Ratingové agentury: Kdo jim dal takovou moc? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Ratingové agentury: Kdo jim dal takovou moc?

Pavel Kohout18. srpna 2011 • 00:15

Ratingové agentury začaly být v průběhu evropské finanční krize považovány za velmi vlivné instituce. Snad až coby alternativní centra moci konkurující vládám. Ale to je krajně přehnaný názor.

reklama

 

Ratingové agentury
začaly být v průběhu
evropské fi nanční krize
považovány za velmi vlivné
instituce. Snad až coby
alternativní centra moci
konkurující vládám. Ale to
je krajně přehnaný názor.

 

 

ABYCHOM SE MOHLI dopracovat k odpovědi, musíme vědět, jak ratingová agentura funguje. Obchodní model každé ratingové společnosti (míněno každé normální, čínský Dagong nechme stranou) je založen na hodnocení úvěrové kvality firem a organizací, jež je placeno hodnocenými subjekty. Tak to chodí u bank, průmyslových podniků a podobně.

 

Jinak je tomu u států. Ratingové hodnocení suverénních emitentů je relativní novinkou, která se dělá jen pár desítek let. Na hodnocení států agentury nevydělávají. Státy za ně neplatí a jediný přínos, jejž mají pro samotné agentury, je publicita.

 

Z důvodu relativně krátké historie, omezených zkušeností a snad i relativní nedůležitosti z hlediska hlavního byznysu ratingových agentur, hodnocení kreditní kvality států jsou málo spolehlivá. To je první důležitý poznatek, který není běžně znám.

 

POUZE REAGUJÍ

V řadě případů (mexická krize 1995, asijská krize 1997, světová krize 2007 až doposud) se ukázalo, že ratingové agentury nepředvídají vývoj, nýbrž pouze reagují. Jsou ve vleku událostí a vskutku nevlastní pověstnou křišťálovou kouli.

 

Když kvete hospodářská konjunktura, agentury nikdy nepoznají zárodky budoucí úvěrové krize. Když přijde recese, pochopitelně musí začít snižovat ratingy. Logicky se pak dostávají do podezření, že krizi vyvolaly nebo zhoršily. Přitom jen fungovaly jako pošťák se špatnými zprávami – a to ještě notně opožděný pošťák! Přesto se rating stal široce používaným nástrojem, jenž je obsažen v řadě zákonů a předpisů, které říkají, kam velké instituce (banky, pojišťovny, penzijní fondy) smějí nebo nesmějí investovat. Například i návrh zákona o druhém pilíři penzijního systému pracuje s ratingem jakožto omezujícím faktorem.

 

ROLE RATINGU

Rating má certifikační roli v globálním měřítku. Tento obrovský vliv byl však vybudován zákonodárci a úředníky. Nikoli agenturami samotnými. To je druhý závažný poznatek.

 

Jaký je vliv ratingů na trhy? Mohli jsme nedávno vidět paradox: USA přišly o nejvyšší rating AAA, ale výnos amerických federálních dluhopisů klesl – když přitom teoreticky měl růst! Proč? Trh není jednoduchý mechanismus, který by ratingovým agenturám slepě věřil. Trh je velmi nedokonalý, ale stále velmi inteligentní ve srovnání s úředníky a zákonodárci. Trh se dnes již poučil, a proto ví, že ratingová hodnocení jsou jen malým střípkem v mozaice informací. Snížení ratingu znamená v případě USA, že budou potíže; trh však nevěří tomu, že tyto potíže budou mít charakter platební neschopnosti.

 

Jiný paradox: Česká republika má horší rating než Belgie, přesto však české dluhopisy nesou nižší výnos než belgické – protože české jsou hodnoceny jako méně rizikové. Evropská finanční krize obecně způsobila vznik velkých diskrepancí mezi ratingovým hodnocením a tržní realitou. Lze říci, že trh se naučil nebrat ratingové agentury přehnaně vážně. To je třetí závažný poznatek.

 

Ještě zbývá, aby se totéž naučila média, vlády, regulatorní úřady a podobné instituce. Ratingové agentury mají své opodstatnění, ale nesmějí být přeceňovány.

 

Mimochodem – ratingová agentura nemůže nikdy dostat zemi do platební neschopnosti. To mohou jen špatní politici.

Pavel Kohout


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama