Úžasňákovi s vizí

STUDIO PIXAR

Tvůrci studia Pixar vypustili do světa desátý film. Dorazil k nám minulý týden. Jmenuje se Vzhůru do oblak. Opět je to událost, která nadchne všechny bez rozdílu věku, vydělá spoustu peněz a na devadesát devět procent získá Oscara. Minimálně jednoho. V historii kinematografie jde o unikát: NIKDY NEUDĚLALO ŠPATNÝ FILM. Nebylo to zadarmo. Na zakladatele Pixaru před třiadvaceti lety všichni koukali jako na blázny a mnohokrát jim prorokovali špatný konec. A Pixar skutečně stál nejednou nad propastí.



Animované filmy se dělí na ty ze studia Pixar a na ty ostatní. Pixarovky baví stejně děti i dospělé, vždycky jsou originální a neopakovatelné a zatraceně úspěšné. A také samozřejmě počítačově animované. To ale podle jejich tvůrců vůbec není to nejpodstatnější. Nejdůležitější je v Pixaru lidský potenciál. A proto ho tu náležitě hýčkají. Atmosféra ve studiu připomíná studentskou kolej. Zaměstnanci se po chodbách prohánějí na koloběžkách, vymýšlejí ptákoviny, pořádají turnaje v šipkách, hodu papírovou vlaštovkou nebo v tenise, když to na ně přijde, skočí šipku do bazénu. Podle toho, co se zrovna točí, buď loví před studiem hmyz (Ze života brouka), chovají krysy a chodí na kursy vaření (Ratatouille), nebo zkoušejí, kolik toho unese nafukovací balónek (Vzhůru do oblak). Takhle se vydělávají milióny. Nebývalo ale vždycky tak veselo.




CO ZPŮSOBIL GEORGE LUCAS


Třeba když jeden z hollywoodských vizionářů a skutečně nezávislých amerických režisérů, tvůrce Hvězdných válek George Lucas, v polovině osmdesátých let prohlásil, že už dál nemůže dotovat vývoj trikové sekce Lucasfilmu. Na rozvodu tehdy prodělal kalhoty, takže doporučil pánům Edu Catmullovi a Johnu Lasseterovi, ať si najdou jinou dojnou krávu. Z téhle pohromy se ovšem paradoxně zrodilo studio Pixar. Stejně jako animátor Lasseter a počítačový expert Catmull se ve stejnou dobu ocitl ve vzduchoprázdnu podnikatel Steve Jobs, spoluzakladatel Apple Computeru. Zrovna nedobrovolně opustil firmu, měl obchodní talent, odvahu riskovat a v bance pár miliónů dolarů. Lassetera, Catmulla a jejich know-how koupil za deset, přestože jich Lucas původně chtěl sto. Další milióny pak investoval do startu Pixaru a další do jeho udržení. Trvalo pět let, než studio začalo alespoň trochu vydělávat.



Než ale Steve Jobs, John Lasseter a Ed Catmull v roce 1986 oficiálně založili studio Pixar, musel každý ve svém oboru překonat hodně předsudků. Milovník animovaného filmu John Lasseter se učil animaci u klasiků žánru na škole CalArts, založené Waltem Disneym. Ještě v polovině sedmdesátých let tu přednášelo "devět starých pánů", kteří dělali na klasických disneyovkách ze třicátých let. "Byli to mistři v oboru a pořád se chovali jako malí kluci," vzpomínal po letech Lasseter, jenž za své školní filmy získal dva studentské Oscary. Byl to talent, který rovnou směřoval do studia postaveného za peníze utržené ze Sněhurky a sedmi trpaslíků. Byl to ale také člověk s vizí, který přetékal nápady a brzy pochopil, že jen s tužkou si animátor nevystačí.

NEJLEPŠÍ, MÁTE PADÁKA


V roce 1982 ho nadchla sci-fi Tron, kde tvůrci využili - sice primitivně, ale přece jen - novou technologii. Začal tedy experimentovat a vytvářel na počítači pozadí pro animované sekvence. Výsledkem byl krátký snímek Statečný topinkovač, v němž kombinoval klasickou a počítačovou animaci. Když film dokončil, pozval si ho šéf studia na kobereček a položil mu záludnou otázku: "Je počítačová animace rychlejší než klasická?" "Není," odpověděl Lasseter. "A je tedy alespoň levnější?" "Stojí asi tak stejně," zněla odpověď. "Tak už zítra nemusíte chodit do práce." S jeho potenciálem si u Disneyho jednoduše nevěděli rady, navíc převažoval pocit, že počítače mohou vzít animátorům práci, takže se k Johnovi nikdo nepřidal.



O pár let dříve na univerzitě v Utahu zkoušel student fyziky a počítačové grafiky Ed Catmull vytvořit software, jenž by uměl dělat v počítači modely jednoduchých těles. Vymyslel program na "kreslení v počítači" a postupně si troufal na složitější tvary, třeba na trojrozměrný model ruky. Catmullovy nápady začal využívat George Lucas, který měl projekty, na něž tradiční filmová technika nestačila. Přizval Catmulla, aby v Lucasfi lmu vybudoval novou počítačovou sekci. Vznikaly tu první digitální triky ve filmové historii, třeba do Star Treku II nebo do Pyramidy hrůzy. Po příchodu Johna Lassetera to začali zkoušet i s animovanými filmy. Ten skutečně první, který se kompletně zrodil v počítači, se jmenoval André a včela. Najdeme ho na DVD s první kolekcí kraťasů studia Pixar a z dnešního pohledu působí velmi komicky, takřka trapně. V roce 1984 ale lidé z branže šíleli, jak je něco takového možné: jednoduchá postavička poskládaná z geometrických těles utíká před podobně schematicky vytvořenou včelou, bylo to primitivní, ale byla tam dynamika, změny tempa, rytmus, dokonce něco jako náznak příběhu ... Byl to průlom. Jenže pak se George Lucas rozvedl ... A dál už to známe.



ZÁZRAK JMÉNEM LUXO


Trojice zakladatelů studia Pixar snila od první chvíle o celovečerním filmu, který by celý vygeneroval počítač. V polovině osmdesátých let to znělo jako sci-fi. Začali tedy krátkým filmem, jenž by jim posloužil jako vizitka a mohli by se jím prezentovat. Lasseter přišel s nápadem oživit lampičku značky Luxo, již má každý výtvarník nad pracovním stolem - dvě pohyblivá ramena, kuželové stínítko se žárovkou, šňůra ... Dvouminutový příběh Luxo Jr. (1987) o malé a velké lampičce už vzbudil nadšení nejen mezi odborníky, dotáhl to na oscarovou nominaci a titulní hrdina se jednou provždy vtiskl do loga studia Pixar. Už tehdy bylo jasné, že počítačová animace dokáže postavičkám propůjčit charakter, náladu, emoci ... Lampičkový minifilm je úžasný dodnes, přestože patří do pravěku žánru, a dokazuje, že technologie je jen prostředek k realizaci fantastických animátorských nápadů. A ty v Pixaru vždycky měli.

Co neměli, byly peníze. Krátké filmy nic nevydělávaly, příjmy firmy plynuly z výroby reklam, triků pro hrané filmy (pixarovské technologie se podílely například na Jurském parku) a prodeje softwarů pro počítačovou grafiku. Nazrál čas natočit celovečerní film. K tomu ovšem Pixar potřeboval silného partnera, dokázal film zabezpečit kreativně a technologicky, ale nikoli produkčně a už vůbec ne distribučně a marketingově. Tohle zase paradoxně velmi dobře uměli ve Studiu Disney. Obě společnosti roku 1991 podepsaly smlouvu a John Lasseter začal pracovat na Příběhu hraček. Námět objevil už o tři roky dříve, když dělal na krátkém filmu Plechový panáček (dostal za něj Oscara, jak jinak).



ČERNÝ PÁTEK


S Příběhem hraček se pojí další krize, během níž stálo studio Pixar na pokraji zkázy. Lasseter měl jasno v tom, že nebude točit pohádku, muzikál ani grotesku, prostě nic, co by připomínalo klasickou animovanou produkci. Producenti od Disneyho mu na to kývli a tlačili ho do drsného dramatického příběhu. Když ho Lasseter se svým týmem prezentovali, bylo to fiasko. Všichni viděli, že to není dobré. Film se měl odpískat a studio Pixar mělo být zrušeno. Bylo to 19. listopadu 1994. Lasseter dodnes o tomto datu mluví jako o "černém pátku". Tehdy se ovšem zapřel a navzdory všemu a všem napsal a nakreslil nový scénář. Kovboj Woody a Buzz Rakeťák mu nakonec vynesli zvláštního Oscara za první počítačově animovaný celovečerní film. Příběh hraček se líbil dětem, dospělým, kritikům i filmařům. "Nejvíc mě překvapilo, jak dobrý to byl film, měl skvělý příběh, fantastické postavy," vzpomíná George Lucas. Pixar byl zachráněn. Mělo to jen jednu chybu: většinu tržeb (takřka 360 miliónů) shráblo Studio Disney.

Pixar stál tedy před dvojím úkolem: potřeboval natočit druhý film, kterým by stvrdil, že úspěch Příběhu hraček není náhoda, a zároveň na něj musel získat peníze. A tak Steve Jobs začal prodávat akcie Pixaru. Utržených 132 miliónů bylo sice hodně, ale ne dost. Takže se Pixar zase musel upsat Disneymu.

ŠUNTY NEVEDEM


Život brouka (1998) znamenal další posun kupředu, broučci byli stále sice pěkně hladcí, ale už organičtí. Navíc snímek budil dojem velkofilmu: byly tu davové scény. Mezitím na popud Disneyho vedení začal další tým připravovat Příběh hraček 2, strategie byla ryze obchodní: už víme, jak na to, tak se to udělá rychle a levně a šoupne se to na video. Na to ale Lasseter nemohl nikdy přistoupit. Sotva dokončil Ze života brouka, chopil se pokračování Příběhu hraček. Kompletně přepsal scénář a film od základů přetočil. Od té doby se datuje filozofie Pixaru: brány studia neopustí jediný špatný film.

Podobná situace nastala, když se vedení Pixaru rozhodlo odebrat film Ratatouille (2007) jeho autorovi, českému animátorovi Janu Pinkavovi, a svěřit jeho dokončení Bradu Birdovi. Pinkavův projekt stagnoval, scénář potřeboval důkladnou změnu, aby se film mohl pohnout z místa. V Pixaru si lidí považují jako málokde, ale kvalitní filmy jsou pro ně přece jen na prvním místě. Brad Bird získal za Ratatouille pro Pixar Oscara stejně jako předtím za Úžasňákovy (2004). Může se s ním poměřovat jen Andrew Stanton, tvůrce nejúspěšnější pixarovky v dosavadní historii, Hledá se Nemo (2003), a dalšího hitu: Vall-I (2008).



SBĚRATELÉ OSCARŮ


Jak Birda, tak Stantona si John Lasseter vyhlédl a vychoval podobně jako Peta Doctera, autora aktuálního Vzhůru do oblak a také tvůrce Příšerek, s. r. o., v nichž se poprvé objevil chlupatý počítačově vygenerovaný hrdina. Pod deseti celovečerními pixarovkami jsou sice podepsáni jen čtyři tvůrci, ale studio Pixar není neproniknutelný klub vyvolených, krátký film si tu může natočit prakticky i svačinář, když přinese dobrý nápad. Je to možné i díky rodinné atmosféře, která tu panuje navzdory tomu, že má Pixar na kontě celkem už deset Oscarů. Ostatně na změnách pravidel Americké filmové akademie a zavedení Oscara pro celovečerní animovaný film měl Pixar zásadní podíl, díky jeho snímkům se zvýšila produkce, a hlavně kvalita animáků. O kvalitě nejlépe svědčí fakt, že si pixarovky často odnášejí oscarovou nominaci za scénář (o zvuku či hudbě nemluvě). Navíc film Vzhůru do oblak letos zahajoval festival v Cannes, což je pocta, o niž se pere spousta "seriózních" snímků.

DOBYTÍ BASTILY


Když k tomu přičteme, že tržby všech pixarovek celkem překonaly hranici pěti miliard dolarů, mělo by nám vyjít, že je Pixar nejúspěšnějším filmovým studiem současnosti. Nebýt ovšem smluv s Disneym, na jehož produkčním, distribučním a marketingovém backgroundu byl Pixar léta závislý. Když před třemi lety vypršela smlouva a Studio Disney Pixar koupilo, vypadalo to jako velká prohra trojice vizionářů, kteří doplatili na velkolepost svých snů. Skutečnost je ovšem taková, že Steve Jobs se stal největším podílníkem Disneyho studia a John Lasseter s Edem Catmullem stanuli v čele všech animovaných projektů. Jan Pinkava tehdy jejich příchod přirovnal k dobytí Bastily. Jinak řečeno, kreativní potenciál Pixaru ovládl poněkud zkostnatělou produkci Disneyho. John Lasseter dostal jako bonus dohled nad všemi Disneylandy. Je to hezká pointa: před lety dělal jako student o letních prázdninách v jednom z parků metaře.



Darina Křivánková: HLEDÁM LIDI S MOZKEM DÍTĚTE, říká v rozhovoru John Lasseter, jeden ze zakladatelů studia Pixar (Reflex č. 35/2009)