Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa.  Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court.

Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa. Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court. Zdroj: Wikimedia Commons

Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa.  Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court.
Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa.  Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court.
Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa.  Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court.
Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa.  Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court.
Takzvané windsorské krásky ze 17. století jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa.  Portréty vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court.
6
Fotogalerie

Photoshop 17. století. Jaký byl ideál ženské krásy na dvoře anglického panovníka?

Jaký byl ideál ženské krásy u anglického dvora v 17. století? O vkusu tehdejších urozených mužů mnohé napovídá deset portrétů, jež vedle sebe dodnes visí v anglickém paláci Hampton Court. Takzvané windsorské krásky jsou ekvivalentem dnešních žebříčků nejkrásnějších žen světa. Obrazy však více než přehlídku osobitých krásek připomínají dnešní práci grafika ve Photoshopu. Ženy se sobě navzájem neuvěřitelně podobají. Proč?

Windsorské krásky jsou důkazem, že idealizace ženské krásy není vynálezem 20. století. Dějinami estetiky prostupuje samozřejmě od nepaměti. Před čtyřmi stoletími tak například byly v kurzu ženy s kudrlinkami, vykulenýma očima, dvojitou bradou, oděné v tunách nejdražšího hedvábí. Tedy mluvíme-li o anglickém dvoru.

Deset žen bylo vybráno pro zvěčnění pro své vysoké postavení u dvora Karla II. Stuarta. Ten nastoupil na anglický trůn v roce 1660 po restauraci monarchie a jeho dvůr byl díky kontrastu s puritánstvím Olivera Cromwella označován jako hédonický a zhýralý. Většina zobrazených dam patřila mezi Karlovy milenky.

Výtah k moci

Fyzická krása byla v Anglii v druhé polovině 17. století výtahem k moci. Karlova manželka Kateřina z Braganzy králi během třiadvaceti let manželství neporodila žádného potomka. Útěchu tak hledal u jiných. Dvořanky o místo v Karlově ložnici vášnivě soupeřily. Potomek, byť nelegitimní, jim totiž zajišťoval štědrou apanáž, titul hraběnky a doživotní privilegia.

Během 60. let 16. století namaloval dvorní malíř Peter Lely deset dodnes zachovalých portrétů. Ženy je od sebe ale těžké poznat. Všechny mají podobné rysy, jsou zobrazeny ve stejných nebo velmi podobných pózách a šaty nám toho také mnoho nenapoví.

Jednou z windsorských krásek je Karlova nejoblíbenější milenka Barbara Villiersová, matka jeho pěti dětí. Její životní příběh ovšem dokresluje, jak vratký byl osud královských milenek. Z výsluní ji vystrnadily po osmi letech Karlovy přízně mladší. Kateřina z Braganzy naopak vedle Karla zůstala jako legitimní manželka až do konce jeho života.