Donald Trump oznámil, že na uvolněné místo po liberálním soudci Kennedym nominuje Bretta Kavanaugha. Kavanaugh je v současné době federálním soudcem, dříve pracoval jako poradce prezidenta Bushe. Politicky nejexponovanější byla jeho práce na impeachementu (ústavní krok požadující odvolání z funkce) prezidenta Clintona, jehož realizaci ve své analýze Kavanaugh doporučil. A není vůbec náhodou, že jedno z jeho prvních zaměstnání byla pozice asistenta (law clerk – dost možná nejprestižnější práce pro čerstvého absolventa právnické školy) nyní odstupujícího soudce Kennedyho.
Ještě před pár lety by nominace Kavanaugha nejspíše snadno prošla, jelikož Kavanaugh je naprosto mainstreamovým konzervativním soudcem. V posledních letech však došlo k několika eskalacím v „nominačních válkách“ mezi demokraty a republikány a dá se čekat tvrdý boj.
To, jaké emoce tato nominace vyvolává, ukazuje třeba následující fakt: Ve stejný den, kdy Trump nominaci oznámil, došlo před budovou NS k protestům proti Kavanaughovi (respektive tomu, že Trump někoho nominoval). Jak konzervativci, tak liberálové budou nepochybně v následujících dnech provádět řadu akcí na podporu Kavanaugha, nebo proti němu. Reakce médií se předvídatelně lišily podle ideologického zabarvení daného média. Konzervativní média byla z volby většinou nadšena, liberální pak zděšena.
Výslech
O nominaci bude nejprve jednat justiční výbor Senátu, kde také dojde k několikadenním „výslechům“ kandidáta. Do velké míry jde o divadlo, kde republikáni budou klást z velké míry triviální otázky, zatímco demokraté se budou snažit z Kavanaugha dostat nějakou odpověď, která by ho dehonestovala.
Fraškovitost celého jednání pak nejspíše budou podtrhovat odpovědi samotného Kavanaugha, který se v duchu svých předchůdců pravděpodobně omezí na citování precedentů NS a klišé typu, že soudce je jako rozhodčí. Tento přístup je následkem neúspěšné nominace Roberta Borka v roce 1987, který byl Senátem odmítnut pro své politické názory. Od té doby se všichni další kandidáti snažili předstírat, že vlastně žádné politické názory nemají.
Chybějící McCain
V Senátu mají v současné době těsnou většinu republikáni (51 ku 49), ale senátor McCain jednání kvůli nemoci již několik měsíců nenavštěvuje. V případě nerozhodného hlasování by rozhodoval hlas viceprezidenta, což by samozřejmě vedlo k potvrzení nominace. V dosavadní historii byla nominace na NS neúspěšná v cca 20 procentech případů, většina neúspěšných nominací ale spadá do 19. století.
Důvody pro neúspěch byly velmi rozmanité, v počátcích americké republiky někteří kandidáti nominaci odmítli, v jednom případě dokonce až po schválení Senátem. Některými nominacemi se Senát odmítl zabývat a některé nominace byly Senátem zamítnuty. U některých sami kandidáti požádali o zrušení poté, co začalo být jasné, že je Senát neschválí. Někteří kandidáti byli napoprvé neúspěšní, ale prezidenti je nominovali znovu a podruhé již byla jejich nominace schválena.
V posledních letech neuspěli dva nominovaní: Merrick Garland byl v roce 2016 navržen Obamou, ale Senát s republikánskou většinou se odmítl nominací zabývat. Nominace Harriet Miersové pak v roce 2005 vzbudila odpor, protože Miersová byla mnohými považována za nedostatečně kvalifikovanou, navíc se část republikánů bála, že Miersová není dostatečně konzervativní. Nominace byla nakonec prezidentem stažena na žádost Miersové.
Kdo rozhodne
Největší pozornost bude asi upřena na malou skupinu senátorů, kteří jsou považováni za umírněné nebo zvláště ohrožené v podzimních volbách. U republikánů jsou to dvě senátorky (Murkowská a Collinsová), které již před oznámením nominace oznámily, že by měly problém hlasovat pro někoho, kdo by chtěl zrušit Roe v. Wade (rozhodnutí, ve kterém NS ustanovil právo na potrat).
U demokratů jde hlavně o tři senátory (Donelly, Heitkampová a Manchin), kteří hlasovali pro potvrzení soudce Gorsuche v roce 2017. Tito senátoři zastupují „červené“ státy, tedy státy s poměrně konzervativními voliči, a teď stojí před těžkým rozhodováním, zdali podráždit část svých voličů, nebo zdali mají riskovat hněv liberálních sponzorů, jejichž peníze pro svou kampaň také potřebují. Pro/proti nominaci by teoreticky mohl hlasovat ještě někdo jiný, ale není to pravděpodobné.
Pokud bude Kavanaugh schválen, tak bude NS v budoucnosti nejspíše (soudcové ne vždy naplní očekávání prezidentů, kteří je jmenují) rozhodovat konzervativněji, než rozhodoval doposud. Vedle již zmíněného práva na potrat by mohl NS například zakázat pozitivní diskriminaci, posílit právo nosit zbraně či se celkově stavět skeptičtěji k právům odsouzených (například v oblasti trestu smrti, který NS v minulých letech zakázal pro mladistvé a duševně slabé). Spíše než nějakou radikální změnu však lze čekat změny postupné.
Autor je analytikem Centra ekonomických a tržních analýz (CETA).
