Zaoceánského prezidenta Donalda Trumpa hodnotí mnoho komentátorů americké (zahraniční) politiky coby nezralého omezence. Primitiva, který se stále chvástá a postupuje s bezohlednou impulzivností. Leč umí se při tom zalíbit svému lidu. Když tweetuje, co mu slina na jazyk přinese, když nevyzpytatelně realizuje izolacionistický program „America first“.
Vrásky na čele tím přidělává kdekomu. Mnozí ze spojenců USA již z politiky (obchodních válek) ztrácejí nervy, načež amerického prezidenta nepokrytě kárají. Německá kancléřka Merkelová na něj při summitu shlíží jako rozlícená kantorka na drzého žáčka. Potížistu, jenž nechce být za žádnou cenu ve vleku stereotypů. S touhle „přítěží“ by se totiž Trumpovu „Já první“ vstupovalo do historie hůř.
Multimiliardář svým voličům například slíbil anulovat jadernou (to jest de facto mírovou) smlouvu s Teheránem, a tak ji anuloval. Bez ohledu na důsledky pro transatlantické vztahy nebo neuralgické oblasti Blízkého či Středního východu. Posílil tím přitom íránské radikály s jejich záluskem na nukleární zbraně a zkomplikoval obchodní výměny spřízněných států. Trumpova radikální představa americké Unie, jakási její „přestavba a nové myšlení“ stojí jednoduše nejvýš.
Nepolíbenost diplomatickými finesami z něj činí neřízenou střelu. Severní Koreu nejprve strašil střelami řízenými, aby se vzápětí s diktátorem Kim Čong-unem srdečně poplácal po ramenou. Za vydatné pomoci Soulu bojoval v militarizovaném Singapuru za denuklearizaci světa.
Magické účinky summitu
Na stranu druhou ovšem nelze význam vrcholného setkání ve „Lvím městě“ nijak snižovat. Samotné konání summitu prolomilo přes sedm desetiletí křečovité nevraživosti mezi Spojenými státy a Severní Koreou. Účinky dříve nemyslitelného jsou proto bezmála magické. Nedávný vražedný útok na Kimova polorodého bratra, nebo i jiné četné „vady na kráse“ KLDR byly smazány jak školní tabule houbou.
Začíná nám nová lekce. Náhle není důvodu, aby výhonek kruté orientální despocie nedošel širší legitimizace jako ovečka vracející se do houfu mezinárodního společenství. Má to své výsostně pragmatické opodstatnění. Sáhodlouhé potřásání rukama může přispět k nahrazení příměří mezi Korejemi skutečným mírem a ke zrušení obchodního embarga. Zmenšení napětí na dotyčném poloostrově i v širším regionu.
Pchjong-jang se pod čínským vlivem zvolna reformuje celé roky, jelikož příležitost stabilizovat nesvobodnou zemi na základě hospodářského růstu je lákavá. To za pár názorových veletočů přece stojí! Zajímavé bude též pokračování usmiřovacího procesu, díky němuž se „Kim III.“ pravděpodobně blíže seznámí s jím obdivovanou americkou kulturou. Reálné důsledky jsou nicméně v dalekých hvězdách. S výjimkou aplikace libyjského scénáře – severokorejské rezignace na jaderný arzenál. Kaddáfího osud totiž varuje.
