Majáles mají tradici dlouhou více jak sto let. Za tu dobu studentské slavnosti několikrát posloužily jako prostor ve svázané společnosti, kde nahlas zazněly věty, hesla a myšlenky, které se do té doby vyslovovaly pouze šeptem. Pravda se během majáles šířila recesí, nadsázkou, ale i uváženými, politickými kroky. Studenti byli vždy nonkonformní složkou společnosti a jejich odkaz je stále aktuální.
V povědomí většiny z nás se nachází příběh knihy Filosofská historie od Aloise Jiráska, kde se nachází první významná zmínka o studentských slavnostech majáles. Podle historika Michala Svatoše se jedná o výstižné vykreslení těchto slavností. Původ samotného názvu majáles je nejasný, ale Michal Svatoš vidí podobnost se studentskými novotvary, které komolily běžná česká slova s latinskými koncovkami jako např.: masopustales (plat z masopustu) nebo zvoničkales (příplatek za zvonění). Proto se také ještě v 2. polovině 20. století běžně používal tvar slova majáles jako ženský, pomnožný a nesklonný, ten je dodnes spisovný. Při čtení Jiráskovy knihy si snad každý vybaví svá studentská léta, divoké oslavy a radost z mládí. Snad jen s tím rozdílem, že hrdinové knihy a řada tehdejších studentů byli ochotní položit život v národní revoluci roku 1848.
V 19. století přišla řada změn, které zformovaly naší současnou společnost. Jednou z nich bylo zrušení feudálního systému, ve kterém měl panovník neomezenou moc. Proti tomu evropští intelektuálové mj. postavili národní myšlenku. Každý národ měl mít svůj vlastní stát a samostatně spravovat svoje záležitosti. Tato ideologie přímo napadala Habsburskou mnohonárodnostní monarchii. Studentské majáles tedy nebyly pouze slavností gymnazistů, poté co se rozšířily mezi vysokoškoláky a širokou společnost, se jednalo především o národní manifestace a demonstraci odporu proti útlaku Čechů a neomezené moci panovníka.
Během první republiky byly majáles všeobecně přijímány a mnohdy se do nich zapojila celá společnost. Po válce však dostaly nový ráz, který dával tušit blížícím se změnám. Organizování se ujal Československý svaz mládeže (ČSM). Studentskou recesi a radost ze života vystřídala politická agitace a manifestace vděčnosti Sovětskému svazu. Po únoru 1948 už nebyl prostor pro studentské slavnosti, každý se měl zapojit do budování socialistické republiky.
Praskání ledů
Další majáles mohly být uspořádány až v roce 1956. To, že k obnovení došlo, souviselo s událostmi v Sovětském svazu. V únoru 1956 na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu byl odhalen a odsouzen Stalinův kult osobnosti a politické čistky. Projev nového vůdce SSSR Nikity Chruščova se odrazil i ve vnitřní politice tehdejšího Československa. Skupina studentů okolo Ludvíka Němce a Michaela Heyrovského sestavila na konci dubna 1956 rezoluci, která mj. požadovala zpřístupnění zahraničních médií, zefektivnění vysokoškolského systému a důsledné prošetření politických procesů v 50. letech, především pak proces s bývalým prvním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským. Oficiální záštitu jim poskytla buňka ČSM na Matematicko-fyzikálním ústavu.
Ludvík Němec a ostatní studenti se snažili o změnu zdola, jak několikrát zaznělo v textu rezoluce. Oficiální místa na ně však hleděla s krajní nedůvěrou. Jejich snaha otisknout text v novinách vyšla na prázdno. Místo toho se text šířil mezi studenty, kteří byli lační po změně. Z ruky do ruky mezi fakultami, ale poté i na motorkách a dokonce i letecky po celém Československu. A tak se stalo, že několik hodin po Bratislavských majáles se na kolejích začaly tvořit výbory, které schvalovaly pražské rezoluce. Situace se začala vyhrocovat. Bratislavské studentky z koleje na Horském parku chtěly vyjít do ulic a otevřeně se postavit režimu. Uklidnil je až slib Karola Bacílka prvního tajemníka Komunistické strany Slovenska, že deník Smena otiskne text rezoluce. Když se však za několik týdnů studenti rozjeli do svých domovů, zjistili, že je Bacílek podvedl. Text vyšel pouze v Bratislavě.
Mezitím v Praze sílil tlak na Ludvíka Němce a jeho přátele. Od svého informátora zjistili, že jsou sledováni tajnou policií, a tak se rozhodli radši držet v ústraní. V důsledku bratislavských událostí začali být představitelé KSČ nervózní a dokonce pohrozili rektorům, že by univerzity mohly být uzavřeny. Majáles v Praze nakonec proběhly. Jednotlivé fakulty vyrazily od svých učilišť na Staroměstské náměstí, odkud se společně přesunuly do dnešní Stromovky. V průvodu byly maškary krále Marxismu a královny Ruštiny, řada recesistických hesel a několik desítek tajných policistů. Ti měli dohlédnout především na to, jestli nebude na majáles rozšiřována studentská rezoluce. Skupina kolem Němce se však držela zpátky. Objevila se hesla jako „Nebojte se Pražáci, ještě tu jsou študáci!“, „Ať žijí korejští studenti! Ale za vlastní peníze!“, „Zítra si kup Mladou frontu. Nic tam nebude!“. Průvodu se zúčastnilo celkem 100 000 lidí. Jednalo se o krátký okamžik svobody v totalitním systému.
Komunisté si dobře uvědomovali, jaký potenciál takové shromáždění má a postarali se, aby se v brzké době neopakovalo. Na povrch prosákly informace, že někteří studenti byli zatčeni. John P. C. Matthews ve své knize uvedl, že se Němec domnívá, že šlo o provokaci KSČ, která měla za cíl zastrašit veřejnost a zmást západ. Němec dopadl docela dobře. Pouze mu byla zamítnuta přihláška do KSČ, kterou měl podanou. Buňka ČSM, která zaštítila studenty během rozšiřování rezoluce, byla rozpuštěna. Tečkou za jarními událostmi bylo prohlášení Antonína Novotného z června 1956, že stranická linie nepotřebuje revizi a útoky, které na ní směřovaly na základě XX. sjezdu KSSS, jsou chybné a musí přestat.
Ginsberg výraz proletářského internaciolismu
K obnovení majáles došlo až roku 1965. Studenti však rebelovali stále, a tak měl oficiálně pořádaný majáles uvolnit frustraci mladých lidí pod dohledem ČSM. Komunisté ani svazáci však nepočítali s tím, že se jim celé majáles mohou vymknout. Důkazem toho je zvolení Allena Ginsberga králem majáles. Všichni kandidáti měli být předem ohlášení. Ginsberga však studenti Fakulty strojního inženýrství ČVUT sehnali na poslední chvíli. Jejich kandidátka odřekla a odmítl je i Josef Škvorecký. Ten je ovšem odkázal právě na Ginsberga. Prvního máje nasedl zarostlý beatnik s korunou na hlavě do auta ke studentům ČVUT a za velké slávy odjel na Staroměstské náměstí, odkud se společný průvod vysokoškoláků, stejně jako v roce 1956, vydal do Stromovky.
Svobodomyslný básník z Ameriky, který se netajil odporem k marxismu a svojí homosexualitou, působil na pražské studenty jako zjevení z jiného světa. Na ministra školství a kultury Čestmíra Císaře a tajemníka ÚV KSČ Vladimíra Kouckého působil jako facka do tváře. Několik hodin po Ginsbergově zvolení králem majáles ho už sledovala Státní bezpečnost (StB). Cestou z oslav se Ginsbergovi a studentům, kteří ho doprovázeli, nabídli dva muži, že je vezmou autem do centra. Studenti měli podezření, že se jedná o tajné policisty. A právem. Tajní je odvezli na Hlávkovu kolej, kde vyslechli uvolněnou diskuzi mezi zvoleným králem a studenty. Podrobněji se o tom zmiňuje historik Petr Blažek.
Ginsberg byl vypovězen z Československa 7. května na základě provokace, kterou na něj připravila StB. O dva dny dříve byl beatnik v doprovodu dívky napaden konfidentem StB na rohu ulice Jindřišská a Nekázanka. Situaci vyřešila hlídka Veřejné bezpečnosti, která všechny aktéry zatkla. Výslech, kde byl použit Američanův deník, který mu pravděpodobně StB ukradla, proběhl 6. května. Příští den byl Ginsberg oficiálně vypovězen ze země. Agenti StB ho posadili na letadlo do Londýna. Během letu Allen Ginsberg napsal báseň s názvem Král Majáles. Jeho deník později sloužil k očernění jeho osoby v komunistickém tisku.
Majáles se uskutečnily i v následujících letech. Už však postrádaly tu mladistvou žertovnost a sebevědomou odbojnost, kterou měly předchozí ročníky. Invaze sovětských vojsk v srpnu 1968 znamenala konec obnovující se tradice. Další majáles se měly znovu konat až v roce 1990.
Majáles v roce 2018
Brno: http://brno.majales.cz/
Ostrava: http://www.majalesostrava.cz/
Plzeň: http://plzen.majales.cz/
Liberec: http://majalesliberec.cz/
Olomouc: http://majalesolomouc.cz/
České Budějovice: http://budejovickymajales.cz/
