Vznik Solidarity | Reflex.cz
nahoru

Vznik Solidarity

PETR VAVROUŠKA2. září 2010 • 00:15
Vznik Solidarity
Lech Wałęsa se stal hned po vypuknutí stávky jejím přirozeným vůdcem. „Konkurenta jsem neměl,“ vzpomíná.
• foto: 
ČTK / Langevin

Brána číslo 2. Jeden z hlavních vstupů do loděnice v Gdaňsku. Tady to všechno 14. srpna 1980 začalo. Začala stávka v polských loděnicích, která vyvrcholila o čtrnáct dnů později založením Solidarity. Dodnes visí na kovové konstrukci vzpomínky na tehdejší stávku dělníků. Umělé květiny, portrét Panny Marie a vlajka Solidarity.

 

Za branou čeká na turisty tzv. Okurek. Starý autobus, který vás za sedm zlotých proveze loděnicí. Výjimečná jízda po místech, kde se bez patosu rodilo svobodné a demokratické Polsko, může začít.

 

„Zajímá to zároveň mladé i staré. Ty, kteří v loděnici pracovali, i ty, kteří tady nikdy nebyli. I ženy, i děti. To nás překvapilo,“ říká autor nápadu neobvyklé exkurze Jarosław Żurawiński. „V každém autobuse každý den se najde někdo, kdo tady v sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval. Kdo zná dokonale souvislosti politických změn v Polsku,“ dodává.

 

Subjektivní trasa. Tak se jmenuje unikátní autobusová linka, jež vás proveze po gdaňské loděnici. Ukáží vám i dílnu, kde jako elektrikář začínal pozdější prezident a držitel Nobelovy ceny míru Lech Wałęsa. Sáhnete si na originální pracovní stůl, při kterém Wałęsa přemýšlel, jak položit komunismus na lopatky. „Je to velmi dobrý nápad, protože Gdaňsk se musí ve světě prezentovat jako kolébka Solidarity,“ myslí si Ryszard Kobzaj, řidič autobusu. Gdaňské loděnice jsou pro Poláky něco jako berlínská zeď pro Němce. „Je to symbol boje s komunismem, symbol stávek, symbol Lecha Wałęsy a trvalého boje za to, aby bylo Polsko jiné,“ říká mi průvodce. A sám Wałęsa vzpomíná na stávku v roce 1980 takto:

 

Polské tanky v polských ulicích proti polským stávkujícím. Paradoxy vrcholného socialismu na vlastní kůži.Polské tanky v polských ulicích proti polským stávkujícím. Paradoxy vrcholného socialismu na vlastní kůži.

 

„Pozvali jsme kamery z celého světa a komunistům jsme vzkázali: Vy nám lžete, vy nás nereprezentujete, nikdy jsme vás nechtěli. To nečekali. Našla se skupina lidí, kteří jim upřímně řekli, co si o nich myslí. To bylo naše první vítězství. To byl začátek pádu komunismu,“ připomíná exprezident. Okamžitě po začátku stávky vyrazil do gdaňské loděnice režisér Andrzej Wajda. Vznikl tak jeho slavný fi lm Člověk ze železa, jenž využívá i dokumentární záběry mapující vznik Solidarity. „To bylo fantastické. Do té doby za mnou nikdo při natáčení fi lmu nestál. Ale v tomto případě jsem cítil, že mě podporují dělníci, pracovníci loděnice,“ říká mi Wajda.

 

Solidarita dodnes zůstává v Polsku největším odborovým hnutím. Taky loděnice v Gdaňsku i nadále funguje. Ale ještě nedávno jí hrozilo uzavření a propouštění.

 

DNES VLÁDNE UKRAJINA

Ve své kanceláři mě vítá Ihor Jacenko. Viceprezident firmy ISD Polska, jež teď loděnici vlastní a patří do skupiny ukrajinské společnosti Donbas.

 

„Situace není špatná, nemůžu ale říct, že je úplně dobrá. Máme práci, máme zakázky,“ říká mi zástupce fi rmy. Ta musela slíbit, že za poměrně vysoké státní dotace zcela zásadně změní fungování loděnice, a především z ní udělá rentabilní podnik. „Ten plán spočívá v tom, že nebudeme vyrábět pouze lodě, ale také mosty a konstrukce pro větrné elektrárny,“ vykresluje mi budoucnost loděnice pan Jacenko. Stojím asi tak metr od sunoucího se obrovského jeřábu, který by měl skončit na seznamu UNESCO. Stejně jako i řada dalších objektů loděnice, kde se psaly dějiny polské demokracie. Ne všichni jsou z tohoto nápadu nadšení.

 

„Na jednu stranu ten majetek je autentický, vytváří charakteristickou atmosféru loděnice, je to součást polské historie, ale na druhou stranu se tady pořád pracuje,“ argumentuje Jacenko. Je to čistě pragmatický postoj byznysmena, bojí se jakéhokoliv zakonzervování, příkazů památkářů, historiků. Snaha o zapsání částí loděnice na seznam světového kulturního dědictví má i politický rozměr, namixovaný žárlivostí Poláků.

 

TRAMVAJAČKA POLKOU DVACETILETÍ

To, že před třiceti lety vznikla Solidarita, je i zásluhou jedné ženy, nejenom Lecha Wałęsy, jenž je dodnes hlavním symbolem stávky. Jmenuje se Henryka Krzywonos-Strycharská. Polka, která před třiceti lety změnila svůj život a život Poláků. Stačilo tak málo: v srpnu 1980 zastavila tramvaj na velmi rušné křižovatce v Gdaňsku a přidala se tak ke stávkujícím v loděnici. Drobným činem tak vyprovokovala ostatní.

 

„Sedla jsem do tramvaje a jela. Ale čím jsem byla blíž tomu momentu zastavení, tím víc jsem se bála. Hlavně toho, jak budou reagovat cestující, jestli mě nezbijí. Ale byla jsem hodně překvapená, když jsem lidem řekla, že tato tramvaj už dál nepojede, že tak chci podpořit stávku dělníků v loděnici,“ vzpomíná paní Henryka. A takto to vidí její manžel:

 

Marta Kubišová, Václav Havel a kolega Wałęsy Jacek Kuroń během jednoho z legendárních setkání českých a polských disidentů na SněžceMarta Kubišová, Václav Havel a kolega Wałęsy Jacek Kuroń během jednoho z legendárních setkání českých a polských disidentů na Sněžce

 

„Udělala to, na co si netroufl žádný muž. Byla to právě Henryka, která tehdy donutila lidi v loděnici, ať pokračují ve stávce, ať vytrvají.“ Pustila se totiž do lídra stávkujících Lecha Wałęsy. Křičela na něj, že stávka nesmí skončit tak rychle, a společně s dalšími lidmi pak sepsali dnes už legendárních 21 požadavků určených komunistickému režimu.

 

„Chtěli jsme svobodné odbory, propuštění politických vězňů, zrušení cenzury v médiích, volné soboty, snížení věku odchodu do důchodu a tak dále,“ připomíná Henryka. Jak to tehdy dopadlo, už dnes víme. Vzniklo odborové hnutí Solidarita a během roku do něj vstoupilo na deset miliónů Poláků. Ale komunisté se nevzdali. V prosinci 1981 vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski výjimečný stav a začalo zatýkání vůdců opozice, předáků Solidarity. Na zákeřnost režimu doplatila i paní Henryka. Těhotnou ji při domovní prohlídce zmlátila Bezpečnostní služba (SB). „Bylo jich pět a házeli se mnou jak s nějakým pytlem. Zkopali mě, brutálně zbili, nechali ležet na zemi a odešli. Bohužel jsem potratila.“ Za týden se ale tajní vrátili. „Už nedělali žádnou prohlídku, jenom mi ukázali papír a ať ho podepíšu. Přikázali mi opustit Gdaňsk a dostala jsem trvalý zákaz jakékoliv práce v Polsku. Byla jsem v šoku.“ Několikrát si zkoušela najít práci pod jiným jménem, ale pokaždé ji odhalili. Po surovém zmlácení policií už nemohla mít vlastní děti. Po pádu režimu založila dětský domov a začala adoptovat polské sirotky.

 

Paní Henryku Krzywonos-Strycharskou zvolili v Polsku ženou uplynulého dvacetiletí.

 

VÝJIMEČNÝ STAV

Právě vyhlášení výjimečného stavu postavilo Solidaritu na kolena. V Polsku bylo odpojeno telefonické spojení, na výjezdech z měst byly policejní hlídky, zavedla se cenzura a kontrola korespondence. Režim pozatýkal tisíce příslušníků hnutí Solidarita. Jaruzelski dodnes tvrdí, že vyhlásit výjimečný stav musel. Zabránil tak prý sovětské invazi.

 

„Byl by to černý scénář, ale logický výsledek situace, jež u nás panovala. Proto jsem vnímal, že vyhlášení výjimečného stavu bylo preventivním opatřením. Ochranou před intervencí našich sousedů,“ řekl mi nedávno. Historici mu ale nevěří-.

 

Podzim 1989. Kulatý stůl, na kterém připustili komunisté vstup Solidarity do demokratické soutěže.Podzim 1989. Kulatý stůl, na kterém připustili komunisté vstup Solidarity do demokratické soutěže.

 

„Podle mého v prosinci 1981 nehrozila Polsku sovětská intervence a dokládají to hned dva dokumenty. Ty odporují verzi Jaruzelského, že vyhlášením výjimečného stavu uchránil Polsko před zásahem Moskvy,“ říká historik Antoni Dudek. Podle něj bránil Jaruzelski především tehdejší komunistické vedení před sílící opoziční Solidaritou. Jaruzelski ale trvá na svém.

 

„Pokud by došlo do intervence, skončilo by to v podmínkách Polska velkým konfl iktem. Poláci mají ve své povaze jít s nasazením života i do jasně ztracených bojů. To jsem musel mít na paměti,“ hájí se Jaruzelski. Tvrdý zásah režimu si vyžádal devadesát lidských obětí, vzal lidem naději na svobodnější život. Lech Wałęsa skončil na rok v internaci.

 

21 POŽADAVKŮ VŮČI REŽIMU

Legalizovat odbory nezávislé na straně a zaměstnavatelích.

Zaručit právo na stávku.

Dodržovat svobodu slova, tisku a publikace zaručené Ústavou PLR.

Vrátit předchozí práva lidem propuštěným z práce po stávkách v letech 1970 a 1976 i studentům vyloučeným z vysokých škol za přesvědčení, zrušit represe za přesvědčení.

Zveřejnit v hromadných sdělovacích prostředcích informace o vytvoření Mezipodnikového stávkového výboru.

Podniknout skutečné činnosti, které by vyvedly zemi z krize.

Vyplatit stávkujícím mzdy za stávku jako za dovolenou z fondu Ústřední rady odborů.

 

Prosinec 1981: Generál Jaruzelski vyhlašuje výjimečný stav. Prý proto, aby zabránil sovětské invazi.Prosinec 1981: Generál Jaruzelski vyhlašuje výjimečný stav. Prý proto, aby zabránil sovětské invazi.

 

Zvýšit základní mzdy o dva tisíce zlotých.

Zaručit růst mezd paralelně k růstu cen. W Realizovat plné zásobování trhu. Exportovat výhradně přebytky.

Zrušit komerční ceny a prodej za devizy v tzv. vnitřním exportu.

Zavést princip výběru vedoucích kádrů podle kvalifikace, nikoliv na základě stranické příslušnosti, a zrušit privilegia Občanské milice, Bezpečnostní služby a stranického aparátu.

Zavést lístky na maso.

Snížit důchodový věk – pro ženy na 50 let, pro muže na 55 – nebo zajistit důchody po odpracování v PLR 30 let pro ženy a 35 pro muže.

Vyrovnat invalidní důchody a starobní důchody starého portfolia.

Zlepšit pracovní podmínky ve zdravotnictví.

Zajistit odpovídající počet míst v jeslích a mateřských školách.

Zavést tříleté placené mateřské dovolené. W Zkrátit čas čekání na byt.

Zvýšit cestovné ze 40 na 100 zlotých a odlučné.

Zavést všechny soboty jako volné.

PETR VAVROUŠKA

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější