Pražský výběr v Újezdě | Reflex.cz
nahoru

Pražský výběr v Újezdě

Milan Tesař5. dubna 2012 • 00:15

Rozhovor s nakladatelem VIKTOREM STOILOVEM (51), který byl svědkem zjevení rockové podoby skupiny Pražský výběr

 

Shodou okolností to byl současný majitel nakladatelství TORST, kdo skupině Pražský výběr pořádal koncerty, jež proběhly v samém počátku 80. let v sokolovně v Újezdě nad Lesy. Díky Stoilovovi, který tehdy začínal fotit, máme navíc možnost připomenout si syrovou atmosféru koncertů, o nichž nikdo nevěděl, zdali skončí přídavkem, anebo příjezdem policie.

 

Kdy jste narazil na Výběr?

Michaela Kocába jsem znal, protože bydlel s rodiči v Újezdě nad Lesy jen pár ulic od nás. Vzpomínám si, že když byla zima a on jel nahrávat do Prahy do studia, tak mi ráno volával, jestli bych mu nepomohl roztlačit zamrzlé auto. Koncerty jsme pořádali s bratrem pod hlavičkou místního SSM, měli jsme kulaté razítko a mohli pořádat kulturní akce. Místo vstupenek jsem koupil šatnové bloky a namaloval plakát. Vše se potom šířilo šeptandou a koncerty byly vždy vyprodané.

 

Kolik těch koncertů bylo?

Tuším, že čtyři, ale přesně si to nepamatuji. Na jeden z nich přijela Věra Chytilová se štábem, aby tam natočila záběry do hraného dokumentu Praha – neklidné srdce Evropy.

 

Pro malé městečko to musela být mimořádná situace.

To ano, když se třeba lidi vraceli z koncertu, na zastávce autobusu najednou stálo sto či dvě stě lidí, kteří se nemohli dostat do autobusu – do takové té harmoniky, co tehdy jezdila. Kdo jel z Újezdu na noční směnu, se divil, že se nedostal do autobusu, a stěžoval si na úřadech. Na povolení na národním výboru jsem psal konec akce o hodinu dřív, než pak ve skutečnosti byl, a tak když přijeli policajti na kontrolu, už v sále skoro nikdo nebyl. Ale nakonec jsem už další povolení nedostal.

 

Pražský výběr, to byla nejenom perfektní muzika, ale taky show a převleky do té doby nevídané.

Převleky či maska Ropotáma – to je docela všechny bavilo. Byl jsem tehdy v nuláku na medicíně, dělal jsem na operačním sále. Přinesl jsem Michalovi ten jeho chirurgický plášť, v němž Michal pak vystupoval. Když basu Ondřeje Soukupa, který přestoupil ke Gottovi, nahradil Vilém Čok, dostala kapela navíc punkovou energii. Písnička Na václavským Václaváku byla ze starýho repertoáru Zikkuratu, odkud Michalové Čoka přetáhli.

 

Čok tehdy nahradil Ondřeje Soukupa, jenž odešel ke Gottovi.

Na Strace v hrsti je písnička, která se jmenuje S.O.S („prachy jenom prachy nečekají“), a jeden z výkladů je, že zkratka znamená Soudruh Ondřej Soukup, protože ke Gottovi se nechodilo z jiného důvodu než pro peníze. Paradoxní je, že Čok vlastně taky „zradil“ své punkové ideály přechodem k Výběru.

 

Jaké měli kluci ambice?

Já to fakt sledoval jen jako mladý kluk, který byl rád, že se něco děje. Samozřejmě že třeba chtěli hrát i někde venku. Hráli v Německu, a hlavně několikrát s úspěchem v Maďarsku.

 

Bubeník Jirka Hrubeš mi vyprávěl, jak v Budapešti dostal kamenem do hlavy.

Na tom koncertě jsem nebyl, to se prý stalo mimo Budapešť. Je fakt, že na začátku je místní publikum hned nepřijalo. Zvlášť když předskakovali před místní oblíbenou kapelou, ale pak si tam vytvořili početné a skalní fandy. Když se jim koncerty začaly slibně rozjíždět, přišel konec v podobě zákazu vystupování. Záminkou byl koncert v Hradci Králové v lednu 1983.

 

Album Straka v hrsti nesmělo vyjít, ačkoli už bylo nahrané.

Měl jsem od Michala Kocába kvalitní kopii masteru desky a tu jsem na dvojitým kazeťáku kopíroval pro kamarády a známé. Mohlo toho být tak kolem stovky.

 

DVA POHLEDY NA DALŠÍ COMEBACK PRAŽSKÉHO VÝBĚRU

VRAŤTE SE! NEVRACEJTE SE!

JE TO SKVĚLÁ ZPRÁVA, PROTOŽE:

Pavlíček s Kocábem jsou zase spolu. Bylo divné, když spolu nemluvili Richards s Jaggerem českého rocku

Koncerty! Budeme mít možnost vidět dokonale šlapající rockový stroj v nejsilnější sestavě

Smíření Pavlíčka s Kocábem vyústí v nové album. Fanoušky bude jistě zajímat, kde se po letech potkají nápady obou muzikantů.

 

JE TO NESMYSL, PROTOŽE:

Pomůže Kocábovi nasbírat politické body a bývalý ministr pro lidská práva se znovu vrátí na scénu. A to by neměl dělat. Jako skladatel je stokrát zajímavější.

V kapele už nebude energie, a když ano, bude hraná. Iggy Pop je jenom jeden.

Rozběhne se diskuse o pravděpodobné zištnosti projektu. A podezření, že „prachy jenom prachy nečekají“, si značka Pražský výběr nezaslouží.


reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější