Clintonová versus Obama | Reflex.cz
reklama
nahoru

Clintonová versus Obama

Veronika Bednářová30. ledna 2008 • 10:00

"Jsem zabouchnutá do Obamy," zní klip mladinké sexy zpěvačky, která si na serveru youtube.com říká Obama girl. Jméno BARACK OBAMA má napsáno na tričku i na kalhotkách. HILLARY CLINTONOVÁ, favoritka Demokratické strany na post prezidentky, proto s novým rokem znejistěla. Mladé voličky, dříve nadšené jejími vizemi, si najednou myslí, že vypadá i mluví jako jejich matka.

reklama

 

Primárky začaly teprve před pár týdny a už jsou letošní volby, z nichž 4. listopadu 2008 vzejde nový prezident Spojených států, označovány jako divoká jízda.

Boj na život a na smrt propukl hlavně u demokratů, od kterých se očekává, že na nejvyšším postu vystřídají republikány, i když to zdaleka není tak jisté, jak se původně zdálo.

Šanci na nejužší demokratickou nominaci do podzimního prezidentského klání mají žena a muž: senátorka státu New York a bývalá první dáma Hillary Clintonová (60) a senátor státu Illinois a autor bestselleru Smělost naděje Barack Obama (46). Jejich výsledky jsou napjatě vyrovnané, třetí kandidát, John Edwards, za nimi momentálně jen smutně pokulhává. Před několika týdny přestali tihle dva mluvit o své rase a pohlaví (Barack Obama se ale prvoplánovým zmínkám o rase vyhýbal vždycky), i když právě to jsou atributy, z nichž byla celá demokratická Amerika nadšená. Jejich poradci se však obávali, že hádky o to, kdo je víc černoch a kdo je víc žena, je mohou ve finále oslabit oba. O konečném vítězství mají totiž podle průzkumů nakonec rozhodnout "obyčejné" bělošské střední vrstvy.

ON A ONA


Oba jsou právníci. Deník Washington Post ale jejich zkušenosti postavil do kontrastu: on pomáhal nezaměstnaným Afroameričanům v Chicagu, zatímco ona se věnovala Fondu na obranu dětí v Cambridgi, aby se vzápětí přidala k manželovi, který chtěl v osmdesátých letech minulého století posílit Demokratickou stranu. Její kariéra tedy začala odshora, elitní politikou. Obamova odzdola, u slabých sociálních komunit v centru velkoměsta.

Ona je bojovnice, jež v politice leccos zažila a přežila - sama hrdě prohlašuje, že ví, jak washingtonští republikáni přemýšlejí, jak fungují a taky jak je porazit. On jí vyčítá, že pracovala pro síť obchodních domů Wal-Mart (byla dlouholetou členkou jejich správní rady). Ona jemu vyčítá, že je nezodpovědný. On strávil osm let v Senátu státu Illinois, teprve 4. ledna 2005 povýšil a stal se členem amerického Senátu -- jako pátý Afroameričan v historii země (v současném složení amerického Senátu je to černoch jediný). Tím jeho zkušenosti s vysokou politikou končí.

On je mladý, nesmírně charismatický, spoléhá na vlastní zaujetí, působí jako idealista. Ona sází na promyšlenou politickou taktiku, kompetentnost, přísnou pracovní disciplínu, je realistka. On občas neví, kde najít na svém pracovním stole papíry, které zrovna potřebuje, ona v rozhovoru pro televizi Bloomberg jasně řekla, že takový nepořádek nesnese: prezident musí být i skvělý úředník. Ji lidé uznávají, jím jsou okouzleni. Ona je jasná a otevřená, on tajemný. První prezidentka - žena, první prezident - Afroameričan.

RADŠI ČERNOCHA NEŽ ŽENU?


Z průzkumů CNN, jež proběhly v pondělí 21. ledna mezi 1400 Američany, plyne, že většina z nich je připravena na okamžik, kdy v čele USA stane Afroameričan. Uvedlo to 72 procent černých a 61 procent bílých obyvatel USA. Výsledky jsou ale opět velmi vyrovnané. Na ženu v Bílém domě je připraveno 64 procent oslovených mužů a 65 procent žen.



Je ovšem zřejmé, že průzkumům není radno věřit - například ve státě New Hampshire měl podle profesionálních volebních predikcí vyhrát Obama nad Clintonovou o deset procent, a nakonec prohrál o tři. Zatím se totiž zdá, že lidé se rozhodují na poslední chvíli, takže průzkumy nestihnou zachytit, jak budou skutečně volit. O to víc jsou letošní volby napínavé.

V nejžhavějším boji o demokratické nominace za poslední desítky let zatím zvítězil Obama na volebním shromáždění v Iowě (3. ledna, o osm procent, většina jeho voličů byly ženy), v primárkách v New Hampshiru si připsala vítězství Hillary Clintonová (8. ledna, o tři procenta, to se zase ženy přiklonily k ní) a zvítězila i v Nevadě (19. ledna, o šest procent).

Obama je prý favoritem u lidí mezi dvaceti a třiceti lety - a mnoho z těch, kteří ho podpořili, nebylo nikdy předtím u voleb. Hillary Clintonovou zase uznávají lidé starší šedesáti let. V zajímavém článku Carrie Brownové Bitva o hlasy žen se píše, že ženy středního věku, jež vyrostly v době ženské emancipace a byly nadšené z kandidatury Hillary Clintonové, najednou přesouvají svůj zájem k Baracku Obamovi, protože je to on, kdo razantně odmítá celou špinavou politickou kulturu, která ve Washingtonu prosperuje už léta. Ve dvou desítkách rozhovorů se ženami z Iowy, New Hampshiru a Nevady autorka ukazuje, že podporovat ženskou kandidátku jen proto, že je žena, považují respondentky za staromódní a nelogické.

Letošní volby totiž jako by na demokratické frontě zamíchaly do voleb vedle racionálních úvah i emoce. Nastupuje recese a jednotliví kandidáti se předhánějí v plánech na to, jak nejlépe oživit ekonomiku. Lidé ale neuvažují jen o tom, kdo bude nejlepší pro jejich daně, ale také jakou má prezident celkovou vizi a jestli je sympatický jako člověk. Podle časopisu Newsweek prý občané, kteří plánují volit Obamu, často argumentují neracionálně: totiž že se jim líbí jeho osobnost a způsob projevu. Ten charakterizují jako upřímný a schopný spojovat lidi. Protivníci naopak mluví o Obamově úspěchu jen jako o mediální bublině. Jsou to totiž právě média, která posilují jeho image mladého, inspirativního politika jedenadvacátého století, nenamočeného do únavné mašinérie minulého tisíciletí, v níž byla Hillary Clintonová zkušenou, i když nepostradatelnou harcovnicí.



KAMPAŇ PLNÁ ZMĚN


Oba soupeři mají perfektně vybudované organizační zázemí kampaně. V boji o prezidentskou nominaci v podstatě neexistuje zakázaných zbraní. Kampaň Baracka Obamy začala přitom s premisou, že nebude pomlouvat protikandidáty. Soustřeďuje se na to, proč by se právě on měl stát prezidentem. Vzdělání, reforma zdravotnictví, pracovní příležitosti, globální oteplování a zahraniční vztahy (o nich neví podle rodiny Clintonových vůbec nic). Na rozdíl od ostatních uchazečů o prezidentský post zásadně nemluví o tom, co Ameriku rozděluje - vyzdvihuje jen to, co ji spojuje. Často používá slogany, které by i jeho demokratičtí kolegové považovali za romantizující nebo pseudointelektuálské: "Něco je ve vzduchu," říká před svými posluchači, "teď máme šanci něco změnit!"

Obamovou cennou devízou na jeho cestě za změnou je Irák. Už v roce 2002 vystoupil proti válce - na protiválečné manifestaci v Chicagu. Hillary Clintonová v roce 2002, při hlasování Kongresu o autorizaci Bushovy intervence do Iráku, s válkou souhlasila stejně jako dvacet osm dalších demokratických senátorů. Obama ale místo v Senátu získal až v roce 2005, takže se vlastně nikdy nemusel k problému vyjádřit závazně. V projevech nicméně často o nepovedené válce v Iráku mluví, Clintonová ne.

NEŘÍZENÁ STŘELA


Hlavní argument ostřílené političky na cestě do Bílého domu je, že Barack Obama nemá na prezidentský post dost zkušeností. Směje se, když je šestačtyřicetiletý senátor přirovnáván k Johnu Fitzgeraldovi Kennedymu, protože JFK bylo sice taky jen třiačtyřicet, když se stal prezidentem, ale strávil předtím dlouhých čtrnáct let jako kongresman.

Bill Clinton o Obamovi dokonce mluví jako o "neřízené střele". Proti jejich atakům se Obama koncem ledna ohradil už i veřejně - přestože osoba exprezidenta je v amerických politických kruzích vlastně nedotknutelná. Označil míru Clintonovy účasti v kampani jako přehnanou, nechal se slyšet, že má v podstatě dva soupeře - exprezidenta Clintona a senátorku Clintonovou -, a požádal exprezidenta jmenovitě, aby se držel faktů. Spolupráci Bill-Hillary se mimochodem už léta říká "dva v jednom" - termín použil kdysi Bill Clinton při své volební kampani. Nyní to znamená, že když zvolíte Hillary, budete mít k dispozici i manželovu erudici.



Možná je to ale právě Obamova nezkušenost, která se v časech ostrého boje mezi demokraty a republikány osvědčuje. Je to člověk neposkvrněný propady, jež Demokratická strana zažila během Bushovy éry. Snaží se najít nový, neunavený styl, neomílá fráze. Nadšení vyvolala už jeho první, neformální řeč z července 2004, kdy na předvolebním sjezdu demokratů vystoupil jako úplně neznámý politik. Sám sebe označil za "hubeného kluka s legračním jménem, který věřil, že v Americe je místo i pro něj". Deník New York Times o něm tehdy napsal, že je rockovou hvězdou Demokratické strany, a televizní stanice CNN hovořila o Obamamanii. Lidé si začali kupovat jeho knihu Dreams from my Father, Sny od mého otce, v níž se mimo jiné přiznává, že jako student kouřil marihuanu a šňupal kokain.

Ale není tohle všechno jen pozlátko?

"Je někdy složité rozumět tomu, co senátor Obama řekl, protože jakmile dojde ke konfrontaci, řekne, že to není to, co myslel," řekla Hillary Clintonová nedávno na adresu svého nečekaného soupeře. Celkem oprávněně se ptá, zda budou za Obamovými slovy stát i činy. Poté, co sebevědomá bojovnice utrpěla porážku v Iowě, změnila styl kampaně. Začala se chovat emotivněji - s nezvyklou upřímností například přiznala, že se jí velmi dotýká, když se voličům Obama lidsky líbí víc než ona. V jednom televizním rozhovoru se jí zlomil hlas: třetí demokratický kandidát, John Edwards, toho hned využil, aby řekl, že se na post prezidentky nehodí, protože nedokáže zvládat stresové situace. Obama její pláč přešel chytře - bez komentáře.

RŮZNÍ, A PŘECE STEJNÍ


Volební programy obou demokratických hvězd jsou podobné - oba se intenzívně zabývají daňovými úlevami pro rodiny s nízkými příjmy, oba navrhují poměrně složité změny, které by pomohly katastrofálnímu stavu americké zdravotní péče. Hillary Clintonová chce, aby měl zdravotní pojištění každý Američan povinně, Barack Obama chce povinné pojištění jenom pro děti. Své plány si vzájemně často kritizují, silná v kramflecích se tady cítí především bývalá první dáma, jež se zdravotní reformou poctivě zabývá už léta, a navíc ji považuje za základní úkol Demokratické strany.

Co tedy opravdu rozhodne, je jejich osobnost.

V době vydání článku už bude jasné, kdo zvítězil ve volbách v Jižní Karolíně, které proběhly v sobotu 26. ledna a kde se oba kandidáti při veřejné debatě strašně pohádali o různé špinavé prádlo - Barack Obama tady dokonce zapomněl na svou proklamovanou slušnost. Volby na Floridě (29. ledna) měla podle předpovědí vyhrát Clintonová, která si svou bitvu o prezidentské křeslo pečlivě připravovala, a jak dosavadní primárky a předvolení shromáždění dokazují, má obecně přece jen o něco větší podporu.



Ale 5. února se koná boj rozhodující, Super Tuesday, super úterý. Ve dvaadvaceti státech se v jeden den uskuteční primárky nebo volební shromáždění (podoba primárních voleb je poměrně složitá a liší se stát od státu). Jak Obama, tak Clintonová mají na tenhle velký duel dost peněz. Bude dlouhý a vyrovnaný. Odborníci, například profesor James Thurber z Centra vládních a prezidentských studií Americké univerzity (v rozhovoru v Hospodářských novinách), nevylučují, že by mohlo dojít ke vzácnému okamžiku, kdy se mezi Clintonovou a Obamou bude rozhodovat až na demokratické konvenci na konci srpna 2008, což se naposledy stalo v roce 1952.

Zbývá ale mnoho demokratických voličů, kteří stále netuší, komu dají svůj hlas. Nejraději by je totiž zvolili oba.

P.S.: Na youtube.com se zrovna objevila písnička Jsem zabouchnutej do Hillary. Tyhle volby budou vážně detektivka.

 

Veronika Bednářová


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama