Causa: James Bond | Reflex.cz
reklama
nahoru

Causa: James Bond

KAREL PACNER27. října 2010 • 00:15
Causa: James Bond
Sean Connery jako James Bond
• foto: 
Profimedia.cz

Autor to nikdy neprozradil. Znalci bondovek a současně britských tajných služeb se domnívali, že si vypůjčil různé vlastnosti od vyzvědače jugoslávského původu Duška Popova a od britského zpravodajce Patricka Dazela-Joba, možná i od svého bratra Petera. Teď vyšly v Londýně dějiny britské špionáže MI6 za léta 1909–1949, jejichž autor, historik Keith Jeffery, tvrdí, že Fleming si vzal za vzor zpravodajce Wilfreda Dunderdaleho.

reklama

Kde je tedy pravda? Nejspíš se spisovatel inspiroval od každého. A mnohé bral i ze svých vlastních zkušeností z druhé světové války. Ani původ jména slavného literárního a filmového vyzvědače není jasný. Fleming se svěřil, že James Bond se jmenoval ornitolog, který před válkou vydal knihu Ptactvo karibské oblasti (Birds of the West Indies). Peter Fleming upozornil bratra, že v roce 1941 působil na Krétě britský agent Rodney Bond. „Toto jméno je stručné, neromantické, anglosaské, a přesto velmi mužné,“ pochvaloval si spisovatel.

 

VÝBORNÝ ŽÁK ZPRAVODAJSKÉHO KURSU

Fleming, jenž pocházel z vážené skotské rodiny, původně pracoval jako reportér, potom ho zlákali na dráhu bankéře. Na podzim 1938, po zabrání českého pohraničí Hitlerem, začaly britské tajné služby s náborem nových lidí – jejich šéfové byli přesvědčeni, že válka přijde.

 

Jedenatřicetiletého Fleminga přijali k Námořnímu zpravodajskému oddělení (NID – Naval Intelligence Division), které spadalo pod admiralitu – v květnu se stal pobočníkem kontradmirála Johna Godfreyho, náčelníka NID. V této funkci se seznámil se všemi špičkami vojenské výzvědné služby MI6, kontrašpionáže MI5 a zvláštního oddělení Scotland Yardu, později i se záškodnickou službou SOE.

 

Ian FlemingIan Fleming

 

V červnu 1941, ještě před vstupem USA do války, navštívil v doprovodu Godfreyho Spojené státy a Kanadu. Premiér Winston Churchill a prezident Franklin Delano Roosevelt chtěli, aby tajné služby obou států navázaly co nejdřív spolupráci. Na žádost generála Williama Donovana, šéfa nově vznikajícího amerického Úřadu strategických služeb (OSS), napsal Fleming instruktážní studii o struktuře a činnosti tajných služeb.

 

V Kanadě absolvoval zpravodajský a sabotážní kurs, který zřídil milionář William Stephenson, zakladatel tajné služby BSC, ve speciálním táboře vedle svého sídla u jezera Ontario. Podle Stephensona patřil Fleming k nejlepším žákům.

 

HISTORIE TAJNÉ SLUŽBY

Jako pravá ruka šéfa NID se Fleming účastnil plánování nejrůznějších akcí. Jakmile zjistil, že Němci začali organizovat diverzní oddíly, shromažďoval o nich informace a zpracoval je.

 

První bondovkaPrvní bondovka

 

Na základě těchto poznatků navrhl vytvoření Útočné jednotky 30 (AU 30). Tato skupina uskutečnila několik riskantních operací. Ian Fleming se jich chtěl zúčastnit, ale admirál mu to zakázal, mohl je jenom plánovat. Sloužil u ní však jeho bratr Peter, jenž mu o všem podrobně vyprávěl. Při vylodění v Alžírsku ukořistil tým AU 30 ve štábu italského válečného námořnictva důležité dokumenty. Jindy přinesl plány minových polí u pobřeží Sicílie – to mělo velký význam pro invazi na tento ostrov. Ve Francii zase zlikvidoval největší německou radarovou stanici. Fleming směl velet pouze poslední akci, jež směřovala proti zámku u Tambachu – místo vysokých důstojníků Wehrmachtu tam našli archív německého válečného námořnictva.

 

Po skončení války požádal Godfrey, který od roku 1943 sloužil v indickém námořnictvu, Fleminga, jestli by nenapsal jeho životopis. Jeho bývalý pobočník, nyní v hodnosti korvetního kapitána, odmítl. Kolegům slíbil: „Teď napíšu dějiny tajné služby, jak je dosud nikdo nenapsal. Nebudou nudné jako ty, co dosud známe.“

 

S POVOLENÍM ZABÍJET

V únoru 1952 se pustil Fleming do sepisování špionážního příběhu, v němž mohl dát průchod své fantazii. Tato kniha, nazvaná Casino Royale, vyšla následující rok nejprve na pokračování v novinách, vzápětí jako kniha. Jejím hrdinou byl James Bond, vyzvědač s číslem 007 – a ty dvě nuly znamenaly, že má povolení zabíjet. Ve Flemingových románech mělo toto privilegium pouze několik málo mužů.

 

Ve světě tajných služeb nic takového neexistovalo – agenti zabíjeli, pokud to bylo nezbytně nutné, zvláště při sebeobraně a při překonávání překážek. Keith Jeffery přiznává, že v prvních čtyřech desetiletích MI6 byli britští zpravodajci přece jenom útlocitnější – zabili dva lidi, z toho jednoho omylem, když mu při únosu píchli silnější uklidňující injekci. Zato příslušníci záškodnické služby SOE, kteří měli na Churchillův rozkaz „podpálit Evropu“, takové ohledy nemuseli dodržovat.

 

Patrick Dazel-JobPatrick Dazel-Job

 

Až během studené války dostaly západní tajné služby k vraždám protivníků volnější ruku. Ovšem o zabíjení nejdůležitějších lidí zpravidla rozhodovali nejvyšší šéfové tajných služeb, v Izraeli dokonce premiéři a premiérka Golda Meirová, v USA prezidenti. Sovětské tajné služby měly už od začátku svého založení zcela jinou morálku – své nepřátele a přeběhlíky likvidovaly systematicky.

 

TAJEMNÝ ŠÉF

M. Fleming přivedl na svět také náčelníka výzvědné služby pod označením M. Godfrey se obával, že posloužil svému pobočníkovi za prototyp této osoby. Když spisovatel zemřel, povzdechl si: „Udělal ze mne takového nepříjemného člověka.“

 

Jiní zasvěcenci si mysleli, že pro M. se Fleming zhlédl v podplukovníkovi Claudu Danseym, zástupci ředitele výzvědné služby MI6 – byl to vtipný, potměšilý a drobný mužík. Avšak někdejší zpravodajci se nemohou na profesionální charakteristice Danseyho shodnout – jedni ho chválí, druzí zase haní. Také přicházel v úvahu Maxwell Knight z kontrašpionáže MI5, známý lovec špiónů už v době před válkou, který odhaloval mezi místními komunisty sovětské vyzvědače. A rovněž kanadský Stephenson.

 

Wilfred DunderdaleWilfred Dunderdale

 

Někteří připomínají šéfa SOE generálmajora Gubbinse, plným jménem Colin McVeigh Gubbins, který podepisoval dopisy pouze písmenem M. Pod ním nějakou dobu sloužil i Peter Fleming.

 

Důležitou postavou v bondovkách byla slečna Moneypennyová, sekretářka M., jež Bonda tajně milovala. Tady se nabízelo srovnání se slečnou Kathleen Pettigrewovou, asistentkou šéfa MI6 generála Stewarda Menziese. Jinou kandidátkou na toto křeslo byla Victoire Bennettová z NID. Deník New York Times v roce 2000 tvrdil, že autor mohl vycházet i z Very Atkinsové, důstojnice francouzské sekce SOE. Když zemřela, napsal v nekrologu: „Mnoho lidí věří, že její vlastnosti inspirovaly k vylíčení slečny Moneypennyové.“ Avšak Atkinsová nebyla tichou sekretářkou, nýbrž člověkem, jenž vybíral pro činnost v okupované Francii schopné agentky.

 

HLAVA VE LVÍ TLAMĚ

Dosud nejčastějším kandidátem na prototyp Jamese Bonda byl Duško Popov. Tento jugoslávský playboy se v mládí skamarádil s Johannem Jebsenem, synem rejdařů z Hamburku. Koncem roku 1941, už po obsazení Jugoslávie německou armádou, přijel do Bělehradu za Popovem Jebsen, důstojník německé výzvědné služby Abwehr. A nabídl mu, aby pro ně pracoval.

 

Popov kývl, ale hned zašel na britskou ambasádu, kde svou spolupráci s Abwehrem prozradil, a nabídl, že by nejraději pracoval pro MI6. Britové mu dali krycí jméno Tricycle (Tříkolka) a zásobovali ho informacemi, jimiž si u Němců budoval důvěru.

 

Fleming se seznámil s Popovem v létě 1941, kdy ho hlídal v Lisabonu. Popov čekal na loď, která by ho měla z neutrální země dopravit do Londýna, aby tam předal vedoucímu německé výzvědné sítě 80 tisíc dolarů, což byla obrovská suma peněz. V Berlíně však netušili, že tohoto člověka už kontrolují Britové – stejně jako všechny ostatní německé vyzvědače.

 

Nudu v portugalské metropoli zaháněl Popov s děvčaty, alkoholem a hrou v kasinu Estorial. Do kasina často přicházel litevský boháč, emigrant ze Sovětského svazu, který se snažil vyprovokovat spoluhráče k nejvyšším sázkám. I proti Popovovi hrával „bez omezení“. Jugoslávec se rozhodl, že ho vytrestá, a proto hodil na stůl 50 tisíc dolarů z balíku od Abwehru. Litevec zesinal – kdyby takovou sumu vyhrál … Zvěst o obrovském banku obletěla celé kasino, dověděl se o ní také Fleming. To ho rozčililo: Co když Tricycle prohraje? Naštěstí stejnou částku vyhrál. Druhý den mohli oba odplout i s penězi do Londýna.

 

Později poslali Němci Popova do USA. MI6 informovala o jeho poslání ředitele Federálního vyšetřovacího úřadu (FBI) Edgara Hoovera. Přivezl důležitou zprávu: Berlín požaduje podrobné informace o námořní základně Pearl Harbor na Havaji. Japonci prý chtějí tento přístav bombardovat. Avšak puritánský Hoover nechtěl s dablérem, který si užíval života, nic mít.

 

Ke konci války pendloval Tricycle mezi Londýnem a Lisabonem. Důstojník MI6 Ewen Montagu si jeho služeb vysoce cenil: „Často strkal hlavu do lví tlamy.“

 

Duško Popov, jeden z možných předobrazů nejslavnějšího agentaDuško Popov, jeden z možných předobrazů nejslavnějšího agenta

 

Ve svém prvním románu nechal Fleming hrát Bonda proti agentu sovětské zabijácké služby SMERŠ ve fiktivním městě Royaleles- Eaux poblíž Deauvillu ve Francii baccarat. Bylo to až v době studené války. Bond vyhrál.

 

MRTVÝ HNED DRUHOU NOC

Po válce se Popov, vyznamenaný Řádem Britského impéria, usadil s krásnou Švédkou, již si vzal za manželku, na jihu Francie. O válečných dobrodružstvích mlčel, dokud o nich nezačali psát jeho britští kolegové, teprve potom vydal autobiografii. Vyjádřil se i k tvrzení, že se stal prototypem pro Bonda: „Pravděpodobně mu několik z nás posloužilo jako modely. Použil deset procent a dalších devadesát procent si vymyslel.“ Život vyzvědače může být i mdlý, ale žádný spisovatel nemůže nabídnout čtenářům nudu. „Nejdůležitější operace se často zajišťují nudnou prací.“

 

Ani věčná chuť agenta 007 na suché martini by ve skutečnosti nezůstala bez následků. „Špión, který by pil jako Bond, by byl první noc opilý a druhou noc mrtvý. Jamese Bonda by Němci měli za dva dny.“ A příhodu v kasinu by si dovolil jenom jednou. Ovšem pro Bondovy a své milostné příhody měl omluvu. „Byli jsme mladí, přitažliví a svobodní.“

 

Popov zemřel v srpnu 1981 ve věku 69 let.

 

BOND NENÍ MŮJ STYL

Patrick Dazel-Job, syn kapitána, jenž padl v první světové válce, byl důstojníkem námořnictva. V květnu 1940 v Norsku neuposlechl rozkazu, aby okamžitě odplul, ale pomocí rybářských lodí evakuoval čtyři a půl tisíce obyvatel městečka Narvik, jemuž hrozilo bombardování. Za to dostal později jedno z nejvyšších norských vyznamenání. Stejně jako Bond „uměl lyžovat pozadu, řídit miniponorku a skákat padákem i za velmi riskantních situací“, jak o něm napsal deník Times v nekrologu, když v devadesáti letech roku 2003 zemřel. Proto se stal jedním z velitelů AU 30.

 

Agent 007 Pierce BrosnanAgent 007 Pierce Brosnan

 

„Vedli jsme spolu přes nepřátelské linie oddíl námořní pěchoty a později mi řekl, že si mě vybral jako předlohu pro Bonda,“ tvrdil Dazel-Job. „Nikdy jsem nečetl knihy o Bondovi a neviděl filmy o něm. To není můj styl. A miloval jsem pouze jednu ženu a nebyl jsem opilec,“ řekl v roce 1986, když pochoval manželku, Norku, kterou poznal mladičkou v roce 1940 a po válce se pro ni vrátil. Jejich syn sloužil u Skotské gardy a jako major vedl útok proti Argentincům na Falklandech. Po válce odjel Dazel- Job do Kanady, kde sloužil u námořnictva. Po návratu do Anglie učil matematiku, chemii a angličtinu. Napsal dvě knihy – o svém životě v Kanadě a obsáhlou autobiografii.

 

Řada z nás poznala v Bondovi rysy Dazela-Joba – tvrdil Flemingův kolega z NID Peter Jemmet – a to hned, jakmile se první bondovky objevily v knihkupectvích.

 

BOUŘLIVÁK V PAŘÍŽI

Keith Jeff ery považuje za nejvýraznější postavu, z níž čerpal Fleming, Wilfreda Dunderdaleho. Tento vyzvědač se narodil na Štědrý den roku 1899 v ruské (nyní ukrajinské) Oděse, kde byl jeho anglický otec námořním inženýrem. Dunderdale, známý jako Bill, uměl perfektně rusky a začal pracovat pro NID v roce 1919 v Sevastopolu. V britském námořnictvu patřil k amatérským boxerům, mezi nimiž měl přezdívku Biffy.

 

V polovině dvacátých let se stal šéfem jedné ze dvou britských sítí ve Francii, spolupracoval s tamními zpravodajci. Proslul svou zálibou v rychlých autech a krásných ženách. Když v roce 1928 uprchl do Indie Stalinův tajemník Boris Georgijevič Bojanov spolu s velitelem jízdy Arkadijem Maximovem, odvezli ho do Paříže, aby ho Dunderdale vyslýchal. Bojanov pracoval pro Stalina pět let a účastnil se zasedání politbyra Všesvazové komunistické strany bolševiků. Byl to první vysoce postavený funkcionář Sovětského svazu, který odešel na Západ.

 

Vylíčil nám portréty členů nejvyššího vedení a tajné policie, takže jsme poznali systém jejich vlády – oznámil Dunderdale šéfovi MI6 Menziesovi, když mu předával 140 stran záznamů. V Paříži se britský zpravodajec oženil s blonďatou kráskou June Morseovou – ta mohla být prototypem pro Bondovy krasavice. Její jméno používal manžel někdy jako své krycí.

 

O DOBRODRUŽSTVÍCH NEMLUVIL

V říjnu 1939, když si Němci rozdělili se Sověty Polsko, pomohl Dunderdale uprchnout příslušníkům polské zpravodajské služby z Francie do Británie. Třebaže se o tom Jeff ery výslovně nezmiňuje, je známo, že mezi nimi byli i kryptoanalytici, kteří Britům pomohli vytvořit dešifrovací sy stém Enigma, sloužící ke čtení tajných německých depeší.

 

Za války se Dunderdale stal šéfem sekce P-5, která měla v MI6 na starost operace ve Francii a v Polsku. Přitom se skamarádil s Flemingem. Pod krycím jménem John Green se účastnil některých schůzek s agenty na francouzském území. Podařilo se mu získat důležité informace o činnosti gestapa a Abwehru i o pohybech německých vojsk v severní Africe.

 

Komandér Dunderdale odešel do penze v roce 1959. O svých dobrodružstvích, během nichž riskoval svůj život, nemluvil. Když kamarádi vyprávěli o kouscích Jamese Bonda, bylo mu prý divné, že se podobají některým jeho akcím. Zemřel v jedenadevadesáti letech.

 

TŘINÁCT BONDOVEK

V březnu 1960 poobědval Ian Fleming se senátorem Johnem Kennedym v Londýně. Americký politik se svěřil spisovateli, že jeho první román četl před pěti lety, když se zotavoval z těžké operace.

 

O rok později, už jako prezident, řekl Kennedy v interview pro časopis Life, že Flemingova kniha From Russia With Love patří k jeho nejoblíbenějším. To byla nejlepší reklama, tím přitáhl k Bondovi čtenáře na celém světě.

 

Ian Fleming, silný kuřák a těžký alkoholik, zemřel 12. srpna 1964 ve věku šestapadesáti let. Do té doby stačil napsat třináct příběhů svého superagenta Jamese Bonda.

 

To nejlepší z filmů o Jamesi Bondovi najdete na reflex.cz/video

KAREL PACNER


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama