Mimořádné schopnosti psů vděčně zachycují vědecké studie, cirkusová vystoupení a filmové plátno, ale málokdy se stává, aby se pes - díky svým schopnostem, vlastnostem či vzhledu - stal námořníkem v Královském námořnictvu. Psovi jménem Just Nuisance se to podařilo.
Odpolední cesta vlakem z Kapského Města do nedalekého přístavu Simo‘s Town zprvu nenabízí nic mimořádného. Svižný motorák je nepoeticky moderní, poloprázdný a odjíždí načas. Teprve poté, co mine industriální kapské čtvrti, otevře se mi lázeň pro oči: chladivě modrý záliv False Bay lemovaný plážemi a narezlými ostrými skalisky.
Konečně vlak vjíždí na nádraží města Simon´s Town, námořní základny, kterou založil první nizozemský koloniální správce Simon der Stel jako základnu East Indian Company. Vystupuji na peron zalitý sluncem. No, trochu zapadákov. Nádražní bufet, útulná atmosféra, idylický klid. Uvažuji, co mě tu může čekat za zážitky.
„Boulder´s Beach? To je pěšky dlouhá cesta,“ říká z okna pestrobarevné taxidodávky řidič, když se ptám na hlavní místní atrakci, pláž s kolonií tučňáků afrických. No nic, zítra je taky den. Opřu se o hrazení na Jubilee Square a rozhlížím se po městečku dýchajícím bezpečím a poklidem. Pode mnou šumí Waterfront, moderní nábřeží plné kaváren, restaurací, jachet, lodí a letní bezstarostnosti. Co chtít v tuto chvíli víc?
Zkouším přesvědčit sám sebe, ale přesto podvědomě hledám „něco“, co mě vytrhne z turistické pohody. V tu chvíli mi padne zrak na černou litinovou sochu vzrostlého psa, dogy. Že by další z legendárních psů jako Lassie, Goro či Rex? Nebo snad zátiší pro atraktivní fotografie z dovolené?
„Co to je?“ ptám se trochu znuděně jednoho ze správců pořádku na Waterfrontu. „To je Just Nuisance!“ odpovídá s tónem prozrazujícím, že jsem se dotkl místní svátosti. „Byl to řádný námořník Královského námořnictva,“ dodá důležitě.
„Jistě,“ odpovím omluvně, ale v duchu si myslím, že jednomu z nás pobyt na ostrém jihoafrickém slunci nepřišel k duhu. Jak se ale záhy přesvědčím na pamětní desce a v dokumentaci simontownského muzea, muž mluvil čistou pravdu.
Život na palubě
Just Nuisance se narodil 1. dubna 1937 v Rondeboschi, jižní periferii Kapského Města. Tohle štěně německé dogy koupil Benjamin Chaney, který pak odjel do nedalekého Simon´s Townu, aby zde založil United Services Institute, hojně navštěvovaný členy Královského námořnictva. Ti chlupáče rozmazlovali nejrůznějšími pamlsky, vodili ho na vycházky a po námořnicku mu dopřávali hojně piva. Časem se tedy nebylo čemu divit, že se námořníci, které štěně poznávalo podle nezaměnitelných uniforem, stali jeho nejlepšími přáteli, které doprovázelo do doků či na palubu.
Na své oblíbené bárce jménem HMS Neptun si již jako urostlý pes často hověl na lodním můstku. Nešlo s ním pohnout ani ho překročit a právě tehdy prý vznikla jeho přezdívka. „You are just a nuisance! Ty jsi ale otrapa!“ pokřikovali na něj všichni členové posádky. Jejich rozhořčené výkřiky se posléze ustálily coby zvláštní jméno pro bezpochyby zvláštního psa.
Z této překážky palubního provozu se ale díky reprezentativnímu vzhledu a přátelské povaze stal vítaným doprovodem námořníků na jejich spanilých vlakových jízdách do nedalekého Kapského Města. Zvlášť se osvědčil při návštěvě barů po zavírací době či jako živý preventivní vykřičník ve chvíli, kdy hrozila rvačka.
Tyto přednosti však byly zároveň příčinou, proč bylo nesnadné ukrýt Justa ve vlaku před průvodčím. Byl tak nucen si záhy osvojit jízdu načerno, z níž byl ovšem často vyhozen. Musel se tedy naučit dojet do cílové stanice z různých míst na trase, případně se vrátit „na základnu“. Stal se tak důvěrně známým nejen pro pravidelné cestující, ale i pro revizory, kteří jeho volné jízdy nemínili pardonovat.
Často si na ně totiž doslova vyskakoval: tlapami se revizorovi opřel o výložky a shlížel z výšky do mužova vystrašeného obličeje. Dráha na oplátku bombardovala námořnictvo pokutními obligacemi a výhrůžkami, že nebude-li Just Nuisance zdárným pasažérem, doplatí na to životem.
Souboj s železnicí
Námořní velitel se rozhodl věc vyřešit s elegantní extravagancí. Vzhledem k tomu, že Just tmelil námořníky i jejich morálku, rozhodl se psa neodepsat, nýbrž naopak povýšit a tak říkajíc oficializovat. Tím, že ho učiní dobrovolníkem Královského námořnictva, získá pes nejen jízdné, ale stane se i legitimní součástí, a tedy chráněncem slovutné námořní instituce. Skvělý nápad!
Jako každý nový námořnický aspirant musel Just Nuisance absolvovat obtížné fyzické testy a lékařskou kontrolu. Obojí bravurně zvládl a byl prohlášen za způsobilého aktivní služby v námořnictvu. Dne 25. srpna 1939 byl pod křestním jménem Just a příjmením Nuisance, značkou Bone Crusher (Drtič kostí) a náboženskou denominací scrounger (tedy poberta či obejda, později byla tato kategorie smírněji nazvána Canine Divinity League čili Liga psího božstva) oficiálně zapsán ke Královskému námořnictvu. Zápis stvrdil inkoustovým otiskem pracky do kolonky příslušného dokumentu.
Jako člen námořnictva mohl nyní požívat různá privilegia, jako třeba spát na povlečených námořnických postelích. Také se důsledně dbalo na jeho hygienu a způsobně oděn do námořnické čapky se objevoval ve slavnostních nástupech a na maršparádách města. Just péči opětoval tím, že příkladně dbal o mravy námořníků a zabraňoval kupříkladu rvačkám jako zkušený mediátor - postavil se na zadní, vložil se svou dvoumetrovou výškou mezi rivaly a jednoho z nich odtlačil z bojiště. Také budil opilé námořníky v nočním vlaku štěkotem či taháním za nohavice, aby nepřejeli základnu.
Občas sice Just Nuisance vykazoval i méně příkladné chování (několikrát sběhl ze služby či se popral se čtyřnohými maskoty konkurenčních posádek), ale to nezabránilo tomu, aby byl povýšen z řadového námořníka na výsadní pozici „Able Seamen“.
Konec pravého námořníka
Na důstojníka to však Just už nedotáhl. Prvního ledna 1944 byl odhlášen ze své domovské základny HMS Afrikander, a to ze zdravotních důvodů. Kdysi ho totiž srazil automobil a od té doby ho pomalu, ale jistě paralyzovala nemilosrdná trombóza.
V den svých sedmých narozenin byl tedy naložen a odvezen na svou poslední cestu do simontownské námořní nemocnice, kde byl po dohodě s lékařem navěky uspán. Den poté byl se vší námořní poctou - přikryt vlajkou a s příslušnými obřady zakončenými salvami - pohřben na simontownském Klaver Campu. Naštěstí se ještě na vrcholu svých sil stihl sezdat s dogou Adindou a z jejich svazku vzešlo pět štěňat. Stal se tak ještě za svého života legendou, která žije v odkazu genetickém a zároveň kulturním - jako vděčný námět námořnických historek, oživujících mnohdy banální setrvačnost turistického průmyslu.
Zvíře u námořnictva
Zvíře coby vytesaný dřevěný idol nejprve rozráželo vlny oceánů jako neživý symbol ochránce i statečnosti posádky a imitativní magií garantovalo neohroženost a úspěšnost plavby i jistý návrat posádky na pevninu. Dřevěným idolem například holandských kolonialistů byl v 17. století lev, pak ho vystřídala Panna Maria. „Zvíře na palubě“ se v době kolonialismu stávalo nezřídka exotickým či raritním rozptýlením, potravou, trofejí či darem, až posléze, ve 20. století, většinově mazlíčkem či maskotem. Až do roku 1970, kdy byla zvířátka u námořnictva oficiálně zakázána z důvodů obav před vzteklinou, patřilo k dobrému tónu vozit s sebou papouška, opičku či jako v roce 1919 medvěda jménem Trockij. U námořníků se těšili největší oblibě psi a kočky - právě pro emocionální oporu a citové svázání v nelehkém a leckdy bezútěšném životě námořníka.
