Na cestách po světě se setkávám s různými tradicemi. Zvláštní kapitolou jsou pro našince nezvyklé nápoje: od překvapivě lahodného kumysu z kvašeného kobylího mléka po různé asijské kořalky, ve kterých plavou mladá myší holátka, hadi či jiná havěť. Nad romantickými příběhy opředeném kanadském Yukonu však můžete narazit na skutečnou kuriozitu, která nemá ve světě obdoby – na „kyselý palec“.
To prý bylo tak: V době americké prohibice pašoval jistý Louie Liken kořalku z Kanady na Aljašku, přičemž mu v tamní slotě omrzl palec u nohy. Aby zabránil sněti, amputoval Louiemu palec jeho parťák sekyrou a pro strejčka příhodu prst uložil do lahve s kořalkou.
O nějakých padesát let později, v roce 1973, narazil na láhev s palcem při úklidu srubu kapitán kolesového parníku Dick Stevenson. Tedy přesněji – palec narazil na kapitána poté, co tento objevil láhev, ke které nejprve znalecky přičichl, pak upil a následně ji dopil na jeden zátah, načež se mu na rty přilepil onen v dávných časech amputovaný a lihem preparovaný Louieho palec.
Kapitán Dick Stevenson hned dostal nápad a začal v dawsonském saloonu provozovat živnost založenou na právě objeveném pokladu. Princip spočíval v jednoduchém rituálu: zájemce zaplatí pět dolarů za použití palce, koupí si u pultu whisky, kapitán Dick vloží „kyselý palec“ do skleničky s lihovinou a odříká formuli: „Můžeš pít pomalu, můžeš pít břitce, ale tvé rty musí se dotknouti palce.“ Pak do sebe chlap kopne whisky, jeho rty se dotknou mumifikovaného lidského údu, kapitán Dick vypíše certifikát a na tabuli přepíše pořadové číslo.
Původní „kyselý palec“ bohužel dlouho nevydržel, protože ho po sedmi letech jakýsi Garry spolkl poté, co se svalil po třináctém panáku na zem. Dostat z Garryho palec zpět horní cestou se bohužel nepodařilo, takže je kapitán Dick od té doby odkázán na dobrovolné dárce. Těch je v drsném kraji naštěstí dost. Stejně jako podobných nehod způsobených pádem ze židle. Současný palec je v pořadí již osmý a jeho dárce ho věnoval se slovy: „Nenoste sandály při kosení trávníku.“
Jak už to tak bývá, pokusily se do bizarního rituálu zasáhnout úřady, jejichž představitelé tvrdili, že jde o barbarský a nehygienický rituál. Po několika soudních jednáních byla naštěstí tradice „kyselého palce“ uznána jako nedílná součást kulturního dědictví kanadského Yukonu s tím, že alkohol, ve kterém se palec podává, musí být minimálně šedesátiprocentní. Drsná tradice pití whisky s lidským palcem tak dnes patří k Dawson City stejně jako příběhy Jacka Londona.
