Byl jsem v hospodě a seznámil jsem se s okouzlujícím člověkem. Vážně se zajímal o buddhismus. A asi čtyři hodiny mi povídal, jak ho asi třicet let studuje, čte návody, knihy o buddhistické etice, jezdí do klášterů v Tibetu a tak. Nikdy jsem kromě dalajlámy neviděl nikoho, kdo by toho věděl o buddhismu víc. Znal všechny tantry, mantry i jantry. A nepochopil vůbec nic.
Ten večer byl nádherný, perfektně jsem si při té diskusi odpočinul a zapolemizoval. Počet os kola dharmy, jejich názvy a několik desítek jiných detailních a v buddhismu zásadních informací jsem si nezapamatoval. Ale pochopil jsem, že názory a poznatky o buddhismu, které ten buddhista říká, jsou asi v České republice převažujícím názorem na Buddhovo učení. A protože se od sedmnácti let pokouším kráčet Buddhovou cestou, tak jsem si dovolil některé zjevně panující bludy o tématu uvést na pravou míru.
1. Buddhismus není stará orientální víra, vznikl v roce 1801 v Anglii.
2. Buddhismus nemá nic společného s Buddhovým poznáním (slovem Buddha označuji „historického Buddhu“ – reálně existující osobu narozenou v Nepálu v aristokratické rodině rodu Šakja, s mnišským jménem Gautama Šákjamuni, který zemřel někdy v letech 480 až 400 před Kristem.)
3. Buddhovo poznání není nic, ale absolutně nic ezoterického, a je dokonce součástí vědy založené na důkazech. Nejznámější využití Buddhova poznání v metodologii vědy je Occamova břitva, ve fyzice pak Schrödingerova kočka. Do srozumitelného jazyka logiky přenesl Buddhovo poznání už Číňan Huang Po (v anglickém přepisu Huangbo Xiyun), který zemřel roku 850 našeho letopočtu.
4. Buddhismus není odlišný od evropských náboženství, má blíže ke katolicismu než k Buddhově poznání.
5. Buddha nehlásal žádné učení, proto není přesné říkat Buddhovo učení.
6. Buddha nebyl buddhista. To, nač přišel, nazýval cesta – dharma. To slovo však beznadějně zkompromitovali buddhisté, proto je lepší Buddhovo poznání nazvat japonským slovem zen, které vzniklo z čínského čchan, které vzniklo ze sanskrtského kšana. Kšana znamená časový interval jednoho lusknutí prstu, jde o symbolické vyjádření slova „teď“.
7. Buddhovo poznání nevymyslel Buddha, nepoznal ho jako první a nevzniklo ani v Indii, ani v Nepálu. Filosofie říkající to samé je dříve doložitelná v Číně. Rukopis pochází z období kolem roku 600 před Kristem. Tedy dávno před Buddhovým narozením.
8. Buddhovo poznání není asijské. Je transkulturální (v Eurasii) a bylo objeveno (či lépe nahlédnuto) řadou lidí, kteří nikdy o Buddhovi a jeho poznání od nikoho neslyšeli ani nečetli.
9. Buddhovo poznání neříká, že přijde nějaký Maitréia, Buddha budoucnosti. Naopak je podle toho poznání buddhů mnoho a už teď a také v každé době. Ale je jich v každé generaci zhruba stejně jako těch, kteří v úplnosti pochopili teorii relativity (řádově jednotky osob v jedné generaci celé planety). Slovo buddha označuje člověka, který dosáhl náhledu, jaký měl historický Buddha. V životě jsem potkal tři, z toho jeden byl ženská a měl vlasy obarvené na červeno. Reportáž o ní si přečtete v některém z příštích čísel Reflexu.
10. Buddhovo poznání nestanovuje žádná pravidla, takže neexistuje nějaká „buddhistická etika“ či „návod správného chování“. Zato buddhistických návodů a etik je přesně tolik, kolik existuje buddhistických sekt – ovšem tyto sekty nemají s Buddhovým poznáním nic společného.
11. Buddhovo poznání je s osobou historického Buddhy spojeno nikoliv proto, že by ho vymyslel, ale že toto poznání nahlédl jako korunní princ z královské rodiny. Proto měl náležité technické a finanční prostředky zajistit, aby se to poznání rozkřiklo a na nějaký čas v jeho království docela rozšířilo.
12. K Buddhovu poznání nelze dospět meditací, modlitbou ani žádnými jinými náboženskými úkony a rituály, které praktikují buddhisté.
13. Kláštery učící Buddhovu cestu jsou zcela ojedinělé. Nejsou to však zařízení, kde by někdo někomu vykládal Buddhovo poznání, ale zařízení, které brutálními prostředky (mnohahodinové meditace proti zdi v krajně nepohodlné pozici, hladovění, vstávání ve čtyři ráno, bití a podobně) vedou žáka – osobu s existenciální úzkostí a spirituálními potřebami – k pochopení, že se má zvednout z meditace v pozici lotosu a jít dělat něco smysluplného. A tím ty kláštery učí Buddhovu cestu.
14. Není pravda, že by zdrojový text tibetského buddhismu (nesprávně známý jako „Tibetská kniha mrtvých“) říkal něco o existenci bohů, démonů a podobných nesmyslech, naopak. Dílo výslovně uvádí, že všechny jmenované entity jsou produktem vaší mysli. Tento základní text tibetského buddhismu však prakticky žádný „tibetský buddhista“ nečetl, a ti, kteří ano, ho nepochopili. Proto se k tibetským Buddhům, o kterých základní kniha tibetského buddhismu píše, že mimo vaši mysl neexistují, modlí už asi třináct set let celý Tibet a posledních padesát let také půlka Evropy a Ameriky.
15. Mistři Buddhovy cesty nedodržují celibát a žákyně, které k nim do kláštera přicházejí hledat Pravdu, kosí jak smrt. A je to plně v souladu s Buddhovým poznáním a etikou člověka, který jde Buddhovou cestou.
Až sem mohu vše napsané doložit zdrojovými texty a osobním pozorováním, nevymyslel jsem to. Teprve nyní vstupuji jako autor. Básnické nazvání Buddhovy cesty pochopitelné i pro člověka, který nikdy neslyšel slova buddhismus, jsem vytvořil na základě poměrně častých úvah o tomto problému mezi lety 1982–2007 (možná 2008, nevím přesně). Zní „prostá moudrost srdce“, ale nijak na tom netrvám.
Pokud chcete můj podrobnější výklad k tématu, jsem plně k dispozici včetně prezentace podkladů výše uvedených výroků uvedených ve zdrojových textech. Poskytnu takovou konzultaci rád. Jsou tři možnosti. Buď přesvědčíte šéfredaktora, aby mi na to dal čtyřstránku v Reflexu, takže to dostanu zaplaceno v rámci mzdy. Nebo přesvědčíte šéfredaktorku online, aby mi na to dala prostor na webu, takže to také dostanu zaplaceno v rámci mzdy. Třetí možnost je, že pro vás uspořádám individuální konzultaci, kterou mi zaplatíte předem, v hotovosti a bez účtenky. A to je Buddhova cesta.
P. S.: Autor je levotočivý šnek.
