Vláda lže, a při tom tiskne | Reflex.cz
nahoru

Vláda lže, a při tom tiskne

Miroslav Cvrček21. dubna 2011 • 00:15

„O MINCI DBEJ, VŠAK STŘÍDMĚ, a neměň podobu její. Neboť obec, byť mocně vzrostla lichou podobou mince, rychle bude obrácena vniveč,“ poučoval podle kronikáře Kosmy v poslední hodině svého života kníže Boleslav II. svého syna a nástupce Boleslava III. A pokračoval: „Zajisté žádná pohroma, žádný mor a hromadné umírání, ani kdyby nepřátelé celou zemi loupením a pálením pustošili, tolik by neuškodily lidu božímu jako časté plenění a podvodné horšení mince ... Která zhouba nebo která pekelná lítice nelítostněji olupuje, hubí a ochuzuje ctitele Kristovy než panovnický podvod s penězi?“ varoval kníže budoucí panovníky. Leč marně.

 

Šizení mincí, a tedy snižování jejich hodnoty patřily vedle daní k běžným prostředkům obohacování panovníků nejen v Čechách, ale po celém světě. Stačilo do mincí dát méně drahého kovu a hned mohlo vzniknout mincí víc. Králové tím často financovali války. Tato praxe plynule přešla v překotné tisknutí papírových peněz. Jedna taková vlna skončila právě státním bankrotem Rakouska v roce 1811, jak píše Jiří Rak v hlavním textu.

 

OD ŘÍMA AŽ PO USA

Vraťme se ale ještě zpět do historie. Dobře zdokumentované zlehčování mincí pochází už z doby Římské říše. Docházelo k němu zejména v době pozdního císařství. Potřeba financovat přebujelý mocenský aparát vyústila v neustálé šizení při výrobě mincí. Státu se tak dostávalo více a více jednotek mincí, ale obyvatelstvo, které jejich hodnotu odvozovalo od váhy vzácných kovů, logicky zareagovalo zvyšováním cen, aby za svoje výrobky dostalo tolik zlata, stříbra či bronzu jako dřív. Mocní na to zareagovali po svém způsobu – regulací cen (politici jsou stále stejní). Kvůli tomu se ale obchod čím dál víc zadrhával, rozpadaly se obchodní vazby mezi jednotlivými částmi obrovité říše. Hospodářský úpadek zemi oslabil tak, že nakonec vůbec nebyla schopna vzdorovat náporu barbarů. Jako by slova Boleslava II. v Kosmově kronice patřila právě Římu. Posuňme se o mnoho staletí kupředu, do doby Francouzské revoluce. Tehdy se politici usnesli na vydávání papírových peněz, tzv. asignátů. Původně měly být kryty různým majetkem, ale bylo jich vytištěno příliš mnoho. Odpor obyvatel k přijímání těchto peněz byl zlomen trestem nejvyšším – gilotinou. Papírovými penězi (greenbacky) financoval válku proti Jihu i americký prezident Abraham Lincoln.

 

PRINCIP LETADLA

Princip při tisknutí peněz je vlastně stejný jako při zlehčování mincí. Dnes hodnota papírových peněz nespočívá v množství zlata či stříbra v nich obsažených, ale prostě v tom, že je garantuje stát a že je jich omezené množství. Jenže jak vláda nebo centrální banka tiskne další peníze, vzácnost každé jednotky se tím snižuje. S tím klesá i její kupní síla. No a první, kdo nové peníze dostanou, na tom vydělají. Ostatní lidé naproti tomu nejdříve pocítí až zvýšené ceny.

 

KDO NAPÍŠE TAJNÝ DOPIS?

Průběh událostí je vždycky stejný. Nové peníze, jež se dostávají do oběhu, vzbudí zdání, že se ekonomice daří, ve velkém se investuje, nakupuje, všichni se zdají být spokojeni. V poslední fázi letí akcie a ceny nemovitostí nahoru raketovým tempem. Pak přichází drsná korekce, jakou prožil svět v letech 2008 až 2010. Potíž je, že centrální banky se korekci snaží zabránit novým tisknutím peněz (i když v dnešní době třeba i bez použití tiskárny). V tom se „vyznamenala“ americká centrální banka, která během krize vyprodukovala tolik papírových dolarů, že nafoukla svou bilanci ze 700 miliard na 2,5 biliónu dolarů. Podařilo se jí zachránit banky, ceny akcií a komodit rostou, jako kdyby se nechumelilo, a centrální banka nakupuje státní dluh jako nikdo jiný. Ve stejné době ale Američané čelí rychlému růstu životních nákladů. Inflační daň udeřila. Zároveň je zadlužení vlád po celém světě neudržitelné. Jak se asi dluhy budou financovat? A kdy začnou kolovat tajné dopisy o měnových reformách?

 


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější