Svou prezidentskou kandidaturu ohlásila další žena – advokátka Klára Samková, známá svými provokativními výroky a postoji. Jaká je tato padesátiletá právnička, kterou česká veřejnost mylně považuje za Romku?
Všichni prezidentští kandidáti zatím okolo sebe chodili spíše po špičkách a vyjadřovali si navzájem respekt. Do této společnosti vlétla Klára Samková jako neřízená střela a hned se pustila do Karla Schwarzenberga. Vyčetla mu, že si žije nad poměry a neví nic o životě obyčejných a chudých lidí. Dodejme, že Samková je stejně jako on členkou TOP 09.
Když ji před dvěma lety do „topky“ na Praze 2 přijímali, přimluvil se za ni místopředseda Miroslav Kalousek, protože většina vedení ji kvůli jejím postojům odmítala. Nakonec byla přijata s výhradou, že nesmí dostat žádnou funkci. Díky preferenčním hlasům se jí nakonec podařilo dostat do zastupitelstva. „Pro nás ale není zrovna žádným přínosem,“ říká jeden z jejích spolustraníků a zastupitelů za TOP 09. „Pravidelně chodí pozdě a na zastupitelstvu se nijak výrazně neprojevuje. Vlastně je tam jenom do počtu.“
Proč by ale měla Samková oddřít práci na úplném politickém dně a brousit si ostruhy v nějakém místním zastupitelstvu, když sama je přesvědčena o daleko větší roli, již by měla v politice a veřejném životě vůbec sehrát? Stačí vydat prohlášení, do někoho si hlasitě kopnout a v době internetových zkratek a žurnalistiky ze dne na den je úspěch zaručen. I kdyby jediným hmatatelným výsledkem mělo být sehnání nějakého potenciálního lukrativního klienta pro advokátní praxi.
Věčné dítě
Vysvětlovat pohnutky Samkové jenom marketingovým kalkulem by bylo ale jenom částí odpovědi na její chování. Byla totiž pozoruhodná už jako dítě. Pokud se dnes tváří jako žena vzešlá z nejprostšího lidu, jde jenom o další z mnoha sebestylizací. Pochází totiž ze zabezpečené středostavovské brněnské rodiny, která navíc neměla nic společného s cikánským etnikem, jak se často traduje a jak se někdy tváří i ona sama.
Svůj lehce jižanský typ připisuje v krátkém curriculu vitae na svém blogu italskému šafářovi, jenž se usadil na Vysočině v době napoleonských válek. Jindy ale hovořila o balkánských kořenech. Přestože na zmíněném „cívíčku“ výslovně uvádí, že není Romka ani Židovka, přesto si to řada jejích přátel a známých dlouho myslela. I zde se projevuje její určitá nevyrovnanost, touha hrát si se svým osudem, vymýšlet si melodramatické bajky, říkat každému, co se právě hodí. Svým způsobem zůstala dodnes dítětem.
Staré baby
V „rodinné anamnéze“ lze vystopovat i právnické kořeny. V justici pracoval pradědeček Jindřich Vácha, který byl předsedou trestního senátu Nejvyššího soudu za první republiky. Dědeček Kláry Samkové byl profesor lesnictví, oba její rodiče byli vystudovanými kunsthistoriky. Své jediné dítě vedli v duchu středostavovských, až možná starosvětských zásad. Malá Klára musela mluvit spisovně, a pokud náhodou ze školy přinesla špatnou známku, řešilo se to klasickým výpraskem na holou.
Rodinní přátelé vzpomínají, jak nenormálně, až hystericky působila, když si svou spisovnou češtinou objednávala jídlo nebo hodnotila lidi a děje kolem sebe. „Samé staré baby,“ ohodnotila jednou na plný autobus návrat z rodinného výletu, kdy začaly přistupovat po skončené bohoslužbě její účastnice, vesměs staršího věku. Možná už tehdy v ní vyrůstal pocit být rebelem za každou cenu, šokovat, odhazovat jako sebeomezující balast nejrůznější společenská klišé a jít vlastní cestou. A to i za cenu provokace a přehnaných reakcí.
Jako právní zástupkyně majitelů domů, kteří se soudí ve Štrasburku o ušlé nájemné, například prohlásila o zástupci protistrany, poslanci Stanislavu Křečkovi z ČSSD, že jej nakope do koulí. Vzápětí na svém blogu vzala svá slova zpět. Křeček prý žádné koule nemá … Patnáct minut slávy bylo zajištěno.
Výroky o poslanci Křečkovi jsou na spořádanou školačku, jež do puberty neřekla sprosté slovo, docela silné kafe. Svět prostě musí vzít Kláru na vědomí, děj se co děj. Co za tím stojí? Efekt dítěte, které je z jedné strany zahrnováno všemožnou péčí a rodičovskou láskou, ale na druhé je dennodenně podrobováno často přehnaným nárokům a očekáváním. Rodinná vzpoura tak často může přerůst z let dospívání až do věku dospělosti. To je zřejmě případ budoucí prezidentské kandidátky.
Vzpoura proti rodině
To, že měla a má Klára Samková svou hlavu, prokázala i po studiu na gymnáziu. Její otec byl po osmašedesátém roce proskribován, a tak v Brně se před ní zavírala jakákoli významnější kariéra. Studium biochemie, kam ji poslali studovat, pro ni nebylo, a tak proti vůli rodiny odešla do Prahy, kde absolvovala právnickou fakultu. Po jejím ukončení nastoupila na jeden z obvodních národních výborů.
Tam nastal pro novopečenou právničku hotový očistec. Její nadřízenou byla klasická normalizační žena na radnici, jež jí dávala zabrat nejenom v práci, ale navíc ji pomlouvala v osobních záležitostech. U Samkové se tehdy projevil další charakteristický rys – náklonnost k nejrůznějším menšinám, a to i v osobním a partnerském životě. V Praze navázala známost s jedním Arabem, kterou její šéfová hodnotila nepublikovatelnými slovy. Ve skutečnosti se však jednalo o opravdovou lásku, přestože z ní nakonec nic nezbylo a Klára Samková se nebála jít proti celému světu.
Empatická Klára
Není jasné, jak se po revoluci v listopadu 1989 dostala k Romské občanské iniciativě (ROI). Podle jedné verze spatřila někde na ulici v hektických převratových dnech nástěnku této nové strany a hned v ní uzrálo přesvědčení, že jí musí pomoci. Podle jiné verze šlo o obyčejný kalkul, jak na zádech malé strany, jíž chyběly věrohodné osobnosti, udělat politickou kariéru. Pravda bude zřejmě někde uprostřed.
Samkové skutečně nechybí pořádný kus empatie, schopnost vcítit se do druhých, i těch nejvíce utlačovaných. Zároveň však neopomene s tím kdykoli kalkulovat, pokud se to v podnikání hodí. Buď jako buď – díky ROI byla v roce 1990 zvolena na kandidátce Občanského fóra do Federálního shromáždění. První svobodně zvolený parlament byl tavicím tyglíkem, kde se formovaly jednotlivé politické kariéry a osudy. Zároveň zde docházelo k legislativním změnám, které poznamenaly naši společnost na dlouhá desetiletí dopředu. Jakou stopu za sebou zanechala mladá právnička?
„Musím říci, že bez Kláry Samkové by dnes neexistovaly restituční zákony,“ říká jejich spoluautor, bývalý poslanec FS Rostislav Senjuk. Vzpomíná na bezesné noci, kdy i proti vůli tehdejší federální vlády oba poslanci prakticky na kolenou vytvářeli normy, díky nimž se valná část komunisty ukradeného majetku vracela bývalým majitelům. Zatímco Senjuk vytvářel restituční zákony po stránce obsahové, Samková je vtělovala do právnických formulací. Bez nadsázky se dá říci, že to byla její hvězdná hodina. Její práce si v té době vážil například i Václav Benda.
Lásky z lásky
V nejvyšší politice prožila i své dvě lásky – tu kratší s notorickým občanskodemokratickým nadsamcem Miroslavem Mackem, tu trvalejší s romským aktivistou Ivanem Veselým. Bývalý voják z povolání nemohl Samkové intelektuálně stačit, zvláště když se bezúspěšně snažil vystudovat dvě vysoké školy. Romantická láska skončila před dvěma roky rozvodem a následnými skandály, kdy musela dokonce zasahovat policie.
„Tady si už nic na Romech nevyšukáš, štětko jedna!“ křičel na Samkovou bývalý manžel a předseda romského sdružení Dženo loni na podzim při představení občanské platformy Jsme s vámi, buďte s námi 2012: Romové jsou také Češi. A nebylo to poprvé. Už dříve prý Veselý své bývalé ženě vyhrožoval zastřelením.
Žádné mačety
Přesto to Samková s Romy nevzdává a opět je kontroverzní. Loni začátkem srpna se v Novém Boru uskutečnil útok, kdy do jednoho z místních barů vtrhla pětice místních Romů, která se s mačetami vrhla na hosty. Ti nakonec skončili s těžkými úrazy v nemocnici. Vše navíc detailně zaznamenaly kamery. Útočníky vzápětí začala obhajovat právě Samková. Nezůstalo jen u obyčejné obhajoby. Vzápětí začala do médií vysvětlovat, že o žádné mačety vůbec nešlo, protože se zpětně nenašly, a celý útok nakonec připsala přetrvávající animozitě mezi bílou většinou a romskou menšinou. Korunu všemu nasadila ve chvíli, kdy prohlásila, že Nový Bor je válečná zóna.
Letos v dubnu byla obhajoby zbavena, protože hájila v kauze víc klientů, jejichž výpovědi se však mohou křížit. Nerespektování základních zásad advokátní etiky útočníky připravilo o měsíce pečlivě budované obhajoby. Samková jim prokázala nakonec medvědí službu. Tentokrát té mediální slávy bylo výrazně víc.
Z podobného ranku jsou dodnes příliš nevyjasněné okolnosti okolo její snahy o zastupování Davida Ratha a reakce Samkové na tento případ. Rathova manželka Eva ji nakonec do případu neangažovala, ale každý už si bude pamatovat, že vlivná pražská advokátka veřejně Rathovu kauzu srovnávala s procesem s Miladou Horákovou.
Nesoudkyně
V centru pozornosti se objevila i v roce 2003, když prezident Václav Klaus navrhoval Senátu kandidáty k Ústavnímu soudu. Jednou z nich se stala i Samková, údajně na doporučení první dámy. Z expozé před senátory stojí ocitovat především následující pasáž:
„Mým nezvratitelným přesvědčením je, že nikoliv zachovávání práv a důstojnosti pouze těch, kteří mají sílu a prostředky se sami bránit, ale zachovávání práv a důstojnosti také těch nejubožejších, nejzranitelnějších, nejbezmocnějších a nejnedůstojnějších je měřítkem důstojnosti a spravedlnosti, prosazujíc tak základní práva všech, obhajovala jsem rovněž ty, u nichž se obhajoba snad ani nepředpokládá, ty nejbídnější.“
Jako by z tribuny promlouval sám svatý František z Assisi. Opět je však třeba se ptát – do jaké míry myslela uchazečka svá slova vážně a do jaké míry šlo o další z řady sebestylizací? A jak by se asi zachovala, pokud by talár získala? Nakonec pro ni nehlasovala ani celá ODS. „Její nekonformita přesahuje požadavky, které na ústavní soudce klademe,“ prohlásil po neúspěšné kandidatuře jeden ze senátorů. Nešlo ani tak o dávnou jízdu tramvají načerno, jako spíš o chybnou fakturaci klientovi, za niž dostala od advokátní komory pokutu.
Co rozhodně nelze Samkové upřít, je její železná vůle, která ji řadí k takovým právním pitbulkám jako Renata Vesecká nebo Lenka Bradáčová. Svou pevnou vůli a přísnou kázeň prokázala v asi největším životním zápase, kdy se nakonec úspěšně pokoušela hubnout. Tehdy vážila víc než sto kilogramů. Vyzkoušela všechno možné, aby zhubla. Diety, cvičení, plastiky ani léky však nezabíraly. Pomohla jí teprve operace žaludku, díky níž za rok ztratila více než čtyřicet kilo.
Dnes už ale Klára Samková funguje jako zamlada a je plná elánu do dalších životních eskapád. I kdyby nakrásně získala 50 tisíc podpisů nutných ke kandidatuře, více než na cenu útěchy v prvním kole to stačit nebude, ale to nevadí. Na několik měsíců nezmizí z prvních stránek všech myslitelných médií. A to se počítá.
