Američané v Evropě | Reflex.cz
reklama
nahoru

Američané v Evropě

KAREL PACNER8. dubna 2009 • 11:00

V okamžiku, kdy tisíce lidé demonstrují proti americké vojenské přítomnosti v různých částech světa, si není od věci připomenout, jakou roli sehrála americká vojska v Evropě po druhé světové válce.

reklama


Třebaže bylo Georgi Kennanovi teprve dvaačtyřicet let, patřil k předním americkým znalcům Ruska i zemí východní a střední Evropy. V roce 1946 vedl jako chargé d'affairs už třetí rok zastupitelský úřad v sovětské metro poli.

K politice Washingtonu v Evropě, jak ji prosazoval prezident Franklin D. Roosevelt, měl Kennan výhrady. V lednu 1945 si příteli Charlesi Bohlenovi, který byl prezidentovým poradcem, v dopise posteskl: "Krátce řečeno, konečným výsledkem našeho moudrého úsilí o mírové uspořádání ve východní a jihovýchodní Evropě je to, že jsme toto území bez řečí nechali na milost a nemilost nevypočitatelnému a nedůvěrou naplněnému Rusku." Ani v sílu Organizace spojených národů, již měly zanedlouho založit vítězné státy, nevěřil: "Jedinou agresívní mocností, jež po této válce na světě zůstane, bude Rusko. A Rusko neudrží na uzdě žádná mezinárodní organizace."

VÁLKA JE NEVYHNUTELNÁ

Chování Kremlu ho znepokojovalo stále víc. V Polsku Stalin podpořil ve vládě komunisty, kteří přišli z Moskvy, v Rumunsku dokonce zasáhla Rudá armáda proti tamní armádě a policii, jež podporovaly demokraticky ustavený kabinet, v Bulharsku pomáhala levici k moci sovětská tajná služba. Z Íránu, který za války okupovali Spojenci, odešli Britové, kdežto Stalin svá vojska stáhnout nechtěl, navíc podporoval separatisty na severu - teheránská vláda si na Moskvu stěžovala u OSN. Pokračoval nátlak Sovětského svazu na Turecko kvůli správě černomořských úžin. Vršily se potíže při společné správě okupovaného Německa, Sověti chtěli dostat pod svůj vliv celou zemi.

V sobotu 9. února 1946 vystoupil Josif Stalin s rozsáhlým projevem, ve kterém narýsoval hlavní cíle své politiky: "Marxisté nejednou prohlašovali, že kapitalistický systém světové ekonomiky je plný zárodků všeobecné krize a vojenských střetnutí, a z tohoto hlediska se nebude světový kapitalismus v naší době vyvíjet rovnoměrně a směřovat kupředu, nýbrž bude procházet krizemi a vojenskými katastrofami." Kapitalismus a socialismus si nemohou porozumět, a proto je válka nevyhnutelná.

Washington požádal Kennana, aby tento projev analyzoval. "Základem neurotického přístupu Kremlu ke světovým událostem je tradiční ruský instinktivní pocit nejistoty," telegrafoval chargé d'affairs. Po bolševické revoluci v roce 1917 se tato nejistota smísila s komunistickou ideologií a s orientálním tajnůstkařením a pletichařením. "Sovětský svaz žije stále ještě uprostřed nepřátelského ,kapitalistického obklíčení', s nímž nemůže být žádná dlouhodobá koexistence." Stalin potřebuje nepřátelský svět za hranicemi, aby mohl ospravedlňovat diktaturu doma.

Kennan vysvětloval: "Všeho všudy máme co do činění s politickou silou, která se fanaticky hlásí k přesvědčení, že s Amerikou není možný žádný dlouhodobý modus vivendi, že je nutné a žádoucí zničit vnitřní harmonii naší společnosti, náš tradiční způsob života a mezinárodní vážnost našeho státu, aby zajistila bezpečí sovětské moci. Tato politická síla může neomezeně nakládat s pracovní silou jednoho z největších národů světa a surovinami nejbohatší oblasti Země a je unášena hlubokým a mocným proudem ruského nacionalismu. Kromě toho má k dispozici zkonstruovaný a rozvětvený aparát k vytváření vlivu v ostatních zemích, aparát úžasně pružný a mnohostranný, který je obsluhován lidmi, kteří mají v dějinách pravděpodobně jedinečné zkušenosti. Chci vyjádřit přesvědčení, že je v naší moci tento problém vyřešit, aniž bychom se uchýlili ke konfliktu."

Sověti nepodstupují zbytečná rizika, a pokud narazí na silný odpor, raději se stáhnou. Pořád jsou slabší než Západ. Chybí jim stabilita. "Od konce občanské války nebyla masa sovětského lidu doktríně komunistické strany tak silně odcizena jako dnes. V Rusku se nyní stala strana obrovským a nanejvýš úspěšným nástrojem diktátorské správy, ale přestala vzbuzovat nadšení."

Propaganda Moskvy je založena na negaci a nepřátelství. Musíme ukazovat svět v kladném světle. "Světový komunismus je zhoubný parazit, jenž se živí pouze nemocnými látkami. To je bod, kterému ve vnitřní a zahraniční politice navzájem čelíme. Každé odvážné a rozhodné opatření k řešení vnitřních problémů naší vlastní společnosti, ke zvýšení sebedůvěry, disciplíny, morálky a společných hodnot v našem národě je diplomatickým vítězstvím nad Moskvou, které vyváží tisíc diplomatických nót a společných komuniké."

Z moskevské ambasády odešel tento "dlouhý telegram" - což byl název, pod nímž vešel do historie - v pátek 22. února 1946.



PROZÍRAVOST CHURCHILLA

Krátce nato přijel do USA bývalý britský premiér Winston Churchill. Vysoká škola Westminster College ve městě Fulton v Missouri mu nabídla čestný doktorát. Hosta doprovázel prezident Harry Truman.

Expremiér pronesl 5. března ve Fultonu ostrý projev namířený proti politice Moskvy: "Padl stín na scénu dosud osvětlenou spojeneckým vítězstvím. Nikdo neví, co sovětské Rusko a jeho mezinárodní komunistická organizace zamýšlejí v bezprostřední budoucnosti udělat a jaké jsou hranice, pokud nějaké jsou, jeho rozpínavých tendencí ... Chápeme potřebu Rusů zabezpečit se na jejich západních hranicích proti jakémukoli opakování německé agrese."

A potom Stalinovi vyčetl: "Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou, a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy. Jediné Athény - tedy Řecko se vší svou nehynoucí slávou - mohou svobodně rozhodnout o vlastní budoucnosti ve volbách konaných pod dohledem britských, amerických a francouzských pozorovatelů. Polské vládě ovládané Ruskem se dostalo povzbuzení, aby se neoprávněně zmocnila rozsáhlých německých území, a právě probíhá masové vyhánění Němců, jehož hrozivý dosah si až dosud nikdo nedokázal představit. Komunistické strany, které v těchto zemích byly velice malé, získaly postavení a moc zdaleka přesahující počet jejich členů a ze všech sil se snaží prosadit totalitní vládu. Téměř ve všech případech byl nastolen policejní stát a prozatím nikde s výjimkou Československa neexistuje skutečná demokracie."

Pochmurnou atmosféru doby charakterizoval šestašedesátiletý novinář Herbert B. Swope v deníku New York World jako studenou válku (Cold War) - chladné hlavně děl jsou připraveny kdykoli opět vystřelit. A vzápětí to po něm v dubnu 1947 opakoval zástupce USA v OSN Bernard Baruch. Později se přišlo na to, že tento termín vynalezl v roce 1945 známý britský spisovatel George Orwell.

ATOMOVÝ PROTIÚTOK

Síla Rudé armády v Evropě strašila Američany už od léta 1945. Stalin měl na bojišti čtyři až pět miliónů vojáků, zatímco Spojené státy jenom 1,1 miliónu a Británie a Francie podstatně méně. Většina amerických vojáků sloužila v Pacifi ku. Také značná část z pěti miliónů uniformovaných Britů byla v Asii. Na rozdíl od Američanů, Britů a Francouzů neposlal sovětský diktátor většinu svých bojovníků do civilu. K útoku na západní Evropu měl dost divizí. Ovšem musel by překonat velké obtíže - vyčerpanost svých vojáků a dlouhé zásobovací linie.

USA zůstávaly ve střehu. Jejich generálové tušili, že tanky Rudé armády s pěchotou by se mohly rychle převalit přes hranice směrem k Pyrenejím, obsadit jižní Koreu a na Středním východě se pokusit o přerušení zásobovací spojnice mezi Británií a jihovýchodní Asií. V zimě 1945-1946 diskutovali američtí a britští politici a vojáci o společné obraně Evropy.

V případě konfliktu by mohly americké bombardéry používat základny na východě Anglie. V roce 1946 předpověděli strategičtí plánovači Pentagonu, že Sověti by mohli zahájit útok na Západ 1. ledna 1948.

Stalin slabosti západních armád dobře znal. Už na podzim 1945 řekl šéfovi Polské dělnické strany Władysławu Gomułkovi, že "nejsou schopny vést proti nám válku", protože "byly odzbrojeny mírovou agitací".

CHAOS A BÍDA

Truman vyměnil ministra zahraničí - od 21. ledna 1947 se jím stal generál George Marshall. Za války Marshall jako náčelník štábu americké armády organizoval vítězství jak v Evropě, tak v Pacifiku.



V západní Evropě se prohlubovala bída a levicové strany z toho těžily. Horké a suché léto 1946 způsobilo neúrodu, následující zima byla zase mimořádně krutá.

V únoru 1947 oznámil Londýn Washingtonu, že není schopen dál financovat svá vojska v Řecku a posilovat vojensky Turecko, jemuž hrozí Sověti expanzí.

Na Peloponéském poloostrově se komunisté opírali o Řeckou národně osvobozeneckou armádu (ELAS) o 50 tisících mužích, jež pomohla Britům vyhnat Němce ze země a teď ovládala venkov. V březnu 1946 prohráli komunisté i republikáni volby a z exilu se vrátil král Jiří II. V létě však zahájili komunisté občanskou válku.

Máme zachraňovat vládu v Athénách? Američtí politici si nebyli jisti. Na druhou stranu si uvědomovali, že kdyby poloostrov Peloponés uchvátili komunisté, otevřela by se Stalinovi cesta do Středomoří a na Blízký východ.

Turecko si vydržovalo půlmiliónovou armádu a ze Sovětů mělo strach. I tento stát by se mohl stát mostem pro export komunismu dál.

Američané se rozhodli, že Brity nahradí. "Kdyby zvítězil komunismus v Řecku, v Turecku či jinde ve Středomoří, padnou i ostatní vlády v západní Evropě," hodnotil situaci náměstek ministra zahraničí Dean Acheson.

JEDEN MODEL

Rozdělení světa Sověti potvrdili v září 1947 na napůl tajné schůzce ve Szklarské Porębě v polských Krkonoších. Šéf ideolog Andrej Ždanov tam proklamoval: Svět se rozpadl na dva nesmiřitelné tábory, jež se zformovaly okolo SSSR a okolo USA. Současně se ustavilo Informbyro - nová centrála komunistických stran, kopie předválečné Komunistické internacionály (Kominterny).

Komunisté v takzvaných lidově demokratických zemích východní a střední Evropy se pustili do upevňování moci. Šikovně ovládli parlamenty, které ještě v některých zemích vznikly dříve víceméně demokratickým způsobem, a podle pokynů z Kremlu se krutě vypořádávali se svými politickými protivníky.

Na jaře 1947 vypadli komunisté z italské a francouzské vlády, potom je zasáhla těžká porážka ve volbách. "O osudu Francie a Itálie tedy nerozhodl Washington politickým diktátem či ozbrojenou mocí," uvedl český historik Karel Durman. "Komunisté prohráli na vlastním hřišti a s domácím soupeřem."

V březnu a dubnu 1947 se v Moskvě opět sešli ministři zahraničí čtyř velmocí. Sověti, kteří za války utrpěli nejvíc, se chtěli hojit na poraženém nepříteli, protože Američané jim půjčku, o níž dlouho jednali, nakonec odmítli.

Marshall jednal i se Stalinem. Z jeho slov pochopil, že sovětskému vůdci vyhovuje čekání. Ať Evropané hladovějí, ať je kosí nemoci - každá krize přece přivádí ke komunismu víc lidí.

MARSHALLŮV PLÁN

"Marshall a americký tým se vrátili z Evropy přesvědčeni o dvou věcech," napsal historik Alan Bullock. "Za prvé - hrozba ekonomického krachu a hladovění v západních zónách Německa je příliš vážná, než aby bylo možno riskovat další odklad opětovné obnovy tamního průmyslu. Za druhé - jakýkoli plán týkající se německé obnovy musí zabírat širší rozsah evropského hospodářství, včetně britského, které rovněž vyžaduje obnovu."

Kennan ve svém "dlouhém telegramu" ukázal na podstatu Stalinovy politiky, ale nenabídl východisko. Jedno našel Marshall - hospodářské oživení Evropy.



Když Harvardova univerzita sdělila ministru zahraničí, že mu 5. června 1947 udělí čestný doktorát, uvědomil si, že je to příležitost, aby svůj projekt představil světu. "Pokud by byla vysílená Evropa ponechána svému osudu," řekl ministr v děkovném projevu, "hrozí nebezpečí, že by se mohl zhroutit moderní systém založený na dělbě práce a výměně zboží ... Naše politika není namířena proti žádné zemi či doktríně, ale proti hladu, bídě, zoufalství a chaosu. Jejím cílem je obnova fungující světové ekonomiky, aby se umožnil vznik politických a sociálních podmínek nutných pro existenci svobodných institucí. Žádná vláda, která by chtěla svými manévry zabránit v ozdravení jiných zemí, od nás nemůže očekávat pomoc ..."

Na příští čtyři roky nabídne Amerika Evropě zboží v hodnotě 17 miliard dolarů. A naopak se pro evropské výrobky otevřou americké trhy.

PUČ V ČESKOSLOVENSKU

Můžeme nechat Británii a Francii v boji se sovětským Ruskem, jež má stále ambicióznější imperiální zájmy, na evropském kontinentu osamocené? Kdyby Stalin ovládl Evropu, zůstaly by Spojené státy bez spojenců. Na tuhle hrozbu upozorňovali Washington západoevropští politici. Marshallův plán nestačí!

Nejdřív se ministr zahraničí v britské Attlee ho labouristické vládě Ernest Bevin pustil do organizování malého západoevropského obranného paktu. V polovině ledna 1948 ohlásil Marshallovi, že se na něm domlouvá s Francií, Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem.

Pohled na situaci radikálně změnil komunistický puč v Československu. O zařazení této země do sfér vlivu se státníci nedohadovali ani v Moskvě, ani v Teheránu, ani v Jaltě. Přesto tam komunisté plíživým způsobem uzurpovali nové a nové díly moci. Demokratičtí politici se pokoušeli z tohoto objetí vyklouznout, ale nešikovně. Až koncem února 1948 ovládli komunisté zemi.

Události v Československu zapůsobily i v USA. V Kongresu se vlekla debata o Marshallově plánu. Někteří senátoři ho zpochybňovali, chystali se ho odmítnout. "Uchvácení moci v Praze pobídlo Kongres k okamžitému odhlasování Marshallova plánu," napsali George B. Tindall a David E. Shi v Dějinách Spojených států. A Truman tento zákon 3. dubna potvrdil.

I jeho to znepokojilo. Své dceři Margaretě se v dopise svěřoval slovy, která nemohl pronést veřejně: "Oligarchie v Rusku se nijak neliší od carů, Ludvíka XIV., Napoleona, Karla I. a Cromwella. Toto je Frankensteinova diktatura, horší než cokoli jiného, Hitlera nevyjímaje. Obávám se, že mír skončil."

Když 10. března 1948 Jan Masaryk záhadně skonal, označil to prezident "za dramatický symbol tragického konce svobody v této zemi". Masaryka zavraždila sovětská tajná služba - o tom západní politici nepochybovali, i když neměli žádné důkazy. "Tragická smrt Československé republiky způsobila šok celému civilizovanému světu," dodal Truman 17. března 1948 v Kongresu. A připomněl nepřípustný tlak Moskvy na Finsko, vliv komunistů v Řecku a Itálii.

Pro britského vojáka a diplomata lorda Hastingse Lionela Ismaye byl pražský únor 1948 ostrou připomínkou, že čas na vytvoření obrany Západu se rychle krátí. "Stalin velmi dovedně používá Hitlerovu techniku hltat jedno vítězství za druhým."

NATO

Několik dnů poté začali Američané, Britové a Kanaďané tajně jednat o obraně Evropy v Pentagonu. Francouze nepřizvali, protože se obávali, že by to neudrželi v tajnosti.

Od 10. prosince 1948 diskutovali zástupci už sedmi států ve Washingtonu o společné obraně. Francouzi přesvědčovali Američany, že bez silného závazku by neměla smlouva smysl. Proti tomu se však pořád bouřili senátoři, na nichž záleželo, jestli vstoupí smlouva v platnost. Výhrady měl i nový předseda zahraničního výboru Connally. Zdálo se jim, že se USA zavazují k intervenci.

Ministr Acheson kongresmany uklidňoval: Tu formulaci tam máme, abychom odstrašili Rusy! A taky pro uchlácholení Francouzů, kteří se bojí komunistů.



Jak novou organizaci nazveme? Nemůžeme vyzdvihovat Evropu, když jejími členy budou Spojené státy a Kanada. Bývalý nizozemský ministr zahraničí a nyní velvyslanec ve Washingtonu Eelco van Kleffens navrhl: Severoatlantický pakt. Výborně! Tím vyhověl všem.

Sbor náčelníků štábů USA dokončil nový plán obrany Trojan proti Sovětskému svazu. Atomovým bombardováním nezvítězíme, ale zůstane odstrašujícím prvkem - shodli se plánovači v lednu 1949. Ovšem při útoku na sedmdesát sovětských měst zahyne dva a tři čtvrtě miliónu lidí. V květnu své závěry poopravili: Jadernými zbraněmi komunistickou velmoc neporazíme, na to potřebujeme konvenční síly. Jestliže nebudeme mít v Evropě dost vojska, Sovětská armáda ji převálcuje, než se nám podaří přesunout tam z Ameriky posily.

AMERIKA V EVROPĚ

O prvním dubnovém víkendu roku 1949 uvítal ve Washingtonu ministr zahraničí Dean Acheson kolegy z Belgie, Dánska, Francie, Nizozemska, Islandu, Itálie, Kanady, Lucemburska, Norska, Portugalska a Velké Británie. V pondělí 4. dubna těchto dvanáct mužů za přítomnosti prezidenta Trumana ve slavné Constitution Hall smlouvu o NATO podepsalo.

Vrchním velitelem vojsk NATO jmenovali generála Dwighta Eisenhowera, velitele anglo-amerických invazních vojsk v Evropě za druhé světové války. Prvním generálním tajemníkem NATO se stal lord Hastings Lionel Ismay, který dal alianci do vínku: "Udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi." Vojenská strategie vycházela z představy štítu a meče: štítem byly evropské konvenční síly, mečem americké strategické letectvo vybavené jadernými zbraněmi.

KAREL PACNER


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama