Letní prázdniny jsou nejsmutnějším obdobím pro většinu pracujících rodičů malých dětí. Je to noční můra pro všechny rodiče, kteří podcenili přípravu a nezajistili tábory a babičky pro své ratolesti na celé léto.
Ono to vypadá na první pohled přívětivě, to léto. Teplo, koupaliště, nanuky, dovolené, sluníčko, ponožky v sandálech, tílka… No prostě jenom samá pozitiva. Nicméně pokud nakoukneme pod povrch, zjistíme, že v létě jsou zavřené školy a školky. Bezdětných lidí se to netýká. Netýká se to ani rodičů velkých dětí, nepracujících rodičů nebo takových těch špatných rodičů, co doma dětem dají do misky vodu, do korýtka granule a na týden se vytratí do lesíku čichat lepidlo. Tak koho se to vlastně týká? No těch ostatních. Těch, kteří pracují, mají malé děti a čichání lepidla v lesíku si šetří na důchod, až děti vyletí z hnízda.
Když se to tak vezme, tak to nemusí být ani letní prázdniny. Stačí nějaká chřipka, kdy dítě dostane antibiotika na čtrnáct dnů, ale druhý den mu už nic není, tak doma akorát vysírá, ale do školy nemůže.
Ono je ve výsledku úplně jedno, jestli se jedná o chřipku nebo o prázdniny, protože pokud je člověk nucen pracovat s dítětem na krku, vždy je to minimálně nekomfortní.
Pracující lékaři
Jasně, nikdo vás nenutí pracovat. Můžete ohryzávat zdi, oblékat se do toho, co najdete u popelnic, a jednou za rok se rozšoupnout a jet na dovolenou na konečnou trolejbusu i s celou rodinou. Pokud ale nechcete třít bídu s nouzí a spoléhat se na to, že někdo před nádražím nedokouří cigáro až úplně k filtru, takže to ještě na dva šluky dá, zřejmě se práci nevyhnete.
Pracovat a k tomu se starat o dítě samozřejmě jde, ne že ne. Ono také závisí na tom, čím se živíte. Jestliže se živíte tím, že hlídáte děti, tak to jste vysmátí a jedno dítě navíc vás už nevytrhne. Horší to mají ale lékaři. Ti si obvykle práci domů nenosí, a pokud by se tak stalo, bylo by to krajně podivné:
Dítě přichází do obýváku, kde je jeho otec v plášti a na stole před ním leží cizí člověk.
„Taťko, co to děláš?“
„Operuju, synu. Operuju.“
„Aha a proč?“
„Protože pán je nemocný, synu.“
Dítě zvídavě přichází k „operačnímu“ stolu a se zájmem to celé sleduje.
„Co je tohle, taťko?“ Ukáže prstíkem do otevřeného muže.
„To je slezina, synu,“ odvětí otec.
Dítko se chvíli dívá, načež chytne slezinu a utíká s ní do pokojíčku.
„A že mi tu slezinu nevezmeš?“ Piští nadšením malé dítě s cizí slezinou v ruce a už si to s orgánem míří do pokojíčku pod postel.
Otec, chirurg, se rozebíhá za dítětem. V ten samý moment se však celým bytem ozve zlověstné a táhlé „pííííp.“ Je po všem. Pacient zemřel. Už třetí tento den. Nedá se nic dělat. Život jde dál. Dítě si v pokojíčku z orgánů, které taťkovi krade z operačního stolu, staví bunkr a otec chirurg si umývá ruce a připravuje se pomalu na dalšího pacienta, o kterého zřejmě rovněž přijde.
Mechanismy
Tento příklad je samozřejmě extrém, a ne tak úplně legální a hlavně reálný, ale určitě jste si určitou představu už udělali.
Jsou práce, které prostě z domu dělat nejdou, takže tam si musíte vzít buď dovolenou, nebo jestli děláte na sebe, tak oželet nějaké peníze.
No a pak tu jsou práce, kdy to s přimhouřením oka jde. Práce, která jde udělat z domu na počítači, lze udělat i s dítětem. Jde jen o to, vyvinout si mechanismy, jak to nejen dokázat, ale jak i v návalu vzteku nezničit svého potomka, který ač jste ho už desetkrát ubezpečili, že to musíte rychle dopsat a pak se mu budete věnovat, přišel a klackovsky vám zavřel notebook, vy to nemáte uložené, takže celá práce je v hajzlu.
Dětství u televize
Pokud pracujete doma a máte tam dítě, nebojte se mu pustit nějakou dlouhou pohádku. Že pro děti není dobré vysedávat celé dny doma u televize? To je blbost. Víte, kdo to říká? Bezdětní lidé. To jsou přesně ti lidé, kteří vědí nejlépe, jak vychovávat dítě a co je pro něj nejlepší. Kašlete na ně. Když potřebujete pracovat, pusťte dítěti televizi. Večer s ním pak můžete jít do lesa, abyste měli lepší pocit, že jako rodiče nejste zase tak hrozní.
Pokud dítě televize moc nebaví, improvizujte. Nechejte ho olíznout si loket nebo prostě něco, co ho na chvíli zabaví, a vy budete mít čas na práci.
Tento článek měl mít ještě velkolepou pointu a převratné poselství, ale právě skončil Harry Potter a syn se dožaduje, že chce jít ven. Co je tohle za mládež? Pořád by to chtělo chodit ven. To za nás nebylo. My jsme trávili dětství u televize.
