Sara Blakelyová | Reflex.cz
nahoru

Sara Blakelyová

Lubomír Heger22. března 2012 • 00:15
Sara Blakelyová
Sara Blakelyová
• foto: 
Isifa.com

Americký sen je mrtvý, hlásají dokola pesimisté mezi ekonomy. Ať žij e americký sen, říkají jiní. A jako důkaz uvádějí přivítání do klubu dolarových miliardářů jednu z nejmladších žen, které se tu kdy ocitly. Jmenuje se SARA BLAKELYOVÁ (41).

 

 

JE POHLEDNÁ, BLONDÝNA a zbohatla díky spodnímu prádlu, které předvádí hlavně na sobě. Většina mužů o paní Blakelyové nikdy neslyšela. Neznají možná ani obor, který rozšířila do celého světa. Anglicky se mu říká „shapewear“ a česky se překládá jako tvarující prádlo (někdy také štíhlé prádlo). V amerických obchoďácích jsou tomuto artiklu vyhrazeny celé zvláštní sekce. Ženy mají a měly vždy svá velká tajemství, ale jen jedna z nich na tom vydělala celou miliardu dolarů. Sara Blakelyová.

 

PÁR NA ZADEK

Ta miliarda je pořád cifra tak trochu hypotetická, neboť firma Spanx se 125 zaměstnanci (jen šestnáct z nich jsou muži, a to kope mužské šovinisty do slabin) se neobchoduje na burze a loni měla obrat okolo 250 miliónů. Čistý zisk z toho činil asi 50 miliónů a šel celý do kapsy Saře Blakelyové, která je stoprocentním vlastníkem. Tomu se říká úspěšné podnikání.

 

Sara vymyslela i jméno společnosti, které v angličtině zní asi jako „pár na zadek“. Balancuje tak stylisticky na pomezí infantilního mládežnického slangu a názvosloví erotických portálů pro dospělé, což prý podporuje prodej samo o sobě.

 

Známý ekonomický americký časopis Forbes letos hodnotu Spanxu odhadl na miliardu dolarů a většina analytiků na Wall Streetu s ním souhlasí. Tvarující prádlo se zdá být oborem s vyhlídkami, jimž se naposledy těšilo dolování diamantů. Důvod? Na Západě sotva žije žena, která je stoprocentně spokojená se svou postavou a nepřála by si ji tak trochu „vytvarovat“.

 

Jedinou záhadou zůstává, proč se prvním člověkem, který tyhle touhy utkal do kusů látky a začal hromadně prodávat, stala právě ona Blakelyová. Vždyť podobných nápadů jsme už v minulosti viděli hodně.

 

JAK AMERIČANKY OBJEVUJÍ „AMERIKU“

Předně Sara Blakelyová je typem naprosto suverénní thymolinové krásky, jejíž postavu většina Američanů bez váhání označí za „sexy“. Přesto dokola opakuje legendu o tom, jak jí nápad založit tvarovací textilku Spanx vnukla starost o její postavu: „Potřebovala jsem kus spodního prádla, jenž na trhu neexistoval.“

 

Na konci devadesátých let 20. století se Sara živila na Floridě podomním prodejem faxových přístrojů, které nosila od dveří ke dveřím v obrovské tašce. Zároveň trvala na svých krémových přiléhavých kalhotách (slimkách), které zdůrazňovaly pevnou linii jejího pozadí. Aby byla linie pevnější a kalhoty ještě více přiléhaly na zadek, nosila pod nimi bikiny a punčocháče s výztuhou.

 

Jenomže bikiny se pod bílou látkou rýsovaly jako „Maginotova linie“, což je výraz amerických módních dopisovatelek pro prosvítající okraje spodního prádla. A punčocháče potřebovala na vytvarování pozadí, ovšem v subtropickém fl oridském podnebí s faxy na ramenou jí zároveň působily docela horké chvilky.

 

Takže je dole ustřihla a srolovala pod kalhoty. A víte, co se stalo? To je totiž ta tajenka! To je onen produkt, který tolik potřebovala. A jenž neexistoval, konstatovala Blakelyová poté, co prostudovala všechny dostupné patenty na spodní prádlo v USA.

 

Ženy středního i vyššího věku namítnou, že to není možné, že musel existovat. Alespoň české ženy ho v 80. letech znaly pod názvem „elastické stahovací kalhotky“. Dá se celkem rozumně předpokládat, že i Američanky disponovaly něčím podobně elastickým a stahovacím, ovšem v průběhu další dekády na to možná zapomněly a počátkem 21. století znovu objevily „Ameriku“.

 

Sara každopádně vymyslela vlastní patent, vlastníma rukama a na vlastním počítači, a to jen proto, aby ušetřila asi tři tisíce dolarů za právní služby. Celkový kapitál ve výši 5000 dolarů – tedy životní úspory – mohla tím pádem vynaložit na cestovní výlohy.

 

Tím začíná neuvěřitelně úspěšný příběh, který bychom mohli nazvat třeba Americký sen 2.0 – verze pro dámy.

 

IMUNITA VŮČI NEÚSPĚCHU

Sara Blakelyová jej na požádání odvypráví komukoli, třeba nezaměstnaným ženám hledajícím inspiraci. Posluchačky z jejích přednášek odcházejí nadšené.

 

„Ani vám nedokážu říci, kolikrát můj nápad odmítli s tím, že je praštěný. Teď vím, že si musím věřit a vytrvat,“ píší čtenářky v internetových diskusích.

 

Ale je tomu vážně tak? Opravdu jen stačí věřit si a vytrvat? Anebo musíte být tak trochu Sara, aby to celé slavilo úspěch?

 

K americkému snu patří, že jeho protagonisté říkají věty třeba tohoto druhu: „Nemít žádné zkušenosti a znalosti může být také výhoda, když se tím nenecháte odstrašit.“ Tak pravila i americká snová postava Sara, ovšem klíčová je druhá část její věty. Díky rokům podomního prodeje byla Blakelyová na prahu třicítky téměř „imunní vůči odmítnutí“.¨

 

Prvních několik let předváděla svůj kousíček prádla pod krémovými kalhotami v každém obchoďáku v USA, který projevil zájem, případně nedostatečně vehementně neprojevil nezájem.

 

Sáře určitě neuškodil fakt, že strávila polovinu mládí poslechem audiokazet s motivačními projevy Wayna Dyera, jenž své zákazníky už desetiletí učí, jak být nejlepší mi a nejšťastnějšími na světě, osobnostmi „bez hranic“. „Nikdo se mnou nechtěl jezdit autem, aby ty bláboly nemusel poslouchat,“ svěřila se Sara časopisu Forbes.

 

Pravda, občas to vypadá, že se celý svět spojí jen proto, aby vám pomohl uspět, naznačuje Dyer. Ovšem dámy v diskusích jaksi přehlížejí skutečnost, že by celé tohle spiknutí nemuselo vyjít, kdyby se k němu nepřipojila slavná americká moderátorka Oprah Winfreyová.

 

Oprah má takovou moc, že když ve svém pořadu Oprah Winfrey Show na ABC jeden večer doporučí k četbě třeba Annu Kareninovou, kniha do týdne zmizí z regálů knihkupectví (jak se před lety opravdu stalo).

 

Balíček s tvarujícím prádlem, který moderátorce nenápadně podstrčil její dlouholetý stylista Andre Walker, jemuž ho už méně nenápadně podstrčila Sara, muselo dosti korpulentní moderátorku zaujmout alespoň stejně jako Lev Nikolajevič Tolstoj.

 

„Vypadala o pět kilo lehčí,“ řekl později Walker. Když Oprah na konci roku 2000 označila Spanx za svůj „oblíbený produkt roku“, musela si Blakelyová urychleně zřídit webovou stránku, aby pohltila tsunami objednávek. První rok Spanx vydělal čtyři milióny, následující rok deset.

 

VYDĚLÁVAT JE ZÁBAVA

Někteří diskutující odmítají ve Spanxu spatřovat cokoli unikátního a zdůrazňují, že je to výsledek umného marketingu a trochy štěstí. Jiní namítají, že marketing je umění samo o sobě, a kdo to popírá, nesnažil se nikdy nikoho přesvědčit o ničem nápaditém.

 

„Místo toho, abychom měnili životní styl, saháme po nejjednodušších řešeních, totiž kusu prádla,“ napsal jistý diskutér na britském guardian.com. „Vůči některým lidem je tohle prádlo stejně bezmocné jako balón vůči betonovému mostu,“ připomněl jiný diskutér fakt, že optických pět kilogramů Oprah na váze neubere.

 

Jak firma Spanx v průběhu let rozšiřovala nabídku o různé kalhotky (s vyšším pasem, zvýšeným pasem, pasem až po prsa, s cyklistickou nohavičkou v provedení light, medium a strong) a začala tvarovat kromě hýždí také ženské břicho, pánev a stehna, rostl souběžně s tím počet jejích nepřátel.

 

Pro některé americké feministky je Spanx dokonce symbolem určitého útlaku, nikoli osvobození. Jeho úspěch je založen na západní posedlosti zevnějškem, tvrdí. Čímž je naneštěstí pro Spanx dán i limit jeho expanze do světa. Například v jižní Asii může těžko uspět, neboť zdejší ženy buď štíhlé už jsou, anebo být vůbec nechtějí. Blakelyová si s tím ale hlavu neláme.

 

POZORUHODNOST SAMA

Jejím nejpozoruhodnějším rysem je patrně přístup k penězům a životu vůbec. „Je radost peníze vydělávat, utrácet i rozdávat,“ říká jménem Sary její manžel Jesse Itzler, který s ní vychovává dítě, přestože bydlí v Atlantě a ona ve dva tisíce kilometrů vzdáleném New Yorku. Oba si občas povyrazí tak, že zaplatí za hospodu plnou neznámých lidí nebo nabídnou hromadu volných míst v letadle mířícím na módní přehlídku v Paříži. „Peníze ve vás ještě posílí to, čím už jste. Jestli jste pitomec, budete ještě větší pitomec. Jestli prima ženská, budete ještě více prima.“

 

Tolik Itzler.

 

Jeho výrok se dobře vyjímá v záplavě jiných, jež bohatství popisují jako ohromnou zátěž pro nositele. „Ach, být tak krásná, mladá a bohatá!“ zareagovala spontánně jedna čtenářka Forbesu.

 

A měla pravdu, samozřejmě.

 


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější