Denis Thatcher | Reflex.cz
nahoru

Denis Thatcher

Miloš Čermák15. března 2012 • 00:15
Denis Thatcher
Denis Thatcher
• foto: 
Isifa.com

Ve filmu Železná lady, jenž u českých diváků zabodoval, je duchem, s kterým Margaret Thatcherová vede hovory o banalitách i důležitých věcech. Někdy šaškuje, jindy je své ženě nekonečnou oporou. Ale jsou i chvíle, kdy jí vyčítá sobectví. KDO JE TEN DUCH? DENIS THATCHER.

 

 

BYL MANŽEL jedné z nejobdivovanějších a zároveň nejnenáviděnějších žen dvacátého století. Nevyšplhal se do světla reflektorů „po zádech“ své ženy, ba naopak, když se jeho manželka stala úspěšnou političkou, z veřejného života zmizel. Až do smrti neposkytl žádný rozhovor novinám, rozhlasu ani televizi. Víme o něm proklatě málo. Přitom byl tak důležitý.

 

Novinářům říkal „plazi“ a zásadně se s nimi nebavil. Jednou prohlásil: „Otec mně jako klukovi řekl: ,Velryby nikdo nezabije, dokud nevystříknou vodu.‘“ To je hezká metafora toho, jak by se známý, ale po slávě netoužící člověk měl chovat k tisku, zejména bulvárnímu. Když si Denisi Thatcherovi stěžovala Sarah Fergussonová z královské rodiny na nepřízeň médií, prý jí s úsměvem řekl: „Samozřejmě, madam. A nenapadlo vás, že by bylo lepší držet před novináři pusu?“

 

Když v roce 2003 jako osmaosmdesátiletý zemřel, hodně se spekulovalo o tom, jaký by mu měly učebnice dějepisu přiřknout vliv na britskou historii. V jednom z nekrologů se píše, že své ženě „jen výjimečně poskytoval politické rady“. Ale autor jiného nekrologu zase tvrdí, že „byl pro Margaret Thatcherovou tím nejdůležitějším poradcem“. To jsou radikálně odlišné pohledy na jeden lidský osud.

 

Byl konzervativec s velmi pravicovými názory, nenáviděl odbory, socialisty považoval za komunisty. To je názorový půdorys, kde většina z nás poznává i Margaret Thatcherovou. Ale bylo by nespravedlivé tvrdit, že je od svého muže prostě přejala. S tou základní premisou – totiž že každý člověk je strůjcem svého osudu a že může dosáhnout všeho, na co si vzpomene, pokud bude dostatečně tvrdě pracovat a spoléhat se především sám na sebe – už nepochybně do manželství vstoupila.

 

V Denisi Thatcherovi ovšem našla téměř dokonalé potvrzení svých ideálů. A taky spřízněnou duši. Teď mluvíme v rovině myšlenkového souznění. Ale Thatcher byl pro třiadvacetiletou Margaret Robertsovou zároveň materiální oporou. Když si ho brala, byl už milionářem a úspěšným byznysmenem.

 

Byl vším, jen ne nějakým paňácou, kterým úspěšná žena ozdobila svou kariéru. Margaret nejspíš velmi miloval, a tak své ambice upozadil na úkor jejích. Poměrně brzy odešel do důchodu, a když se Thatcherová stala premiérkou, byl již „prvním mužem“ na plný úvazek.

 

Ne snad, že by nějak trpěl. Užíval si volného času a věnoval se svým koníčkům. Když se ho v osmdesátých letech kdosi zeptal, co dělal celý den, zatímco jeho žena „řídila zemi“, prý – podle vzpomínek dcery Carol – odpověděl: „Když nejsem úplně na mol, baví mě hrát golf.“

 

MILÝ PIJÁK GINU

Denis Thatcher byl dostatečně chytrý, aby se zuřivě nebránil stylizaci, do níž ho dosadil slavný satirický časopis Private Eye. Ten v osmdesátých letech minulého století otiskoval nesmírně populární sloupek nazvaný „Drahý Bille“. Byly to fiktivní dopisy Denise Thatchera, které adresoval svému příteli Billu Deedsovi, mimo jiné bývalému šéfredaktorovi konzervativního deníku Daily Telegraph a také bývalému ministrovi.

 

Manžel premiérky v nich líčí, jak tráví celé dny hraním golfu a pitím ginu a při tom jakoby mimochodem komentuje vtipně aktuální události. Byl to skvěle vymyšlený formát, navíc psaný velmi chytře (autory byli šéfredaktor časopisu Richard Ingrams a herec John Wells). Sloupky byly později i zdramatizovány jako divadelní hra, jež se hrála úspěšně v londýnském West Endu.

 

Thatcher samozřejmě mohl donekonečna vyvracet, že není nějaký bezduchý násoska a že toho v životě jako byznysmen dokázal dost.

 

Ale manžel britské premiérky zvolil opačnou taktiku: stylizaci vzal s humorem za svou a sám ji nejrůznějšími výroky či činy ještě podporoval. Vyneslo mu to sympatie veřejnosti, a to i té části, která jeho ženu nenáviděla a politickými názory manželů Thatcherových opovrhovala.

 

Navíc Denis Thatcher byl ztělesněním britského gentlemana. Vždy zdvořilý, galantní k ženám, zachovávající klid. Dcera Carol o něm napsala knihu, v níž jsou desítky drobných historek, jež ho ukazují jako mistra sarkasmu.

 

Mimochodem, sarkasmus je skvělá zbraň, protože ti méně inteligentní mu obvykle neporozumějí, takže je ani neurazí. A ostatní byli humorem Denise Thatchera nadšeni. „Prý máte problém s alkoholem,“ řekla mu na jakési recepci jedna dáma. „Ohromný,“ odpověděl Thatcher a zdvihl prázdnou sklenku. „Mám ho stále hrozný nedostatek.“

 

PLACHÝ HRÁČ KRIKETU

Narodil se v Londýně v rodině obchodníka. Jeho dědeček Thomas emigroval v sedmdesátých letech devatenáctého století na Nový Zéland, kde založil firmu Atlas Preservative, vyrábějící chemické látky pro ošetření dřeva a kůže. Na přelomu století se vrátil do Anglie, kde vytvořil její pobočku v Debtfordu. Tu pak v roce 1911 převzal Denisův otec Jack.

 

O tři roky později se oženil se sekretářkou a v roce 1915 se jim narodil syn Denis. V dětství byl spíš plachý, prý až přehnaně vážný a svědomitý. Vystudoval střední školu Mill Hill, kde v sobě objevil sportovní talent. Hrál výborně kriket, který pak zůstal mezi jeho koníčky celý život. Byť ho sledoval méně vášnivě než ragby a golf.

 

Po škole nastoupil v roce 1933 do rodinné firmy, nejprve na nižší pozice, o pár let později se stal manažerem. Kariéru mu přerušila válka. Do armády narukoval v říjnu 1938 a strávil v ní téměř osm let, do demobilizace v roce 1946.

 

V roce 1943 zemřel Denisův otec, o rok dřív se oženil se svou první ženou. Shodou okolností se jmenovala také Margaret. Ale bylo to typické válečné manželství, víc symbolické než reálné. Oba manželé spolu nikdy nežili ve společné domácnosti. Trvalo necelé čtyři roky, ale ve skutečnosti se jeho délka počítala na týdny, jež Denis strávil během dovolených v Londýně. V roce 1946 mu žena oznámila, že ho opouští s jiným mužem.

 

Byl to pro něj větší šok, než si dokázal připustit. Možná se s tím ani celý život zcela nevyrovnal. Nikdy o prvním manželství nemluvil. Druhá žena Margaret, se kterou se seznámil v roce 1949 na „schůzce naslepo“, o tom samozřejmě věděla. Ale jejich děti Mark a Carol se to dozvěděly až v dospělosti, v roce 1976, když to zveřejnily noviny.

 

OSUDOVÉ MARGARETY

Thatcher se po návratu z armády stal v rodinném podniku ředitelem. Firmě se celkem dařilo, během války vyráběla zejména barvy a další chemikálie. Příjmy po válce rychle rostly. Díky vlastnickému podílu byl finančně zcela zabezpečen. Podle vzpomínek přátel však Denise Thatchera práce moc neuspokojovala. Radost spíš nalézal v mimopracovních aktivitách. Stal se rozhodčím ragby, což ho bavilo.

 

Vztah s Margaret, jež dvakrát neúspěšně kandidovala do parlamentu v anglickém Dartfordu, byl zpočátku tajný. Třiadvacetiletá absolventka Oxfordu to mezi muži, kteří v té době konzervativní politice zcela dominovali, neměla vůbec jednoduché. Byla to neustálá bitva o uznání a respekt. Ale Margaret Robertsová obojí postupně získávala. A jestliže se zpočátku zdálo, že by jí románek s mladým byznysmenem mohl uškodit, začalo být později jasné, že jestli má někdy ve volbách uspět, měla by se naopak stát vdanou ženou. Žádost o ruku od Denise tedy logicky neodmítla.

 

Nevíme, kolik bylo v tomto rozhodnutí pragmatismu. Dotázána později, zda k sobě s Denisem zahořeli láskou na první pohled, odpověděla: „Samozřejmě ne.“ Čím zaujala svého budoucího muže? „Několika věcmi. Například měla slušné nohy,“ citoval deník Daily Telegraph v nekrologu výrok Denise Thatchera. I v tomto ohledu zůstal sarkastickým džentlmenem.

 

Vzali se v roce 1951, o dva roky později se jim narodila dvojčata Carol a Mark. Carol Thatcherová ve své knize popisuje, co se v rodině tradovalo o porodu. Ten se uskutečnil v nemocnici Queen Charlotte v Londýně. Když do ní Denis Thatcher dorazil (po zápasu ragby mezi Anglií a Austrálií, který sledoval jako divák), řekly mu sestry, že jeho žena „s dětmi“ je v pokoji.

 

Podivil se. „Co myslíte tím … s dětmi?“ „Máte dvojčata,“ oznámily mu. On ani Margaret to absolutně netušili. Když Denis Thatcher své děti poprvé uviděl, prý podle Carol vykřikl: „Prokrista, vypadají jako králíci! Okamžitě je vraťte zpátky!“

 

NA VRCHOLU KARIÉRY

Byl však samozřejmě skvělým otcem, s nímž děti celoživotně vycházely, dokonce asi líp než s matkou. Není divu, víc se jim věnoval a asi i lépe uměl projevovat svou lásku. Zvlášť Carol ho nesmírně milovala. Margaret pomalu, ale vytrvale stoupala v politické kariéře. V roce 1959 byla poprvé zvolena do parlamentu v okrsku Finchley.

 

Denis se držel své zásady nemluvit s novináři. Pro voliče byl milujícím manželem, plně zaměstnaným řízením vlastního podniku. Dcera Carol ho ve své knize s láskou popsala jako typického konzervativního Angličana. A to jak v politickém, tak i v lidském slova smyslu. Miloval polévky, lososa a fazole z konzervy. Pil rád anglické pivo. Maso měl rád co nejvíc propečené. Traduje se historka, že když mu jednou v londýnské restauraci přinesli kuře, rozhořčeně zvolal: „To zvíře okamžitě odneste, zabijte a uvařte!“

 

Hodně cestoval, fi rma se úspěšně rozvíjela. Koncem padesátých let měla přes 200 zaměstnanců a prodávala své produkty po celém světě. Tempo i nároky řídící funkce se zvyšovaly, v roce 1964 prodělal vlivem stresu cosi jako menší nervové zhroucení. Rozhodl se na rok vysadit a odjel do Jižní Afriky. Zde asi – po kriketu a ragby – objevil svou další životní vášeň. Totiž golf. V letech své nejlepší formy měl handicap kolem 20.

 

Po návratu firmu prodal společnosti Castrol, ta si ho ve vedení ponechala jako manažera. Byl finančně zajištěn, takže pracovat nemusel, ale ještě nebyl připraven věnovat se naplno jen koníčkům. Každopádně si naplánoval odchod do penze přesně v šedesáti. A vyšlo mu to nakonec skvěle. Mužem na penzi se stal přesně tři měsíce poté, co se jeho žena stala šéfkou Konzervativní strany.

 

Upřímně řečeno, moc nevěřil, že to dokáže. Řekl to však až později své dceři. Myslel si, že ji ambiciózní konzervativní politici, až na výjimky muži, „sežerou“. Ale to se nestalo a Margaret Thatcherová se k údivu všech včetně svého muže stala nejprve vůdkyní konzervativců a posléze premiérkou.

 

PRVNÍ MUŽ

Velká část šarmu Denise Thatchera spočívala v tom, že byl vskutku pravým prototypem anglického džentlmena. Nebyl jeho karikaturou, již se z něj snažil vytvořit Private Eye – a nejlépe to dokazuje fakt, že se to ani tomuto chytrému časopisu nepodařilo. Thatcher byl poctivý, srozumitelný a spolehlivý člověk. Tečka.

 

Ke své ženě byl vždy loajální, měla v něm neochvějnou oporu. Oba si v tomto ohledu k stáru vyměnili komplimenty. Politický konec Margaret Thatcherové byl pro ni osobně hořký a samozřejmě ani on to jejím rivalům nikdy neodpustil, ale jeho život se zase tolik nezměnil. Samozřejmě musel své koníčky přizpůsobit rostoucímu věku, avšak zůstal člověkem, jenž si dostupné radosti života umí užívat.

 

V lednu 2003 podstoupil mnohahodinovou operaci srdce, z níž se velmi rychle plně zotavil. Dokonce tak, že mu lékaři už za tři měsíce dovolili cestu do Jižní Afriky za synem Markem. Jenže tam se dostavily další zdravotní obtíže, zejména s dechem. Původně to vypadalo na recidivu srdeční slabosti, ale lékaři zpátky v Londýně diagnostikovali rakovinu slinivky. Na ni 26. června 2003 ve věku 88 let Denis Thatcher zemřel.

 

Byl prvním „prvním mužem“ v moderní západní historii, protože Margaret Thatcherová byla první ženou, která jako premiérka vládla významné západní zemi. Je určitou ironií historie, že jí byla právě ona, v tak tradiční zemi jako Británie, a navíc za Konzervativní stranu.


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější