Partička | Reflex.cz
reklama
nahoru

Partička

Luděk Staněk20. prosince 2012 • 00:15
Partička
foto: ČTK / Tomáš Jůnek

Tohle je příběh televizního projektu, který potvrzuje starou otřepanou pravdu ztvárněnou v mnoha velmi špatných filmech – když něčemu věříte a jdete si za tím, pak se to většinou povede. Tohle je příběh televizního pořadu Partička.

reklama

Michal Suchánek je rozhodně chlapík, který nepůsobí tak, jak byste si představovali. Asi takhle – když ho vidíte v improvizačním pořadu Partička, malého, akčního, rozesmátého, těžko byste věřili, že ve skutečnosti je to soustředěný a kontrolou posedlý umělec. Což vůbec není myšleno negativně. Partička, improvizační pořad, jeden z nejživějších a nejzajímavějších formátů v českých televizích, je především výsledkem Suchánkovy neústupnosti a touhy dělat si věci tak, jak je přesvědčen, že se dělat mají.

 

Jeho kolega z Partičky, herec a režisér Ondřej Sokol, to kdysi popsal tak, že překvapivě mnoho jednání, jež Suchánek okolo Partičky organizuje, končí jeho zvoláním: „Já na tohle seru“ a svižným odchodem. To, co tenhle pořad dostalo z pozice „pořad na zavření“ do pozice „pořad, co vyhrál TýTý“ (to vše během jednoho roku), je Suchánek a jeho neschopnost dělat kompromisy, pokud není přesvědčen, že jsou ku prospěchu věci. Což je něco, co se v prostředí českých televizí moc nepěstuje. I proto je Partička fenomén.

 

PROLOG

„Jsou skoro dvě hodiny ráno a dal jsem na Facebook fotku Ondry, na které jsem ho upravil. A má to okamžitě přes ŠEST TISÍC zhlédnutí. Ve dvě v noci!“ Michal Suchánek je extatický. Právě na facebookové stránce Partičky (přes 330 tisíc „lajků“) zveřejnil fotku Ondřeje Sokola upravenou v poměrně banálním grafickém programu. Suchánka zjevně nepřestává Facebook fascinovat a lidi zase nepřestává fascinovat Partička. Pořad, v němž Michal Suchánek, Richard Genzer, Ondřej Sokol a Igor Chmela pod vedením slovenského herce Daniela Dangla a za zvuků, které vydává na klávesy Marián Čurko, dělají improvizační úkoly. Jde o relativně jednoduchý koncept, jenž ale dokáže být divácky nesmírně vděčný a také nesmírně vděčný je.

 

Suchánek s Genzerem dokázali Partičkou přinejmenším napodobit úspěch svého Tele Tele, z  úspěšného, ale širšímu publiku do té doby neznámého režiséra Ondřeje Sokola udělal idol žen a dívek a z Igora Chmely fantastickou komediální figuru. Zároveň má pořad dost možná jednu z nejloajálnějších diváckých obcí mezi původními českými televizními pořady. Poslední čísla sledovanosti před uzávěrkou tohoto Reflexu dávají Partičce přes půl miliónu diváků v cílové skupině 15+. Což nevypadá tak impozantně, než vám dojde, že Partička se vysílá kolem třiadvacáté hodiny ve všední den a v tomhle slotu bývá s přehledem nejsledovanější pořad vůbec.

 

KOUZLO IMPROVIZACE

Příběh Partičky začal v okamžiku, kdy Michal Suchánek a Richard Genzer, do té doby úspěšní autoři skečového pořadu (Tele Tele) i talk show (Mr. GS), vyrazili na pozvání Daniela Dangla na několik vystoupení na Slovensku. Tam už formát Partičky, který Dangl objevil (a zjevně se při tom inspiroval například britským pořadem Whose Line Is It Anyway?), fungoval. A fungoval dobře.

 

Ředitel společnosti Maya, jež pořad produkuje jak v Česku, tak na Slovensku, popsal pro server DigiZone vznik celé věci následovně: „Partičku jsme nepřinesli přímo my, ale režisér Daniel Dangl. Přišel s tím, že by ji chtěl přes nás vyrábět. Objevil ten formát na maďarské televizi, zaujalo ho to a pochopil, že podstata jsou hry a dobrý výběr účinkujících. Nemá takovou sílu a úspěch, pokud jedete přesně podle nějakého scénáře. Když Partičku špatně obsadíte a vyberete špatné hry, dopadne to zle. Takže Dan Dangl to uchopil jako svoji podobu tohoto formátu a v podstatě je lídrem celého projektu.“

 

Slovenská Partička vznikla původně jako divadelní projekt a Dangl s ní přešel do televize Markíza v roce 2009. Už od začátku do ní ale zval české herce, třeba Aňu Geislerovou nebo právě Suchánka s Genzerem. Na ty sice slovenské publikum nekoukalo zrovna nadšeně, ale Genzerovi a Suchánkovi to bylo jedno. Jiskra přeskočila a Suchánek se odvazem improvizační a chvílemi vyloženě šílené show nechal strhnout. Nevěřil si sice asi úplně herecky, ale tak nějak věděl, že to s Genzerem „dají“.

 

„S Richardem jsme dělali kromě Tele Tele spoustu jiných pořadů a třicet let spolu ,žijeme‘. Takže vím, v čem jsme relativně silní. Asi sedm let jsme mimo jiné objížděli divadla s večerním představením, jen my dva, dvě židle a dva mikrofony. Komplet improvizace. Ale ta vznikla jen proto, že jsme včas nenapsali scénář, protože jsme zapomněli, že jsme někomu slíbili představení. A pak jsme vyrazili na vlastní premiéru do Nymburka. Pořadatelé čekali s techniky na rampě, aby nám pomohli vynosit rekvizity a postavit kulisy. My měli jen igelitku a v ní jedno sako. Nic jiného jsem v autě nenašel. Už jsme to tak nechali a další roky takhle vystupovali, protože jsme zjistili, že jsme schopni hodinu a půl diváky poměrně dobře pobavit,“ říká Suchánek.

 

Z NOVY NA PRIMU

Problém však nastal při realizaci. Suchánek chtěl Partičku dělat za každou cenu, ale TV Nova, kde měli oba tehdy smlouvu a úspěšný pořad Mr. GS, měla na věc zjevně mírně odlišný názor. Suchánek dnes důvody a okolnosti odchodu z Novy odmítá komentovat, ale zdroje zevnitř televize tvrdí, že největší česká stanice tehdy zkoušela Partičku normalizovat – tvrdila například, že v show nemá být Slovák, protože by se na to nikdo nedíval. „Dangl mně a Geňu kdysi pozval do slovenské Partičky, ne jen do TV, ale i na nějaká představení po Slovensku. Měli jsme z toho hroznou radost, chtěl jsem to tedy dostat do Česka a na tom jsme se s Danem tehdy domluvili. A přišlo mi neslušný ho vyměnit za kohokoli jiného, kvůli dramaturgickým radám televizí, že Slovákovi nebude rozumět. Navíc, on nás baví a umí to,“ komentuje to dnes Suchánek.

 

Ondřeji Sokolovi, který režíroval i Tele Tele a Mr. GS, byla nabídnuta režie celé věci. Ten se ale kousl a prohlásil, že chce před kameru – koneckonců původním povoláním je herec a pořad se mu prý zdál příliš dobrý, než aby na něj koukal „jen“ od režisérského pultu v přenosovém voze. A když Nova s realizací stále váhala, byl to prý znovu Suchánek, kdo inicioval přechod na Primu. „My jsme tam sami přišli s nabídkou Partičky, protože Nova její výrobu na poslední chvíli zrušila. Obětovali jsme i tehdejšího úspěšného Mr. GS, protože Partičku jsme prostě chtěli strašně moc dělat. Nás to baví. Možná proto se jí tak daří, protože je to na nás poznat,“ říká Suchánek.

 

KOUZLO FACEBOOKU

Partička rozhodně není žádná velká intelektuální zábava. Ostatně Ondřej Sokol (mimochodem chlapík s nezvyklým rozhledem v zahraničním show-byznysu, jenž sleduje aktivně například britské komiky) několikrát v rozhovorech opakoval, že má ze slova „intelektuál“ vyrážku. A Suchánek s Genzerem se nikdy netajili tím, že v rámci českého show-byznysu patří spíše k tomu „muzikálovému křídlu“. Přesto Partička nepůsobí upoceně a trapně. Poté, co skupina experimentovala s některými dalšími jmény (v pořadu se objevila třeba Táňa Vilhelmová nebo Petr Vacek), ustálila se na počtu čtyř herců, což je mimochodem daleko méně, než kolik rotuje například ve slovenské verzi.

 

Postupně a zjevně trochu mimochodem se v Partičce začaly krystalizovat i charaktery herců. Richard Genzer je bodrý, veselý a jednoduchý chlapík. Igor Chmela spíše poněkud mimózní osoba, která trpí zábavnou absencí jakýchkoli popkulturních znalostí. Suchánek je poťouchlý element kolektivu a Ondřej Sokol je pravým opakem Genzera – rychle a bystře uvažující muž s vražednou schopností rychle udělat vtip nebo jeho pointu. Těžko říct, zda jde o role, nebo prostě jen pořad dal vyniknout skutečným charakterům herců. Ale minimálně Suchánek klame tělem.

 

Energie, již Partičce věnuje, je pozoruhodná. Společně se Sokolem se starají o zmíněný facebookový profil pořadu (když se nad tím zamyslíte, stránka má skoro stejné množství lajků, jako má pořad sledovanost, což je z mnoha úhlů pohledu fascinující), a zatímco s Richardem Genzerem jsme se pro tento článek pokoušeli neúspěšně udělat rozhovor dva měsíce, Suchánek je schopen se o Partičce bavit klidně ve tři v noci. A je to on, kdo kolegy vytáčí tím, že trvá na rozborech jednotlivých představení po jejich natočení a analýze případných chyb. „Můj problém je, že já v představení hraju, ale zároveň ho vidím jako divák.“

 

I proto to byl on, kdo musel ­trpět jako zvíře v okamžiku, kdy TV Prima v březnu 2011 pořad nasadila a on se okamžitě stal ... velmi ne­úspěšným. V původním čase od devíti hodin večer měl problémy se dostat přes 400 tisíc diváků, což bylo pro ambiciózní Primu málo. „Asi bych měl být zvyklý na počáteční neúspěchy. Za Tele Tele se po tragické úvodní sledovanosti postavil ředitel Železný a Mr. GS taky dostával na prdel, než se zvedl na miliónovou sledovanost. Samozřejmě jsem opět pochyboval sám o sobě. Já jsem ten pořad chtěl dělat, já do toho zatáhl kluky, já jsem si trval na slovenském moderátorovi, a najednou průser,“ komentuje to Suchánek.

 

Posunutí o hodinu pomohlo pořadu jen lehce, avšak tvůrcům a televizi se povedl skvělý kousek. Díky zprávě o tom, že televize Partičku nestáhne, ale nechá „diváky hlasovat“, v kolik má být vysílána, tu najednou byla možnost něčeho, čemu se v reklamě říká aktivizování cílové skupiny. „O Facebook se začal starat Ondra, protože já se vždy odmítal sdružovat a sdělovat někomu informace, kolik mám dnes uhrů nebo že jsem viděl Mareše v kulíšku. Jenže Ondra pak odjel k moři a já mu slíbil, že tam budu psát za něj. Tak jsem to skutečně zapnul a vůbec jsem nechápal různé to ,šťouchání‘ nebo ,lajkování‘ nebo ,přátele‘. Takže jsem začal on-line sdělovat tyhle pocity a pro ostatní ,přátele‘ to bylo tak zábavný, že za ten večer narostl jejich počet velkou rychlostí. A pak jsem se rozhodl je bavit i tím, že jsem začal ,věšet‘ různé soukromé fotky a videa – svoje i hochů z Partičky. To udělalo ten zásadní nárůst, protože facebooková parta viděla, pochopila a ocenila, že jsme schopni se navzájem shazovat, zesměšňovat a nemáme problém se o to podělit. A najednou jsme na netu vlastně objevili lidi, kteří vás jen anonymně neposílaj’ do hajzlu, jak je v tomhle prostoru zvykem.“

 

REKLAMA? BEZ PROBLÉMU!

Ani Facebook však nezabránil tomu, aby se Partička v programu propadla ještě o hodinu směrem k půlnoci. Tentokrát už ale všichni diváci odešli spořádaně s ní. A právě díky téhle ohromné divácké základně nemá Partička dnes problém vyhrát TýTý, vyprodat Lucernu nebo udělat velkorysé představení pod širým nebem. V době roztříštěné pozornosti a neschopnosti televizí budovat pořady se stabilní diváckou základnou (což je především u inzertně ceněných mladých diváků dnes problém víceméně všech tuzemských stanic) mají Suchánek a spol. svoje věrné „partičkáře“, kteří za nimi přijedou kamkoli a pomohou jim vyhrát cokoli. Po dominanci v posledním TýTý teď Partička mimochodem zcela plánovitě zkouší vyhrát Zlatého slavíka. Klidně bych se vsadil, že se jí to povede.

 

Celý ten úspěch má ovšem i odvrácenou stranu. Bulvár miluje rozvodové příběhy Richarda Genzera. A Ondřej Sokol sice rozdává rozhovory na všechny strany, ale když ho náhodou potkáte na ulici, jak se to nedávno stalo mně, uvidíte chlapíka skrývajícího se za ohromné sluneční brýle a čepici s kšiltem. Prostě maskování někoho, komu zjevně není pozornost lidí úplně příjemná. I Suchánek tvrdí, že se naučil opatrnosti. „Nám nedělá dobře už jen to, že ti zoufalci z bulváru používají námi vymyšlené fotky a příběhy právě z Facebooku. Víme, že to je veřejný, jasně. Ale používat něco, na čem neneseš jedinou zásluhu, protože jsi jen neschopnej sběrač informací a nic jinýho nedáš do kupy, ale jsi šťastnej, že ti za to dávaj’ výplatu ... ty vole, to je jako prodávat falešný mikiny. A pokud Partička někoho z chlapců změnila, to bych já stejně v časopise neřekl. Mě osobně, myslím, asi moc ne.“

 

Přesto už čtveřice dokázala svoji popularitu zpeněžit reklamou, což prý je něco, s čím nikdo neměl problém. „Mně se třeba něco líbit nemusí, ale Ondrův život není můj život a Igor nežije s Geňou. Takže, pokud má někdo z nás touhu nebo potřebu dělat cokoli, je to jeho věc. Jsme však čtyři poměrně velcí kámoši, a pokud by jeden odmítl třeba právě reklamu postavenou na téhle naší čtveřici, připravil by tím ostatní o něco, co z různých důvodů chtěli dělat. Ovšem na účinkování v té právě běžící reklamě jsme se shodli všichni. Všichni si taky půjdeme na poštu pro peníze.“

 

EPILOG

Je čtvrtek odpoledne, Suchánek se právě probudil po natáčení silvestrovského speciálu Primy a už zase sedí v autě, protože má s Geňou večer nějakou akci. Mluvíme spolu telefonem a chci se ho zeptat, jak je spokojen s natáčením. V pozadí pípá cosi jako parkovací automat jeho auta, zatímco Suchánek se mi snaží poněkud překotně vysvětlit, že vlastně neví. Bylo tam příliš mnoho účinkujících, nešlo jen o show Partičky a to Suchánka mate.

 

Není si jist formátem, není si jist výsledkem, ale není si ani jist tím, že to dopadlo špatně. Znovu jako už zjevně mnohokrát předtím pochybuje. O tom, zda jsou věci, jež dělá, vtipné, zda jsou stoprocentní, zda by nemohly být lepší. „Hele, já nevím. Já fakt nevím. Musím si ještě promyslet, jak to vlastně dopadlo. Ale pokud na něco přijdu, dám vám vědět. Když si to nějak zformuluju, ozvu se v noci. Když ne, uvidíme na silvestra.“ Neozval se. Uvidíme na silvestra.

 

Na Partičku se nejčastěji dívám zprava a zezadu

Marián Čurko je publiku Partičky znám jako ten vzadu u hudebních nástrojů, co nemluví, hraje na piánko a občas si na hlavě poposune chemlonovou paruku a poupraví zařízlá třpytivá tanga. Asi málokdo o něm ví, že má ve skutečnosti vystudovanou filmovou režii a jeho šaškování u kláves zdaleka není nahodilou improvizací amatéra ve směšném kostýmu. Čurko se profesionálně věnuje skládání hudby do reklamních spotů a má na svědomí i všechny jingly zpráv televizí Joj a Markíza.

V rámci Partičky se Čurko neveze na takové vlně popularity jako jeho kolegové, ale bez něj by Partička nebyla tím, čím je. Hudebník dává scénkám zvuk, a někdy dokonce svou melodií i ovlivní vývoj toho, co se na pódiu děje. A přestože má vlastní nahrávací studio a slušně vydělávající byznys, stojí mu za to každý týden stát polonahý na pódiu a hrát doprovod Geňově parodii na tanec.

Jak jste se k Partičce dostal?

Hudbě k televizním relacím se věnuji už roky a Danovi (Danglovi, režiséru pořadu, pozn. red.) jsem nahrával hudbu do jeho sketch show SOS. Partička byla další v pořadí.

Vyhovuje vám role toho, co se přímo neúčastní her a je z celé Partičky, řekněme, nejméně populární?

Jsem hudební skladatel, ne herec, nemohu jim tedy v hraní konkurovat. Ani nemám takové ambice. To, že jsem místo v nahrávacím studiu před televizní kamerou, je samozřejmě změna. Stupeň popularity mi zcela vyhovuje.

Jak se na Partičku díváte ze své pozice?

Na Partičku se nejčastěji dívám zprava a zezadu. Vidím hercům jen záda, takže občas netuším, čemu se diváci smějí.

Připadá vám lepší česká, nebo slovenská Partička?

Na české Partičce se mi líbí, že je víc estrádní a taková vášnivější. Na slovenské zase to, že je taková divadelně komornější.

V čem podle vás tkví úspěch pořadu?

Vzhledem k tomu, že k ní není třeba psát scénář, případné nezdary se eliminují vlastně předem.

Co vás na „členství“ v Partičce nejvíc baví?

Poznávání nových českých měst, památek, jeskyň a jedinečných architektonických skvostů. A vaší staročeské kuchyně.

Proč jste si oblíbil nošení výstředních, často docela odhalujících kostýmů?

Došlo mi, že když budu v televizi vypadat jako kašpar, na ulici v civilu mě nikdo nepozná a nebudu muset řešit fanynky, které by mi omdlévaly pod nohy.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama