Sportovní auta nejsou jen o výkonu motoru, musejí mít duši a musejí umět chytnout svého majitele za srdce. A právě to umějí nejlépe na světě Italové – vždyť kdo by neznal slavná jména, jako Maserati, Ferrari, Lamborghini nebo Pagani? Méně známá jsou možná sportovní auta od Alfy Romeo, byť i tato značka se má opravdu čím pochlubit.
Rychlý průřez bohatou historií Alfy začněme ve třicátých letech minulého století, kdy konstruktér Vittorio Jano vytvořil pro slavný vytrvalostní závod Mille Miglia první osmiválec 8C. Krásný model 8C 2300 Spider Corsa měl před chladičem trojici světlometů a vzadu částečně zakapotovanou dvojici náhradních kol. Závodní 8C 2300 Spider, řízený Taziem Nuvolarim, vyhrál v roce 1931 Velkou cenu Itálie na Monze. Název Monza poté, na počest tohoto vítězství, dostala dvoumístná zkrácená verze spideru. Zvláštní pozornost si zaslouží aerodynamicky kapotovaná verze Alfa Romeo 8C 2900B z roku 1938 s motorem o výkonu 220 koní a maximální rychlostí 240 km/h. Ta by se na německé dálnici neztratila ani dnes.
V roce 1966 se začal prodávat další ikonický model, malý lidový sportovní kabriolet Spider. Díky jeho dvoumístné konfiguraci byl nazýván „Duetto“ a nabízel na svou dobu velmi pokrokovou techniku, jakou byly například kotoučové brzdy, nezávislé zavěšení předních kol či pětistupňová manuální převodovka. Učebnicově jednoduchou, a přitom půvabnou karosérii navrhl světoznámý Battista „Pinin“ Farina, zároveň šlo o poslední projekt, v němž se tato ikona automobilového designu osobně angažovala. Spider vydržel ve výrobě až do roku 1993, kdy bylo během čtyř generací vyrobeno na 125 tisíc exemplářů.
Konec šedesátých let byl pro Alfu opravdu zářivou érou. Přes celou řadu dalších krásných modelů, vzniklých stejně jako spider na základě úspěšného sedanu Giulia, se dostaneme až na autosalón v Turíně. Zde se veřejnosti poprvé představila silniční verze úspěšného závodního speciálu Tipo 33. Nese název Alfa Romeo Tipo 33 Stradale a pod jeho nesmrtelnými tvary je podepsán Franco Scaglione. Dvoudveřové kupé je dlouhé necelé čtyři metry a méně než metr vysoké. Jako jedno z prvních aut přišlo s křídlovými dveřmi, tedy dvojicí vzhůru vyklápěných dveří s typickými bočními okny protaženými až hluboko do střechy. S trochou nadsázky se dá říci, že šlo o předobraz nynějších panoramatických střech. O pohon zadních kol se staral zadním oknem dobře viditelný dvoulitrový osmiválec o výkonu 250 koní, díky kterému uměla maličká, jen sedm metráků těžká alfa maximální rychlost 280 km/h a na stovku sprintovala za méně než šest sekund. Do roku 1971 vznikl pouze tucet těchto krasavců a jejich vzácnost potvrzovala i velmi vysoká cena.
Nejnovějším přírůstkem do vybrané rodiny dvoumístných sporťáků od Alfy je model 4C, díky němuž slavná značka opět začíná žít přítomností. Jen 895 kilogramů těžké auto pohání přeplňovaná sedmnáctistovka o výkonu 241 koní, umístěná napříč za dvojicí sedadel. Na stovku zrychlí za 4,5 sekundy a může uhánět rychlostí až 258 km/h. Vnitřek je opravdu spartánský, zapomeňte na hlukovou izolaci, posilovač řízení nebo rádio. Stačí půlhodinka ostrého tempa za volantem a vystoupíte zpocení (klimatizaci si musíte přikoupit), unavení, a hlavně naprosto šťastní.
Zatímco větší a rychlejší italské sporťáky jsou pro nás smrtelníky nedostupné, model 4C se základní cenou 1,3 miliónu Kč pouhým snem být nemusí. Vždyť od čeho jsou hypotéky, že?
AUTA SLAVNÝCH
Lapo Elkann: Ferrari 458 Italia
Šestatřicetiletý vnuk Gianniho Agnelliho, někdejšího nejslavnějšího šéfa italského impéria Fiat, se v rodinné firmě věnuje převážně marketingu, když předtím chvíli působil i jako osobní asistent bývalého ministra zahraničí USA Henryho Kissingera. Auta upravuje docela svébytně: model 500 nechal vylepšit módním domem Gucci, přemotorovaný teréňák Jeep Cherokee SRT8 zase přelakoval „vojenskou olivovou“. Vrcholem jeho výstřelků je však Ferrari 458 Italia v maskovacím nátěru, s nímž k nevoli hlavy maranellské značky Luky de Montezemola občas vyráží i na velmi oficiální akce. Fotek vozu ale mnoho není, o jeho podobě nejlépe vypoví snímek modelu.
