V posledních dvou dnech se oči veřejnosti i médií obracejí k nově rozluštěným stránkám deníku židovské dívky Anne Frankové, které obsahují možná překvapivé vtipy a komentáře se sexuálním podtextem. Deník Anne se stal jakýmsi symbolem či zhmotněním utrpení židovského národa během 2. světové války, ovšem s odtajněním intimních částí deníku vyvstává na světlo i jiná otázka – musíme z osobního deníku znát opravdu všechno?
Ukryté a dosud neznámé stránky deníku byly zakryté hnědým papírem, některé věty v zakrytém textu byly přeškrtané – zřejmě proto, aby si je nemohl nikdo přečíst. Experti z amsterdamského muzea nyní uvedli, že po mnohaleté snaze se jim konečně podařilo texty rozluštit – jedná se především o různé sprosté vtipy, případně úvahy o sexu.
V deníku už se podobné úvahy vyskytují, ovšem tyto řádky ukryté za tmavohnědým papírem měly pro dívku zřejmě zvláštní význam – zakrytím oněch řádků dala jasně najevo, že nechce, aby je četl někdo cizí.
Jejím vtipům se těžko někdo bude smát
Její sexuální úvahy nebo narážky na prostituci, případně vtipy o vojácích a jejich chování k dívkám ukazují, že i přes trýznivé životní podmínky byla Anne obyčejná náctiletá dívka, která uvažovala o stejných věcech jako dívky v tomto věku všude jinde ve světě – ať už ve válce či mimo ni. „Anne píše o sexualitě naprosto odzbrojujícím způsobem,“ uvedl ředitel jejího muzea v Amsterdamu Ronald Leopold.
„Kdokoliv to bude číst, nebude schopný se těm vtipům smát,“ dodává ředitel s poukazem na její tragický osud. Vtipy jsou v knize údajně čtyři, více než třicet řádků je pak popsáno různými úvahami – ať už těmi, které slyšela ve svém úkrytu, nebo později z tábora. Zmiňuje tam menstruaci, přemýšlí o prostitutkách a o tom, jaké by to asi bylo, kdyby ji nějaký muž požádal o sex.
Tragický příběh dívky s veselýma očima a havraními vlasy je známý – Anne se nejprve skrývala se svým otcem Ottou, matkou Edith a sestrou Margot v Amsterdamu, kde je posléze nacisté objevili a odvezli do okupovaného Polska, do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Anne s sebou měla deník, který si psala a ukrývala jej. Kniha vyšla poprvé v roce 1947. Smutným paradoxem jejího tragického osudu je fakt, že pouhý měsíc po jejím úmrtí (na tyfus) tábor osvobodili američtí vojáci.
