Lekce z marxismu-leninismu - ilustrační snímek

Lekce z marxismu-leninismu - ilustrační snímek Zdroj: Reflex

Vladimír Pikora: Kdy vyhraje nedemokratická strana demokratické volby?

Tento týden mě dostala zpráva, že v Belgii chce ve volbách kandidovat strana, která chce zavést právo šarí’a a segregovat muže a ženy ve veřejné dopravě. Nezlobte se na mě, ale pokud Belgičané segregaci zavedou, začíná v Evropě apartheid naruby. Za ten kdysi Evropa kritizovala Afriku.

Představitel Islámské strany prohlásil pro belgickou veřejnoprávní televizi RTFB: „Já jsem pro šarí’u. Islámské právo, jsem pro ně. Je to dlouhodobé úsilí, které potrvá ještě desítky let nebo i století, ale to směřování již započalo.“

Ano, problém tu je a roste. Evropské právo se šarí’ou slučitelné není. To není něco jako spor levice s pravicí o výši daní. Tohle je jiná liga sporu. Naše právo nevychází z náboženství a je nábožensky tolerantní. Bohužel už dnes jsou v Evropě oblasti, kde komunity přistěhovalců právo šarí’a dodržují a neřídí se právem oficiálním. Hrozí tak vnitřní rozkol společnosti, kde vedle sebe platí dva naprosto odlišné právní systémy. Právo je přitom jedním z prvků spojujících společnost a drží ji v klidu a míru.

Mnoho lidí si klade otázkou, jak je to možné. Podle mě to je jen důsledek demokracie, která má v sobě prvek potenciální sebedestrukce v tom smyslu, že většina může odhlasovat diskriminaci menšiny. V Belgii žije asi 11,5 miliónu obyvatel. Z toho je odhadem kolem 780 000 muslimů. Je logické, že sedm procent populace už reprezentují politické strany a chtějí prosadit jejich pohled na svět. To je demokracie. Všude v přírodě platí, že větší bere. V lidské společnosti platí, že demografie vítězí. Vládne ten, kdo má děti. Jen ten si může udržet ve společnosti většinu. Tu dnešní Belgičané časem ztratí. Je všeobecně známé tvrzení Mu’ammara Kaddáfího: „Evropu dobudeme dělohami našich žen.“ Boj francouzského prezidenta Emmanuela Macrona za to, aby ženy co nejrychleji odložily dítě do státního zařízení a spěchaly do práce, k většímu počtu dětí tedy určitě nepovede.

Evropa je prostě velmi demokratická (což je dobře) a také velmi naivní (což už je horší). I menšina může prosazovat svou vůli. To vidíme i u nás, kde se komunisté derou k moci. Jiří X. Doležal tento týden na Facebooku zajímavě poznamenal: „Komunisté v Československu v době jejich režimu zavraždili (nechali ,popravit’) 248 lidí. Islamističtí teroristé podle dnešních Událostí od počátku současné vlny teroru zavraždili ve Francii už 246 lidí.“ A přesto spoluformují vládu.

Možná že to je jen logický důsledek doby, kdy se většinová společnost ničí vlastními nesmyslnými sváry, jako je #MeToo. Islámská strana to umí řešit „lépe“ než všechny genderové organizace a neziskovky udělující sexistická prasátečka. Veřejná doprava bude podle nové strany oddělená. Tečka. Tím to jen začne. V některých zemích nesmějí ženy řídit, někde nesmějí chodit do školy a tak dál.

Feministky situaci možná pochopí, až se dočtou, že vedoucí představitel strany byl v roce 2003 odsouzen k šestiměsíčnímu vězení za to, že zbil svou invalidní manželku. Možná až se s tím dostatečně obeznámí, uvědomí si, jak to bylo krásné, když jim někdo podržel dveře, nechtěl, aby chodily do armády, složil jim poklonu.

Bojím se, že to nemá jednoduché řešení. Je to střet civilizací, a kdo to nevidí, sám sobě lže. Výstižně to minulý týden řekl světoznámý módní návrhář Karl Lagerfeld, když pronesl, že německá kancléřka Angela Merkelová přijímáním uprchlíků připravila půdu pro vznik protiimigrační a pravicově populistické strany Alternativa pro Německo (AfD). Kancléřka podle něj jako dcera pastora chtěla napravit zlo, jež Německo páchalo po roce 1933. „Paradoxem je, že dostala zlo k moci,“ řekl Lagerfeld.

Tak to podle mě skutečně je. Evropští liberálové intenzívně pracují na tom, co minulý měsíc označil francouzský prezident Emmanuel Macron za „občanskou válku“. V médiích se objevuje téměř jednotná masírka, jež oficiální politiku chválí a vytváří v lidech špatný pocit z toho, když politiku vlády neschvalují.

Příkladem rozeštvávání společnosti je zpráva z tohoto týdne, která českou společnost informuje o výsledcích studie z Harvardu. V ní se píše, že imigrační vlny se ČR zatím vyhýbají, přesto jsou její obyvatelé největší rasisté na evropském kontinentě. Kdo by chtěl být rasistou? Kdo by chtěl být tím nejhorším? Podprahové vnímání se rozběhne. Je ale vládní cesta správná? Lagerfeld mluví o neonacistech. AfD je už nyní třetí nejsilnější stranou ve Spolkovém sněmu. Ostatní strany ji zatím přehlížejí. Co budou dělat, až bude AfD nejsilnější?

Třeba je stále možný scénář kompromisu: Mainstreamové strany začnou jednat i s AfD či podobnými stranami a vezmou vítr z plachet těm, kteří se bojí. Strach ale neklesne, pokud přibude imigrantů. Kvóty nemohou být dobrým řešením. O to víc mi vadí slova šéfa Evropské komise Junckera, který nejen že oslavuje Karla Marxe, ale má tu drzost a označuje nás spolu s okolními státy za členské země na částečný úvazek. To je přesně ta dekadence Evropy, jež vede jen ke zkáze.