K tragické události došlo na pražských Hradčanech 28. ledna 1915. Tehdy byla – kolem šesté hodiny odpoledne - naposledy spatřena pětaosmdesátiletá Anna Bínová, vdova po zdejším hokynáři Václavu Bínovi. Co přesně se v jejím malém bytě na Pohořelci odehrálo, zůstává i po letech zahalené tajemstvím.
Její tělo objevili sousedé druhý den. Stará žena byla zadušena kusem látky, jenž jí kdosi neznámý vecpal se značnou silou a velmi brutálně do úst, takže jí přitom zlomil několik zubů. Tělo poté vrah zakryl peřinou a polštářem.
Brzy bylo také zřejmé, že motiv vraha byl loupežný – ztratily se zlaté dámské hodinky, dvoje stříbrné pánské hodinky, několik zlatých dvacetikorun a dvě vkladní knížky, na nichž bylo uloženo 600 a 587 korun.
Kriminalisté od počátku tahali za kratší konec. „Hledání stop po botách pachatelových bylo v bytě úplně marné, poněvadž Bínová si nelibovala v čistotě a nedala podlahu mýti snad několik roků. Všude v jejím bytě je jen špína, starý papír a prachu na prst. Nějaké stopy se sice našli po rukou, ale ty jsou tak nezřetelné, že jim ani nelze přičítat velké váhy,“ popsala pohořelecký příbytek Bínové Národní politika.
O dva dny později ten samý list hlásil, že policie zatkla podezřelého muže. „Ale ukázalo se, že podezřívaný byl zatčením tak ohromen, že nemohl ani souvisle vypovídati! Když pak přišel zase k sobě, udal nejen, odkud peníze, které se u něj našly, má, ale prokázal úplně i své alibi, pročež byl zase propuštěn na svobodu.“
Po dvou dnech pak vrchní policejní ředitel Vejřík konstatoval: „Vyšetřoval jsem již desítky vražd, ale takový případ jsme ještě neměli, aby nebyla ani jediná nitka!“
Všechny díly seriálu České mordy si přečtěte zde >>>
A brzy se objevila další souvislost. Byly jí nápadně podobné okolnosti vraždy (kriminalisté říkají modus operandi), jež se odehrála v roce 1913 v Hostivicích u Prahy. Tehdy si také pachatel vyhlédl opuštěnou stařenu – tamní mlynářku, srazil ji na postel a zadusil hadrem vloženým s nápadnou surovostí do úst.
„Tato vražda byla tím záhadnější, že při zavražděné byl nalezen na mrtvole sedící veliký pes, který zuřivě na každého štěkal a nikoho nechtěl pustit k posteli. To bylo jistě velice nápadné. Protože kde byl ten pes, když vrah mlynářku vraždil, a proč svojí paní nebránil, když jí hrozilo největší nebezpečí?“ vzpomínala teď na událost Národní politika s tím, že celý případ musel být pro naprosté minimum stop a jakýchkoliv indicií odložen.
To samé se opakovalo i nyní.
Postupně se zprávy o činu vytrácely, až zmizely úplně, a případ zavražděné Anny Bínové byl odložen. „Zhubitel jejího života“, nebyl nikdy dopaden.
