Hlavní devízou komunistického režimu byl pořádek. Teď nemyslím čistotu a vzhled, takže se ani neopovažujte namítnout, že odpadky, bordel a rozpadající se budovy byly všude, kam se člověk podíval. Myslím takový ten důležitý pořádek. V počasí, v televizních politických diskuzích, v cestování a tak. Prostě zlatí komunisti. A to je dobré si připomenout.
1. Pracovní doba a benefity
Víte, jak to teď chodí. Končí pracovní doba, ale kolegové se nerozpakují vám dál volat, psát maily a chtít odpověď. Samý stres. To za režimu nebylo. Navíc si dneska z práce pomalu nesmíte ani nic odnést. To za komunistů bylo všechno všech, takže jste za rok doma nashromáždili dost stavebního materiálu na stavbu chaty nebo třeba součástek, že jste mohli sestavit vlastní rádio nebo pračku. A to zase bude. A žádné mobily, žádné internety. Navíc v pátek malá sobota, ve čtvrtek malý pátek a tak dále.
2. Televizní diskuze a zprávy
Podívejte se na staré televizní debaty. Pěkně v klidu, spořádaně se diskutovalo. Zaznívala i konstruktivní kritika. Všem šlo o dobro, ne jako dnes ti politici. Hádá se to v televizi až hanba. A přitom žádné úspěchy. O rekordech v těžbě uranu si dneska můžeme nechat jenom zdát. Ale ono to zase přijde, to my umíme, všichni ti panáci z televize půjdou kutat.
3. Počasí
Dobře si to pamatuju. V zimě byla zima a sníh, v létě bylo přiměřené teplo. Na podzim se pouštěli draci, na jaře nemrzlo ani nesmažilo slunce. O žádných povodních nebo suchu za komunistů jsem neslyšel. Tak to má být a tak to zase bude. Poručíme… Však víte čemu.
4. Cestování s turistou
Když se jezdí do Řecka, tak to ještě neřeknu, to je spřátelená země. Ale co všechny ty Maledivy, Šrí Lanky, Thajska, Sejšely, Karibiky, Afriky, Zélandy? Kde na to má člověk brát? Jak se v tom má vyznat? Hrajete si na Holuby a Náprstky? Já bych ty cestovatele hnal. Pěkně chleba, turistu (salám) a do Krkonoš na podnikovou chatu! A když už do ciziny, tak leda s povolením jednou za čas. Tenhle cestovací chaos musí skončit. Není přece normální, aby 80 procent Čechů každý rok létalo na dovolenou. V tom jsem se soudruhem Stropnickým synem zajedno. A my to zařídíme, už jste se narajzovali dost.
5. Jedno mlíko, jedno auto
Někdo si stěžuje, že za komunistů v regálech obchodů bylo pořád to samé. To není pravda – někdy nebylo! Ale hlavně – na co něco jiného? Prostě mlíko, ne? Na co deset různých obalů? To samé vejce, mouky, televize, nábytek, auta a tak dále. Od každého jeden druh. Nebudeme si přece závidět, soudruzi. Ještě bychom pak chtěli být lepší než ti druzí!
6. Televize a pan Vajíčko
Jedna, dvě a stačí! Na co 50 programů? Jenom přepínáte a nic z toho nemáte, protože nikde nic nedávají, leda reklamy. A ty z vás jenom ždímají prachy. To za komunistů to bylo jiné. Dva programy, takže jste hned věděli, co dávají a co nedávají. A když reklama, tak poučná. Že máte pít mlíko, protože je zdravé. Že si máte prát prádlo, protože bude čisté. Že máte kupovat vejce balená v plastovém obalu, protože udrží asi 30 kilo cihel. Pan Vajíčko vždycky věděl, co je pro vás nejlepší. A to zase bude, o to se postaráme.
7. Zadarmo kupovat, za málo pracovat
Dneska za všechno platíte. U doktora, v lékárně, ve škole, v nemocnici, všude. Za komunistů bylo pivo za korunu a dovolená za dvě stě. A když jste si deset let počkali, tak bylo i auto za pár tisíc. Navíc všechno pořád stálo stejně, když se zrovna nedělala měnová reforma. Pak to bylo ještě levnější. Takže my tu reformu zase uděláme. Všechno bude zadarmo nebo levné, proto vám bude stačit plat tři, čtyři stovky měsíčně a ani nebudete vědět, za co to utratit. Takhle se budete mít!
