Bizarní současnost. Bojovníci proti bolševikovi, které honila StB, dostávají diplomy z rukou vlády, kterou vede...

Bizarní současnost. Bojovníci proti bolševikovi, které honila StB, dostávají diplomy z rukou vlády, kterou vede... Zdroj: Ivan Šrámek

Bureš a Dušan aneb Taková jejich normální rána

Druhá polovina osmdesátých let. Ráno v Bratislavě. Pětatřicetiletý štíhlý muž Bureš s knírkem vstává. Poslouchá Hvězdu, snídá a odjíždí autem na ředitelství podniku zahraničního obchodu. Dnes má hodně práce. Dopoledne vyřídit všechny papíry k cestě do Švýcarska, na které má krásné vzpomínky, neboť v něm kdysi dávno coby dítě diplomatů začal chodit do školy. Po pár dnech v Curychu odletí do Maroka, do svého detašovaného pracoviště. Odpoledne se ještě musí sejít se svým řídícím důstojníkem, udat pár svých režimu nespolehlivých kolegů a kamarádů a podat hlášení, s kým se v kapitalistické cizině hodlá sejít a co v ní bude dělat.

Druhá polovina osmdesátých let. Ráno v Praze. Pětadvacetiletý, mírně plnoštíhlý muž Dušan Šrámek za poslechu Hlasu Ameriky snídá. Je mírně nervózní, proto rohlík s vlašákem zapíjí lahváčem. Čeká ho náročný den. Musí rozvézt na adresy, jež se naučil nazpaměť, rozmnožené samizdatové Lidové noviny, Infoch a Sport. Jestli se mu vše podaří, jak si naplánoval, hodlá jít večer s kumpány na nelegální koncert Plastiků. Je zvědav, jestli o něm estébáci vědí dopředu jako minule a jestli jej rozpráší a skončí na výslechu na StB.

Úterý 19. června 2018. Ráno v Praze. Bureš vstává a telefonuje Falmerovi, jestli ústřední výbor KSČM schválí jim navrženou vládu. Bez Pocheho prý jo. Volá Mlhovi na Hrad. Pocheho prý zmákne. Pak píše SMS své hlavní podržtašce z holdingu, aby za něj vrátili dotaci padesát miliónů korun na nejlepší nápad jeho života – Čapí hnízdo. Tu dotaci sice neukradl, ale stejně ji vrátí. Pak jej dvě vládní limuzíny odvážejí na Úřad vlády ČR vládnout české zemi. Krom toho jej odpoledne čekají tři hodiny s lektorkou češtiny, k níž dochází už pět let.

Středa 20. června 2018. Ráno v Praze. Plnoštíhlý muž vstává a nesnídá, protože chce zhubnout. Minulý týden se konečně dostal pod sto kilogramů – hlavně díky dlouhým pěším túrám po Čechách. Před pár dny se dokonce vydrápal na Milešovku. Píše pár statusů na Facebook. (Třeba: Proč se každý bolševický svini říká antifašista?) Dnes jej ale čeká výjimečný den: Odpoledne má na ministerstvu obrany převzít coby účastník třetího odboje z rukou ministryně obrany Šlechtové čestný diplom. Přemýšlí, co si má vzít na sebe. Nakonec volí protestní tričko s Burešem a Falmerem a nápisem IV. odboj. Odpoledne odjede tramvají na ministerstvo obrany a diplom si k překvapení mnohých převezme.

Pátek 22. června. Bureš vstává a telefonuje ministryni obrany Karle Šlechtové, že v příští vládě už ministryní obrany nebude. S tričkem Dušana Šrámka a jejím projevem k účastníkům odboje proti komunistům tento jeho telefonát samozřejmě nesouvisí. Už si do svého budoucího kabinetu, který podpoří Falmerova strana, vybral místo ní jiného užitečného idiota.

Současná „Burešova“ éra je plná ­absurdních životních situací, podobných té Dušanově. „Když mě ministryně v tom tričku spatřila, vyvalila oči a špitla, jestli to od ní vůbec přijmu,“ líčil mi okolnosti slavnostního aktu. „Při projevu bylo vidět, že je fakt dojatá a že to bere vážně. A na co jsem při tom myslel? Že jsou tam se mnou kámoši, které jsem znal ještě před Listopadem. A taky jsem cítil pokoru vůči těm, kteří se toho nedožili, za něž přebírali ocenění příbuzní a kteří riskovali životy v padesátých letech třeba tím, když doma ukrývali agenty CIC.“

Mám rád Dušana Šrámka, pravidelného přispěvatele Reflexu a originálního a někdy skoro až nesnesitelně nekorektního člověka.

Napadá mě napsat, že si to tričko na sebe vzal za nás všechny, kdo si o Burešovi myslíme totéž co on. Ale neudělám to, protože vím, kam by mě Dušan za ten patos poslal.

Text vyšel jakou editorial nového tištěného Reflexu.

Reflex 26-27/2018Reflex 26-27/2018|Archív