Přes půl století trvalo, než se po boku tajného agenta Jamese Bonda objevila nikoli plakátová holka, ale skutečná žena. V nejnovějším dobrodružství Spectre od Sama Mendese boří zaběhané stereotypy hned dvě úžasné herečky: Léa Seydouxová a jedenapadesátiletá (!) Monica Bellucciová.
Do českých kin přichází špionážní dobrodružství Spectre, čtyřiadvacátý příběh fešáckého špióna Jamese Bonda. Ten bude opět čelit tajemnému zloduchovi, při tom procestuje celý svět a naučí se ovládat nevídané technické vychytávky. Obleče množství převleků, vybrousí ostrovtip a taky sbalí několik krasavic, takzvaných Bond girls. Obvykle jsou to děvčata, jež podlehnou hned prvnímu Bondovu pohledu a potěší oko nejednoho pána v publiku. Spectre ale přináší změnu. „Nehraju žádnou obvyklou Bond girl,“ říká Léa Seydouxová, která v nejnovější bondovce hraje mladou psychiatričku Madeleine Swannovou: „Je komplexní a Bondovi rovnocenná, spíš intelektuálka“, tvrdí plavovlasá třicátnice s tím, že poprvé bude mít Bond co do činění s takhle sebevědomou ženou.
Cesta k Bond lady
Věřím, že Seydouxová nemluví do větru: patří mezi nejlepší herečky své generace, získala Zlatou palmu na festivalu v Cannes za lesbické drama Život Adele (2013), hrála v hollywoodské akci Mission: Impossible – Ghost Protocol (2011) anebo v Hanebnejch panchartech (2009). Sluší se podotknout, že jde také o první blondýnu, na niž Bond v podání Daniela Craiga narazí. Větší ohlas ale způsobilo, když si Sam Mendes vybral do Spectra také nestárnoucí italskou šarmérku Moniku Bellucciovou. „Píše se hlavně o tom, kolik jí je,“ stěžoval si režisér pro Vanity Fair, „ale já ji vybral kvůli tomu, že je to Monica Bellucciová. Je výjimečná.“ Vzápětí přidává historku, kdy měli v pět ráno v zimním Londýně natáčet milostnou scénu. „Monica se tam objevila v khaki bundě a já jsem si představoval, jak asi bude strnulá. Ale byla učesaná a na tu hodinu vypadala docela dobře. ,Zkusíme si to?‘ zeptala se. ,Pojďme,‘ odpověděl jsem a ona si rozepnula bundu a pod ní měla úchvatné černé kombiné.“
Nadšení Moniky Bellucciové bylo podle Mendese v přímém rozporu s přístupem Léy Seydouxové. Navštívil ji v šatně, kde už měla několik hodin studovat scénář. Když vešel, spala nad stránkou číslo tři. „Baví tě to?“ „Je to výborný,“ nenechala se ovšem herečka vyvést z míry. „Jestli Monica je kočka, Léa je štěně labradora,“ říká nakonec Mendes ke svým dvěma hvězdám, které ve Spectru doplňuje ještě Naomie Harrisová v roli Eve Moneypenny, jež se vrací ze Skyfallu, kde figurovala jako agentka v poli, a tedy spíše jako Bond girl.
„Svět patří mužům,“ myslí si Bellucciová a poukazuje na to, že o běhu věcí rozhodují novináři, bankéři, učitelé. „Muži si myslí, že když žena přestane být plodná, zestárne. Ale to není pravda, dokáže být stále úžasná. Proto si myslím, že Sam Mendes rozpoutal revoluci, když si mě do filmu vybral.“ Bellucciová jedním dechem dodává, že není žádnou Bond girl, protože na to je už příliš dospělá: „Říkám tomu Bond lady. Ale jsem hrdá, že můžu být Bond lady, protože Bond je ten nejúžasnější muž. A to proto, že neexistuje.“
Pokus o skutečnější Bondovy parťačky je posledním dílkem do skládačky změny, jíž prošly příběhy s nesmrtelným britským agentem za posledních deset let. A že jde o správný trend, svědčí už to, že historicky komerčně nejúspěšnější bondovkou je Skyfall (2012), který celosvětově vydělal přes 1,1 miliardy dolarů. A všechny Bond girls tu zastínila Judi Denchová coby Bondova nadřízená M, jejíž vztah k hrdinovi je tu takřka mateřský.
Umřít pro Bonda
Éru Bond girls, dobrodružných holek se širokými úsměvy a se slabostí pro Bondovy svaly, začala slavná plážová scéna z Dr. No (1962), kdy Sean Connery ze stinného úkrytu pozoruje, jak se z moře vyloupne lovkyně mušlí Honey Riderová (Ursula Andressová). Prohlíží si své úlovky, zatímco Connery se snaží uhranout blondýnu vlnícím se obočím. Bond girls nikdy neměly přesně dané povolání; některé milují nebezpečí, jako pilotka Pussy Galore v Goldfingerovi (1965) anebo pašeračka démantů Tiffany Case ve snímku Diamanty jsou věčné (1971), Taťjana Romanovová ze Srdečných pozdravů z Ruska (1963) zase pracuje pro ruskou špionáž, Domino Dervalová z Thunderballu (1965) je ale obyčejná herečka. Všechny však spojuje jedno – jsou Bondovi k dispozici, kdykoli si zamane.
Ačkoli Bond svoje holky dostává do postele se stejnou neomylností, s jakou likviduje protihráče, jen výjimečně se zamiloval. Když se V tajné službě Jejího Veličenstva (1969) jako Bond poprvé představil George Lazenby, oženil se s hraběnkou Tracy di Vicenzo (Diana Riggová), žena ale zemře ještě před závěrečnými titulky. Podobný trik vyzkoušeli scenáristé, když na plátno uvedli Daniela Craiga v Casinu Royale (2006) – kvůli Vesper Lyndové (Eva Greenová) se 007 rozhodne opustit MI6, ale ani to mu nepomůže: Vesper umírá a Bond musí zpět do služby.
VŠECHNY ČLÁNKY NA TÉMA JAMES BOND NAJDETE ZDE
Producenti společnosti EON, jež je za bondovská dobrodružství zodpovědná, do rolí Bond girls obvykle obsazovali neznámé krásky a modelky. Jistou výjimkou budiž Diana Riggová a Honor Blackmanová, které v Británii ve své době byly známé ze série The Avengers. Slavná role a mediální zájem obvykle také nezaručovaly další kariéru. Snad jenom Jane Seymourová, jež se objevila v Žít a nechat zemřít (1973), se později našla v televizi, kde za role v seriálech Doktorka Quinnová a Na východ od ráje získala Zlaté glóby.
Vezměte ty s Oscarem
Hotové a slavné herečky se po boku Jamese Bonda začaly objevovat až v devadesátých letech. Pierce Brosnan, muž s nejpevnějším stiskem ruky, co znám, restartoval Bonda ve Zlatém oku (1995), kde také jeho šéfovou M poprvé hraje Judi Denchová – bylo to zároveň poprvé, kdy tuhle roli ztvárnila žena. Hned v dalším snímku, Zítřek nikdy neumírá (1997), se objevila slavná hongkongská herečka Michelle Yeohová, jejíž sláva v Asii je podobná evropské popularitě Sophie Marceauové. Tu si režisér Michael Apted vybral do bombastického kusu Jeden svět nestačí (1999). V poslední brosnanovské bondovce, Dnes neumírej (2002), pak tvůrci sáhli dokonce po čerstvé držitelce Oscara Halle Berryové.
Bylo sympatické, že v Brosnanově éře se tvůrci nerozhlíželi po modelkách, ale po skutečně schopných plejerkách, Bond byl nicméně stále obrazem testosteronových devadesátých let; šťastných, globálních, barevných a hlučných. Zdálo se, že jedinou změnou v sérii bude míra sebeironie, s níž se Bond sám bude shazovat. Hrdina ostatně právě překonal rozpad bipolárního světa, kdy se studenou válkou zmizel zaručený protivník a bylo třeba najít nové nepřátele, v té době poněkud umělé. Jenže pak přišla dekáda vystřízlivění, v níž se lidé museli vypořádat s bezpečnostní krizí 11. září, ekonomickými turbulencemi a průsaky z tajných služeb: do západního světa se vrátil strach, nejistota a prozření, že i ti čistí používají pěkně špinavé metody. A k tomu ještě sílil tlak po rovnoprávnosti žen a rasových i sexuálních menšin.
Nepřemožitelný fešák brosnanovských rozměrů je v takovém světě pro smích. Jako první to ukázal úspěch parodické série z druhé poloviny 90. let Austin Powers, vzápětí pak Doug Liman, a především Paul Greengrass s agentem Jasonem Bournem. Místo nadživotních soubojů za zvuků epické hudby jsme dostali bitky, jež byly cítit, jako když vám někdo vyválí obličej ve štěrku. Slyšeli jsme praskot nábytku a pracný dech namáhaných plic. Byl vidět pot. Producenti bondovek zareagovali přeobsazením nesmrtelného agenta a změnou chování k ženským postavám.
Ono je to hezky poznat už ze samotných plakátů. Na těch prvních vidíme agenta obklopeného hroznem žen, které jsou odsouzené do role krásného šperku. Když se do Bonda pustil Daniel Craig, ženy z plakátu víceméně zmizely stejně jako pastelové tóny slibující zábavový odpočinek. S příchodem Daniela Craiga se také zvýšil akcent na zkušené herečky. Sam Mendes si letos přisadil, když ve scénáři objevil, že ženské postavy „mají velké tajemství, hloubku, a pro to potřebujete fantastické herečky“. Mendes se domnívá, že jde především o to, že v dřívějších dobách nebylo tak snadné dostat do bondovek slavnou tvář – jako tvůrce nejúspěšnějšího dílu série si to může dovolit. Zájem světových producentů se kromě toho posunul k emotivně komplikovanějším špiónským románům Johna le Carrého, kde se zlo a dobro prolínají (Jeden musí z kola ven, Nejhledanější muž). Bylo by ale nespravedlivé říct, že producenti filmů s agentem 007 jenom reagují na tok dějin. Od devadesátých let má v producentské firmě EON hlavní slovo dcera zakladatele
Alberta R. Broccoliho Barbara. Stála za obsazením Pierce Brosnana, ale především Daniela Craiga a vsadím se, že i její názor má vliv na sílící pozici ženských hrdinek v sérii: už jenom tenhle úhel pohledu bude pro další bondovské příběhy zajímavé sledovat.
Další zajímavé Causy Reflexu:
