Přesně před 135 lety vyjel poprvé legendární vlak Orient Express z pařížského Východního nádraží. Vlak, který byl spíše pojízdným luxusním hotelem, tehdy dojel do rumunského Giurgiu. Dále už cestu křížil Dunaj a cestující do Konstantinopole museli přestoupit na trajekt a na obyčejný vlak. Dnes můžete okázalost 19. a počátku 20. století zažít v nostalgickém Venice Simplon-Orient-Expressu, který jezdí také přes Prahu.
Představa o královském cestování se zrodila v hlavě Belgičana Georgese Nagelmackerse. Jeho Compagnie International des Wagons-Lits (Mezinárodní společnost lůžkových vozů) už pět let po zahájení cest Orient Expressem zprostředkovávala luxusní jízdy z Paříže přes Budapešť, Bělehrad a Sofii až na improvizovaná nádraží v Konstantinopoli (dnešní Istanbul).
Zámožní cestující si po cestě pochutnávali na specialitách oblasti, kterou zrovna projížděli. Nechyběla ani folklorní představení. Cesta trvala nejprve 69, později 56 hodin, ale pasažéři strávili na palubě vždy tři noci.
Jízdu Orient Expressem si mohla dovolit pouze evropská smetánka a finanční špička, nejspíš právě proto byl přepychový vlak terčem kuriózních přepadení. Hned roku 1891 vlak vykolejil řecký lupič, vzal si čtyři rukojmí a propustil je až po tom, co dostal výkupné 8000 liber šterlinků. O život v Expressu přišel francouzský velvyslanec. Známější je ale románová vražda v podání Agathy Christie z roku 1934.
Zašlá sláva
Od první světové války začala sláva Expressu upadat. Provoz přerušila válečná fronta a vlaku se zmocnilo Německo. Provozovalo trať, která jej spojovala s válečnými spojenci i například s obsazeným Srbskem. Po válce už byl Orient Express vyhrazený pouze pro politiky a vojenské hodnostáře. Běžní smrtelníci se svezli pouze novým Simplon-Orient-Expressem, jehož trasa se vyhýbala poraženému Německu a Rakousku.
Po druhém světovém konfliktu zase provoz komplikovaly země jako Bulharsko a Jugoslávie, které se ocitly za železnou oponou. Vlak přestával být luxusní, v soupravě byly i vozy druhé a třetí třídy a jezdili s ním především turečtí dělníci a chudí turisté.
Zašlou slávu Orient Expressu začal v 70. letech obnovovat Švýcar Albert Glatt, který zrekonstruoval vozy do podoby z 20. let a začal provozovat nostalgické jízdy pod značkou Orient Express. Ale právě kvůli soudnímu sporu o značku společnost v roce 2008 skončila.
Na okázalé vlaky však navazuje od roku 1982 Venice Simplon-Orient-Express Američana Jamese Sherwooda. Interiér je vyvedený v tradičních zlatomodrých barvách, které nahradily původní hnědé odstíny interiéru. Na trasách, které vedou například z Benátek do francouzského Calais, se o pasažéry stará čtyřicetičlenná posádka včetně francouzského šéfkuchaře a italských číšníků.
