Terry Gilliam

Terry Gilliam Zdroj: Profimedia.cz

Terry Gilliam

Jedno natáčení zničila povodeň, navíc závažně onemocněl herec. Během práce na dalším filmu herec zemřel. Producenti mnohokrát chtěli zásadně změnit, přestříhat, zrušit, zabavit nebo nikdy neuvést jeho film ... Jeho kariéra je sledem katastrof, přesto se pořád směje. TERRY GILLIAM natočil šestnáct filmů, většinou úžasných, originálních, fantasmagorických, chytrých, zásadních: Brazil, 12 opic, Král rybář, Imaginárium dr. Parnasse ... Možná ještě zajímavější je ale seznam filmů, které nenatočil. Snaží se. Stále bojuje s větrnými mlýny, jen by si měl pospíšit: 22. listopadu mu bylo sedmdesát

DON QUIJOTE – DVAKRÁT PROHRANÁ BITVA

„Je to velký snílek, nechápe svět, snaží se bojovat za vlastní noblesní ideály. Jenže je vždycky poražen. Připomíná Sisyfa,“ Terry Gilliam popisuje svého životního hrdinu Dona Quijota, ale jako by mluvil sám o sobě. Už léta bojuje za ideály nezkažené, nezdeformované kinematografie, která nedělá z diváka blbce a tříbí jeho imaginaci i inteligenci. Před mnoha lety Gilliam pochopil, že v Hollywoodu nemá proti producentským gigantům šanci, a tak se rozhodl své vysněné projekty realizovat v Evropě. Ostatně už jako mladík našel azyl a souznění v Británii jako člen skupiny Monty Python, už v roce 1968 přijal britské občanství a později se dokonce zřekl toho amerického, tak moc ho iritovaly kroky Bushovy vlády.

 

Každopádně svou osobitou verzi Cervantesova románu o Donu Quijotovi začal točit v roce 2000 ve Španělsku. Měla to být nejdražší evropská produkce, přesto byl rozpočet 32 miliónů dolarů pouhým fragmentem původní vize. Tenhle kompromis ale Gilliam udělal docela rád, do natáčení snímku Muž, který zabil Dona Quijota financovaného výhradně z evropských zdrojů, mu totiž nikdo nekecal. A tak nechal postavit velkorysé dekorace, obsadil do role Sancha Panzy Johnnyho Deppa, ideálního Quijota našel ve francouzském herci Jeanu Rochefortovi (ten se jen kvůli natáčení naučil anglicky) a celý ten gigantický cirkus uvedl do pohybu.

 

Od začátku bylo jasné, že to nebude legrace, už jen pohled na koně způsoboval Rochefortovi bolest a nasedání do sedla pro něj bylo horší než natahování na skřipec. Původně se mluvilo o hemoroi dech, prostatě a vyhřezlé ploténce, nakonec se ujala varianta, v níž hraje roli kýla. Naštěstí po pár dnech (doslova) natáčení přišla povodeň a zbavila Jeana Rocheforta zodpovědnosti za nedokončení filmu. Voda vzala všechno, včetně větrných mlýnů, deseti let příprav i iluzí, že se bude někdy v natáčení pokračovat. Do hry vstupují likvidátoři pojišťovny. Vše je ztraceno, i scénář, který pojišťovně propadl.

 

Muž, který zabil Dona Quijota neboli film, který odplavila voda. Díky tomu však vznikl zajímavý celovečerní dokument Ztracen v La Mancha.Muž, který zabil Dona Quijota neboli film, který odplavila voda. Díky tomu však vznikl zajímavý celovečerní dokument Ztracen v La Mancha.|Cinemart

 

O téhle katastrofě vznikl zajímavý dokument Ztracen v La Mancha, který Keith Furlon a Louis Pepe začali natáčet jako docela banální film o filmu. Ačkoli v případě Terryho Gilliama nemohou být filmy o natáčení jeho filmů nikdy banální. Vždycky se něco stane. Často katastrofa. To ale Gilliama nemůže zlomit. Při každé návštěvě České republiky – a že jich bylo – mluví o Quijotovi jako o svém „nejoblíbenějším nenatočeném filmu“, v jeho hlase se střídá vztek s lítostí a ve spodním tónu je stále znát velké odhodlání.

 

A skutečně, někdy v roce 2008 se věci opět dávají do pohybu. Gilliamovi se podařilo odkoupit zpět scénář a získat jistou finanční podporu. Na jaře 2010 se objevuje zpráva, že v novém obsazení figuruje Robert Duvall a Ewan McGregor, schyluje se k natáčení. Jenže to skončilo dřív, než vůbec mohlo začít. Gilliam už podruhé prohrává s větrnými mlýny a nese to těžko. Krach projektu veřejně oznámí až po šesti týdnech: „Don Quijote je něco, na co se můžu pořád těšit.“

 

FILMY, KTERÉ PROPADLY SÍTEM

Seznam filmů, které Terry Gilliam mohl, měl nebo chtěl natočit, ale nenatočil, je hodně dlouhý. Nejspíš delší než u jiných tvůrců. Každopádně nešťastná quijotovská mise patří na vrchol téhle hitparády. Na dalších příčkách je například adaptace knihy Neila Gaimana a Terryho Pratchetta Good Omens - tenhle projekt se ocitl u ledu před pár lety a zatím tam stále leží. To s natočením komiksu Watchmen váhal Gilliam tak dlouho, až se ho vcelku nekompromisně a bez zbytečných štráchů ujal Zack Snyder. Terry Gilliam byl první volbou J. K. Rowlingové, když přišla řeč na zfilmování její knihy o Harrym Potterovi, studio Warner Brothers si ale přálo natočil „milý rodinný“ film, a to Gilliam věru zaručit nemohl; projekt nakonec skončil u Chrise Columbuse. Gilliamovi prošel rukama například i scénář Tróji („Dočetl jsem ho asi na pátou stranu.“), Forresta Gumpa nebo Statečného srdce. Těžko si lze některý z těchto titulů představit v Gilliamově filmografii. Byly by to úplně jiné snímky, každopádně by nezískaly tolik Oscarů.

 

Heath Ledger zemřel při natáčení filmu Imaginárium dr. Parnasse. Terry Gilliam jej nakonec doplnil třemi jinými herci.Heath Ledger zemřel při natáčení filmu Imaginárium dr. Parnasse. Terry Gilliam jej nakonec doplnil třemi jinými herci.|Profimedia.cz

 

IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE – TRAGÉDIE POVÝŠENÁ NA ZÁZRAK

Když při natáčení Tróji zemřel herec Oliver Reed, nebyla to dobrá zpráva, každopádně ale projekt na lopatky nepoložila. Jednak neměl Reed ve filmu hlavní roli, jednak měl už skoro natočeno. Na těch pár záběrů ho zaskočil dublér a své si tu odvedly také digitální technologie. To Terryho Gilliama by při natáčení Imaginária dr. Parnasse (2009) žádný digitální klon nespasil, smrt Heatha Ledgera byla nečekaná, šokující („Byl to člověk plný života, jako herec neznal hranice.“) a pro film naprosto zásadní. Gilliam byl připraven roztočený film zabalit a nikdy nedokončit. Štáb na něj ale naléhal, aby vymyslel způsob, jak pokračovat. Gilliam tedy upravil scénář a vymyslel, jak na to i bez představitele hlavní role. Ledgerova postava projde třikrát magickým zrcadlem a třikrát se promění. Gilliam zavolal Johnnymu Deppovi, Colinu Farrellovi a Judu Lawovi: „Byli to Heathovi přátelé, chtěl jsem, aby to tak nějak zůstalo v rodině.“ Koncepce to byla bez nadsázky geniální a film ve výsledku povýšila. Bylo to jedno z mála vítězství, které Gilliam vybojoval. Ačkoli by ho jistě rád vyměnil za život svého přítele Ledgera.

 

KLETBA BRATŘÍ GRIMMŮ – VE SPÁRECH PRODUCENTA

V případě jiných filmů takové kreativní štěstí neměl. Nejvíce se jeho „tvůrčí selhání“ přetřásalo v případě pohádkové fantasy Kletba bratří Grimmů (2005), kterou Gilliam natáčel u nás a bylo tak trochu vidět pod pokličku. „Producent Bob Weinstein je hlupák,“ prohlásil Gilliam na tiskovce v Praze. Do této věty se toho schová hodně. Například fakt, že Weinstein krátce po začátku natáčení odvolal Gilliamova kameramana Nicolu Pecoriniho, protože mu kdosi podal hlášení, že je jeho „optika příliš temná“. Pak se dlouze dohadovali o to, jestli bude mít postava Matta Damona ve filmu falešný nos, nebo ne. Producent nakonec rozhodl, že není přípustné hollywoodskou hvězdu ve filmu prznit, pokud to není nezbytně nutné. Prý šel tak daleko, že byl ochoten kvůli jednomu nosu nechat zastavit natáčení filmu za osmdesát miliónů dolarů. Gilliam snímek nakonec dokončil i bez nosu.

 

Dobrodružství barona Prášila je dosud největším kasovním propadákem Terryho GilliamaDobrodružství barona Prášila je dosud největším kasovním propadákem Terryho Gilliama|Profimedia.cz

 

Finální sestřih se ale producentům nelíbil. Gilliam, který byl vždycky schopný se do krve hádat kvůli každému centimetru svého filmu, tentokrát změnil taktiku: dal producentům film, ať si s ním dělají, co chtějí. Film rok ležel ladem a nic se nedělo, ať už to bylo proto, že po Gilliamovi jej nikdo z kolegů přestříhávat nechtěl, nebo producenti nikoho takového ani nehledali. Fakt je, že se Gilliamovi podařilo docílit, že Kletba bratří Grimmů šla do kin v podobě, kterou si sám posvětil. Bylo to ovšem o rok a půl později, než bylo naplánováno. S odstupem pak Gilliam tvrdil, že nejlepší z celého natáčení byly víkendy strávené procházkami po Praze. Kdyby na něj prý nepůsobilo tolik tlaků, dopadl by film asi jinak, ale v zásadě je s ním spokojený. Jeho fanoušci už méně.

 

BARON PRÁŠIL A KRAJINA PŘÍLIVU – KOMERČNÍ PROPADÁKY

V době, kdy Kletba bratří Grimmů čekala na svou premiéru, si Gilliam natočil v Kanadě nízkorozpočtový projekt Krajina přílivu (2005). Nejspíš aby všem kolem, a hlavně sám sobě dokázal, že je nezávislý, že se obejde bez producentských milodarů, které mu stejně jen komplikují život. Psychedelickou variaci na Alenku v říši divů poháněla podivná energie: jde o příběh holčičky, která žije s mrtvolou otce, jenž se předávkoval, a kamarádí s dekadentními fragmenty panenek Barbie. Gilliam při tom myslel i na Jana Švankmajera a jeho pojetí Carrolovy knihy. „Utekl jsem před tlakem udělat film pro každého,“ vysvětloval pak režisér. Výsledkem byl snímek jen a jen pro něj. Nestál mnoho, nějakých dvanáct miliónů dolarů, ale ani ty se zdaleka nevrátily. Celosvětové tržby se pohybují někde kolem půl miliónu dolarů.

 

Terry Gilliam je prvním režisérem, jenž nechal zemřít Bruce Willise (vpravo). Stalo se tak v katastrofické sci-fi 12 opic (uprostřed Brad Pitt).Terry Gilliam je prvním režisérem, jenž nechal zemřít Bruce Willise (vpravo). Stalo se tak v katastrofické sci-fi 12 opic (uprostřed Brad Pitt).|Isifa.com

 

Neúspěch Krajiny přílivu možná Gilliam nepociťoval jako tak velkou prohru, rozhodně zůstala ve stínu jeho největšího kasovního propadáku, o který se postaralo Dobrodružství barona Prášila (1988). I tenhle film měl – stejně jako Krajina přílivu – českou inspiraci. Gilliam se jím přihlásil k odkazu Karla Zemana. Megalomanský projekt se Gilliamovi vymkl z rukou, během natáčení rozpočet nabobtnal na dvojnásobek a skončil na šestačtyřiceti miliónech dolarů, což byly na svou dobu velmi slušné peníze. Problém byl ale v tom, že na něj nikdo nepřišel. Tvrdilo se, že ho studio záměrně potopilo, aby se Gilliamovi pomstilo, že nedalo ani dolar na propagaci a nasadilo ho jen do několika kin. Ale na to se historie neptá, čísla mluví jasnou řečí: propadák.

 

BRAZIL A 12 OPIC – KDE JE HAPPY END?

Přitom v době barona Prášila neměl Gilliam v Hollywoodu špatnou pozici. Jel na vlně úspěchu filmu Brazil (1985). V téhle orwellovské vizi pojednávající o katastrofálních důsledcích jednoho administrativního omylu viděl kdekdo paralelu k lecjaké totalitě. My mohli mít například hřejivý pocit, že se Gilliam inspiroval v socialistickém Československu, to ale mělo přijít až později (s baronem Prášilem a Krajinou přílivu), zatím si režisér bohatě vystačil s americkou realitou. Ostatně zažíval ji na vlastní kůži: producentu Sidu Sherinbergovi i studiu Universal, které vlastnilo distribuční práva, se film jevil příliš dlouhý, depresívní, a hlavně bez happy endu. Chtěli Gilliama přimět, aby ho přestříhal. Na to samozřejmě Gilliam odmítl přistoupit. Teď šlo o to, kdo bude vytrvalejší a dokáže uhájit svou pozici. Režisér si vzal na pomoc tisk a v časopise Variety si zaplatil inzerát, v němž stálo: „Drahý pane Sherinbergu, kdy hodláte uvést můj film?“ Odpovědi se mu nedostalo, tak uspořádal ilegální projekci na univerzitě, kde snímek viděli filmoví kritici. Ti ho označili za film roku, což spolu se soustavným Gilliamovým tlakem nakonec dostalo Brazil do kin. Později Gilliam žertem prohlásil, že se mu lidé z Universalu bojkotem Brazilu mstili za to, jak svého času dělával upoutávky na jejich filmy, které nenáviděl.

 

Ani apokalyptická sci-fi12 opic (1995) neměla šťastný konec. Terry Gilliam byl prvním režisérem, který nechal Bruce Willise ve filmu zemřít. Producenti tentokrát ale pochopili, že tohle nabourání hollywoodských stereotypů bude fungovat. „Ten film měl fantastický scénář, proto jsem ho natočil. Stal se z něj nakonec velký hit, i když je na hollywoodské poměry hodně inteligentně napsaný a komplikovaný,“ komentoval 12 opic Gilliam. Producenti byli zmatení, snažili se úspěch svést na přítomnost hvězd, ale Gilliam odvedl s Willisem i Pittem velký kus práce a dostal je tam, kde je potřeboval mít. Režisér to mohl oprávněně cítit jako své velké vítězství. Sliboval si, že úspěch tohoto filmu pohne s Hollywoodem, že se uvažování studií změní. Ale nestalo se.

 

Brazil - orwellovská vize, kterou producenti nechtěli pustit do kinBrazil - orwellovská vize, kterou producenti nechtěli pustit do kin|Profimedia.cz

 

Reputaci potížisty si spravil hned následujícím filmem Strach a hnus v Las Vegas (1998). Jeho psychedelická adaptace románu Huntera S. Thompsona působila jako jeden dlouhý trip a Gilliam se v ní vykřičel ze své frustrace vůči Americe. Nikdo ho, bohužel, neposlouchal. Tak byl radši následujících sedm let zticha.

 

KRÁL RYBÁŘ – ÚSPĚŠNÝ PROTI SVÉ VŮLI

Podobenství o hledání svatého grálu nazvané Král rybář (1991) patří v žebříčku Gilliamových filmových katastrof na samý konec. Je to totiž takřka bezvýhradně úspěšný film. Vydělal producentům, líbil se kritikům, diváci na něj rádi chodili, akademici ho nominovali na pět Oscarů, herečka Mercedes Ruehlová sošku získala. Na začátku byl Gilliamův úžas nad kvalitním scénářem: „Bylo to tak dobré, že jsem si přál, abych to byl napsal já sám.“ Na konci pak byl režisérův povzdech: „Problém Krále rybáře byl v tom, že byl příliš úspěšný. Udělal ze mě v Hollywoodu zboží, tomu jsem se léta snažil vyhnout.“

 

Kde je hranice mezi přijatelným a nepřijatelným úspěchem, ví asi jen Terry Gilliam sám. Nejspokojenější je, když lidé tleskají filmu, jemuž předtím nikdo nevěřil. Když se mu podaří zbořit předem nastavené mantinely a dokázat, že i chytrý film může zajímat hodně diváků. Takových, kteří nečekají jasné odpovědi, ale jsou připraveni na spoustu otázek. A k tomu potřebuje i naši pomoc.

Ukázky z filmů Terryho Gilliama najdete na reflex.cz/terry