Joaquín Guzmán alias Prcek El Chapo | Reflex.cz
nahoru

Joaquín Guzmán alias Prcek El Chapo

Zdeněk Vacek16. července 2015 • 00:15
Joaquín Guzmán alias Prcek El Chapo
foto: Profimedia.cz

V sobotu se jeden a půl kilometru dlouhým tunelem, který měl umělé osvětlení i klimatizaci, dostal na svobodu největší drogový mafián v Mexiku: Joaquín Guzmán, zvaný pro svou výšku 168 centimetrů El Chapo – Prcek. Muž, jenž se po Usámovi bin Ládinovi dočkal nejvyšší odměny, kterou Spojené státy na nějakého zločince vypsaly.

Jaký vlastně je nejúspěšnější a nejobávanější narkobaron světa? Po smrti Usámy bin Ládina a svém prvním útěku z vězení v roce 2001 nejhledanější člověk na zeměkouli? Od podřízených, jako byl třeba šéf vražedného komanda kartelu Sinaloa El Chino Ántrax (Antraxový mestic) José Rodrigo Aréchiga Gamboa, se nenápadný šedesátník Joaquín Guzmán Loera zásadně liší svou povahou.

Tento kmotr se na sociálních sítích nikdy nevychloubal fotkami, na nichž popíjí šampaňské, pózuje s exotickými zvířaty a drahými sportovními auty nebo se mazlí s pozlaceným kalašnikovem. Guzmánova touha po diskrétnosti měla vždy až obsedantní rysy. Své miliónové obchody s drogami řídil před posledním zatčením z úkrytu v horách odlehlého státu Sinaloa na západě Mexika, kde se narodil a odkud pochází i název kartelu.

Do USA vyvážel obrovské množství kokainu, marihuany, heroinu a metamfetaminu – známého též jako Crystal Meth. Pravděpodobně až polovinu ilegálních drog propašovaných na sever. Kartel Sinaloa je zároveň aktivní v dalších více než padesáti zemích světa a Spojené státy vypsaly už před lety na Guzmánovu hlavu odměnu ve výši pěti miliónů dolarů.

Uspořádaly na něj divokou honičku trvající nekonečných třináct let. Třeba v roce 2004 zaútočila mexická armáda na venkovské sídlo ve státě Sinaloa, kde se ukrýval, ale Guzmán se o plánovaném útoku dozvěděl a v terénním autě uprchl přes hory. O tři roky později se oženil s Emmou Coronelovou, osmnáctiletou královnou krásy, a na svatbu pozval téměř půl mexického podsvětí. Vyrojily se armádní vrtulníky, aby oslavu rozehnaly. Když se však vojáci s odjištěnými zbraněmi objevili na svatbě, Guzmán byl znovu pryč.

Kartel infiltroval podstatnou část mexických úřadů. A tak po řadě „bleskových“ přepadových akcí, kdy se El Chapovi pokaždé podařilo uniknout, začali zaměstnanci amerického velvyslanectví v Ciudad de Méxiku sarkasticky žertovat, že ve španělštině zjevně neexistuje výraz pro slovo „obklíčení“.

Populární narkozbojník

Desítky narcocorridos, mexických balad glorifikujících drogové bosse, zformovaly Guzmánovo image prostého chlapce z venkova. Přes pohádkové bohatství se prý nestal změkčilým a po ruce měl neustále svůj model Cuerno de Chivo, „kozí roh“, jak v Mexiku přezdívá automatickým zbraním se zahnutým zásobníkem.

Guzmán se narodil v horské vesničce La Tuna – v divokém a drsném prostředí Sierry Madre Occidental – jako nejstarší dítě chudého rolníka a drobného obchodníka s drogami. Rolníci ve státě Sinaloa již po celé generace pěstují opium a marihuanu, a děti v době sklizně dokonce ani nechodí do školy, protože rodičům pomáhají na poli. Guzmán po třetí třídě opustil školu, a přestože je analfabet, stal se z něj v sedmdesátých letech minulého století vnímavý žák dvou předních drogových bossů.

Zločinnou kariéru začal jako letecký dispečer, koordinoval kolumbijské lety s kokainem. Postupně získal velkou moc. Během jedné noci roku 1992 zmasakrovali jeho zabijáci šest lidí na přeplněné diskotéce v Puerto Vallartě. Šli po převaděčích z Tijuany, kontrolujících lukrativní obchodní trasy přes spolkový stát Baja California, jenže „cíle“ byly zrovna na toaletě. Pašeráci později na Guzmána zahájili palbu na letišti v Guadalajaře, ale odplazil se z auta do bezpečí a místo něj zemřelo sedm jiných lidí, a to včetně arcibiskupa Juana Jesúse Posadose Ocampa.

Poprvé v base

O něco později Guzmána zatkly úřady v Guatemale a vydaly jej do Mexika, kde vyfasoval dvacet let odnětí svobody za pašování drog a uplácení. Trest si měl odsedět ve vězení Puente Grande ve státě Jalisco, jež se do té doby těšilo pověsti nejlépe zabezpečeného vězení v Mexiku.

Jenže zpoza mříží dokázal Guzmán zkonsolidovat své impérium i vlastní pověst. Mobilním telefonem vyřizoval obchody, organizoval pravidelné návštěvy prostitutek a spoluvězně zval na večírky, na nichž se podával alkohol, humři, krémová polévka a hovězí steaky. Posudky psychologů jej popisovaly jako „egocentrického, narcistického, důvtipného, vytrvalého, tvrdohlavého, pedantního a mlčenlivého“ muže.

Jeho útěk odhalil – předem nejspíš uplacený – dozorce jednoho lednového rána roku 2001. Guzmán se podle vyšetřovatelů ukryl ve vozíku s oblečením určeným na vyprání, jejž vyvezl jeho komplic. Mnozí Mexičané si myslí, že mafián prostě odkráčel jednou z bran vězení. Nakonec bylo obžalováno 71 zaměstnanců kriminálu, ředitele nevyjímaje. El Chapo se stáhl do rodné Sinaloy, odkud vedl krvavou válku o revíry s konkurenčními kartely.

Poskytovatel sociálních služeb

Podle sociologa Diega Gambetty souvisí úspěšnost a odolnost kriminálních struktur mimo jiné s jejich schopností poskytovat místnímu obyvatelstvu služby, jaké jim stát nedokáže nebo nechce zajistit. Guzmánův program péče o chudé byl téměř komplexní: Prakticky všechno jim platil – křty, infrastrukturu nebo malé letadlo, které je dopravilo z divočiny do nemocnice. Narkobaron vystupoval jako Ježíšek – a Ježíška přece všichni milují. „El Chapo“ a další narkobaroni navíc vyprali peníze tím, že skoupili stovky legitimních obchodů: restaurace, fotbalové stadióny, školky i pštrosí farmy. Bývalý guvernér státu Sinaloa Juan Millán odhadoval, že 62 procent ekonomiky v jeho chudé provincii je napojeno na peníze z prodeje drog.

Místní policisté v Mexiku mají špatné vzdělání, jsou špatně vybaveni, špatně placeni, takže i náchylní ke korupci. Mafie si je leckde v podstatě zprivatizovala.

Neschůdný horský terén a loajalita místních obyvatel Guzmánovi dlouhodobě zajišťovaly bezpečnost. Podle diplomatických depeší z WikiLeaks měl narkobaron disponovat nejméně deseti sídly a 300 strážci. Vrcholy Sierry Madre Occidental jsou strmé a silnice k nim nevedou – a vojenská helikoptéra se už z dálky prozradí hlukem, takže na útěk zbývá dost času.

Guzmánovi se stal v roce 2014 osudným až sestup z hor do civilizace. Co v tom vyprahlém zapadákově se stovkami miliónů dolarů? A rodinou, která se chce trochu bavit, žít? „Prcek“ si navíc potrpěl na dobré jídlo – čas od času se objevil v nějaké elegantní restauraci. Skupina

ozbrojených mužů vtrhla do podniku a slušně, ale důrazně trvala na tom, aby jim všichni na místě odevzdali telefony. Zároveň slíbila, že na konci večera aparáty vrátí. Následně dorazil Guzmán s doprovodem, aby se pořádně nacpal krevetami a steaky. Závěrem poděkoval ostatním hostům za trpělivost, nechal jim vrátit telefony, zaplatil za všechny účet a zmizel do noci.

Zrádná elektronika

Tak jako většina drogových bossů ani Guzmán nedůvěřoval satelitním telefonům, které jsou většinou amerického původu a s rizikem odposlechu. Spolehl se na kanadské mobily BlackBerry, jenže v roce 2012 se americké protidrogové agentuře podařilo jeho smartphone „hacknout“. Od té doby kontrolovala bossovu komunikaci a sledovala jeho aktuální pozici.

V únoru 2012 tak pronásledovatelé zjistili, že se Guzmán vydal do Los Cabos za prostitutkou. Když vojáci vylomili dveře, byl už „objekt“ pryč. Utekl do nedalekého rekreačního zařízení, kde se ztratil mezi prázdninovými hosty. Dramatický návrat do hor mu trval tři dny, ale nakonec se podařil.

Guzmán přestal komunikovat s okolním světem. Usáma bin Ládin se v zájmu ochrany své identity zcela spolehl na kurýry, ale v hektickém drogovém byznysu je to postup neefektivní. Kdo El Chapovi něco chtěl, musel použít systém textových zpráv na telefonech BlackBerry. Zpráva nepřišla přímo šéfovi, ale prostředníkovi trávícímu čas v kavárnách Starbucks nebo na jiných místech s veřejnou bezdrátovou sítí WLAN. Poté, co prostředník obdržel zprávu, překopíroval její text do iPadu a informaci znovu odeslal přes WLAN. Ani takto přepsaná zpráva ještě neskončila u Guzmána, ale přes internet zamířila k dalšímu prostředníkovi s iPadem shodně připojeným k WLAN. Teprve ten poslal Guzmánovi SMS. Boss sice musel stále používat BlackBerry, ale vzhledem ke komunikaci s jediným mobilem nebylo zařízení prakticky možné lokalizovat. Vícestupňový systém předávání zpráv při neustálé změně místa přístupu k veřejné síti WLAN efektivně zametal stopy. Přesto se americké protidrogové agentuře nakonec podařilo řetězení zpráv prokouknout a zaměřila se na osoby na vyšších stupních hierarchie.

Kartel Sinaloa bývá popisován jako organizace se síťovou strukturou, podobající se spíše teroristické skupině typu al-Ká’ida než staromódní Cosa nostře. Když kartel ztratí důležitého člena, dokáže ztrátu vyrovnat z vlastních zdrojů –

jenže špičky organizace si mezi sebou musejí několikrát zavolat. Toho využila protidrogová agentura DEA. Na kriminální organizaci vyvinula cílený tlak a pak monitorovala zintenzívnění jinak skromné komunikace. Říká se tomu „polechtání vedení“. V Amsterdamu agenti zatkli Guzmánovi podřízeného Antraxového mestice, a když se šéf snažil pozici přeobsadit, zachytili množství hovorů, e-mailů a textových zpráv. Guzmán měl podle nich mířit do Culiacánu, hlavního města státu Sinaloa, aby se setkal se svými syny Alfredem a Ivánem, ctižádostivými pašeráky drog. Americký Úřad pro kontrolu obchodu s drogami (DEA) předal mexickým úřadům složku materiálů tajné služby a v polovině ledna 2014 se na základně nedaleko Los Cabos setkal tým speciálních jednotek mexického námořnictva – SEMAR, Secretaría de Marina. Mexické úřady nazvaly operaci na lapení Guzmána Gargoyle – ­Chrlič.

Smyčka se utahuje

První úspěch zaznamenaly speciální jednotky 13. února 2014, když na okresní silnici nedaleko Culiacánu zatkly několik nájemných vrahů. Analýza jejich mobilů pomohla mexickým vojákům a americké protidrogové agentuře (DEA) zaměřit vyšetřování na muže jménem Mario Hidalgo Arguello. Muže, jenž býval příslušníkem speciálních jednotek, než změnil stranu. V kartelu měl přezdívku El Nariz, Nos; byl členem šéfovy suity v Culiacánu. Komando jej zatklo doma a po výslechu, zřejmě podpořeném mučením, prozradil adresu Guzmánova pobytu.

Krátce před svítáním se speciální jednotky přiblížily k dvoupodlažnímu domu mafiánovy exmanželky ve středostavovské čtvrti Libertad. Vojáci zaútočili beranidlem na vchodové dveře. Dřevěné výplně by se roztříštily, ale tyto dveře se ukázaly být mistrovským kouskem z tvrzené oceli, zkonstruovaným jako poklop ponorky. Normálně by nárazy beranidla ocel zahřály, takže by se stala poddajnější. Jenže speciální duté dveře s vodní náplní si s teplem poradily. Dřív povolilo beranidlo. Oddíl SEMAR se do domu dostal až po deseti minutách. Byl prázdný. Koupelna v přízemí ukrývala vanu, hydraulickým zařízením zvednutou pod úhlem 45 stupňů. Pod ní zel tmavý otvor se strmými schody: tunel.

Tunely a podzemní skrýše jsou vůbec Guzmánovou libůstkou. K jeho nejzdařilejším kouskům patřila podzemní spojnice domu na jižní straně mexicko-amerických hranic se skladem v arizonském Douglasu. Guzmán totiž patří k vynálezcům pašeráckých přeshraničních tunelů. Dosud americká policie objevila více než devadesát podobných tras patřících kartelu Sinaloa.

Ale vraťme se do února 2014 a domu v ulici Río Humaya. Guzmán v něm byl s jediným osobním strážcem. Oba rychle vběhli do koupelny, kde boss stiskl skrytý spínač vedle zrcadla. Hydraulické zařízení rozlomilo těsnění kolem vany, nadzvedlo ji a uvolnilo cestu do tunelu. Slezli po schodech do velmi úzké, ale osvětlené chodby, která vedla přímo do stoky. Přestože byl tunel vysoký jen 150 centimetrů, pohybovali se splašky velmi rychle, skoro jako by si Guzmán tento útěk předem nacvičoval. Měli k dobru desetiminutový náskok. Tunel je navíc mimořádně nebezpečné prostředí pro pronásledování ozbrojeného člověka. Když pronásledovaný vystřelí, nepotřebuje ani mířit – jedna z odražených kulek si pronásledovatele jistě najde. Až po téměř dvou kilometrech narazili vojáci na východ, kde se kanalizace vlévala do bahnité řeky. El Chapo jim zase unikl. Jeho tajný úkryt byl tunely a kanalizací spojen s šesti podobně vybavenými budovami.

Příslušníci komanda se soustředili na dopadení bodyguarda. Krátce po útěku tunelem byl dopaden Manuel López Osorio, alias El Picudo, Špičatý nos. Další bývalý důstojník speciálních jednotek, jenž přeběhl k podsvětí. Na Guzmána a jeho osobního strážce Condora čekal u východu z kanálu na periférii, odkud je dovezl na jih města. Vojáci vtrhli do strážcova domu, ale našli jej prázdný. Čekali, až si uprchlík zapne mobil. Najednou, 20. února, Condor přece jen odeslal textovou zprávu z přístavu Mazatlán, ležícího 225 kilometrů jihovýchodním směrem. Ještě v noci tam dorazilo přibližně 40 vojáků z elitních jednotek. Signál mobilního telefonu je přivedl k hotelu Miramar. Před apartmánem číslo 401 hlídal El Condor s automatickou zbraní. Vzdal se bez boje. Guzmán svoji eskortu radikálně zmenšil, aby mohl obratněji unikat, ale nyní zůstal bez ochrany. Komando vyrazilo dveře. V jednom pokoji spala chůva a kuchařka s půlročními dvojčaty Mali a Maríou Joaquín. V ložnici našli vojáci Emmu Coronelovou, Guzmánovu ženu, která zavřeštěla: „Nezabíjejte ho!“ Guzmán se stačil odplazit z postele, shrábl automat a zabarikádoval se v koupelně. „Nezabíjejte ho,“ ještě jednou úpěnlivě zaprosila jeho žena. „Je to otec mých dětí!“ Po několika sekundách El Chapo zavolal: „O.K., O.K., O.K., O.K.!“ a vystrčil z koupelny holé ruce. Od vylomení dveří neproběhly ani tři minuty, nepadl jediný výstřel.

Guzmán se vůči svým pokořitelům choval stroze, nicméně uctivě: „Nemůžu uvěřit, že jste mě nakonec dostali.“ Během letu z Mazatlánu do mexické metropole Guzmán tvrdil, že zabil 2000 až 3000 lidí. Nikdo přesně neví, kolik lidí zahynulo za poslední roky v drogových válkách v Mexiku, ale jejich počet se pravděpodobně pohybuje výrazně nad hranicí 80 000. Jako původce a vítěz několika krvavých bitev uvedené války nese Guzmán nemalou odpovědnost a vysoký podíl na těchto zvěrstvech.

Krátce po Guzmánově zadržení vyhrožoval jeho syn Alfredo na Twitteru: „Vláda za tuto zradu zaplatí – neměla si podřezat větev, na níž sedí.“ A pokračoval: „Řeknu jen tolik: Nejsme poraženi. Kartel patří mému otci a na věky zůstane v jeho rukou. GUZMÁN LOERA

FOREVER.“ Kartel se s šéfovým zatčením zjevně nezhroutil. Je dokonce možné, že Guzmán už byl jen jeho čestným předsedou, zločincem minulosti.

Doba postdrogová?

V Mexiku v posledních letech vznikají zločinecké organizace nového typu. Skupiny, jako jsou Los Zetas nebo Templáři, svoji strategii diverzifikovaly a mají v repertoáru také únosy, pašování lidí a vydírání. Od chvíle, kdy je v USA stále častěji legalizována konzumace marihuany a obchod s kokainem upadá, zaměřují se kartely na parazitní formy zločinu. Organizace, jež kdysi žily jen z obchodu s drogami, dnes inkasují výpalné od mexických ropných firem a pašují železnou rudu do Číny. Maloobchodní cena limetek se ve Spojených státech zdvojnásobila, neboť kartely zvedly místním farmářům „daně“.

Po Guzmánově zadržení v roce 2014 se dokonce objevily spekulace, že si narkobaron tímto způsobem sám zinscenoval odchod z měnící se – a možná pro něj už příliš nebezpečné – scény. „Zadržení“ v Mazatlánu podle této teorie bylo jen teatrálním dramatem. První dny po slavném zatčení vyšly do ulic Culiacánu stovky lidí požadujících jeho propuštění. Skupina Los Alegeres, jež údajně hrávala na Guzmánových oslavách, zveřejnila na své webové stránce nový singl. La captura de Joaquín Guzmán, tedy Dopadení Joaquína Guzmána – rychlý song pro kytaru a harmoniku, podobný jejich dosavadním písním o kartelu. Nový je pouze text: „Nemají ani tušení, co učinili a jaké nepříjemnosti způsobili lidé, co mě zatkli,“ varuje zpěvák skupiny jako narkobaronova hlásná trouba. „Nepotrvá dlouho a vrátím se zpět do La Tuny. Budu znovu na útěku. Protože to ode mě lidé očekávají.“

Tunel. Jak jinak

V sobotu 11. července 2015 Joaquín Guzmán utekl z Centro Federal de Readaptación Social Número 1 „Altiplano“ u mexické Toluky. Bezpečnostní kamery jej naposledy zaregistrovaly večer, když vcházel do sprch, jediné části jeho cely, kam sledovací zařízení nedohlédlo. Když ani po dvou hodinách nevycházel, dozorci se jej vydali zkontrolovat. Našli jen 1,5 kilometru dlouhý, 170 centimetrů vysoký a 75 centimetrů široký tunel vedoucí 10 metrů pod povrchem do rozestavěné budovy. Luxusní úniková cesta z kvalitních materiálů měla vlastní umělé osvětlení, a dokonce klimatizaci. Vyšetřovatelé v tunelu objevili i motocykl. Mexický prezident Peña Nieto byl právě na státní návštěvě Francie. Prý nepoleví, dokud „Prcka“ definitivně nechytí.

Zdeněk Vacek

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější