k Zajícovi na balkón? Pokuřuje u toho a prozpěvuje si? Tak to pískání patří právě Vysockému. Sovětskou estrádou odchovaní soudruzi to naštěstí neodhalili. Pan Rusakov dnes tvrdí, že režim do vzniku animovaných příběhů a jejich obsahu příliš nezasahoval. Pouze jednou přišli činovníci s návrhem, že během olympijských her v Moskvě v roce 1980 by mohla obě kreslená zvířátka také sportovat, což se nakonec i stalo. Nezapomenutelný je úprk Vlka ze stadiónu po schodech anebo tvrdá lekce juda od asijského medvídka v kimonu. A ještě na jednu radu z nejvyšších komunistických míst si Svetozar Rusakov pamatuje. Vlk se v jednom z dílů nešikovně zamotá do koberce v Egyptském muzeu a skončí v sarkofágu Ramsese. To nemohl jeden ze soudruhů unést.
"Okamžitě po uvedení v televizi nám zavolal, že Sovětský svaz má skvělé vztahy s Egyptem. Zrovna k nám nějaký pohlavár přijížděl na návštěvu a že to může brát jako zesměšňování. Bylo pozdě, aby nám nařídili scénu vystřihnout, ale upozornili nás, abychom příště byli opatrnější," usmívá se pan Rusakov. Nikdy nebyl členem strany ani Komsomolu, a protože jeho dcera emigrovala do Francie, měl problémy s KGB. Proto se ani jednou nepodíval s Vlkem a Zajícem do zahraničí.
Zato režisér Kotěnočkin sjezdil půl zeměkoule.

STARÁ DOBRÁ JEŠITNOST


Na dobrodružstvích Vlka a Zajíce jsem nechápal jednu věc. Objevili se na obrazovce, dvě nebo tři minuty se něco dělo a náhle přišly titulky. Jako by měl příběh skončit ještě před tím, než došlo k zápletce, k honičce.
V nejedné československé domácnosti rodiče marně utěšovali děti, že po titulcích se Vlk se Zajícem vrátí a dotáhnou příběh do konce.
Kdo takový zločin na dětech vymyslel a proč?
"Hlavní roli sehrála zřejmě naše ješitnost. Nikdo nečte po skončení filmu, kdo ho udělal, kdo byl režisérem, kdo postavy nakreslil. Proto jsme se domluvili, že to řekneme divákům ještě před tím, než nám utečou od televize. Za případné újmy na zdraví dětí a nervové vypětí rodičů se dodatečně omlouvám," dodává v žertu Svetozar Rusakov.
S Jen počkej! strávil dvacet let a poté, co dokreslil šestnáctou sérii, seriál opustil. Jen díky němu si mnozí návštěvníci moskevského metra pamatují, že projít turniketem bez jízdenky se nevyplácí. Přiskřípnutý Vlkův ocas a jeho úpění byly až příliš živé.

AGRESÍVNÍ ZAJÍC, SUBMISÍVNÍ VLK?

Dnes jsou Vlk se Zajícem skvělým reklamním zbožím. Můžete si koupit knížky, počítačovou hru Nu pogodi!, několik druhů vyzváněcích melodií na mobilní telefon, plyšového Vlka se Zajícem, pro dospělé jsou k dispozici na Internetu i jejich erotické hrátky. Logicky by si pan Rusakov jako jeden z autorů mohl za autorská práva koupit obrovský dům a užívat si důchodu. To by ale musel žít v jiné zemi.
"Ještě donedávna jsme se ženou a naším metrovým leguánem nic neměli. Byli jsme závislí na tom, kdo nám co dal, jestli jsem prodal nějaké akvarely nebo olejomalby, a podporovala nás také dcera z Francie.
Z používání Vlka a Zajíce v reklamě, z prodeje hraček jsem neměl ani rubl. Nedávno ale v Rusku schválili autorský zákon a musím říct, že náš život se velmi změnil," pochvaluje si výtvarník světoznámých postav. Za změnu jeho životní situace mohou majitelé známé sítě ruských supermarketů. Ti koupili výhradní práva na používání postaviček Vlka a Zajíce, a navíc se rozhodli, že investují 400 tisíc dolarů do natočení dvou nových sérií.
Oslovili i pana Rusakova, ale jemu se už do kreslení nechtělo. Zato se jim podařilo zlanařit režiséra Kotěnočkina juniora. Zaplatili si velkou reklamní kampaň v centru Moskvy pod názvem: Všichni vlci a zajíci světa, spojte se! a vidět byla i hesla v ruštině: Miki Maus, otojdi, vperjod Nu pogodi!, což by se dalo volně přeložit jako: Mickey Mousi, vypadni, teď je tady Nu pogodi!
Alexej Kotěnočkin nechce zatím ani naznačovat, co vytvořil. Ukázal mi pouze nákresy - je jisté, že Zajíc a Vlk vypadají stejně jako před dvaceti lety. Ví se také, že děj se odehrává v letovisku u moře, s největší pravděpodobností v Rusku. Pořád je ale tajemstvím, jestli se náhodou neobjeví ve vedlejších rolích synové starého Vlka a Zajíce.
Alexej Kotěnočkin totiž už tři roky vydává comicsový časopis s příběhy Nu pogodi! Jenomže za hvězdy jsou v něm právě potomci slavných rodičů, a navíc s prohozenými charaktery. Zajíc junior je hodně drsný pankáč s piercingem, co poslouchá metal a submisívnímu Vlkovi mladšímu dává co proto.
Z natáčení nových dílů měl Alexej Kotěnočkin mladší pořádný strach. "Byla to pro mě hodně důležitá a zodpovědná práce. Je jasné, že pokud bych s příjmením Kotěnočkin udělal špatný díl Nu pogodi!, mohl bych rovnou odjet na Sibiř. Tam bych si postavil malou dřevěnou boudu a nikdy bych se už neobjevil na veřejnosti. U filmu nedokážete odhadnout, jestli se povede, jestli se bude divákům líbit, ale do tohoto rizika jsem přece jen šel," říká syn slavného režiséra.

NO SMOKING!

Kotěnočkina staršího velmi často podezřívali, že příběhy Vlka a Zajíce vznikly na objednávku Kremlu. Jako protiklad amerického seriálu Tom a Jerry. Co je na tom pravdy?
"První díl Nu pogodi! se objevil v roce 1968 a můj otec poprvé viděl Toma a Jerryho v roce 1987, když jsem si koupil první video. Takže všechny ty dohady o tom, jak okopíroval nepřátelství mezi americkou kočkou a myší nebo že se některé díly velmi podobají, jsou nesmyslné. Je přece logické, že se režiséři animovaných filmů mohou strefit do stejných gagů. Nemáte šanci vidět všechny filmy světa," obhajuje svého otce Kotěnočkin mladší. Při práci na nových dílech musel v případě Vlka odstranit jeden starý zlozvyk. To, že si Vlk zapaluje jednu cigaretu od druhé, dnes komplikuje promítání a prodej starších dílů v Evropě. Takže Vlk teď kvůli Evropské unii abstinuje a nekouří. Jinak má ale režisér staré grify postaviček odkoukané.
"První díl Nu pogodi! vznikl v době, kdy mi bylo deset let. Hlavní část se vytvářela doma, sem za otcem chodil výtvarník Rusakov. No a já seděl neustále vedle nich a pozoroval, jak Vlk a Zajíc ožívají. Byl jsem také prvním divákem, na němž příběhy testovali, a později, v osmdesátých letech, už jsem pracoval na seriálu společně s otcem," dodává mladý režisér, který se domnívá, že hlavním plusem seriálu je, že obě postavy jsou dobráci.
Politici by mu však řekli něco zcela jiného. Když se letos v ruské Státní dumě probíral návrh zákona o televizním vysílání, někteří poslanci chtěli, aby se od sedmi ráno do deseti večer nevysílaly scény, v nichž se objevuje násilí. Valerij Komissarov, šéf Výboru pro informační politiku, tehdy své kolegy upozornil, že pod tento zákaz by mohly spadat i válečné filmy o hrdinství sovětských vojáků během druhé světové války. A dodal: "Nemůžeme také zakázat dětem seriál Jen počkej! Vlk se totiž neustále dopouští násilí a krutostí vůči Zajícovi." Vysílání seriálu v rozumný čas tím pro ruské diváky zachránil.

ZAJÍC - MUŽ, NEBO ŽENA?

Velmi zajímavé je pročítat analýzy seriálu z pera psychologů. Minulý rok jsem vyslechl více než hodinovou debatu na nejserióznější rozhlasové stanici Echo Moskvy o vlivu Zajíce na sexuální orientaci ruských dětí. Nikdo totiž přesně neví, jestli je to chlapec, nebo děvče. Experti vyrukovali hned s několika argumenty, které jasně naznačují, o koho se jedná.
"Zajíc nemá jasné pohlavní znaky, jež by přesně určily, jestli je žena, nebo muž, ale prozrazuje ho jeho povaha a způsoby chování. Nikdy nejedná typicky mužsky. Prochází se v přírodě, navštěvuje muzea, zalévá své květiny na balkóně nebo se sluní na pláži. To typický muž nedělá," tvrdí Maxim Ivanov. Dalším usvědčujícím znakem může být Zajícův hlas. U Vlka není pochyb, tam jde o ostrý a silný bas herce Papanova. Ale Zajíc? To je tenký, slabý hlásek herečky Rumjanovové. Ano, takovým způsobem by mohl mluvit malý chlapec, ale Zajíc i Vlk jsou dospělí jedinci. Alespoň to vyplývá z jejich příběhů. Nechodí do školky ani do školy, u rodičů se ani jednou nezastaví. Ba naopak. Oba mají vlastní byty a v posledních sériích se dokonce navštěvují. Jsou to tedy samostatní dospělí jedinci, kteří si mohou cokoliv dovolit.
"Zajíc se velmi často chová jako mladinká a smělá slečna. Například když přinese Vlkovi do nemocnice květiny (jen stěží by udělal něco takového muž muži). Navíc nevypadá jako chlap. Má velké modré oči a dlouhé zahnuté řasy. A ještě jeden důležitý detail. Ani v jedné zapeklité situaci, do které se Zajíc dostane, nemůžeme vidět jeho tělo, jeho srst. Možná se holí jako ženy. Zato Vlk nám velmi často ukazuje svou chlupatou mužnou hruď," vypočítává další důkazy o Zajícově ženské identitě psycholog. Ve všech dílech se Zajíc snaží před Vlkem taky utéct, nikdy se mu nepostaví, co víc, on si s ním ještě hraje. To je klasická ženská strategie.
Dodnes nebyly také vysvětleny velké výkyvy v chování Vlka, zejména v okamžiku, kdy Zajíce konečně polapí. Najednou se totiž rozněžní, ztrácí agresivitu, podléhá očím Zajíce, a ještě ho šimrá a říká mu: ťu, ťu. "Je potřeba připomenout, že již ve středověku se stal Zajíc symbolem smyslnosti. Zřejmě kvůli jeho plodnosti. Ale zároveň byl také symbolem cudnosti. Takže v sobě skloubil hřích i mravnost. A přesně totéž - stejní paradoxy a protiřečení - naplňuje Zajíc v seriálu Nu pogodi!" myslí si psychologové. Podle nich je seriál Jen počkej! jasnou erotickou alegorií, která jen naplňuje tradiční kulturní klišé o lovu a pronásledování žen mužským pohlavím.
Pan Rusakov ovšem tvrdí: "Zajíc je kluk.
Chová se sice někdy divně, ale je to muž," brání se výtvarník. A ten musí přece nejlépe vědět, koho nakreslil.

PETR VAVROUŠKA


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama