Polská akademická malířka Anna Wypychová se věnuje hyperrealistické figurální malbě žen. Nejsou to ale pouze obrazy k nerozeznání od fotografií. Umělkyně do nich vkládá surrealistické a imaginativní prvky. Především ale její obrazy vychází z vlastních pocitů a myšlenek o člověku.
Snový hyperrealismus je podle umělkyně cesta, jak spojit klasickou malbu, založenou na perfektním zvládnutí řemeslné práce, s moderním přístupem, který dává prostor pro osobní vklad. Wypychová svou syntézu dvou přístupů přirovnává k Polsku, v němž žije. Je to podle ní spojovník mezi tradičnější východní Evropou a moderním a dynamickým západem.
Olejomalby jsou plné ženskosti a emocí, malířka je doprovází básněmi nebo poeticky laděnými popisky. Podle Wypychové jsou to odrazy jejich pocitů a myšlenek o člověku, kterým je fascinovaná a je středobodem její umělecké práce. Baví ji zaznamenávat lidskou přirozenost a myšlenky, které se nacházejí někde mezi vědomím a nevědomím. Ty podle ní ukazují lidskou bytost v její celistvosti.
Wypychová se nevěnovala výhradně hyperrealistické malbě. Její tvorba z dřívějších let obsahuje i uvolněnější, expresivnější práce a také kresby, které jsou pro malíře výchozím bodem.
