Krutý omyl, nebo promyšlený chladnokrevný čin? Tragický případ Reevy Steenkampové, zastřelené invalidním běžcem Oscarem Pistoriusem, nepřitahuje pozornost celého světa jen otázkou viny a trestu. S nepříjemnou přímočarostí obnažuje fatální nedostatky justičního systému v Jihoafrické republice a děsí až zvrácenou nekritičností nemalé části veřejnosti vůči mediálním ikonám.
„Je to peklo na zemi,“ odpověděl strýc beznohého atleta Oscara Pistoriuse na otázku médií, jak se daří jeho synovci poté, co byl po prvním kole soudního procesu propuštěn na kauci a strávil první noc mimo vazbu. Peklo na zemi to nepochybně je nejen pro Pistoriuse, ale i pro jeho rodinu, která je pod drobnohledem novinářů usídlených před domem strýce, u něhož teď sprinter bydlí.
Inferno ale musejí zažívat i poněkud upozadění příbuzní zastřelené Reevy Steenkampové, kteří sledovali, jak soud dovolil slavnému sprinterovi opustit vazbu, a poslouchají nejrůznější verze o průběhu osudové „valentýnské“ noci. Všechny mají slabiny. Mnoho poznatků a důkazů se překrucuje, řada lidí při jejich posuzování vkládá do Pistoriusova činu vlastní zkušenosti, názory a představy. „Nic nemůže být vzdálenější pravdě, než že jsem plánoval zavraždit svou přítelkyni,“ tvrdí Pistorius v místopřísežném prohlášení, které se četlo u soudu.
KDO CHODÍ V KOUPELNĚ
Podle slavného běžce se tragická událost seběhla takto: V deset večer byli s Reevou Steenkampovou v ložnici, on se díval na televizi, ona cvičila jógu. Po chvíli šli spát. Když se Oscar uprostřed noci probudil a šel zavřít dveře na balkón, uslyšel zvuky z koupelny (koupelna a záchod jsou v domě oddělenou součástí ložnice). Popadl zbraň, kterou měl pod postelí, křičel na vetřelce a zároveň volal na Reevu, ať přivolá policii. Pak střílel přes dveře záchodu. Když se vrátil k posteli, zjistil, že v ní Reeva není. Uvědomil si, že na záchodě mohla být právě ona.
Nyní si při zpětném pohledu Oscar říká, že šla na záchod zřejmě ve chvíli, kdy zavíral balkón. Nevšiml si toho, protože byla tma, a když uslyšel zvuky, bál se rozsvítit. Vylekalo ho, že hluk jde od koupelny, v jejíž blízkosti měli dělníci žebřík kvůli opravám. Vše proběhlo, aniž si nasadil protézy. I proto se cítil zranitelný. Vždyť dříve mu kdosi vyhrožoval smrtí a už jednou byl obětí vloupání. Když si nazul protézy, pokusil se vykopnout dveře. Neúspěšně. Proto se znovu vrátil do ložnice a vzal si kriketovou pálku. Jakmile zjistil, že svou přítelkyni střelil, zavolal pomoc. Neutíkal, počkal na policii.
Hlavní vyšetřovatel Hilton Botha však Oscarovu výpověď u soudu vyvracel bod po bodu. Podle jihoafrického listu Daily Mavrick Botha uvedl, že má svědka, jenž Pistoriuse a Steenkampovou mezi druhou a třetí hodinou slyšel v neustávající diskusi, která snad přerůstala v hádku. Žebřík dělníků podle něj sice byl u domu, ale nikoli v blízkosti koupelny. Pouzdro zbraně, z níž Pistorius střílel, našla policie u postele, ale na straně Steenkampové, soudě podle toho, že tam ležela i její taška a bačkory. Vyšetřování ukázalo, že střely byly mířeny shora dolů, což svědčí o tom, že Pistorius měl při střelbě protézy na sobě. To podle policie dodává činu charakter rozmyšleného plánu, nikoliv intuitivní sebeobrany.
Botha dále uvedl, že svědci slyšeli tři střely a po chvíli další sérii tří střel. Zároveň viděli, že je u Pistoriuse rozsvíceno. Policie našla celkem čtyři mobily, které v době incidentu nikdo nepoužil, což podle Bothy vyvrací Pistoriusova slova o tom, že hned volal zdravotní pomoc. Botha triumfoval svědectvím o nálezu nábojů do zbraně, na niž Pistorius nemá licenci, a také balení testosteronu a injekční stříkačky. Podle Bothy je nesmysl, aby člověk v ohrožení nejdříve nezjistil, jak je na tom partnerka. Vzhledem k možnosti propuštění Pistoriuse na kauci Botha uvedl, že existuje hrozba útěku, neboť atlet má zahraniční konta a dům v Itálii.
Žalobce Gerrie Nel si ještě přisadil. Podle něj není v žádných záznamech uvedeno, že by Pistorius byl někdy vykraden, jak tvrdil. Pistorius většinu procesu provzlykal. Nel ho nešetřil a tvrdil, že nejde o lítost – emotivní projevy podle něj souvisely spíše s tím, že dosavadní život, na který byla hvězda zvyklá, je u konce. Nel taky připomněl, že běžec letos už jednou ze zbraně vystřelil – v lednu v jedné z johannesburských restaurací. „Strašně jsem se lekl, protože kulka zasáhla zem těsně vedle mé nohy (…), ale byla to opravdu jen mimořádná nehoda,“ řekl serveru News24.com Kevin Leren, jenž tehdy s Pistoriusem v restauraci byl. Zbraň prý s sebou přinesl jeden z přátel a Pistorius se na ni chtěl jen podívat. Výstřel se podařilo zamlčet. Až doposud.
NĚKDO TADY LŽE
Sonda do fungování justičního systému v Jižní Africe, kterou udělala britská BBC, ukázala, že zatímco soudy mají pověst nezávislých a profesionálních institucí, policie trpí řadou nedostatků. Policistům chybí disciplína, zkušenosti i motivace. Jihoafrický právník Hay Surju BBC řekl, že postup vyšetřovatelů je často nedbalý a oslabuje žalobu. Běžné je například ledabylé sbírání otisků prstů. Policie má podle právníka málo financí, zkušení experti odcházejí do soukromého sektoru nebo za hranice, protože je stát nezaplatí. Personální nedostatek často vede k tomu, že k případům jsou posíláni i policisté obvinění z trestných činů.
Naznačené obavy z kvality policejní práce Pistoriusův případ jen potvrdil. Běžcův obhájce Barry Roux ukázal, že policejní verze je děravá jako řešeto: hlavní vyšetřovatel Botha musel připustit, že svědci, kteří údajně slyšeli Pistoriusovu hádku se Steenkampovou, bydlí šest set metrů od jeho bytu. Pod Rouxovým tlakem Botha také přiznal, že policisté neprověřili, kolik měl Pistorius telefonů. Obhájce Roux uvedl, že kromě čtyř, z nichž o lékařskou pomoc nikdo nevolal, existuje přinejmenším ještě jeden přístroj – a právě z něj měl Pistorius ve tři hodiny a dvacet minut volat do největší soukromé sítě nemocnic Netcare.
Roux také triumfoval informací z pitevního nálezu. V době smrti měla oběť prázdný močový měchýř, což ve tři ráno není obvyklé, takže tvrzení obžaloby, že se na záchodě spíš skrývala, než že by ho používala, není založeno na faktech. Kromě toho si kvůli Pistoriusovým problémům s ramenem prý v noci vyměnili místa na posteli, takže ani pouzdro zbraně nalezené u věcí Steenkampové nic nedokazuje. Botha navíc nebyl schopen říct ani název nalezeného testosteronu, podle Rouxe proto, že si jej pořádně nepřečetl – ve skutečnosti šlo o běžně užívaný bylinný doplněk. A nalezená munice byla Pistoriusova otce.
Bothovy svědci údajně slyšeli šest výstřelů, ale policie našla jen čtyři kulky. Roux ji zesměšnil tím, že obhajoba při vlastním šetření nalezla pátou střelu v záchodové míse. Pak se Botha přiznal, že do domu vstoupil bez ochranných návleků, protože policii došly. Když Roux popřel, že by měl Pistorius dům v Itálii, Botha přiznal, že o něm jen slyšel. Běžcův právník také odmítl, že by měl Pistorius konta v zahraničí. Zároveň trval na tom, že směr střelby nevyvrací Pistoriusovu výpověď, že byl v tu chvíli bez protéz, a Botha musel připustit, že nezpochybnitelné důkazy dokládající opak nemá.
Zásadně protichůdná argumentace přiměla soudce Desmonda Naira k tomu, že umožnil Pistoriusovi propuštění na kauci, i když pěkně mastnou (milión randů, tj. zhruba 1,8 miliónu korun). Zároveň dal najevo, že práci policie považuje za nedbalou. To ovšem neznamená, že obžaloba stojí zcela na vodě – ve sprinterově verzi vidí soudce Nair řadu otazníků. Nechápe například, proč před střelbou nezkontroloval přítelkyni a nesnažil se ověřit totožnost osoby na záchodě. U soudu, který začne 4. června, bude muset Pistorius dokázat, že jeho počínání bylo přiměřené okolnostem. Odpovídat bude i na otázku, jestli nejprve vystřelil varovně.
Až do soudu se Pistorius nesmí vrátit domů a mluvit se svědky. Nesmí se pohybovat v okolí letišť a musel odevzdat pas. Dvakrát týdně se bude hlásit na policii v Pretorii a bude náhodně kontrolován na drogy a alkohol, který mu soud zakázal.
POSLEDNÍ SMS
Jedním z hlavních argumentů hovořících ve prospěch Oscara Pistoriuse je vysoká zločinnost v Jihoafrické republice. „Mnoho Jihoafričanů žije ve strachu z násilné kriminality. Je tu vysoká kriminalita a Jihoafričané jsou často doma nervózní, zvlášť v ranních hodinách, když slyší hluk,“ řekl BBC komentátor Daniel Silke a připomněl, že v roce 2004 se odehrál případ podobný verzi, kterou nabízí Pistorius. Tehdy hráč ragby Rudi Visagie omylem zabil svou devatenáctiletou dceru, když kolem půlnoci odjížděla autem z garáže. Probuzený otec si myslel, že jde o lupiče, a vystřelil směrem k sedadlu řidiče …
Specifika reality, v níž Jihoafričané žijí, dokazují i mnozí účastníci soudního procesu s Pistoriusem. Běžcova bratra Carla čeká soud kvůli případu z roku 2010, kdy se údajně jako řidič srazil s motocyklistkou, jež pak zemřela. Dokonce sám hlavní vyšetřovatel Hilton Botha je obviněn – z pokusu o sedminásobnou (!) vraždu. Podle místních novinářů jel v roce 2011 opilý s dalšími dvěma policisty služebním vozidlem a ve snaze zastavit taxi začali střílet. Uvnitř vozu však bylo sedm cestujících. Botha byl odvolán a vyšetřování povede zkušený Vineshkumar Moonoo.
Člověkem, který musel identifikovat tělo zastřelené Reevy Steenkampové, byl Cecil Myers. Steenkampová ho označovala za svého johannesburského otce a on ji bral jako součást své rodiny. Dlouhou dobu byla blízkou kamarádkou jeho dcery, od září v jejich domě bydlela. Smutný Myers se do Pistoriuse opřel. „Mluvím, protože všude, kam přijdu, je to jen Oscar, Oscar. Ale Reeva byla obětí, její hlas musí být také slyšet. Lidé musí vědět, kdo byla Reeva Steenkampová,“ vzpomíná na absolventku Metropolitní univerzity Nelsona Mandely Myers.
Myers znal Pistoriuse od počátku vztahu s Reevou. U jeho domu sprinter poprvé zazvonil, aby ji vyzvedl – šli spolu na předávání sportovních cen. „Pak ji nenechal na pokoji, stále jí volal a volal a volal. (…) Oscar byl uspěchaný, netrpělivý a náladový,“ řekl Myers, jenž jako majitel tiskárny Steenkampové pomáhal vybrat fotku, kterou chtěla dát Pistoriusovi k Valentýnu. Stejně jako Myersovy dcery i Reeva mu musela napsat textovou zprávu vždy, když v noci nebyla doma. Noc před smrtí Myersovi napsala: „Jsem unavená a cesta zpět je příliš dlouhá. Budu dnes spát u Oscara. Uvidíme se zítra.“ Myersovi přišla zpráva okolo desáté, snad v půl jedenácté večer.
O smrti Steenkampové se nejdřív dozvěděla jeho dcera Gina. „Reeva je mrtvá!“ křičela. S rodinou pak jeli identifikovat tělo. „V Pistoriusově domě bylo asi dvacet policistů. Ztuhl jsem ve dveřích, když jsem uviděl tolik krve na podlaze a na schodech.“ Pak uviděl Reevu. „To, jak vypadala, si budu pamatovat navždy.“
REEVIN ODKAZ
Myers si teď vyčítá, že ji mohl zachránit. Přemýšlí o tom, že ji mohl přesvědčit, aby raději jela domů. Nebo že pro ni mohli zajet. Všude vidí novinové titulky, ale „kde je napsáno, že Reeva byla dobrý člověk? Doufám, že dostane dlouhý trest. Že dostane, co si zaslouží. Lidé se od něj budou držet dál. Ženy také, budou mít strach,“ říká na adresu střílejícího atleta.
Zdá se, že Myers je v menšině. V řadách Jihoafričanů převažují Pistoriusovi zastánci. Udivují počtem, hlasitostí a nekritickou samozřejmostí, s níž běžcovu sportovní slávu idealizují až ke zbožštění. Jednoho z fanoušků cituje BBC: „I kdyby se ukázalo, že je to pravda (vražda), nemyslím, že tomu budu schopen uvěřit.“
Strýc Steenkampové si postěžoval, že trvalo dlouhou dobu, než Pistoriusova rodina vyjádřila účast rodičům oběti. Pak dostali květiny a kondolenci. „Ale co to znamená? Nic,“ řekla June Steenkampová, Reevina matka. „Nezáleží na tom, kolik má peněz a jak je dobrý jeho advokát. Pokud mu dovolí lhát, bude muset žít s výčitkami svědomí,“ soudí Barry Steenkamp, Reevin otec. „Pokud říká pravdu, snad mu jednou budu moci odpustit.“ Ale bude někdy někdo znát pravdu?! Pokud nedojde k průlomovému přiznání, vždycky budou existovat pochybnosti, ať už se soud přikloní ke kterékoli verzi.
Pro Jižní Afriku je důležité se s vysokou kriminalitou vypořádat. Bude tragická smrt v domě Oscara Pistoriuse tou poslední kapkou, jež v tamní justici a policii odstartuje potřebné změny?
