Hamás | Reflex.cz
reklama
nahoru

Hamás

TOMÁŠ VLACH10. března 2006 • 17:33

"Mír ustoupil demokracii," pronesl krátce po palestinských volbách překvapený George Bush. Vítězství radikálního hnutí Hamás se stalo dalším důkazem, jak se prvky importované západní demokracie obracejí proti tomu, kdo je do prostředí, v němž nemá demokracie žádnou tradici, zanesl. Radikálové uspěli v demokratických volbách v Libanonu, Egyptě, Iráku i Afghánistánu. Nikde však nezískali více než polovinu parlamentních křesel, jak se to nyní podařilo Hamásu na palestinských územích.

reklama

Aktivista Hamásu se od člověka z dosud vládnoucí palestinské strany Fatah pozná na první pohled. Zatímco typický fatahovec je vyholený, obtloustlý muž ve středních letech s pleškou, zelenou barvu Hamásu nosí vitální studenti nebo zamyšlení třicátníci s nestříhaným plnovousem po vzoru proroka Muhammada.
Krátce po volbách, když vůdci Hamásu pečlivě volili slova, aby si nepopudili mezinárodní dárce, tvrdili tito řadoví členové hnutí zcela bez okolků, že všechno, o čem se hovoří "tam nahoře", je vlastně jen krátkodobou strategií a cílem zůstává zničení Státu Izrael.

VÁŽÍME SI SADDÁMA!


Chubejb není úplně typickým aktivistou Hamásu. Pochází z města Túlkarm na západním břehu Jordánu a studuje druhý ročník medicíny. Plnovous nahrazuje zastřižené strniště, moderní brýle a slušná angličtina.
"Židé okupují naši zemi a z nás udělali občany druhé kategorie. Cestou na univerzitu strávím někdy i čtyři hodiny na kontrolním stanovišti a musím se tam poníženě svlékat. Izraelci podnikají čistky, naši lidé jsou při nich zabíjeni a odvlékáni do kriminálů, zrovna včera u nás ve městě sebrali sedm lidí." Chubejb při svém vyprávění živě a výmluvně gestikuluje.
"Když vám vojáci zabijí příbuzné, pochopitelně je toužíte pomstít. I za tu cenu, že sami odpálíte na svém těle bombu."
V tom má Chubejb jasno a o všech Palestincích, kteří se podobným způsobem obětovali, hovoří s nejvyšší úctou. Zaníceně vykládá o předchůdci Hamásu, hnutí Muslimského bratrstva a jeho - v současné době nejznámějším - členu Ajmánu Zavahrím, po bin Ládinovi nejdůležitějším člověku al-Kajdy, který podle západních rozvědek organizoval útoky z 11. září.
Dostáváme se k americké okupaci Iráku.
Chubejb ji pochopitelně odmítá. Tak jako většina Palestinců si váží Saddáma Husajna, jehož režim vyplácel pozůstalým po sebevražedných teroristech finanční podporu (Saddámovy portréty byly i na některých předvolebních plakátech).
Na otázku, zda je možné nechat se v Palestině najmout do řad iráckých guerillových bojovníků a proč tam podle oficiálních údajů nepůsobí žádní Palestinci, se usmívá: "Našich lidí je tam hodně, všichni se ale označují za Jordánce. Kdo by chtěl být v případě zajetí vydán do Izraele?"

HAMÁS NENÍ AL-KAJDÁ


Hamás nelze zařadit do stejné kategorie jako al-Kajdu nebo indonéskou organizaci Džama Islamíja. Známý teoretik radikálního islamismu Rohan Gunaratna považuje Hamás za klasický příklad revoluční islámské skupiny, zatímco al-Kajdu řadí mezi skupiny utopistické. Na rozdíl od al-Kajdy a dalších hnutí - jako třeba Hizb-ut Tahrír nebo právě Džama Islamíja - má Hamás jasné cíle definované svou ideologickou chartou. O heslech propagujících boj proti izraelské okupaci a zánik Státu Izrael si může sice každý myslet své, není ale třeba nic zdlouhavě luštit z pokoutně natočených projevů odvysílaných v televizi al-Džazíra, jako je tomu v případě al-Kajdy. Hamás se také vyhýbal ozbrojeným aktivitám namířeným proti předchozí palestinské vládě, zatímco jiné organizace považují boj proti "zkorumpovaným a přisluhovačským" režimům v muslimských zemích za svou prioritu.
Jediné, čím se Hamás ilegálním skupinám, jako je al-Kajdá, podobá, je struktura. Léta aktivního odporu proti Izraeli zformovala Hamás do podoby tajné odbojové organizace, skládající se z buněk o několika desítkách členů. Taková organizace je pak schopna fungovat bez přímého vedení a direktiv udílených shora.
K ospravedlnění sebevražedných útoků hnutí používá Hamás zaběhaný argument o bezmocnosti palestinského odboje tváří v tvář technologicky vyspělé izraelské armádě. Sebevražedné atentáty jsou v takové situaci podle Hamásu jedním z mála efektivních nástrojů boje.
Nikdy se také neprokázaly intenzívní kontakty Hamásu s ostatními islamistickými skupinami ve světě. Vzhledem ke zmíněnému maskování za Jordánce se však lze jen těžko dopátrat, kolik Palestinců je mezi vězni Guantánama, respektive kolik jich je v dalších amerických zařízeních podobného druhu.
Experti na terorismus se zmiňují jen o jistém Ukalovi, kterého v roce 1997 naverboval Usáma bin Ládin v Pákistánu. O rok později jednal Usáma s vůdcem Hamásu Šajchem Ahmadem Jásínem. Co dohodli, zůstává dodnes tajemstvím: Jásín byl zabit a Ukala krátce po schůzce zatkla izraelská policie.
Kontakty se zahraničními islamisty se tak pravděpodobně zakládají jen na osobních aktivitách jednotlivých členů Hamásu.

PROTI ALKOHOLU A KOLABORANTŮM


Hamás znamená v arabštině entuziasmus, pronikavost či průraznost. Název je akronymem slov Harakat al-Muqawima al-Islamiyya, v překladu Hnutí islámského odporu.
Hnutí vzniklo z palestinské větve Muslimského bratrstva a jeho domovem je pásmo Gazy. Připomeňme, že Muslimské bratrstvo se etablovalo koncem dvacátých let minulého století v Egyptě a v počátcích mělo nepolitické cíle. Chtělo vzdělávat arabskou populaci a pomáhat lidem v nouzi. Propagovalo přísné dodržování islámských pravidel a v roce 1946 zřídilo pobočku v pásmu Gazy.
V šedesátých a sedmdesátých letech se Bratrstvo staralo hlavně o islamizaci a boj proti Izraeli ho nijak zvlášť nezajímal. Když v roce 1973 založil jeden z funkcionářů Bratrstva, Šajch Ahmad Jásín, charitativní organizaci, dostalo se jí dokonce finančních příspěvků od izraelské vlády.
Centrem Muslimského bratrstva a Jásínovy nadace byla od roku 1978 islámská univerzita v Gaze. A čím se Bratři zabývali? Podnikali nájezdy na arabská kina nebo bary, kde se naléval alkohol. Mimo univerzitu měli v podstatě minimální vliv a se svými dvěma tisíci členy byli v Palestině zanedbatelnou politickou silou.
Mezi vzdělanou palestinskou populací (úroveň školství se zvedla po roce 1967 především díky Izraeli) se nemohla tak široce vymezená organizace jako Muslimské bratrstvo dlouhodobě etablovat. První se oddělilo hnutí Hizb-ut Tahrír (hlásá nenásilnou cestu k celosvětovému islámskému státu a je Izraelem tolerováno). V osmdesátých letech se odpojil Islámský džihád (ozbrojená organizace, která bojkotovala letošní volby a Izraelem je vedena na čelném místě v seznamech teroristů). Konečně v únoru 1988 (některé prameny udávají prosinec 1987), v okamžiku, kdy na palestinských územích vypuklo první protiizraelské povstání - tzv. intifáda -, se zbylí vůdci Bratrstva shodli na transformaci hnutí. Napříště se mělo stát organizovanou silou schopnou vést kromě charity a islámského vzdělávání také ozbrojený boj.
Do čela politického křídla Hamásu se postavil Šajch Ahmad Jásín, po úrazu z dětství upoutaný na vozík. Začala fungovat tajná služba hnutí, zaměřená na boj s kolaboranty. Vzniklo ozbrojené křídlo hnutí - brigády al-Kasám, pojmenované podle průkopníka arabského odporu Izz ad-Dína al-Kasáma, kterého zabili Britové v roce 1935.
Nová organizace razila ideologii nacionalismu a umírněného islámského asketismu, což jí spolu s úspěchy při potírání kolaborace získávalo sympatie mezi palestinským obyvatelstvem. V lednu 1989 vedení Hamásu poprvé prohlásilo, že chce být alternativou Organizace pro osvobození Palestiny, v jejímž čele stál Arafátův Fatah. Po sedmnácti letech se tak stalo.

MEČEM A CHARITOU


Izraelské úřady dnes přiznávají, že Hamás zpočátku podcenily. Mezi ilegální skupiny ho zařadily až v září 1989. Krátce předtím zatkly stovky aktivistů a sympatizantů hnutí. Jenže vedení organizace se rychle přizpůsobilo a začalo vytvářet systém buněk se silným velením na místní úrovni, aby případné vyřazení vůdců hnutí neochromilo.
Během druhé války v Zálivu (1991) se Hamás nepostavil tak horlivě jako Organizace pro osvobození Palestiny na stranu Saddáma Husajna. Zůstal neutrální a požadoval stažení Američanů i Saddámových jednotek okupujících Kuvajt. Hamás si tak sice popudil Saddáma, ale pomohl si v očích ostatních arabských zemí. Náhle dostával od bohatých ropných donorů 28 miliónů dolarů měsíčně především na charitu.
A právě charitativní činnost a schopnost vzdorovat Izraeli získávaly Hamásu stále větší politický potenciál. V roce 1994 začal Hamás ve větší míře se sebevražednými útoky, což mu doma, v Palestině, rozhodně na kreditu neubralo. V roce 2000, když začala druhá fáze povstání - tzv. intifáda al-Aksá -, měl Hamás na své straně třicetiprocentní podporu palestinského obyvatelstva. Zároveň se octl na teroristickém seznamu Washingtonu (Evropská unie tam zpočátku zařadila jen jeho ozbrojenou složku, až v roce 2003 celé hnutí).
Kvůli terorismu zastavila pomoc Hamásu i Saúdská Arábie, místo ní se nabídl Írán.
Nemohl sice dávat tolik, jenže Hamás už měl dobře propracovaný systém vybírání milodarů v rámci zakátu -- jedné z pěti muslimských povinností. Vlastnil síť nemocnic, které z plateb bohatších pacientů financovaly péči o chudé. A neochromilo ho ani, když Izrael začal pomocí nejmodernější vojenské techniky likvidovat členy nejužšího vedení. Poté, co 22. března 2004 zemřel po izraelském atentátu symbol a vůdce hnutí Šajch Jásín, neotřáslo to Hamásem zdaleka tolik jako smrt Jásira Arafáta konkurenčním Fatahem. Jásínův nástupce Abdal Azíz Rantisí vydržel naživu tři týdny. Po něm se dostal do čela hnutí lékař z Gazy Mahmúd Zahhár (60), považovaný za radikála. Nicméně Hamás tuto volbu nikdy oficiálně nepotvrdil a dnes má pro jistotu vůdců několik. Předseda politického výboru Chálid Mišál (49) řídí Hamás ze Sýrie a nedávno se sešel s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Přesto se o něm mluví jako o člověku mnohem otevřenějším dialogu, než jsou ostatní aktivisté hnutí. Pověst pragmatika má také jednička na kandidátce Hamásu a designovaný premiér Ismá'íl Haníja (46).
Tento pragmatismus spočívá především v tom, že si uvedení vůdci uvědomují, že v současné době není reálné vojensky zlikvidovat Izrael, a připouštějí proto tzv.
hudnu - dlouhodobé příměří, sloužící ke konsolidaci sil před okamžikem, kdy se naplnění dlouhodobého cíle přiblíží.

KDO HAMÁSU POMŮŽE?


Jak se Hamás zachová poté, co pevně uchopí moc?
Člen vedení Mahmúd Ramahí opakuje, že žádná tálibánizace (tedy násilná islamizace) v Palestině nehrozí. Veřejně dostupný alkohol sice Hamásu vadí, nechce ale zavírat bary nebo nutit ženy k zahalování: "Nebudeme prosazovat změny silou, je to na lidech."
Jak vypadá praxe, ukázal případ klubu OSN v Gaze, který byl jediným místem v celém pásmu, kde se naléval alkohol - než ho neznámí radikálové vyhodili do vzduchu.
Těžko lze očekávat, že Hamás ustoupí od snů o konečném zničení Izraele, změní svou chartu a odzbrojí. Členská základna má o těchto věcech jasné představy, a pokud by vůdci učinili příliš vstřícné kroky vůči Izraeli, místní buňky hnutí je nebudou respektovat, v krajním případě se Hamás rozpadne.
V opačném případě je ale pravděpodobné výrazné omezení pomoci ze Západu. "Po volbách bylo množství grantů z Evropy a USA zmrazeno a hodně lidí, včetně mě, nedostalo výplaty," říká středoškolský učitel Ahmad Sádik z Túlkarmu.
Zahraniční dárci poskytují dvě třetiny z 1,6 miliardy dolarů ročně, které samospráva potřebuje pro řízení státu. Palestina může také přijít o devět miliard dolarů určených na investice v následujících třech letech, které přislíbilo osm nejbohatších států světa.
(V přepočtu na rok je to více, než dostává větší a mezinárodním společenstvím protežovaný Afghánistán.)
Situace se zatím tříbí. Evropská unie dosud schválila 143 miliónů dolarů naléhavé pomoci, aby zabránila ekonomickému chaosu - peníze mají jít na školství, zdravotnictví a platy zaměstnanců samosprávy. O další pomoci hodlá diskutovat.
Arabské státy se chystají zasílat palestinské samosprávě ovládané Hamásem padesát miliónů dolarů měsíčně. I tyto prostředky jsou však nejisté.
"Pokud Spojené státy a Evropa přistoupí k Hamásu konstruktivně, lze ho civilizovat směrem k rozumnému chování. Pokud ho ale zaženou do kouta, určitě se nebude chovat zodpovědně a zase se uchýlí k násilí," prohlásil palestinský politolog Hanny Siniori v izraelském listě The Jerusalem Post.

TOMÁŠ VLACH


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama