Jeskyně Na Špičáku

Jeskyně Na Špičáku Zdroj: Profimedia.cz

Nejstarší nápis s letopočtem 1519 Motiv ukřižování
Jeskyně Na Špičáku
Hřebenovitá záclona
Jeskyně Na Špičáku
4
Fotogalerie

Jeskyně Na Špičáku: Nevšední přírodní dílo je rájem vědců i milovníků historie

Kdysi tu nebylo kamenné schodiště, ale jen nenápadná průrva ve skále. Jeskyni Na Špičáku ale lidé znali od nepaměti, o čemž svědčí historické nápisy a kresby. Vstupovali do ní ze zvědavosti, ale také se tu skrývali před nepřízní osudu. Její prostory jsou dlouhé jen několik set metrů, přesto je v nich vepsán velký kus historie.

Vrch Špičák je jednou z čoček krystalických vápenců, vystupujících na povrch v oblasti na sever od města Jeseník. Vápence devonského stáří se tu již v dávné geologické minulosti přetvořily na mramory. Agresivní povrchová a dešťová voda pronikala do puklin krystalických vápenců a svou výmolnou a korozní činností je narušovala. Tyto procesy postihly i Špičák, kde se postupně vytvářel systém puklinových jeskyní.

Asi před sto padesáti tisíci let postihla velkou část Evropy doba ledová. Mohutný kontinentální ledovec postupoval na jih a zastavil se až u nás, právě v oblasti, kde dnes leží město Jeseník. Ledovec modeloval krajinu, obrušoval kopce a přivlekl až ze Skandinávie bludné balvany, které dnes v tomto koutu Moravy nacházíme.

Na konci doby ledové začal ustupovat zpět na sever, rozpouštěl se a jeho tavné vody pronikaly mimo jiné i do puklin pod kopcem Špičák. Tyto vody byly vůči mramorům velmi agresivní a v malém jeskynním bludišti setrvávaly značnou dobu. Dokázaly jeskynní prostory rozšířit a vymodelovat velmi zvláštním způsobem. Ledovcové vody byly nejagresivnější při hladině, a tak postupem času vytvořily chodby srdcovitého profilu. Dnes jsou symbolem jeskyní Na Špičáku a návštěvníci mohou spatřit vodní čáru, kde se po staletí držela hladina vody.

Po vodě přišel člověk

Po ústupu ledovce voda postupně opadávala a jeskyně začaly být průstupné. Není známo, kdy do ní poprvé vkročil člověk. První písemná zmínka pochází z roku 1430, kde ji zmiňuje krakovský prospektor Antonius Walle ve svých Pokynech pro hledače zlata. Mylně ji totiž pokládal za prastaré důlní dílo.

Nápisy a kresby na stěnách a stropech svědčí o tom, že byla hojně navštěvována. Nejstarší letopočet vyrytý ve stěně pochází z roku 1519. Unikátní je vyobrazení motivu ukřižování se dvěma modlícími se postavami v prostoru nazývaném Kalvárie. Právě toto místo považují někteří historici za možnou provizorní modlitebnu českých bratří. Mezi další zajímavé epigramy patří kříž s půlměsícem či zkřížené šavle. Některé nápisy a kresby překryly již vrstvy mladého sintru, porézní horniny vzniklé vysrážením roztoků.

V letech 1884-1885 se podzemních prostor ujal sudetoněmecký horský spolek, prostory primitivně upravil a poprvé zde prováděl turisty za vstupné. Návštěvníci procházeli jeskyněmi s průvodcem a svítili si karbidovými lampami. Tato činnost však neprosperovala a spolek od ní upustil. Přesto zůstávala jeskyně Na Špičáku nadále významným turistickým centrem.

Ještě roku 1885 byla jeskyně zmapována pod vojenským topografem Johannem Ripperem, jehož pozoruhodně přesná mapa byla využívána i ve dvacátém století. O rok později se vlastivědný pracovník Adolf Kettner vůbec poprvé zabýval historickými nápisy. Po druhé světové válce se v podzemí Špičáku ukrývali krátkou dobu příslušníci organizace Wehrwolf. Začátkem padesátých let převzal opuštěné jeskyně národní podnik Turista Severomoravský kras, který je v letech 1954-1955 znovu upravil a elektricky osvětlil. V roce 1994 byl přístup k jeskyním a některé části prohlídkové trasy přizpůsobeny parametrům invalidních vozíků a jeskyně se staly bezbariérovými. V dnešní době jsou spolu s dalšími dvanácti zpřístupněnými jeskyněmi v péči státní příspěvkové organizace, Správy jeskyní České republiky.

A co vlastně dnes návštěvník při prohlídce uvidí? Kromě unikátních srdcových profilů chodeb a desítek nápisů také expozici kosterních pozůstatků jeskynního medvěda, ukázky naleštěných mramorových desek či drobnou bělostnou krápníkovou výzdobu. Jeskynní atmosféra je prosycena nejen vysokou vlhkostí, ale také dechem dávné minulosti...


Co se skrývá uvnitř?

Jeskyně Na Špičáku nepatří mezi jeskyně oplývající bohatou krápníkovou výzdobou. Mnoho jí už zničili její návštěvníci v průběhu staletí. Přesto se dochovaly masivnější sintrové náteky na stěnách a částech podlah i drobné stalaktity a záclonky ve výklencích. Za zmínku stojí i malé sintrové jezírko ve Velkém dómu. Pozoruhodným jevem je současná, poměrně rychlá tvorba nových krápníkových útvarů, zatím v podobě tenkých dutých brček a malých záclonek. Jeskyně je také jednou z mála lokalit s výskytem nickamínku - bílé kašovité hmoty, v podstatě nezpevněného sintru. Na stěnách a stropech některých chodeb i v současnosti poměrně rychle přibývá a jeho bílé povlaky krášlí jeskyni, starší suché polohy vytvářejí agregáty květákovitých tvarů. Jeskyně je také významným zimovištěm letounů. Zatím tu bylo zjištěno sedm druhů letounů a běžní jeskynní bezobratlí. V době přeletů byl navíc odchycen netopýr velkouchý. Letouni (netopýři a vrápenci) jeskyně Na Špičáku: vrápenec malý, netopýr velký, brvitý, vodní, černý a ušatý. V lomu u východu z jeskyně je jezírko, napájené ze spodního patra jeskyně, obývané mimo jiné také čolkem horským a ojediněle čolkem velkým.


Doteky historie

Jeskyně v minulosti často sloužila jako úkryt. Podle legendy se v ní skrýval i Jan Amos Komenský na cestě do Lešna. Svědčí o tom množství historických nápisů. Orientační archeologický průzkum nápisů v roce 2003 odhalil zatím nejstarší letopočet z roku 1519 s pravděpodobně prospektorským symbolem. Následně jsou také uváděny zejména letopočty ze 17., 18. a mnoho z 19. století. V jeskyni je však mnoho dalších nápisů a kreseb, mnohdy už nečitelných a bez udání letopočtu. Není vyloučeno, že některé jsou ještě starší. Nápisy a kresby byly vytvářeny různou technikou. Nejběžnější jsou záznamy psané uhlem, červenou rudkou a tuhou. Používána byla také rudka hnědá, saze a několik záznamů je tesáno, ryto nebo do skály vyškrabováno. Mimořádný zájem vyvolávají kresby a piktogramy. Několikrát se v jeskyních opakuje znak dvou zkřížených šavlí, a to v místech hůře přístupných. Objevuje se také symbol hornictví - zkřížená kladiva. Nejvíce diskusí však proběhlo kolem původu kresby Kalvárie - dvou postav modlících se křížem s ukřižovaným. Je provedena hnědou rudkou a stejně jako vyobrazený kříž s půlměsícem je spojována s návštěvou českých bratří, kteří se podle pověstí ukrývali po bitvě na hoře. Je pravděpodobné, že se o primitivní oltář.