Por. P. Široký a příď Avie Ba-122.16 (OK-AMH), která byla vybavena motorem Avia Rk-17 výr. č. 1210. (sbírka – Marcel Kareš)

Por. P. Široký a příď Avie Ba-122.16 (OK-AMH), která byla vybavena motorem Avia Rk-17 výr. č. 1210. (sbírka – Marcel Kareš) Zdroj: Archiv nakladatelství Mladá fronta

Obálka knihy
Série dvanácti nových sportovních letadel Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor – OK-EAA, OK-EAB, OK-EAC, OK-EAD, OK-EAE, OK-EAF, OK-EAG, OK-EAH, OK-EAI, OK-EAK, OK-EAL a OK-EAM. Dva z těchto strojů, Be-50.4 (OK-EAB) a Be-50.5 (OK-EAC), se zúčastnily v roce 1937 curyšského leteckého mítinku.
Přílet Avií Ba-122 z Curychu na pražské kbelské letiště.
Československá curyšská vojenská výprava v doprovodu arm. gen. Jana Syrového (* 24. ledna 1888, Třebíč – † 17. října 1970, Praha) a brig. gen. ing. Aloise Vicherka během zvláštního slyšení u prezidenta československé republiky Dr. Edvarda Beneše (* 28. května 1884, Kožlany – † 3. září 1948, Sezimovo Ústí), jež se uskutečnilo ve čtvrtek 5. srpna 1937 dopoledne.
Shodou dějinných událostí se minimálně dvě z curyšských Avií B-534, výr. č. 202 a 203, dostaly po 15. březnu 1939 do výzbroje svého ještě v Curychu mírového soupeře, německé Luftwaffe. Samotná Luftwaffe používala poměrně velký počet ukořistěných strojů tohoto typu především k cvičným a dalším pomocným účelům až do září roku 1944.
8
Fotogalerie

Báječní muži na létajících strojích. Co se dělo na švýcarském předválečném nebi?

Když naší vlasti moře nedal Bůh, vzneseme se do výše, mořem naším vzduch," zpívalo se ve známé prvorepublikové písni oslavující československé letce. Vždyť tehdy se razilo heslo Vzduch je naše moře... Dva známí letečtí publicisté – Marcel Kareš a Jiří Rajlich – dali své síly, znalosti a přebohaté archívní sbírky dohromady. Výsledkem jejich spolupráce je kniha Curych 1937, pojednávající do nejmenších podrobností o účasti našich aviatiků na IV. mezinárodním leteckém mítinku ve švýcarském městě před více než osmdesáti lety. Vydalo ji nakladatelství Mladá fronta a hned úvodem je třeba říci, že jde o počin objevný a nanejvýš záslužný.

Vysloví-li se jméno Jiří Rajlich, snad každý milovník historie letectví si okamžitě vybaví nesčetné články a knihy tohoto plodného autora, které se týkají účasti našich „nebeských jezdců“ ve druhém odboji – v nelítostném a obětí plném boji proti Göringově Luftwaffe. Tentokrát však Rajlich svou pozornost obrátil k události, v níž se poměřovala vyspělost jednotlivých letectev zatím ještě mírovou, soutěživou formou.

Nejlepší letci a letadla 

Curyšský mítink náležel bezesporu k nejvýznamnějším leteckým událostem v období mezi dvěma světovými válkami. Neutrální země helvetského kříže ho jako jediná dokázala v pravidelných, pětiletých intervalech pořádat v takovém rozsahu a na tak reprezentativní úrovni.

Právě poslední, čtvrtý ročník, jenž se konal v létě 1937, se do dějin československé aviatiky zapsal vůbec nejvýznamněji. Do Curychu se tehdy slétli, vyjádřeno slovy dobového tisku, „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“, a to ze čtrnácti zemí. Ne náhodou se nejpočetnějšímu zastoupení těšila německá výprava. Hodlala zde názorně demonstrovat technickou převahu čerstvě založené Luftwaffe (po porážce v první světové válce Versailleská mírová smlouva Německu zakazovala vlastnit a stavět vojenské letouny, i když vynalézaví Němci toto diskriminační opatření všemožně obcházeli). Ve stejné době, kdy „báječní muži na létajících strojích“ na švýcarském nebi předváděli své pilotní mistrovství a parametry letounů zatím pořád ještě v mírovém klání, na španělské obloze si němečtí letci legie Condor totéž zkoušeli už naostro – a dodejme, že s vynikajícími výsledky. Nabyté zkušenosti záhy uplatnili v druhé světové válce.

Zápolení v Curychu hodinu po hodině

Karešova a Rajlichova kniha před čtenáři nechává defilovat jak piloty s jejich často dramatickými životními osudy, tak i soutěžní letouny. Zápolení v Curychu nám tak přibližuje nejen den po dni, ale téměř hodinu po hodině. Všestranně přínosná publikace vyšla za podpory Vojenského historického ústavu v Praze.