Michal Viewegh před časem publikoval sloupek, ve kterém si představuje, jaké by to bylo být ženou. První, co ho napadne, je pořádně si to sám udělat. A povedlo se – dokonce během několika minut. Pak lenoší a nakonec jde balit zajímavé chlapy do baru. Feministky a ochránci pořádku to dali spisovateli pěkně sežrat. Jeho pohled na ženy je prý stereotypní a navíc si údajně vyřizuje účty se svou bývalkou. Takové reakce sice Viewegh tento pátek označil za klišé, ale na solidnější obhajobu měl ve svém aktuálním sloupku asi málo místa.
Kdyby známý prozaik své představy neventiloval fejetonem, ale uměleckým dílem, zřejmě by takovou popuzenou reakci nevyvolal. Možná by ho dokonce přeložili i do francouzštiny. Protože právě z této jazykové oblasti k nám doputoval komiks Esmera, který staví zápletku na velmi podobném principu.
Pokus šokovat maloměšťáka
Vydavatelství Argo si v posledních letech vykolíkovalo v žánru komiksu hned dvě území – v komiksu životopisném (viz nedávno vydaný mistrovský kus Nick Cave, Mercy On Me) a v komiksu erotickém. Útlá, osmdesátistránková knížka Esmera patří do té druhé kategorie, vlastně se blíží spíše pornografii. To proto, že scenáristicky nemůžeme o nějakém příběhu moc mluvit. Brunetka Esmera se vlastně pohybuje od jedné příležitosti k souloži k druhé, a to s muži i ženami. Je snad bisexuální? Ano – i ne. Nějakým nevysvětlitelným zázrakem se totiž stalo, že po každém orgasmu změní pohlaví. Fyzicky, nikoliv pouze gender. Nepřerámuje se jí sociální genderový konstrukt, prostě jí naroste penis. A pak zase opačně.
Příběh na začátku i na konci rámuje felace kněze, ale výpad proti církvi není dál rozvíjen, je to možná spíše pokus šokovat maloměšťáka, v čemž mají Francouzi historicky velké zkušenosti. Pokud nese příběh nějaké poselství, pak je to útok na alibismus týkající se sexuální rovnoprávnosti. Nejzřetelnější to je v období revolučního roku 1968, kdy si Esmera přivede domů revolucionáře, který hlásá naprostou sexuální rovnost a svobodu. Užije si s ní jako s ženou, ale je pak pro proměně překvapen, když se role obrátí a on se stane tou přijímající osobou v sexuálním aktu. Jsa penetrován zezadu, je Esmerou marně utěšován: „Nech mě se udělat.“ Zažije na vlastní kůži to, co asi zažívá kdekterá žena, která není zrovna připravena na pohlavní styk, neřkuli anální.
Sépiové vzpomínky
Komiks je nakreslen neobyčejně zručně, monochromně kolorované tahy tuší netříští pozornost do barev, sépiový odstín celé dílo posouvá do jakési retro vzpomínky. Možná i jistou vzpomínkou na bouřlivá léta je, neboť autory jsou padesátníci. Ukrývají se sice za umělecké pseudonymy, ale znalci v nich ihned poznají poměrně známá jména komiksové scény.
Známé firmy
Scenárista Vince (Vincent Roucher) má na kontě řadu úspěšných komiksů především ve spolupráci s výtvarníkem Stanem. Od roku 2008 spojovali síly se švýcarským výtvarníkem Zepem (Philippe Chappuis). Vince se se Zepem dal dohromady právě nad albem Esmera, které bylo po dlouhé době jeho první komiksovou knihou bez spoluúčasti kolega Stana. Sám Zep je u nás známý z diametrálně odlišného dílka – dětského komiksu Titeuf, který je ve Francii megabestsellerem. Kdyby se rodiče dětí sháněli po přečtení všech Titeufů po jiných dílech téhož autora, asi by byli Esmerou trochu zaskočeni.
I sexem živ je člověk
Z nějakého důvodu Esmera nestárne, jako Dorian Gray prochází stoletím stále mladá a svěží. Proto může konfrontovat podivný oblouk, který (francouzská) společnost opisuje. Od katolické morálky církevní školy 60. let přes bouřlivá léta sexuální revoluce až po dnešek, který autory rozesmutňuje. Muže prý opět děsí ženská rozkoš a k ženám se opět chovají jako k děvkám jen proto, že nosí minisukně. Těžko říci, o čem přesně Vince a Zep hovoří. Vyjadřují se k nově nabývanému sebevědomí žen ve společnosti? Nebo k přehnanému moralizování, ke kterému se později utekla i část kampaně MeToo? Tvůrci komiksu Esmera vykreslují radostné, bezstarostné soulože, jako by nám chtěli připomenout, že i sexem živ je člověk.
