Lee Harvey Oswald | Reflex.cz
nahoru

Lee Harvey Oswald

5. ledna 2012 • 00:15
Lee Harvey Oswald
Lee Harvey Oswald
• foto: 
Profimedia.cz

Při zpětném pohledu to vypadá, že v den vraždy amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho na Dealey Plaza v Dallasu stálo slunce v nadhlavníku – potom už se stíny jen prodlužovaly, napsal o 22. listopadu 1963 jistý americký recenzent. PŘEDĚL MEZI DOPOLEDNEM A ODPOLEDNEM AMERICKÝCH DĚJIN vyvolal muž, jemuž tehdy bylo 24 let a jeden měsíc. Lee Harvey Oswald.

„Přišla Rimma se dvěma lékaři. Ptají se, jestli jsem věděl, co dělám. Odpovídám, že ano. Ztratil jsem vědomí? Nikoli. Stěžuji si na špatnou stravu. Lékaři se smějí, což je asi dobré znamení,“ zapsal si Lee do sešitku s pompézním názvem Historický diář.

 

Po propuštění z nemocnice odkráčel na americkou ambasádu, kde oznámil úmysl zůstat v Sovětském svazu a poskytnout mu informace vojenského charakteru. Převzal žádost o odnětí občanství a zanechal na velvyslanectví pas. Pak se tu už neukázal. Podařilo se mu KGB dokonale zmást.

 

Po dvou měsících přešlapování na místě mu sovětské úřady udělily roční povolení k pobytu. V kolonce státní příslušnost stálo: „Bez státní příslušnosti.“

 

LEE JAKO OSVALDKOVIČ

Vyšetřovatelé a historici celé další čtvrtstoletí tápali, jak moc se Oswald tehdy s KGB zapletl. Na jaře 1960 byl sestřelen U-2, což se Sovětům mohlo podařit jen pomocí detailních znalostí letové výšky špionážního letounu. Oswald tyto informace klidně mohl mít – dva roky předtím pomáhal na jedné americké základně s navigací U-2.

 

Po atentátu na Kennedyho nalezli vyšetřovatelé mezi Oswaldovými osobními věcmi rusko-anglický slovník se zatrženými slovy „radar“, „lokátor“, „dolet“ a „katapult“. Lee do slovníku vepsal celou větu v ruštině: „Sestřelit na určitou vzdálenost.“ Co to dokazuje?

 

Asi nic – kromě faktu, že Oswald se začal učit rusky už jako voják. Druhové ve zbrani mu kvůli tomu přezdívali „Osvaldkovič“. Nemysleli to úplně zle – mariňáci koncem 50. let s oblibou vtipkovali o tom, že zběhnou k Rusům. Netušili, že by to někdo mohl uskutečnit. Lee byl mezi kolegy mariňáky znám tím, že nikdy neopouštěl základnu, všechny peníze spořil a přečetl spoustu knih.

 

Odtajněné materiály KGB po rozpadu Sovětského svazu odhalily, že na vyslýchající důstojníky působil Oswald zmateným dojmem. Prohlásil se za přesvědčeného marxistu, o Marxovi toho však nedokázal mnoho říct. Ruštinou též neoslnil, nicméně vyšetřovatelé došli k závěru, že Lee špatnou znalost jazyka jen předstírá a ve skutečnosti mluví lépe.

 

KGB si vytvořil tři hypotézy: 1. Oswald je agent, který má za úkol zjistit, jak SSSR nakládá s přeběhlíky. 2. Je skutečný emigrant. 3. Oswald je blázen. Doporučil přeběhlíka umístit do komfortního prostředí a dále jej sledovat.

 

Nejkomfortnějším místem v tehdejším SSSR byl Minsk a nejmodernější továrnou závod na výrobu televizorů Gorizont. V lednu 1960 tu Oswald nastoupil jako dělník v oddělení kontroly. Byl mu přidělen plat ve výši 700 rublů. Dalších 700 rublů dostával od sovětské pobočky Červeného kříže. Podobný příjem měl už jen ředitel továrny.

 

Lee Harvey byl ovšem zklamán. Doufal v nějaký post u výzvědných služeb. Přál si studovat na moskevské univerzitě. Chtěl jakoukoli zodpovědnou práci. Avšak skončil jako montér.

 

Mailer a další badatelé, kteří v 90. letech vyzpovídali důstojníky KGB obeznámené s Oswaldovým případem, učinili překvapivý poznatek: sovětská rozvědka se jej za celé dva roky nepokusila ani jednou vyzpovídat. Důvod je matoucí – výzvědné služby se o něm patrně vůbec nedozvěděly.

 

Oswalda dostal na starost tzv. 2. direktorát KGB, zodpovědný výhradně za vnitřní bezpečnost SSSR. Pro rozvědku se Lee zdál být nepoužitelný – vždyť sám sebe ihned po příjezdu dekonspiroval.

 

Dnes to vypadá, že 2. direktorát KGB jeho případ v byrokratické mašinérii SSSR jednoduše za tloukl. Většinu zahraničních operací Ruska měla – a vlastně pořád má – na starost úplně jiná organizace. Jmenuje se Hlavní správa rozvědky (Glavnoje razvědyvatělnoje upravlenije) a nese zkratku GRU.

 

Jsou to agenti GRU, nikoli agenti KGB, kdo rekrutuje špióny a nakupuje cizí vojenská tajemství. Bylo tomu tak posledních devadesát let, ač o tom většina ruské ani světové veřejnosti nikdy neslyšela.

 

Oswald zůstal pod křídly státní bezpečnosti, která z propagandistických důvodů lpěla na tom, aby se měl co nejlépe. Jeho zápisky jsou ovšem plné trpkosti. „Všude visí portréty V. I. Lenina. Každé dopoledne je nástup a továrna musí cvičit. Stíny H. G. Wellse.“

 

Oswald dostal od města byt 1+1 v panelákovém bloku. „Mám dva balkóny, činže je skoro zadarmo – 60 rublů. Je to takový ruský sen,“ píše. Americký původ zajišťuje Oswaldovi stálý zájem děvčat, s nimiž tráví čas na odborářských tancích. Má i několik přátel – všichni se chtějí učit anglicky.

 

Jeden z nich, Ernst Titovec, po letech přehraje badatelům interview, jež s Oswaldem natočili v rámci výuky. „Proč vás zatkli?“ ptá se Titovec, hrající amerického reportéra. „Zastřelil jsem několik bezdomovců. Ze samopalu. Potom jsem zabil ženu na mostě, která nesla bochník chleba,“ říká Oswaldův hlas. „A proč jste ji zastřelil?“ „Měl jsem chuť na chleba.“ Celé to vyznívá jako mladická recese.

 

LHO ve svém Historickém diáři pojednává o masové gymnastice, politických školeních, bramborových brigádách, letním houbaření a podzimní sklizni ovoce. Během prvního roku se nešťastně zamiluje do židovské dívky jménem Ella Germanová.

 

„Začínám si rozmýšlet, zda zůstanu. Práce je otrava, vydělané peníze není kde utratit. Nejsou tu noční podniky ani bowling. Jenom odborářské tance. Už toho mám dost,“ píše si v lednu 1961.

 

Jenže v březnu téhož roku se na odborářském večírku setká s devatenáctiletou Marinou Prussakovou. Pomůže mu zapomenout na Ellu. Za pouhých šest týdnů později se s Marinou ožení. Za dalších šest týdnů zaznamenává KGB první manželské hádky.

 

„Cože? Děláš si ze mě legraci?“ „Neobtěžuj mě, jsi tak hrubý! Chci spát, jsem unavená.“ „A co jsi dělala, že jsi tak unavená? Neděláš nic. Ani nevaříš,“ stojí v přepisech odposlechů.

 

Přes časté neshody požádají Oswaldovi koncem léta 1961 o společné vystěhování do USA. Sovětské úřady jim vyhoví už na jaře následujícího roku. Oswaldovi pomohlo, že tehdy na ambasádu USA nedonesl vyplněné formuláře a nevyzvedl si pas. Zůstal americkým občanem.

 

PAK SE NETREFIL

Byl tedy Lee Harvey Oswald idealista, který podlehl deziluzi? Anebo plnil čísi misi? Žádný konkrétní důkaz o tom nesvědčí. Jeho přátelé z dětství i důstojníci KGB se shodují v jednom – jen blázen by Oswalda pověřil nějakým špionážním úkolem. Neuměl ani pořádně psát.

 

Lee byl dyslektik a angličtina v jeho podání vypadala následovně: hugh sum (velká suma), quiali fied engenien (kvalifikovaný inženýr), interputer (tlumočník), neborios (sousedé), pregnet (těhotná), meletarily (vojensky), atomic catarahf (atomová katastrofa), dollors (dolary). Norman Mailer i Weberman však varují před unáhlenými závěry – Oswald je prý inteligentní. Jedná, jako by měl vícero identit. Před návratem do USA v červnu 1962 si v očekávání tiskové konference připravil odpovědi na otázky. Je komunista? „Ano.“ Jaký je rozdíl mezi USA a SSSR? „USA mají vyšší životní standard, SSSR lepší školství.“ Věří v Marxe? „Jeho myšlenky se v praxi neosvědčily. Sovětský blok má problém se svobodou projevu.“ Lee Harvey v zápiscích působí chvíli jako komunista, chvíli jako antikomunista. Na tiskové konferenci by možná zapůsobil – kdyby se nějaká konala. Navrátilec byl v rodné zemi přijat bez zájmu.

 

První měsíce strávili Oswaldovi v Dallasu. Lee si najal písařku a píše knihu, v níž zesměšňuje sovětský systém. Brzy toho nechá. Vystřídá řadu manuálních prací, z nichž je většinou vyhozen. Čte biografi e J. F. Kennedyho, Chruščova i Hitlera, romány od Remarqua, Huxleyho a dalších. Odebírá trockistické časopisy a kontaktuje anarchistické skupiny, jimž nabízí spolupráci. V březnu 1963 Oswald zakoupil opakovací pušku Carcano ráže 6,5 milimetru a jednou v noci vystřelil na generála Edwina Walkera – nechvalně známého segregacionistu. Minul a nikým nepodezírán odkráčel domů. Oswaldovi se poté přestěhovali do New Orleansu a požádali o vystěhovalecké vízum do Sovětského svazu.

 

VĚČNÝ SUBJEKT

Než ambasáda jejich žádost vůbec zpracovala, vzal na sebe Oswald novou roli – zástupce procastrovského výboru Fair play pro Kubu v New Orleansu. Ve funkci, do níž se jmenoval sám, rozdával letáky v ulicích a způsobil pouliční rvačku jako vystřiženou z knihy Spolčení hlupců od Johna Kennedyho Toola.

 

Oswald vystoupil v místním rozhlase, kde docela přesvědčivě hájil kubánskou kolektivizaci. Ve stejné době před jezuity v Alabamě velebil sílu amerického liberalismu v souboji se sovětským totalitarismem. Žádal o přijetí do Komunistické strany USA. Přečetl řadu odborných titulů odhalujících zlovolné metody komunismu. Kontaktoval proticastrovskou opozici a nabídl jí, že odstřelí Cas tra. Všude se setkával s podobnou reakcí – vlažným nezájmem, až otevřeným odmítnutím.

 

Kvůli Oswaldově horečné aktivitě od jara do podzimu 1963 stála později Warrenova komise před neřešitelným problémem – ze změti informací sestavit kloudný psychologický portrét. V téměř devítisetstránkovém spisu figuruje Oswald jako pouhý subjekt, jenž mohl mít řadu protichůdných motivů. Pozdější pokusy Oswaldovo chování dovysvětlit situaci nezměnily.

 

Stále před námi vystupuje frustrovaný a zároveň hyperaktivní subjekt, který myslí a jedná jako špión, ačkoli špiónem patrně není. Jeho zmatenému životu by dodal smysl nějaký velký čin. Umí střílet a ví, že každý má nějakého nepřítele. Lze činům dodat motivaci třeba zpětně?

 

EPILOG

Od října 1963 bydlí jeho rodina opět v Dallasu. Lee přijímá na doporučení souseda práci v knižním velkoskladu. Tři dny před Kennedyho návštěvou zveřejní místní noviny trasu prezidentské kolony – vede kolem velkoskladu. Ve čtvrtek 21. listopadu Oswald souseda prosí, aby mu odvezl do práce konzoly na záclony. Nastoupil i vystoupil s kartónovým pouzdrem.

 

V pátek 22. listopadu za pět minut dvanáct je Oswald spatřen kolegou v šestém poschodí velkoskladu. V půl jedné odsud zazní tři výstřely. O minutu a půl později vychází z budovy. Jeho puška Carcano zůstává v šestém patře. Míli od skladu zastřelí pistolí policistu, který se jej snaží zastavit. Po krátké honičce je dopaden. Je opakovaně vyslýchán, avšak vraždu prezidenta popírá. V neděli 24. listopadu jej během převozu zastřelí majitel nočního klubu Jack Ruby …


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější