Česká televize připravila na dvě po sobě jdoucí neděle ambiciózní, ale dramaturgicky naprosto správný projekt. Námět filmu Metanol vychází ze spletité a rozsáhlé aféry s pančovaným alkoholem, který v roce 2012 hýbal republikou.
V prvním díle atraktivního vyprávění scenáristka Lenka Szántó a režisérka Tereza Kopáčová svižně a neukecaně popisují princip bizarního podnikatelského záměru, který měl ve svém finále na svědomí život bezmála pěti desítek lidí. Sledují jej od prvního, šíleného nápadu ředit denaturovaný líh levnějším, avšak jedovatým metanolem přes jeho distribuci až na konec cesty, ke stánkům a jejich zákazníkům.
Výsostnou, i když pouze tušenou silou příběhu musela být zjevně detailní rešerše šest let starých událostí. Umožnila autorům vybrat z nepřehledného množství postav (metanolová aféra byla jednou z „nejlidnatějších“ v dějinách české kriminalistiky, obviněno bylo 61 podezřelých) ty zásadní a vytvořit nesmírně bytelný, přehledný a po čertech kvapící příběh.
Herci, kamera, hudba
Jeho téma je jednoznačné – odpovědnost, respektive její absolutní absence. Režisérka se rozhodla postavit neslavným hrdinům lihové aféry doslova tváří v tvář. Naléhavosti se snaží dosáhnout téměř dokumentárním, dynamickým snímáním, chce být co nejblíž emocím postav. A herci ji nezrazují – vesměs méně známá jména kolem Lukáše Vaculíka, obsazeného jako chcípáckého distributora všech těch podezřelých plastových nádob proti svému typu, přispívají k tomu, že divák nevěřícně, bez dechu sleduje obří lidskou tupost a hamižnost, která zabíjela.
Nenápadný, ale zásadní podíl na dramatičnosti inscenace má hudba Davida Hlaváče, v níž se pere zpěvný cimbál se spodním proudem temných smyčců, a efektivně a vynalézavě používaná ruční kamera Pavla Berkoviče. Mimochodem, jeho malebné záběry malebné moravské vrchoviny, v níž se dějí hrozné věci, tvoří lehce ironický, ale patřičný rámec celého filmu.
Druhý díl bude věnovaný policejnímu vyšetřování. Doufejme, že neztratí na svém tempu.
